Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542695/bmid_severka.png
4
1235
1235
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem na mujrozhlas a dobře jsem udělala. Je dobré, když takové téma má lidský rozměr v podobě přednesu. Ri Jô Công je 17 let a je jasné, že toho spoustu nechápe. Třeba to nahlašování ostatních za naprosto směšné prohřešky. Občas nahlásila i sebe, aby nebyla podezřelá. A něco zase chápe úplně přesně. Jaký je rozdíl mezi tím klanět se jedinému bohu nebo velkému vůdci? Ale nejvíc se mi líbilo, že nás označila za své soudce. Protože kdo z nás ví, jak by se na jejím místě zachoval? Přála bych si, aby v knize bylo více myšlenkových pochodů jejího otce. Protože nic není černobílé, ani život v KLDR.
Další ze silných osudů Severokorejců. Severka je dívka z prominentní rodiny, nedokáže pochopit proč musela opustit svou zemi a rodinu a nakonec se ani nesmíří se svobodným životem.Posloucháno na ČR.
Četla jsem od autorky již svědectví a jsem moc ráda, že dále sepsala i příběh jedné "svědkyně" z předešlé knihy. Jakmile se do knihy pustíte nemůžete přestat. Je to emotivní, silné a pro nás naprosto neuvěřitelné. Dostalo se mi nového pohledu na život v této zemi z pohledu člověka, který tomuto systému bezmezně věřil a žil vlastně spokojeně, o to víc je tento příběh děsivý. Jak lidské vnímání světa utváří okolí, a jak těžké je smíření s jinou realitou než tou kterou známe.
Tohle bylo silne a emotivni cteni. U neceho jsem nevericne kroutila hlavou, jak je to vubec mozne. Knizka se cetla dobre, ma kratke kapitoly. A i kdyz mi tam neco chybelo, tak urcite stoji za precteni.
Severku jsem poslouchala na českém rozhlase na 12 dílů a ve společném čtení. Bylo to zajímavé nelehké čtení o tom, jak to je v Severní Koreji. Spoustu toho jsem věděla, něco čekala, něco mě překvapilo. Například to, že hlavní hrdinka, která celý svůj příběh vypravuje si neuvědomovala, že tím, jak je plně oddaná vůdci a donáší, žaluje na všechny ostatní, že jim ubližuje. To mě opravdu zarazilo.
Jinak samozřejmě nemají to lehký. Režim jim dává přísné instrukce jak se chovat, co říkat, odsuzují kapitalismu a demokracii. Silná diktatura, kdo jde proti režimu, je krutě potrestaný. Pracovní tábory, ale třeba i trest smrti. Otřesné hygienické podmínky, potřeby, málo jídla, …
Ri Jô Công utekla za svobodou do Jižní Korey, kam ji poslal její otec. Při výslechu vypráví svůj život. Nechápe skoro nic, proč musela odejít, co lidem způsobovala, jak má dál žít. Až po čase v médiích je jí pravda naservírovaná…
Co mi trochu asi zkazilo příběh a trochu jsem tápala, bylo uprostřed knihy, kdy je příběh o její kamarádce, ale z knihy to není moc postřehnutelné, bylo nás víc, když jsme knihu rozebírali, kdo to nepochopil. A v tomhle případě za to asi mohl audio přednes stejného interpreta hlavní hrdinky a kamarádky, přestože jinak se střídali.
Konec je hodně silný a smutný. Vědět by se o tom mělo. Neříkám, že jsou tyto knihy lehké na čtení, ale číst se musejí, abychom nezapomněli!
Posloucháno jako radiokniha. Ještě nevím, jestli si ji koupím. Myslím jen na to, jak snadné je soudit. Nakonec jsem to obrečela. Připadám si, když si připomenu lidskou bídu nejen na severu, bezmocně.
Slyšela jsem jako audioknihu v Rozhlasu a musím říct, že mě mrazí ještě teď, když si na ni vzpomenu. Silný příběh, často šokující. Ačkoliv všichni vědí, jak to asi chodí v KLDR, tohle jde na dřeň, do podstaty, a to navíc skvělým vypravěčským stylem. Přidávám Ninu Špitálníkovou ke svým oblíbeným českým autorům.
Smutný příběh, líčící život lidí v KLDR. Člověk si uvědomí, jaké má velké štěstí, že žije ve svobodné zemi. Doporučuji přečíst
Člověk si říká, že je 21. století a že se takové věci přece už dávno nemohou v civilizovaném světě dít. A pak si uvědomí, že jeho myšlenky vycházejí z prostředí a sociální bubliny, kde žije. Stejně tak jsou formovány myšlenky Severokorejců, kteří v určitém prostředí a ideologii žijí od dětství a prakticky neznají nic jiného.
Smutné je, že svět o zločinech v KLDR ví a nikdo nic nedělá. Stejně jako se všeobecně vědělo o tom, co se dělo během 2. světové války...
A nejvíc mě děsí fakt, že tady něco podobného trvalo výrazně kratší dobu, přesto některým zůstala ohnutá páteř až do dnešní doby.
Dívka z privilegované rodiny a vrstvy, která je od útlého mládí vystavena vymývání mozku propagandou, se vlivem okolností, které sama vlastně ani nechtěla, ocitá na "nepřátelské" straně. Odhalení toho, jak byla manipulována, vede k nevyhnutelnému konci. Silné.
Velmi silný a smutný příběh založen na reálných základech. Je to skoro až neuvěřitelné, jak to v Severní Koreji chodí.
Severky mi bylo v závěru líto. Člověk v něco celý život věří a pak postupně zjišťuje jak byl zapojen do nehezkých věcí. Nikdo si nevybere do jaké země/rodiny se narodí, a rozhodně by ho podle toho neměli lidé soudit.
Po přečtení se asi každý čtenář zamyslí, jaké máme štěstí, že žijeme ve svobodné zemi.
Tuhle knihu není pro mně snadné hodnotit. Je to beletrie, ale je to stále založeno na reálných osudech člověka, jehož činy je snadné odsoudit. Ale když si člověk dá tu práci a snaží se opravdu zamyslet nad příběhem, ukazuje se, že nic není tak černobílé. Ten výplach mozku, jak to tady na mně působilo, je tak silný, že si to vlastně možná leckdo z nás neumí ani představit.
Je to hodně silné čtení, které jsem si musela dávkovat. Protože ta realita je prostě strašidelná, že z toho fakt mrazí. Každopádně tuto knihu považuji za důležité svědectví – je dobře, že to vyšlo a že se to dostává do povědomí čtenářů. Pokud vás alespoň trochu zajímá, co se děje na opačném konci světa, tohle moc doporučuji, jako i další knihy od autorky.
Zpracování audioknihy 10/10
"Mohla jsem jít kam jsem chtěla, mohla jsem dělat, co jsem chtěla, ale, co jsem vlastně měla chtít?"
Příběh je úplně jiným způsobem výborný, než stejně vynikající knihy rozhovorů NŠ.
Kdo prožil naši totalitu, uvědomí si nakolik je Korea podobná s Československem a zároveň diametrálně odlišná...
Třeba soudružka URPUTNÁ, která byla Severčiným vzorem ?
Promítalo se mi vlastní "ideologické dětství" a jak jsem podobné soudružky vnímala naprosto opačně, protože jsem měla tu úžasnou možnost mít vzory a zázemí od totality tolik odlišné...
Četla jsem v příběhu zejména to, nakolik je ovlivnění v dětství pevné a trvanlivé.
Natož indoktrinace...
"Pro nás představoval Kim celý svět. Vy se domníváte, že tu samou pozici by měl zastávat Bůh. Ale kdo z vás toho Boha opravdu viděl?
Přesto jsem se nakonec zapsala k evangelíkům, na každé sezení nosili koblihy a horkou čokoládu. Ti ostatní nepřinesli nikdy nic..."
Vůbec by mi nenapadlo Severku soudit. Naopak má můj obrovský soucit a pochopení.
Spíš mi zpočátku šel hlavou kontrast mezi extrémně upnutým korzetem korejské/asijské totality s naší/evropskou současností rozpadlých hodnot...proč neumíme něco mezi tím ?
5/5
Jakási reportáž, a to nejen o životě v KLDR. Spíše o tom, jak si člověk mnohé namlouvá, buduje si funkční koncepty, které mu zakrývají smysly, aby neviděly zlo, utrpení, nespravedlnost. Procházíme se Severkou po cestě a toužíme po tom, aby to byla cesta ke svobodě. A ono to není tak jednoduché. Stejně jako v životě. Žití svobody vnitřní je projekt a výzva na celý život a projev důstojnosti člověka. Knihu vnímám jako jakýsi kontrapunkt Londonovu Tulákovi po hvězdách. Díky autorce, která odkrývá zlo, které je přítomno v tomto světě, ne historické smutnění, jak tenkrát jsme byli zlí, ale upozorňování na to, že i dnes se dějí zvěrstva nemenší a já podotýkám, že to nemusí být ani přede dveřmi našich bytů.
Poslechla jsem jako četbu na pokračování na Dvojce, kdybych měla knihu číst sama, asi bych to nedala. O KLDR a jejímu režimu jsem vlastně nevěděla vůbec nic, kniha mi trochu pootevřela oči. Hlavní hrdinky mi bylo i líto, nežila v ničem jiném, nepoznala nic jiného, svůj život brala jako správný a samozřejmý. Byl to silný příběh, přečíst by si ho měl zkusit každý.
Citujem nie z tejto knihy:
“Komunisti byli, jsou a vždycky budou svině.
Autor: Vincek
Môžeme si hovoriť, že veď je tam toľko ľudí. Prečo sa, preboha, proti tomu režimu nevzbúria? Táto knižka na to dáva pomerne dobrú odpoveď. Majú po desaťročia trvajúcej veľmi tvrdej indoktrinácie natoľko vygumované vlastné myslenie, že ich to ani nenapadne. Sú ako žaba v hlbokej studni, ktorá nikdy neuvidí slnko, preto po ňom ani netúži.
(SPOILER) První pokus o beletrii od autorky fenomenálního Svědectví o životě v KLDR. V tomto případě se podíváme na příběh 17 ti létě dívky, která vyrostla v Severní Koreji, ale v docela jiné než by vás na první pohled napadlo. Patřila k těm vyvoleným, o které se strana stará. A mají se tak minimálně na poměry Severní Koreji docela dobře. Ale samozřejmě tamní režim nenechá na pokoji ani děti. A tak se postupně dozvíme jak se propaganda vkrádá do myšlení dětí a jak je ovlivňuje. Když chce člověk uspět v rámci světa, který zná. Co jo donutí udělat. A vlastně když nemáte všechny informace. Tak vlastně můžete režimu dost krutě pomáhat a ani o tom nemáte tušení. Poslouchal jsem jako čtení na pokračování v rámci Českého rozhlasu. Za mě super.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Poslechnuto jako Radiokniha Českého rozhlasu.
Fuuu. Vtáhlo mě to okamžitě (na tom ale mělo určitý podíl i brilantní audio zpracování). Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Vyprávění šlo celkem poklidně, první půlka se pozvolna nabalovala, druhá půlka se pozvolna nabalovala, ale ten závěr najednou ryc fic bum a konec, po kterém jsem chvíli jen seděla a koukala před sebe. Chvílemi jsem natahovala, chvílemi se mi začalo dělat u určitých popisů lehce mdlo, ale bylo to nadávkované tak akorát.
Nemusím opakovat, co tu píšou všichni, že je děsivé, že se ještě dnes něco podobného někde na světě děje. Ano, je.
Určitě si to časem i přečtu. A doporučuji, skvělý počin. V KLDR a u paní Špitálníkové jsem se knižně určitě nezastavila naposledy.