Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542695/bmid_severka.png
4
1235
1235
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Přečteno opět jedním dechem, paní Nina umí podat příběh a informace. Neustále si musíte opakovat, že ti lidé v KLDR nic jiného nezažili, svět byl pro ně pouze oni a okolní státy, na noc se netopí a vyprazdňovat se musíte na čas. Když vidíte přečin, raději ho nahlásíte straně, protože co kdyby to byl test a nahlásili vás oni , že přehlížíte vzdory proti straně?
Strašné, nejvíce na mne zapůsobilo vyprávění z nápravného tábora. My si doma v teple usínáme a v dnešní době takto lidé trpí. Neskutečné, jak ideologie a propaganda mají místo i v 21. století.
(SPOILER) Ať už si o knížce přečtete cokoliv a máte nějaké očekávání, mohu vám slíbit, že Vás kniha překvapí a bude nakonec úplně jiná. Příběh to je neskutečně silný, zjistila jsem, že o KLDR vím úplný kulový a vyplašené informace z médií mi nestačí. Bylo mi tak líto Ri Jo-Čong, během čtení si musíte opakovat, že jí bylo pouhých 17 let, i když její myšlení a chování odpovídá už dospělé ženě. Matoucí vzhledem k jejímu věku byla hlavně její inteligence a ambice. Chtěla bych tuhle dívku poznat, nezkaženou a nepoznamenanou výchovou v totalitě, zajímalo by mě, jaká by vlastně byla, jaké by byly její koníčky a zájmy, jak by se chovala, kdyby ji režim nenadiktoval, jak se chovat má. Bohužel ani ona sama očividně nikdy nezjistila, jaká doopravdy je bez toho nánosu propagandy. Otázkou už jenom je, jestli se vlastně kromě fyzického osvobození z totalitního režimu dá osvobodit i duše lidská. Protože po přečtení této knihy si tím nejsem vůbec jistá. Je mi to tak líto, i jejího otce, udělal pro ní to nejvíce, co jako rodič mohl, ale nutí mě to se ptát, zda vlastně to bylo k jejímu dobru. To ale vědět nemohl. Tohle bych dala jako povinnou četbu do škol. Díky za to.
Asi tu knížku chci mít doma v papírovém vydání. Poslouchala jsem ji totiž jako audio na Českém rozhlase - a velmi chválím zpracování.
Postupně jsem si stále časteji musela připomínat, že Ri Jo-Čong bylo teprve 17 let, byla vychovávaná v prominentní rodině, měla privilegia, o kterým se běžným Severokorejcům ani nezdá. Taková nafrněná princezna, které leccos přišlo samozřejmé. Pochází přece z té lepší vrstvy, a tak má nárok. Do toho její soudružská uvědomělost, angažovanost, ambicióznost. Dohromady je z toho osoba, ze které se vám dělá špatně. A v tu chvíli si zas připomenete, že jí bylo jen 17 a v čem vyrůstala. Mohla být jiná?
Její prozření bylo asi tvrdé. Netušila, proč se ocitla v Jižní Korei, nechtěla tam být. Je to nějaká past? Zkouška? Pokud ne, jak bude žít dál? S vědomím, co všechno zavinila?
Konec tedy krutý, i když i tak trochu pochopitelný.
Po přečtení jsem začala přemýšlet jestli Severku dokážu pochopit. A došla jsem k závěru, že ano. Ona se vlastně neměla špatně. Až nastavení zrcadla odhalí důsledky .
Vyslechnuto na ČR Plus v četbě na pokračování, ale určitě si chci přečíst i knížku osobně. Ten konec jsem takový nečekala. Není to má první knížka o životě v KLDR a každé čtení těchto knížek mě nutí k přemýšlení, jestli to i u nich má šanci na jiný a radostný život, co by s nimi udělala svoboda. Kdybych podobné vyprávění nečetla i od jiných autorů, tak bych tomu ani nevěřila, že taková může být skutečnost.
Poslouchala jsem jako audioknihu na Českém rozhlase. O Severní Koreu se zajímám dlouhodobě. Za podstatnou považuji hlavně závěrečnou část, protože jestli nebylo jednoduché sjednocení Německa, pak po takové době sjednotit dvě tak rozdílné země je zřejmě asi úkol pro několik generací, je-li vůbec splnitelný. Názory a pocity Severky na život v Jižní Koreji a zacházení s ní bezprostředně poté, co se tam dostane a během "vstupních pohovorů" a "aklimatizace" v mých očích odrážely boj mezi podstatou toho, v čem byla vychována a má na to zapomenout a vyjádřily i obtíže, které patrně někteří zažívali u nás po převratu. Stejně tak řešení, které pro sebe nakonec Severka zvolila.
Tyhle příběhy raději poslouchám než sama čtu. A tak to bylo i v tomhle případě. Ani představit si takový život nedokážu. Silný příběh, jen konec mě docela zaskočil.
Trochu jiná kniha než první Svědectví od této autorky. Zde jde o zbeletrizovaný příběh jedné uprchlice ze Severní Korey, která kromě své cesty z této země popisuje i to, jak v ní žila - v tomto případě byla dcerou prominentního komunistického pohlavára, takže se jí vlastně nežilo zle a o některých hrůzách neměla ani ponětí. Velká část knihy je také věnována kulturnímu šoku a neschopnosti postavy si zvyknout na svobodný život - to vše doprovází výčitky svědomí za to a také stesk po rodině, což má tragické vyústění...
Me se kniha libila- obsahove velice silna a i stylove dobra. Nepoznala bych na autorce, ze neni spisovatelka. Realie Severni Koreje byly velice zajimave a podany tak, ze se to jeste dalo stravit (na rozdil treba od Uteku z tabora 14, ktery byl tak brutalni, ze jsem ho nemohla docist).
Po precteni cloveka nuti jit do sebe a premyslet, koho vubec lze soudit a koho ne. Nakolik muzeme od cloveka, kteremu od detstvi byla vstepovana silna doktrina, cekat moralni zasady, ktere zname my? Jaci bychom byli my na jejim miste? Na druhe strane- nezaslouzi si nekdo, kdo znicil tolik zivotu ze zistnych duvodu, nejaky trest?
Byl by to silný příběh, i kdyby si ho autorka pouze vymyslela a napsala jako zajímavost.
Fakt, že se v té zemi takhle přemýšlí a jedná, dává celku něco navíc.
Ale stejně z pohledu našince myšlení těch lidí nechápu. Můžu si myslet, že jo, ale ne. A říkat si, že bych byla menší mrcha? Nenechte se vysmát.
Obsahově síla, formálně mi to přišlo takové nejisté a místy trochu roztříštěné. V jednu chvíli vyprávění, pak zase jakoby rozhovor, pak skoro až lyricky pojatý popis nějakých pocitů a situací. Občas to na mě působilo trochu samoúčelné, přehnaně teatrální, až moc hra na city, byť si plně uvědomuju, že realita severokorejského režimu je zlá a velmi pravděpodobně ještě horší než jak to popisuje kniha. Ta je pojatá spíše jako román, ale věřím tomu, že převážná část vychází z jednoho či je složená z více skutečných příběhů skutečných Severokorejců. Přesto mi více sedla přesvědčivější interview forma použitá ve Svědectví z KLDR, která na mě zapůsobila svou dokumentární přímostí a celkovou bezprostředností o poznání intenzivněji. Každopádně, rád jsem tenhle projekt podpořil a těším se na další.
Mé pocity z knihy se různě prolínaly. Někdy jsem byl na 60 %, někdy na 90 %. Každopádně je to opět něco jiného. Myšleno oproti jiným knihám tohoto typu. Hlavní hrdinky mi bylo chvilkama až líto. Takto si svůj život určitě nepředstavovala a svého otce musela určitý čas i proklínat. Jen by mne fakt zajímalo, nakolik je to založeno na reálném příběhu.
Po obsahové stránce nelze nic vytknout. Ten příběh je natolik děsivý a a tragický, že nepochybuji, že se zakládá z obrovské části (ne-li úplně) na skutečném příběhu hlavní postavy. Co mě zklamalo, byla forma. Tak nějak mám pocit, že román, není to, co autorce sedí a je to hodně znát. Kniha mě "nevtáhla", nedokázala jsem si vytvořit k Severce vztah. Možná proto, že jsem měla přehnané očekávání? Předchozí knihy, které se nesnaží o románovou formu se mi zdály přesvědčivější a hluboce mě zasáhly. Severka ne.
Dlouho jsem čekala na audioknihu a konečně jsem se k ní dostala. Mám velmi ráda knihy z této země. Opět drsné, surové a smutné vyprávění, tentokrát 17ti leté severokorejky, které chtěl otec zachránit život ... jak to dopadlo se dočtete v dalším napínavém příběhu od Niny Špitálníkové.
Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Niny Špitálníkové a v knihovně zrovna měli k dispozici Severku, tak jsem sáhla právě po ní.
Čtení je to drsné, ale zajímavé, jen to moc nefunguje jako román (proto hvězda dolů). Je to spíš popis, rozhovor a biografie. Takže trochu tápu, kolik je v tom příběhu fikce a co je pravda. Bohužel (pro Koreu) se většina popisovaných věcí zřejmě přesně takhle odehrává. Je to síla. Smutná kniha, o které budu ještě dlouho přemýšlet.
S Ri Jo-čong jsme se seznámili už v knize Svědectví o životě v KLDR. Její příběh se od ostatních podstatně lišil - ona ze Severní Koreje neutekla dobrovolně. Ve své domovině žila nad rámec normálu. Její otec byl vysoce postaveným činitelem ve straně, ona sama se angažovala jako příkladná severokorejská občanka. Je to velmi silný příběh a ačkoli autorce samotné už v KLDR dochází, že ne všechno co dělá, je správné, tak bohužel to největší prozření přichází až ve svobodném světě. Jen těžko se věří tomu, že vše, co je v knize popsané se doopravdy děje a není to jen fikce.
Uf. Musím teď číst něco pozitivního. Svírá se mi celé tělo. Přestože jsem četla pozorně, mentalitu severokorejců nechápu. Ale strach a nevědomost má obrovskou sílu. Lituji, že v 21. století žije tolik lidí v nesvobodě.
Tak trochu jiná kniha, ale potřebná.
Velmi silná, těžká a napínavější než thriller. Škoda, že autorka už trochu vykrádala z předchozích knih sama sebe. Ale bylo to napínavé, drásající a smutné čtení.
Díkybohu za naše hezké, pohodlné životy.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
O Severní Koreu jsem se trochu zajímala i před četbou této knihy, ale z ní nyní mnohem více chápu, jak propaganda člověka ovlivňuje. Narodila jsem se ve svobodné zemi a nic ani trochu podobného jsem nikdy nezažila, nedokážu si představit, jaké to je. Bohužel, nevěřím tomu, že za mého života se Severní Korea "zlepší" a přesune se k demokratičtějšímu systému. Jak lze zjistit (nejen) v této knize, národní ideologie tam prostupuje každým a je zažraná tak hluboko, že se jí obyvatelé KLDR jen tak nezbaví.