Severní blata
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/4559/mid_severni-blata-8k1-4559.jpg
4
201
201
Na počátku to vypadalo jako úplně obyčejná vražda. Ve svém bytě na předměstí Reykjavíku byl nalezen mrtvý starý muž a nikdo se nenamáhal zakrývat stopy či předstírat, že zemřel vlastní rukou. Případem je pověřen komisař Erlendur Sveinson z reykjavícké kriminálky. Mrtvý žil sám a neměl nikoho blízkého, sousedé nevědí nic. Jediným vodítkem tedy zůstává podivný vzkaz - Já jsem ON - nalezený u těla a malá amatérská fotografie dětského hrobu ve věcech nebožtíka. Důležitou informaci o osobnosti oběti poskytne vyšetřovatelům i její počítač, v němž najdou nepřebernou zásobu pornofilmů. Složité pátrání po totožnosti dívenky, která zemřela před třiceti lety, zavede vyšetřovatele na stopu dávných zločinů a odkryje nitky k dalším možným aktérům dramatu, jež začalo před desítkami let a zřejmě právě kulminuje. Vskutku, vražda objevená na prvních stránkách románu není jediná, a než se kriminalisté doberou pravdy, musí osvědčit hodně trpělivosti a invence. Erlendur, jehož osobní život není právě jednoduchý, oplývá obojím a také ví, že role obětí a viníků nemusí být vymezeny jednoznačně. Z němčiny překládala Helena Smolaková.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2004 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Mýrin, 2000
více info...
Přidat komentář
Má první knížka od tohoto autora. Líbila se mi. Prostě severská detektivka: hledání souvislostí vraždy v minulosti, rodinné těžkosti hlavního vyšetřovatele s dospělou dcerou, pošmourná atmosféra Islandu... tohle mám prostě ráda. Krkolomná inslandská jména postav mi daly trošku zabrat, ale zvykla jsem si a nakonec se mi to vlastně zalíbilo. A ještě něco k obálce: četla jsem vydání (MOBA 2015), kde je na obálce roztomilý sněhulák. Trošku zavádějící, protože v knížce prší a ne sněží a atmosféra příběhu je spíše pošmourná než roztomile sněhulákovská:).
Tak tohle se mi líbilo více než třeba Dech smrti. Přečtu si určitě i další knížky. Kouknu i na film, i když jako vždy to bude určitě stát za prd. Jako většina zfilmovaných knížek.
Ó ty věčně deštivý Islande, tam u vás se tedy dějí věci. Starý muž, nalezený zavražděný ve svém bytě a u něj vzkaz o třech slovech, kterému nikdo nerozumí. To je počátek příběhu, který ale začal před několika desítkami let stejně ohavným činem, který ale nezůstal bez následků. Pátrání se rozbíhá a kriminalisté odhalují pravdu, která měla být navždy utajena, protože si krutě pohrála s osudy nevinných lidí. Další psychologická sonda do života obyčejných islanďanů, tentokrát snad ještě depresivnější než jindy. Výborně načrtnuté charaktery postav, uvěřitelný hlavní hrdina, který vedle odkrývání zamotaného případu navíc doma nelehce prožívá soužití s těhotnou dcerou, bývalou feťačkou, no prostě Indridason se zase parádně předvedl.
Síla, tohle je prostě kniha, která musí v každém čtenáři něco zanechat....dojem, pocit, myšlenku,a le něco určitě. A proto si vážím tohoto autora. Není to lehké čtení před spaním, po kterém se vám bude znát o princezne a trpaslících,..... a když už bude, tak to rozhodně nebude mít dobrý konec :-)
Severské krimi mám rada, pretože nastoľujú aj spoločenský, etický problém. V tejto je to dieťa počaté počas znásilnenia.
Kniha je dobre napínavá, trošku viac depresívna s menej opismi prírody, ako v iných severských
príbehoch.
Opäť depresia ťažkého kalibru! Indridason je vynikajúci rozprávač, ktorý vždy ide priamo k veci, bez zbytočných slov a dejových odbočiek. Píše stručne, jasne, dynamicky a pritom vie vytvoriť nezabudnuteľnú pochmúrnu atmosféru bez zbytočných opisov. Jeho príbehy sú plné smútku, alebo skôr melanchólie. Najviac oceňujem vykreslenie postáv, ich charakterov, osudov a ich konania. Téma predurčenosti a nemožnosti uniknúť pred svojím osudom, nemožnosť určité veci ovplyvniť a schopnosti/neschopnosti vyrovnať sa s nimi, posúva túto detektívku v mojich očiach vysoko nad súčasný priemer.
Velmi poutave napsano. Krome klasickych aspektu severske krimi tato kniha vyzniva velmi smutne, nebot ji prostupuje nezvratitelny osud osob postizenych chybnym genem.
Typická Arnaldurova kniha - nejsou jen oběti a jen viníci, to vše prolíná trudomyslnost, nostalgie a pochmurnost. Také nástin islandské společnosti a života nyní a dříve hraje nezanedbatelnou roli. Podle mě, kdo přišel někdy na chuť Islandu jako zemi a zvláštnostem lidí, kteří tam žijí a akceptuje ji, pak přijde na chuť i Arnaldurovým knihám.
Přiznávám, že příběh je to zajímavý, na druhou stranu, jsem byl rád, že natočili film, jelikož toto dílo dočíst není vůbec snadné.
Ne moc zajímavý příběh bych přetrpěla, ale nemůžu přejít slohovou podobu knihy. Počítám, že takhle uboze napsanou knihu už jsem hodně dlouho nečetla.
Kniha se cetla dobre,ale trosku se mi pricilo to tykani. Divny preklad a srandovni obalka se snehulakem,kdyz po snehu nebylo ani pamatky.