Severní nádraží
Adolf Branald
Románový obraz velkého pražského nádraží za okupace v letech 1938-1945. Autor v románu zachytil práci a odbojovou činnost železničářů. Líčí v něm, jak se rodil jednotlivý odpor, jak vznikaly sabotáže a ozbrojené akce proti okupantům. Činy českých lidí, příslušníků modré armády na kolejích vystihuje tu bez hrdinských gest. Samostatným pokračováním tohoto románu je román "Lazaretní vlak". 4. doplněné vydání.... celý text
Přidat komentář
Zřejmě díky Branaldovým zkušenostem s železničářskou profesí, se mu povedlo velmi realisticky vylíčit děj na Severním nádraží za druhé světové války. Moc pěkně vystihl vztahy kolektivu českých železničářů k samotnému nádraží, k německým úředníkům a jejich založení odbojové činnosti.
Autor sám za války na železnici pracoval, takže své zkušenosti z prostředí mohl přenést do popisu reálií té doby.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) vlaky železnice protifašistický odboj okupace Československa železničáři železniční nádražíAutorovy další knížky
1955 | Dědeček automobil |
2006 | Vandrovali vandrovníci |
1968 | Stříbrná paruka |
1967 | Vizita |
1959 | Král železnic |
Mam rád vlaky. Mam rád starý lokomotivy. Dokonce mam rád i nádraží a železnici všeobecně, i když nejsem žádnej šotouš. Zajímam se i o 2. sv. válku a načteno a nakoukáno o ní mam dost. Ale tuto byla tak brutální nuda a doteď mi neni jasný, jak se dá takhle skvělý téma takhle zazdít. Čet jsem jiný knížky, odehrávající se v protektorátu, chápu, že kupříkladu atentát na Heydricha je asi akčnější téma, tady je obsažena doba od začátku protektorátu až do konce války. Ale proboha, je to odboj, to mi neřikejte, že to nemůže bejt trošku akčnější a zábavný (pro čtenáře). Další co mi úplně odrovnalo, je počet postav. Naprosto šílený. Chápu, že na železnici před 80 lety pracovalo asi tak 10x víc lidí než dnes, páč prostě byli třeba. Ale co neni třeba, je každýho jmenovat. Proč proboha. Pár hlavních postav a mělo by to spád. Další co mi dostávalo, kdo tam tomu vlastně šéfoval, páč hlavní náckové se tam střídali jak na běžícim páse, na jednej straně je tam nějakej Rähmke, nebo jak se jmenoval a na další straně už to má za sebou a to prosim pěkně zařval někde na druhym konci Evropy. To všechno bez jedinýho odstavce. Člověk, kterej nezná data 2.sv, aspoň nějak přibližně, ten z toho bude úplně v prdeli a ztratí se v ději do padesátý strany. O odbornejch ajznboňáckejch termínech, ještě ke všemu 80 let starejch ani nemluvě. To nemůže znát nikdo. Leda železniční historik, půlka těch povolání už prostě neexistuje a věci s tim spojený jsou už historie (tady to ale neni chyba autora, vzhledem k roku vydání, jenom chci říct, že dnešní čtenář bude ztracen).
Nevim no, ono by to asi nebylo špatný, číst to před 50 lety, ale tady je na místě říct, že knížce prostě ujel vlak. A to si troufam říct, že čtu i dost starý knížky, mnohdy starší než tohle a psaný i tehdejšim jazykem a je to v pohodě, ale tady se prostě někde stala chyba a je mi to líto, ale nemůžu to hodnotit líp.