Severská mytologie
Neil Gaiman
Jak získal Thor své proslavené kladivo Mjölnir? Kolik světů spojuje vždyzelený jasan Yggdrasil? Kdo postavil zeď kolem Ásgardu a co bude následovat po konci světa zvaném Ragnarök? Severská mytologie převyprávěná Neilem Gaimanem nejenže odpovídá na všechny tyto otázky, ale navíc je váže do souvislého, obšírného vyprávění, v němž ožívají bohové i obři, medovina teče proudem, vlci mluví a jabloně rodí jablka nesmrtelnosti. Naprosto nepostradatelná kniha pro všechny milovníky severských mýtů, seriálu Američtí bohové i tvorby Neila Gaimana obecně.... celý text
Literatura světová Mytologie Příběhy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Norse Mythology, 2017
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem četla jen ze zvědavosti, protože jsem fanouškem Marvelovek a chtěla jsem vědět jak moc se příběhy o Thorovi liší od předlohy. Přiznám se, že jsem knížku přečetla hrozně rychle, vůbec by mi něvadilo kdyby měla o pár stránek navíc. Myslím že postavy jsou dobře vykreslené. Nakonec snad jen to, že mě tohle dílko utvrdilo v tom že Loki je nejlepší postava z celého Asgardu...
Miluji germánskou mytologii a i když jsem spoustu příběhů z této knihy znala již dříve, nechala jsem se unášet poutavým převyprávěním Neila Gaimana. Četla jsem v originále, což vřele doporučuji, jelikož zvolená angličtina nepoužívá přehnaně složité výrazy a je velmi čtivá.
Ještě jsem ji stihla do půlnoci dočíst a tím pádem je to poslední kniha roku 2018. Severská mytologie mě vždy fascinovala a jsem ráda, že se mi do ruky dostala tato kniha, ve které je spoustu příběhů srozumitelně vysvětleno. Dost jsem se toho dozvěděla. Rozhodně doporučuji.
Kniha se mi líbila, četla se dobře, knihu jsem přečetl za jeden den. Prozatím jsem nečetl žádnou knihu, která by převyprávěla severskou mytologii. Tato kniha mi dala náhled do severské mytologie. Myslím si, že kniha je zpracována dobře a dozvěděl jsem se hodně informací. Asi tato kniha neuspokojí všechny čtenáře, kteří se o severskou mytologii zajímají podrobněji, protože jednotlivé kapitoly nejdou příliš do hloubky, ale pro mě, který jsem severskou mytologií nepolíbený, mi tato kniha přinesla informace, které jsou dostačující, zpracované čtivou formou, takže čtení jen odsýpalo. Určitě je to jedna z knih, ke které je dobré se po čase vrátit, poněvadž se v ní vyskytuje hodně informací.
Seznámil jsem se s bohy, se kterými se setkáváme po celou dobu čtení. Těmito bohy jsou:
Ódin - nejvyšší a nejstarší ze všech bohů
Tór - Ódinův syn, hromovládce
Loki - Ódinův pokrevní bratr, je otcem nestvůr, původcem běd, je to lstivý bůh
V knize vystupují také další bohové. Dozvěděl jsem se také, že bohové mají svůj vlastní soudný den - ragnarök.
V závěru knihy se nachází SLOVNÍČEK, což je určitě přínosem, aby se čtenář zorientoval v jednotlivých termínech severské mytologie.
strašné, plytké, převyprávění působí jako výpisky z četby; mýtus zbavený nejen filozofie, ale i poetiky; pokud zbývá složka fabulační, tak tu autor nedokáže vypíchnout ani jazykem, ani fantazií
Jako neznalec jsem si z knihy odnesla plno nových poznatků - a od přečtení (čili během ubohého měsíce a půl) jich zase většinu zapomněla, protože, upřímně, autor jen tak brouzdal po povrchu, aby toho plošně obsáhl co nejvíc, a ani se nesnažil své vyprávění jakkoli ozvláštnit. Kde se bere duha a špatná poezie, netuším; ale když jsem o tom četla, docela jsem se pochechtávala. Při vzpomínce na Lokiho hříbátko se pochechtávám ještě teď, jenže to je na výstup z 250 stránek žalostně málo. Se severskou mytologií se tedy budu seznamovat už jen jinde.
Mě jako laikovi severské mytologie, který zná Thora, Lokiho a Odina jen z Marvelovek, příjde tato knížka krásně a srozumitelně napsaná. Řekla bych místy až pohádkově a určitě ve mě vyvolala chuť se o severské mytologii dozvědět více. Takže za mě paráda.
Příjemné nahlédnutí do světa severské mytologie. Pro mne lehce monotónní, kdy se nemalá část knihy točí především "jen" kolem Ódina, Tóra a Lokiho a jejich nesvárů s obry. Zachránil to však konec knihy, kdy jsme se dočkali až téměř epického vyprávění a to mě sakra bavilo ;-).
Tato kniha byla od Gaimana zbytečným počinem. Mám ho ráda a zbožňuji severskou mytologii. Nicméně, převyprávění stálo za starou belu. Opravdu to bylo převyprávění, překlad byl tak otřesný, že jsem kolikrát netušila, jestli čtu česky nebo svahilsky. Kniha je výborným seznámením pro začátečníky s nordickými příběhy nebo pro děti, s tímto jsem i do této knihy šla (měla pouze sloužit jako oddychovka a přírustek do sbírky), ale zklamání převážilo nadšení. Nejlepší kapitola byla o Ragnaröku, kde Gaiman popustil více fantazii a dovolil si lépe vylíčit celý děj. Samozřejmě, nemůže měnit tisice let staré příběhy, ale spisovatelé jsou tu od toho, aby dokázali přenést naši fantasii na papír a dokázali ji zase vtisknout čtenáři. Tady se bohužel jen chodilo, děj kolikrát přeskakoval a místa, která by mohla sloužit k lepšímu podání děje a vybarvení zůstala hluchá. Za mne bohužel velice špatné.
Dřív, než začnu s hodnocením téhle knížky, nutno říct, že každý čtenář musí mít na paměti, že Gaiman zde neměl prostor pro svou fantazii. Musel se držet určitých vymezených mantinelů, které mu hlavní probírané téma (severská mytologie) poskytovalo. Přesto však mé hodnocení ke knize nebude nijak valné, hned vysvětlím proč.
Začněme fakty - knížka je složena z několika příběhů provázaných hlavními postavami mytologie. Příběhy/kapitoly jdou za sebou a působí tedy jako "příběh v příběhu" avšak ne vždy zcela přesně. Samotné vyprávění není psáno nijak poutavě a výjíma snad tří příběhů/kapitol mi vše přišlo poměrně "šedě" zpracováno.
Podtrženo/sečteno:
a) Je-li člověk skalním fanouškem Gaimana, je povinností, mít ji v knihovně.
b) Je-li člověk začínajícím "Gaimaňákem", nedoporučuji. Nechte si tu knížku na chvíli, až Vaše víra v Gaimanovi bude neochvějná.
c) Zajímá-li člověka samotná severská mytologie, doporučuji raději revidované encyklopedie (například od Vlčkové, Page nebo Lindowa) nebo jiné převyprávěné formy (například Kadlečkové), které Vám řeknou víc a možná budou mít i nosnější hodnotu. (Encyklopedie tedy určitě). Z toho důvodu je mé hodnocení takové, jaké je...
Krásně zpracované severské legendy ,které se dají krásně číst bez velkého myšlení ,tak proto za mě ok.
Jak jsem tak pročítala komentáře, je vidět, že spousta z vás čekala "klasický" Gaimanův román - tato kniha tak NENÍ myšlena, je to opravdová severská mytologie - jen napsaná formou příběhu. Spousta z vás je také "zblbnutá" křesťanstvím, kdy bůh je všechno, umí všechno, je to nejlepší borec (a také Marvelovkami, kdy se Tór jevil tak, že má nějaký mozek a umí ho používat)... Severští bohové BYLI jednodušší - byli bližší lidem. Byli to bohové pro válečníky a sedláky (a Tór byl fakt blbec - jenom hora svalů bez mozku). Seveřané dokonce jednou ročně pořádali "obrození bohů", kdy se vyprávěli potupné příběhy svých bohů (třeba Píseň o Hárbardovi z Eddy). Takže prosím, než začnete kritizovat, berte tuhle knížku jako takový stručný přehled severské mytologie formou příběhu.
Omlouvám se předem, ale zatím jsem horší knihu nečetl. Asi jsem čekal úplně něco jiného (zde je vidět jak nás blbnou filmy). Kdyby nebyla napsána alespoň tak nějak "zrychleným tempem", tak by se ty příběhy možná daly pochopit, ikdyž jsou velice zvláštní.
Na můj vkus až moc stručné. Nemůžu ale popřít že mě Severská mytologie jako celek zaujala. Bohužel díky stručnosti máte knihu rychle přečtenou a pořádně si nevychutnáte všechny emoce, kterých je v knize ale také pomálu. Asi jsem od knihy čekala víc, ale pokud máte rádi severskou mytologii, upevníte si alespoň zajímavé příběhy z ní.
Čekala jsem víc,kniha se čte dobře a rychle ale chybí tam dost věcí. Hlavně mi přijde krátká a taková trošku jak pro děti.
Část díla
Baldrova smrt
2017
Básnická medovina
2017
Freyjina neobvyklá svatba
2017
Hráči
2017
Jablka nesmrtelnosti
2017
Autorovy další knížky
2006 | Nikdykde |
1997 | Dobrá znamení |
2001 | Američtí bohové |
2017 | Severská mytologie |
2007 | Koralina |
Američani nám severskou mytologii pokazili vulgárním zkomiksovatěním. Gaiman se to buď snaží napravit nebo vycítil kšeft. Že by jako prodával jednoduchý výcuc z Eddy těm, co bez obrázků normálně nic nechápou. Napsal to jakž takž. Příběhy jsou zajímavé, ale to není jeho zásluha. Na druhé straně, kdo viděl filmy, těžko se zbavuje vizuálních projekcí do hollywoodských herců. A představa filmového Lokiho, jak rodí osminohé hříbě je zábavná.