Shuggie Bain
Douglas Stuart
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494781/bmid_shuggie-bain-MV6-494781.jpg
5
245
245
Shuggie Bain je nezabudnuteľný príbeh Hugha „Shuggieho“ Baina, milého a osamelého chlapca, ktorý vyrastá v osemdesiatych rokoch minulého storočia na spustnutom glasgowskom sídlisku. Politika premiérky Margaret Thatcherovej oberá mužov aj ich synov o prácu a škótsku metropolu pomaly zachvacuje epidémia drogovej závislosti. Shuggieho matka Agnes by chcela byť svojim deťom vzorom, no namiesto toho je im na príťaž. Sníva o dome s vlastným vchodom a popritom listuje v katalógu zásielkovej služby, z ktorého nakupuje veci na splátky, aby vniesla aspoň trochu farby do ponurého života. Sebavedomie pošliapané záletným manželom si dodáva mejkapom a vyzývavým oblečením. Čoraz častejšie siaha po poháriku a veľkú časť sociálnych dávok, jediného zdroja rodinných príjmov, utráca za silné pivo, ktoré ukrýva v kabelke a popíja z šálok na čaj. Agnesine staršie deti sa dokážu matke vyhýbať, a tak je hlavne Shuggie vydaný napospas jej alkoholovým excesom, ktoré striedajú obdobia triezvosti a úprimnej materskej lásky. Sám pritom zápasí s túžbou stať sa normálnym chlapcom, hoci neustále počúva, že „neni v poriadku“. Agnes syna chráni a podporuje, ale závislosť je silnejšia ako láska k blízkym, dokonca aj k zbožňovanému Shuggiemu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
Shuggie Bain, 2020
více info...
Přidat komentář
Autobiografický terapeutický román o těžkém dětství s matkou samoživitelkou, která je těžkou alkoholičkou. Mě v knize chyběl větší přesah, nějaká další rovina, která by příběh zasadila do širšího rámce. Čekal jsem širší portrét doby a ne pouze rodinou tragédii.
Při čtení jsem si občas vzpomněla na knihy Irvina Welshe, Trainspoting a další dílka. Ze stejné doby, ze stejné mizérie. Tam kraluje hérák, tady chlast.
Zde je velmi umocněno autentickým osobním příběhem autora.
Tři sourozenci a každý se s matčinou závislostí vyrovnává jinak.
Krutost dětí k někomu, kdo je jiný.
Hodně dobrá kniha sic neveselého obsahu.
Smekám před autorem, i před každým, kdo se dokázal prosadit osudu navzdory.
Od knihy jsem měla poměrně velká očekávání a musím říct, že rozhodně byla naplněná. Autorovi se povedlo neskutečně dobře vykreslit charakter 80. let v Glasgow, kdy průmysl skomíral a lidem nezbývalo nic jiného, než se ze zoufalství uchýlit k alkoholu.
Jedná se o čtení, ze kterého vám možná nebude dobře, ale vřele doporučuju!
Vynikající kniha ve vynikajícím překladu. Glasgow a pravá dělnická mizérie... Kapitolu, kdy Agnes znovu začne pít jsem proplakala. Tolik radosti z obyčejného všedního života chlapec měl... A pak o ni rázem přišel. Co udělá alkohol z milující matky...
Douglas S je světový módní návrhář, žijící v NYC. Odskočil si napsat velmi syrový, silný a autentický příběh. Ano, je to o Agnes. Protože každý z nás si svou Agnes neseme na zádech. Mluvit o ní je velmi intimní a vyžaduje to naši odvahu. Odvaha a schopnost o tom upřímně psát...klobouk dolů. DÁVÁM PARÁDU!!!
3.5
Občas sa to stáva, že človek siahne po knihe, ktorú považuje na základe ohlasov na "istotku" a potom pri čítaním nakoniec trpí. Chcela som čítať o Shuggiem a nie o jeho neskonale nemôžnej matke, ktorú by som rovno zavrela do väzenia za jej správanie. Vždy keď sa objavil Shuggie tak som pookrela a vzápätí sa vrátila ONA a bola som z nej na nervy.
Možno raz vyjde aj príbeh Shuggieho, lebo toto bol príbeh jeho otravnej matky s ešte otravnejším menom Agnes. Moja empatia sa pri čítaní tejto knihy schovala niekde za roh.
Smutný příběh jednoho malého kluka. Zbytečně zdlouhavě popsané excesy matky alkoholičky. Ze začátku těžko se začíst, ale posléze nabere příběh lepší spád. Kniha dobrá, ale mezi top knihy neřadím.
Bolavý, syrový, palčivý, dojemný a skvěle napsaný. Takový je Shuggie Bain.
Sídliště skotského Glasgow, 80. léta, vysoká nezaměstnanost v důsledku zavřených dolů. Matka, která sociální dávky utratí radši za chlast než za jídlo pro své děti. Chlapec, který je už odmala zjevně odlišný od ostatních.
Právě s takovou kombinací faktorů se Shuggie Bain vypořádává každý den.
Pravděpodobně jste už zaznamenali, že autor Douglas Stuart vložil do hlavní postavy románu své alter ego. Považuji tuto informaci za nesmírně důležitou a inspirativní, vezmeme-li v úvahu, že se z popsaného prostředí autor dokázal vymanit, odrazit a navíc uspět ve světě, a to bez jakékoliv okázalosti a obviňování, ať už rodiny nebo systému, (což bývá charakteristickým rysem literatury podobného typu).
Navzdory všemu je z celého příběhu patrná neutuchající a hluboká láska
k matce, která je, ačkoliv syna donutila předčasně dospět a řešit věci, které by žádné dítě řešit nemělo, vylíčena s úctou a respektem, a všechny vnější vlivy jsou ponechány k posouzení čtenáři.
Shuggie Bain je mimořádná kniha, která by neměla ujít vaší pozornosti.
Tato kniha byla opravdu smutným čtením. Byla však napsána skvělým způsobem, z popisu úplně dýchala průmyslová atmosféra Pit Headu 80. let 20. století. Příběh malého chlapce by mohl být příběhem stovek, ne-li tisíců dětí nejen v 80. letech minulého století.
Nahlížíme do života Shuggieho a jeho matky Agnes, která je však závislá na alkoholu. Shuggie stále naivně věří, že se z toho máma ,,vyhrabe" a stará se o ni, jak nejlépe dovede. Sám však prožívá strasti dospívání a snáší šikanu od okolních dětí, kteří si z něj utahují. Není totiž jako oni - nebaví ho fotbal, mluví, chová se i obléká se jinak než oni. S tímto trápením se však matce nesvěřuje. Agnes střídavě prožívá stavy střízlivosti a totální opilosti. Dokonce vydrží i rok bez alkoholu. Poté však sledujeme její úplnou degeneraci a několikanásobné pokusy o sebevraždu. Když se po skoro 10 letech odstěhují z Pit Headu, Agnes slíbí synovi, že s pitím přestane, ale samozřejmě tento slib nedodrží. Dále se nekontrolovatelně utápí v alkoholu a dokonce Shuggieho vyhodí z jejich bytu. V tomto období malý Hugh potká svou dobrou kamarádku, jejíž matka má obdobné potíže jako Agnes.
Kniha končí v 90. letech, kdy Shuggie bydlí na ubytovně a pracuje. Zrovna jde na setkání se zmíněnou kamarádkou a spolu čekají na její mámu. Shuggie přitom myslí na vlastní mámu a jak moc by ji chtěl zase vidět.
Dílo ukazuje na nešťastný problém a vztah toxického rodiče a dětí. Agnes, která byla nepochybně milující matkou si své vlastni problémy řešila bohužel nevhodně a odehnala od sebe všechny blízké, včetně potomků. Doporučuji všem!
Chvíli mi trvalo se začíst, ale poté mě kniha chytila a nepustila. Pěkně napsáno, ale depresivní.
Na tuto knihu jsem se chodila do knihkupectví dívat několik měsíců předtím, než jsem si ji pořídila a vůbec jsem neudělala chybu.
Příběh malého Shuggieho mě naprosto pohltil od začátku do poslední stránky a zároveň zdrtil. Prostředí a události jsou popisovány s nesmírnou surovostí, až mi z toho mrazilo v zádech. Nejednou jsem u čtení také brečela. Doporučuju
Děkuju moc čtenářskému klubu Martinus, díky nim jsem Shuggieho objevila. Bylo to opravdu mrazivé čtení. Osmdesátá léta v Glasgow, smradlavá sídliště, nedostatek práce, do toho malý Shuggie se svou příšernou matkou nasáklou alkoholem. Během čtení jsem se cítila naprosto pohlcena příběhem. Celou dobu jsem doufala, že se něco stane a ten malý chlapec bude mít dětství, jaké by si zasloužil. Ale ne. Jeho matka dělá vše proto, aby ji neklesla hladina alkoholu, ale vše ostatní jde stranou. Své děti miluje, ale závislost je závislost. Celou dobu jsem nechápala, jak je může milovat a pak si za peníze na jídlo koupit pivo. V jednu chvíli jsem jí nenáviděla. O pár stránek dál s ní zase soucítila, emoce zkrátka nahoru a dolu. Knihu velice doporučuju. Určitě se zařadí mezi mé nejlepší knihy za rok 2024.
Hodně smutné čtení o matce alkoholičce, jak může někdo tak hluboko spadnout a zapomenout na své děti
Ke knize jsem se dostala díky čtenářskému klubu a nelituji. Při čtení mi však bylo úzko a až fyzicky zle z Agnes. Závěr mírně zklamal, byl oproti zbytku knihy nijaký.
O této knize a autorovi jsem nevěděla nic, jenom to, že kniha získala nějaké ocenění - musím říct, že právem.
Román je o citlivém, inteligentním a hodném klukovi, který měl smůlu na rodiče a místo a dobu, kam se narodil. V průběhu čtení jsem si pořád říkala, že je to napsané tak dobře a tak přesvědčivě, že to autor musel prožít. Po přečtení jeho životopisu jsem pochopila. Když budete knihu číst, musíte soucítit nejen se Shuggiem, ale vlastně i s jeho matkou a jeho sourozenci a vůbec se všemi okolo. Nic není černobílé. Je to román z opravdového života napsaný talentovaným autorem.
Škoda jenom, že kniha nepokračovala dále, jsem přesvědčená, že malý Shuggie by si potom vedl určitě dobře stejně jako autor!
PS: Alkohol je metla lidstva. Kolik zničených lidí má na svědomí? Kolik dětí se dokáže vyhrabat z toho šíleného vzoru svých rodičů a vést potom normální život?
Navnaděn dobrým hodnocením zde na dbknih jsem se pustil do této bichle, a nelituju. Pohlcující příběh zprostředkovává, jaké to je být alkoholikem a jak tím trpí okolí, zejména děti. Ta ztráta vůle, schopnosti plnit sliby a předsevzetí, náladovost, ztráta lidství. A na straně dítěte vystává zranitelnost a neuvěřitelné, nezrušitelné lnutí k matce, i když mu dělá jen to nejhorší. Fakt strašné, beznadějné. A když už jsem si myslel, že je nejhůř, tak o pár stránek dál se to ještě o stupeň zhorší. Přes všechen ten zmar jsou v knize i vtipné momenty, záblesky naděje. Zajímavé: ve chvílích, kdy Agnes chlastala, jsem nad ní rychle zlomil hůl a nevzbuzovala žádný soucit, když se držela, hrozně jsem jí fandil. Opravdu dobrá kniha, už takhle z kraje roku kandidátka na mou osobní Knihu roku 2024. A inspirativní čtení na suchý únor;-)
Při čtení jsem si myslela, že na mě něco leze, bylo mi nepříjemně, divně jsem se potila, studené konečky prstů, nevolno od žaludku.. Až asi v půlce knihy mi došlo, že je mi hrozně zle z Agnes, že mě pojímá totální úzkost a panika při představě takového dětství, co musel Shuggie a jeho sourozenci žít.
Jen mě překvapuje ta neutuchající láska a oddanost dětí k takové matce. Proč? Co na ní tak milovaly? Co jim ona dala? V kontrastu si představím rozmazlené drzé puberťáky, kteří mají vše a jen pohrdají svými rodiči. Jak je to možné? Nemělo by to být naopak?... Mnoho otázek mě při čtení napadalo...
Respekt autorovi, že zvládl takový start do života překlopit v něco pozitivního (napsal o tom knihu, která má celosvětový úspěch) a přeji, ať ho geny nedoženou... A asi bych si ráda přečetla i pokračování, jak se Shuggie hrabe ze dna, kam ho uvrhli vlastní rodiče.
Moderní Charles Dickens. Je to skvěle napsané, ale popravdě mě osudy těch lidí moc nezajímaly. Pokud autor v takovém prostředí vyrostl a povedlo se mu odtamtud vypadnout, tak klobouk dolů.
(SPOILER) Je to podivně těžký čtení. O čem kniha je už tu padlo mnohokrát. Ale ta atmosféra při čtení zprostředkovat nejde. Když došlo k definitivnímu zlomení osudu Agnes kvůli nesmyslému chování Euguna, tak jsem byl regulérně nas****.
Knížku jsem několikrát odložil, ale nedalo mi to a dočetl jí. A jak už tu někdo zmínil - snad Shuggieho život dopadl dobře.