Sibiř

26.03.2019

Ruská literatura je neprávem opomíjená. V této knize , když přehlédnu rudé prapory a utopický socialismus je obsaženo tolik krásy , že to slovem nevypovíš. Lidé, kteří žijí v tajze. Někteří nedobrovolně, ale naučili se tu žít a přežít. Tajga zpívá, hučí , čaruje , kvete , tajga dává život a jídlo a taky všechno bere. Nádherná příroda, skalní útvary, tajemné jezírka a močály, zvířata a všechny zvuky a ozvěny, které udržují místní v bázni a odstupu a oni tak vytváří báchorky a legendy. Jsou tu lidé, kteří mají trápení a tajemství, ale rádi pomůžou těm, kteří pomoc potřebují.
Tuto nádhernou a obsažnou knihu jsem četla poprvé , když mi bylo kolem dvaceti a nadchla mě. S radostí jsem si ji přečetla znovu a znovu mě zaujala . Pro tu krásu přírody, místa, která jsem nepoznala. Sibiř nejsou jen gulagy.

17.05.2018

Přeci jen tato kniha nesplnila mé očekávání. Je v ní celkem značně zastoupena ta ideologická rovina a to, dá se říci, ve všech dějových liniích. Samozřejmě se to musí u těchto knih, vydaných ve své době, očekávat. Bohužel i popis přírody se zde pohybuje spíše v tušení velkého nerostného i přírodního bohatství, které bude využito novým společenským zřízením. Četl jsem knihu Zlatý potok, kde se děj co se týče nerostného bohatství knize Sibiř trochu přibližuje a musím říci, že ta se mi líbila mnohem více. Ať už jde o samotný život a popis přírody, tak i přeci jen menší míra té ideologie v porovnání s ostatním dějem.
Závěrem: nejedná se o čistě revoluční a ideologií nacpané dílo, ale rozhodně je tento směr zde zastoupen nepřehlédnutelně.