• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Georgij Mokejevič Markov

Zlato v Tajze

„Krásně napsaný román ze sibiřské tajgy, kde sledujeme tři generace Strogovů. Ale ta propaganda. Ta je tu naprosto všude. Jak se o někom napíše, že je od pohledu ošklivý, tak je hned jasné, že se projeví jako kulak, vrah, bělogvardějec. Kdo se naopak od počátku ukáže jako mladý hezký jinoch, statný dělník apod., tak ten se postupně promění v dokonalého bolševika. Zakladatelem rodu je Zachar Strogov, který se usadí na pasekách, kde pěstuje včely na panském a musí každoročně splácet medem svou koupi. Jeden z jeho synů Vlas, se stane kupcem v Žirově (nejbližším městě) a Matvej propadne tajze, kde loví se svým strýcem, přezdívaným Děda Miška. Matvej si bere za ženu Annu, která je z bohaté rodiny a její rodina nemůže přenést přes srdce, že se provdala do chudé rodiny. Její bývalý nápadník Demjan Štyčkov se stává jednou z hlavních záporných postav celého románu. Matvej s Dědou Miškou nachází v tajze mrtvého zlatokopa a díky tomu končí ve vězení, než prokáží svou nevinu. Musí narukovat na vojnu, poznává bolševické myšlenky, než by šel do rusko-japonské války, stává se dozorcem ve vězení, kde pomáhá vězněným politickým vězňům a přináší do své rodné vesnice Vlčí Díry bolševické myšlenky. Sledujeme jak hlavní záporáci bohatnou, hromadí majetek a kladní hrdinové o vše přichází a chápou, že jediné správné je vzít moc do rukou lidu. Přichází první světová válka, říjnová revoluce, Strogovové zakládají ve Vlčích Dírách sovětskou moc, někteří z nich umírají v bojích s bělogvardějci. Matvej se stává velitelem partyzánské skupinky, v závěru se setkává s dokonalým Leninem, který mu naslouchá, co rolnictvo potřebuje. A v závěru konečně přichází sovětští geologové, aby hledali v tajze zlato. Název knihy neodpovídá realitě. Ruský název je mnohem přesnější Strogovovi. Knihu jsem četl podruhé, poprvé už někdy jako kluk snad před třiceti lety. Asi se k té knize opět někdy vrátím, bez obav ji doporučím, jen je potřeba opravdu se povznést nad tu propagandu a naprosto dokonalé bolševiky.“... celý text
— Adapa

---

Zlato v Tajze

„Zlato v tajze...ech, co k tomu napsat. Tajga v knize zastoupena rozhodně je, ale především jako kulisa děje. A zlato? Inu je to drahý kov, který se nevalí všude a tak se s ním setkáme v této knize na začátku a pak už jen velice sporadicky. A to především tak, že se o něm jen hovoří. Nosným a vše přebíjejícím dějovým tématem, je zrod bolševického hnutí a jeho sílící vliv a časem i jediná dějinná možná a správná role pro lepší život prostých ruských mužiků. Už jednou jsem se nechal od tohoto autora takto napálit, a to knihou Sibiř, kdy jsem z titulu očekával dějově něco jiného, než v knize nakonec bylo. U této knihy ten rozpor je ještě mnohem větší. Což o to, když se pustíte do sovětské literatury, tak s propagandou musíte v nějaké míře určitě počítat, ale na druhou stranu, u některé budete překvapeni až s jakou otevřeností se dokážou k některým tématům postavit. To ovšem není případ Zlata v tajze. Je to velmi nekriticky podaný obraz doby. Autor nastolí zcela zřetelně jasnou hranici mezi dobrem a zlem (kdo je na které straně není myslím třeba zdůrazňovat) a pak aktérům přidělí, až pohádkově, charaktery a morální vlastnosti. Tudíž na straně dobra se pravidelně setkáme, mimo jiné, s otevřeností, čestností, srdečným vystupováním a do jisté míry přirozenou vysokou inteligencí, která má za následek nadšení ze zrodu nového společenského zřízení (což mohlo i být a asi i u nezanedbatelné části bylo) a přirozený respekt z jejich nových vůdců, kteří mají z výše uvedených vlastností naděleno v obzvlášť velké míře. A na straně druhé se vším možným špatným. Původně jsem chtěl dát tři hvězdy s odřenýma ušima, ale pokud jsem dal knize Lomikámen, kde je doba vykreslena, podle mne, mnohem realističtěji a které jsem dal hvězdy čtyři, tak zde musím dát dvě. Rozdíl těchto dvou knih prostě není jedna hvězda, ale dvě.“... celý text
— milan3144

---

Sibiř

„Ruská literatura je neprávem opomíjená. V této knize , když přehlédnu rudé prapory a utopický socialismus je obsaženo tolik krásy , že to slovem nevypovíš. Lidé, kteří žijí v tajze. Někteří nedobrovolně, ale naučili se tu žít a přežít. Tajga zpívá, hučí , čaruje , kvete , tajga dává život a jídlo a taky všechno bere. Nádherná příroda, skalní útvary, tajemné jezírka a močály, zvířata a všechny zvuky a ozvěny, které udržují místní v bázni a odstupu a oni tak vytváří báchorky a legendy. Jsou tu lidé, kteří mají trápení a tajemství, ale rádi pomůžou těm, kteří pomoc potřebují. Tuto nádhernou a obsažnou knihu jsem četla poprvé , když mi bylo kolem dvaceti a nadchla mě. S radostí jsem si ji přečetla znovu a znovu mě zaujala . Pro tu krásu přírody, místa, která jsem nepoznala. Sibiř nejsou jen gulagy.“... celý text
— medlovice

---

---

Sibiř

„Přeci jen tato kniha nesplnila mé očekávání. Je v ní celkem značně zastoupena ta ideologická rovina a to, dá se říci, ve všech dějových liniích. Samozřejmě se to musí u těchto knih, vydaných ve své době, očekávat. Bohužel i popis přírody se zde pohybuje spíše v tušení velkého nerostného i přírodního bohatství, které bude využito novým společenským zřízením. Četl jsem knihu Zlatý potok, kde se děj co se týče nerostného bohatství knize Sibiř trochu přibližuje a musím říci, že ta se mi líbila mnohem více. Ať už jde o samotný život a popis přírody, tak i přeci jen menší míra té ideologie v porovnání s ostatním dějem. Závěrem: nejedná se o čistě revoluční a ideologií nacpané dílo, ale rozhodně je tento směr zde zastoupen nepřehlédnutelně.“... celý text
— milan3144

---

Země Ivana Jegoryče

„V této knize jsem si poznamenal citát z povídky Třtina ve větru, který se mi líbil a kterému jsem se zasmál a vždy se snažím si jej připomenout, když potkám někoho, kdo mi pokazí náladu. Citát zní: Neříká se zbůhdarma: Před bejkem se měj na pozoru zepředu, před hřebcem zezadu a před hlupákem ze všech stran.“... celý text
— Marekh