Marekh
komentáře u knih
Fotografové vzpomínek
Sanaka Hiiragi
Autorka píše o fotoaparátech a fotografování odborné články pro různá média a také pravidelné příspěvky na svých sociálních sítích.
Hlavními postavami jsou HACUE (učitelka mateřské školy), WANIGUČI (mafián) a MICURU (mladá dívka), kteří zemřeli a ocitají se u pana HIRASAKI, který se má o ně postarat a pomoc jim s posledním úkolem, který je čeká před odchodem na onen svět.
Hlavní postavy se ocitají ve fotoateliéru pana Hirasakiho, což je přestupní stanice, jakési pomezí mezi životem a smrtí. V knize cestujeme časem do minulosti.
Zajímavostí je, že pan Hirasaka má jen jednu jedinou fotografii a na jiné vzpomínky si nepamatuje.
Kniha je rozdělena do 3 částí. Knihu jsem přečetl na jedno posezení. Celkově se kniha četla dobře. Myslel jsem si však, že bude také popsaný posmrtný život po splnění posledního úkolu hlavních postav, ale nebylo tomu tak, což je škoda.
Citát:
Život je cesta, na které postupně ztrácíme své vzpomínky.
Cesta dvou: Afrika
Tom Jurka
Na tuto knihu jsem narazil v knihovně a zaujala mě anotace této knihy, a proto jsem se rozhodl, že se knihu přečtu. Je škoda, že jsem tuto knihu nezaregistroval na žádných sociálních sítích.
Jedná se o cestovatelský román podle skutečných událostí. Autor si knihu vydal vlastním nákladem. Kniha je vyrobena ze 100 % recyklovaného papíru.
Beletrii odehrávající se v Africe nebo cestopisy po Africe jsem snad ani nečetl a pokud ano, tak jich bylo jako šafránu. Afrika je pro Evropany exotická přírodou a zvířaty, ale také nebezpečná.
Hlavními postavami jsou SAMUEL a LAURA, kteří cestují po Africe po dobu 8 měsíců a zažívají různá dobrodružství. Navštívili státy Zanzibar, Tanzánii, Zambii aj. Autor popisuje různé prožitky během pobytu, dotazuje se Afričanů na různé otázky a tímto způsobem jsem se dozvěděl zase něco nového o Africe, jejím prostředí a obyvatelích. Zajímavé bylo jejich cestování na kolech.
V knize se řeší také vztah mezi Samuelem a Laurou. Samuel miluje Lauru, ale ne vždy probíhá všechno v pohodě. Občas se vyskytnou hádky, tak jak tomu bývá v partnerských vztazích, ale líbilo se mi, že si dokázali o všem promluvit. Líbily se mi dialogy mezi nimi a občas jsem zaregistroval také filosofické diskuse, které vedly k zamyšlení.
Některé situace, které prožili Samuel s Laurou, mi připadaly nebezpečné a já osobně bych si nedokázal představit, že bych se ocitl na jejich místě. Hodně riskovali, když byli sami v africké přírodě, anebo když se ocitli ve společnosti lidí, kterým se měli vyhnout.
Je vidět, že autor má rád přírodu, zvířata a životní prostředí. Přemýšlí v souvislostech a klade si různé otázky.
Líbily se mi popisy přírody a zvířat, která pozorovali. Některé popisy byly úsměvné, z jiných mě mrazilo. Osobně bych měl největší strach z hadů!
Afrika je velký světadíl, ve kterém žije hodně lidí v chudobě. Afrika dostává humanitární pomoc od jiných států, ale to nepomáhá. V knize je uvedený příměr rybáře a prutu a o tomto příměru jsem už slyšel od profesora na střední škole a je to pravda. Zajímavé bylo pro mě, že Číňané si kupují pozemky v Africe a staví zde také fabriky.
V afrických státech, které Samuel a Laura prošli, bují korupce a cestovatelé z Evropy (běloši) jsou vystaveni velkým rizikům – finančním i na životě.
Oceňuji papír, na kterém je kniha vytištěna. Líbily se mi také ilustrace, které se nacházejí v knize. Obálka knihy je pěkná.
Kniha CESTA DVOU: AFRIKA se mi líbila a knihu hodnotím pozitivně.
V závěru knihy se nachází DOSLOV a PODĚKOVÁNÍ.
Autor napsal ještě knihu CESTA DVOU (vydána 2021), kterou si časem přečtu.
Skleněný muž
Anders de la Motte
Jedná se o druhý díl ze série LEO ASKEROVÁ.
Opětovně se setkáváme s inspektorkou LEO ASKEROVOU, která pracuje jako vedoucí Oddělení ztracených duší. Po letech ji kontaktuje její táta, který ji málem připravil o život. Poblíž jeho farmy našli mrtvolu a je podezřelým číslo jedna. Její táta tvrdí, že je nevinný a žádá Leu, aby mu pomohla.
Lein přítel z dětství MARTIN HILL dostane nabídku odjet na odlehlý Skalistý ostrov do sídla rodiny podivínského vynálezce GUNNARA IRVINGA a napsat o něm knihu. Na tomto místě kolují historky o UFO, ale také o záhadných úmrtích.
V knize se střídají různé úhly pohledů hlavních postav. V knize nalezneme návraty do minulosti, což se mi líbilo.
Kniha je docela bichle, ale celkově se četla dobře a rychle. Kapitoly jsou krátké a závěr knihy je hodně napínavý a akční. V průběhu četby mi docvakly nějaké věci a v mém úsudku se to v závěru potvrdilo. O něco více se mi však líbila kniha PÁN HORY (1. díl) než Skleněný muž. Pokud autor vydá další díly z této série, knihy si přečtu a v této sérii budu pokračovat.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ AUTORA.
Kniha má pěknou obálku.
Tajemný host
Nita Prose
Jedná se o druhý díl ze série Pokojská. Prví díl – POKOJSKÁ, jsem nečetl, ale o knize jsem slyšel. TAJEMNÝ HOST lze přečíst bez předchozího prvního dílu, ale je lepší si knihy číst postupně, protože při četbě tohoto dílu si můžeme vyzradit části z prvního dílu. Časem si možná přečtu knihu Pokojská.
Hlavní postavou je MOLLY GRAYOVÁ, která je pokojskou v hotelu Regencty Grand. Práce pokojské ji baví. Má manžela JUANA MANUELA.
Jednoho dne v tomto hotelu zemře slavný autor detektivek J. D. Grimthorpe. Molly pomáhá vyšetřovatelce policie s řešením případu.
V knize se nacházejí části ze současnosti a z minulosti. Líbily se mi části z minulosti, kdy Molly vzpomíná na svou babičku FLORU, kterou milovala z celého srdce a moc si s babičkou rozuměla. Babička Molly vychovávala a pracovala jako pokojská. Babička brala Molly do své práce. Často Molly dávala různé rady do života. Babiččino poselství bylo: „Bůh mi dal vyrovnanost, abych přijala to, co nemůžu změnit, odvahu, abych změnila to, co změnit můžu, a moudrost, abych mezi tím poznala rozdíl.“ Dále například říkala: „Zázraky se dějí neustále. Co tě nezabije, to tě posílí. Kdo si počká, ten se dočká.“
Kniha je četla dobře. Jedná se o pěknou nenáročnou detektivku. Závěr je překvapivý. Kniha je vhodná pro ženy, ale také pro muže.
V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Co hledáš, najdeš v knihovně
Mičiko Aojama
Jedná se o román od japonské spisovatelky.
V románu nalezneme 5 příběhů hrdinů různého věku, kteří se ocitli v životní krizi:
TOMOKA – 21 let, prodavačka v obchodě s dámskou módou. Je nespokojená se svou prací.
RJÓ – 35 let, účetní u výrobce nábytku. Touží po vlastním starožitnictví.
NACUMI – 40 let, bývalá redaktorka v časopise. Matka po návratu z mateřské dovolené.
HIROJA – 30 let, nezaměstnaný. Vystudoval kreslení, ale nenašel uplatnění.
MASAO – 65 let, důchodce. Ve firmě pracoval 42 let, v důchodu si připadá neužitečný.
Všichni hrdinové se setkají s knihovnicí SAJURI KOMAČI (47 let), která je vyslechne a doporučí jim knihy, které si mají půjčit. Hrdinové obdrží knihy, které chtěli a zároveň dostanou knihu, kterou vůbec nečekali. Tato kniha jim však pomůže zamyslet se nad spoustou věcí.
Sajuri Komači byla učitelka a zdravotní sestra, v současné době pracuje v knihovně. Je obrovská. Na sobě má oblečené bílé šaty s dlouhými rukávy a ve vlasech má zapíchnutou jehlici, kterou ji daroval manžel místo snubního prstenu. Věnuje se plstění, což je technika zabodávání jehly do klubka vlny, čímž vznikne nějaký výrobek. V oblibě má sušenky Honey Dome. K půjčeným knihám předá všem hrdinům jako dárek výrobek, který vytvořila.
Postavy se postupně v jednotlivých příbězích prolínají.
Souhlasím s tvrzením v anotaci, že se jedná o hřejivý román, který představuje pohodovou četbu.
Hlavním tématem knihy je práce ve všech jejích podobách. Hrdinové jsou nespokojeni se svou dosavadní práci a přemýšlí o změně, ale mají strach pustit se do něčeho nového a neznámého. Když se však setkají s paní Komači, naskytnou se jim nové perspektivy pohledu a záleží jen na nich, jakým způsobem se chopí příležitosti.
Kniha se četla dobře a našel jsem v ní hodně mouder. Kniha svým způsobem může sloužit také jako motivační kniha.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty:
V nejistém světě je nejlepší zaměřit se na to, co můžeš udělat právě teď.
Každý se jen snaží dohnat záda člověka před sebou, a přitom nikdo nemůže být ani první, ani poslední. Ve štěstí přece nikdo nevítězí ani neprohrává a nic není dokonalé.
Tvoje okolí se dalo do pohybu, protože ses pohnula ty samotná.
Dokonale stabilní práce neexistuje. Všichni nebezpečně balancují na hraně.
Možná není problém ve mně, ale v tom, že jsem se ocitl na špatných místech, která plně nerozvíjela můj potenciál.
Když čteš básničky, nemusíš si lámat hlavu nad složitostmi, stačí vnímat náladu. A představovat si, co se ti zachce.
Když se budu dívat jen dopředu, zúží se mi zorné pole. Proto když se zaseknu a něco mě trápí, snažím se nějak rozšířit úhel pohledu. Povolím ramena a jdu bokem jako krab.
Němý výkřik
Kenzaburó Óe
Autor obdržel v roce 1994 Nobelovu cenu za literaturu. Vystudoval francouzskou literaturu na Tokijské univerzitě, v disertační práci se věnoval dílu Jeana-Paula Sartra. Je jedním z nejvýznamnějších a nejpřekládanějších spisovatelů poválečné japonské literatury. Je zajímavé, že autor má postiženého syna a tyto okolnosti promítl do svých děl.
Román vypráví o vztahu dvou bratrů, kteří se po mnohaletém odloučení navracejí do rodného domu v západním Japonsku.
MICUSABURÓ je starší bratr. Snaží se vyrovnat se sebevraždou svého přítele, narozením postiženého syna a manželčiným alkoholismem. Má zdravotní problémy s jedním okem.
TAKAŠI je mladší bratr. Odstěhoval se do USA, kde se účastnil různých politických protestů. Po návratu do Japonska navádí mládež ke vzpouře proti korejskému obchodníkovi, kterého všichni označují za „Císaře supermarketů.“
Mezi bratry se rozprostírá tajemství jejich dvou sourozenců – staršího bratra a mladší sestry.
V románu se navracíme do minulosti do roku 1860, ve kterém probíhalo rolnické povstání a také do poválečných let, ve kterém proběhlo povstání. Sledujeme vzájemné střety Korejců a Japonců.
Líbila se mi také linka ze současnosti. Počáteční scéna mi připomněla jednu událost z knihy od Haruki Murakamiho. Napínavá byla vzpoura proti Císaři supermarketů. Na jedné straně jsem fandil Takašimu, že se vzbouřil se stoupenci, kteří jej následovali, aby zjednal spravedlnost pro občany žijící ve vesnici, z druhé strany jsem pociťoval, že to není správné.
Líbilo se mi prostředí, ve kterém bratři vyrůstali. Místo bylo obklopené lesem a také napadal sníh, což jak jsem se dočetl znamená pro Japonce velký zážitek. Padání sněhu mi navodilo zimní atmosféru.
Zajímavá je pro mě ženská postava DŽIN (45 let, 153 cm vysoká, 132 kg), která onemocněla. Je označována za největší ženu Japonska. Neustále jí. Její případ se dostal do novin a novinový článek si můžete přečíst v tomto románu.
Knihu jsem četl pomaleji. Určitě to byla zajímavá četba a dozvěděl jsem se nové informace například o rituálech konajících se při příležitosti svátku mrtvých v Japonsku. Po přečtení románu všechno dávalo smysl včetně jednání hlavních postav. Je to román, u kterého se musí více přemýšlet, ale myslím si, že autor všechno dobře vysvětlil.
V románu nalezneme také deníkové záznamy, což se mi líbilo.
Závěr knihy byl pro mě šokující a veškerá tajemství se odhalí.
Knihu přeložila ANNA CIMA, která je zároveň spisovatelka, od které jsem četl již 2 knihy – PROBUDÍM SE NA ŠIBUJI a VZPOMÍNKY NA ÚHOŘE.
V závěru knihy se nachází DOSLOV, ve kterém se dočteme o autorově životě a jeho tvorbě. V úplném závěru knihy nalezneme medailonky autora a překladatelky.
O hvězdách víš hovno
Petr Hanel
Jedná se o autorovu prvotinu. Tuto knihu často vidím na sociálních sítích, a kniha mě zaujala, a proto jsem se rozhodl, že si knihu přečtu, i když nejsem cílová skupina. Zaujalo mě, že autor pracoval na knize několik let. Myslím si, že pokud bych se nacházel ve středoškolských letech a četl tuto knihu, tak by se mi patrně líbila více než v současnosti. Knihu můžeme zařadit do žánru YoungAdult.
Hlavní postavou je MAREK, kterému všichni říkají Marky. Navštěvuje gymnázium a má celkově dobrý prospěch. Má staršího bratra VOJTU. Rád poslouchá hudbu. Ve škole má také kamarády – MALTU a TURKA. Jednoho dne potká v tramvaji VALERII (VAL), do které se později zamiluje. Na Val je zajímavé to, že na každé noze nosí jinou ponožku a potí se jí ruce.
Hrdinové jsou středoškoláci, takže sledujeme jejich vztahy, zamilovanost, první sex, kouření trávy aj. Líbilo se mi, že všechno působilo autenticky, tak jak to ve skutečnosti probíhá u středoškoláků bez žádných servítků. Netvrdím, že tak to probíhá u všech středoškoláků, každý má pochopitelně jiný temperament, nicméně autor odráží současnou dobu dospívajících lidí.
V románu se nachází humor. Střídají se kapitoly z různých úhlů pohledů.
Autor upozorňuje na sociální sítě jako je Instagram a Facebook, které dnes používá většina lidí. Většina lidí tyto sociální sítě používá, ale člověk nesmí věřit všemu, co na nich uživatelé prezentují.
Kniha je poměrně obsáhlá. Závěr knihy je hodně napínavý, ale očekával jsem, že bude lepší vyústění závěru, protože počáteční kapitola mě na to nalákala a závěr jsem si představoval jiný.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Líbilo se mi grafické zpracování časomíry, které se nachází na počátku kapitol. V textu nalezneme také odkazy na QR kódy na přehrání písniček. Zmíněné prvky jsou v knize pěkné a už jsem je viděl také v jiných knihách. V knize se nachází také chatování hlavních postav.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ a na úplném závěru nalezneme ZÁVĚREM O POSLECHU, ČTENÍ A SOUNDTRACÍCH.
Kniha má pěknou obálku.
Je vidět, že autor s přípravou knihy strávil hodně času. Myslím si, že se kniha bude líbit především dospívajícím čtenářům.
Odvaha
Markéta Lukášková
(SPOILER) Od autorky jsem četl jen knihu, CO VÁS V DĚJÁKU NENAUČILI, která se mi líbila.
Hlavní postavou je mladá Židovka ADA (24 let). Musela zanechat vysokoškolská studia (studovala na lékařku) a stará se o svou nemocnou mamku. Byla v koncentračním táboru Ravensbrück. Má kamarádku ANNU, která pracuje v potravinách. Seznámí se s mužem KARLEM (42 let), který se znenadání objeví v jejím životě.
Ada se musí rozhodnout v určité záležitosti, o které se dočtete v tomto románu. A to je na knize zajímavé, protože se v knize nachází část ANO a část NE. Jak by se vyvíjel život Ady, kdyby se rozhodla pro kladnou odpověď a jak by vypadal život Ady, pokud by se rozhodla pro zápornou odpověď.
Román se odehrává během 50. let 20. století, kdy vládla KSČ. V knize jsou zmíněny osobnosti jako Klement Gottvald, Stalin a celkově je přiblížena tato doba. Máme zde informace například o vyšehradštích jezdcích nebo měnové reformě, při které lidé přišli o velké peněžní úspory.
Celkově se kniha četla dobře, i když jsem čekal lepší závěr.
V závěru knihy se nachází kapitola SKUTEČNÉ OSUDY. V úplném závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ, kde autorka napsala: „Poděkování Karin Lednické za popíchnutí, bez kterého bych se do padesátých let dost možná vůbec nevrhla.“
Hlavně všechno přežít
Ewan Morrison
Jedná se o dystopický thriller skotského autora. Jedná se o autorův osmý román.
Hlavní postavami jsou HALEY (15 let) a její bratr BEN (6 let), kteří žijí se svou rozvedenou matkou. Jednoho dne dojde k tomu, že je jejich táta odveze do prepperského úkrytu. Později jim tvrdí, že znovu nastala pandemie, během níž zemře velmi hodně lidí a je nutné provést opatření k jejich záchraně života.
Děti se ocitnou v areálu, jsou úplně izolovaní a bez kontaktu s okolním světem. Všichni musí přiložit ruku k dílu a postarat se sami o sebe. Musí dbát na svou bezpečnost a plnit všechna nařízení. Seznamují se s novými lidmi, kteří jsou v tomto areálu jako je MEG, RAY, DANNY a další.
Kniha je vyprávěna stylem příruček pro přežití. Příběh je vyprávěn dívkou Haley.
Haley je puberťačka, která má své nálady. Nerozumí si příliš se svou mámou a občas při konverzaci s ní prohodí vulgarismy. Je velmi nerozhodná a nejraději by závažná rozhodnutí nechala na někom jiném, aby za ní rozhodl. Nepříznivý vliv na ní měl rozvod rodičů. Ben má problémy s nadváhou a má ADHD.
Jejich táta je vynálezce a sepsal příručku pro přežití, podle které se všichni řídí.
Při četbě jsem nevěděl, komu mám věřit a kde se vlastně nachází pravda. Líbilo se mi, že to nebylo o hromadách zabíjení a krve, jak je u těchto žánrů typické Při určité scéně jsem sice přivíral oči, ale dalo se to zvládnout. Říkal jsem si, jak to celé dopadne. Závěr byl překvapivý.
Celkově se kniha četla dobře a nepochybně tento příběh přináší poslání.
Ministerstvo pro budoucnost
Kim Stanley Robinson
Hlavní postavou je FRANK MAY, který pracuje jako humanitární dobrovolník v Indii. V Indii dojde k vysokým teplotám a všichni lidé, kteří se nacházejí v blízkosti Franka, zemřou. Na Franka to má špatné následky. Trpí posttraumatickou stresovou poruchou. V oblibě má pomeranče namáčené v čokoládě. Později se setkává s MARY, která je Irka a pracuje na ministerstvu pro budoucnost, které sídlí ve Švýcarsku v Curychu. Mary má ráda plavání.
Jedná se o velmi hutný text a u tohoto románu musí člověk více přemýšlet. V románu se řeší otázky životního prostředí a ekologie. Autor vkládá do románu také ekonomiku a politiku. S některými autorovými názory jsem se ztotožňoval, s jinými názory jsem v rozporu.
Je otázkou, jestli by ministerstvo pro budoucnost mělo vůbec vzniknout. Toto ministerstvo řeší otázky životního prostředí pro budoucí generaci. Myšlenka to není špatná, protože je dokázáno, že dochází k oteplování planety v důsledku zvyšování koncentrace oxidu uhličitého. V důsledku toho by se mohla zvýšit teplota na Zemi o 2°C až 3°C, což by mělo katastrofální důsledky.
Autor nastoluje otázky dekarbonizace, to znamená omezení až úplný zákaz uhelných elektráren. Zavádí se uhlíková mince, což je kompenzace za nespálený uhlík na 1 tunu oxidu uhličitého. Přemýšlel jsem nad tím, jak dekarbonizaci zvládne Česko a jak tuto situaci bude řešit. Nepochybně to chce mít dlouhodobý plán, jakou formou elektrickou energii vyrábět. Nejschůdnější cestou je pravděpodobně jaderná energie, což bude stát nemalé finance. Alternativní energie by spíše sloužily jako doplněk, poněvadž není možné ve 100 % míře ji nahradit (větrná, vodní, sluneční, geotermální aj.).
Zajímavé bylo také řešení ohledně ledovců, to znamená, aby nedocházelo k tání ledovců a abychom dokázali ledovce vytvářet. Autor popisuje metody, jak by to bylo aplikovatelné v praxi.
Autor v románu popisuje tvorbu biokoridorů, což je důležité pro živočichy.
V románu se řeší také otázky migrace. V těchto názorech s autorem nesouhlasím, respektive mám obavy s přílivem migrantů z třetího světa, i když mi je pochopitelně líto, co se v jejích zemích děje.
V románu se řeší také hodně ekonomie a politika, která s ochranou životního prostředí nepochybně souvisí. Souhlasím s tím, že pokud by se všechny prostředky rozprostřely mezi všechny lidi na této planetě, všichni by měli dostatek. Nedocházelo by k hladovění lidí. Pár lidí ovládá celou planetu, vlastní majetky a mají miliardy. Podle mě by bylo všeho dostatek, pokud by to bylo spravedlivě rozdělené.
Hlavní postavou je sice Frank, ale jednotlivé kapitoly jsou různě rozvětvené, takže až tak velký prostor mu není věnován. Líbila se mi Mary, která tvrdě bojovala za ministerstvo a zúčastnila se různých konferencí po celém světě. Měla tým, se kterým spolupracovala.
Takových knih jako je MINISTERSTVO PRO BUDOUCNOST jsem moc nečetl. Po dlouhé době zase úplně jiná četba, ale nelituji času při četbě této knihy. Při čtení jsem měl pocit, jako by popisované události řešení problémů v oblasti životního prostředí šly zrealizovat. Nepochybně je důležité chránit životní prostředí pro současnou generaci, ale zejména pro budoucí generaci. Podle mě je nutné k těmto otázkám přistupovat postupně a rozumně a je důležité se domluvit napříč více zeměmi, protože se jedná o celosvětový problém.
Na předním přebalu knihy je uvedeno, že jde o knihu, kterou Barack Obama v roce 2020 zařadil na seznam svých nejoblíbenějších.
Aby na mě nezapomněli
Michael Thompson
Autor je novinář, producent a mediální ředitel. Vlastní společnost zabývající se produkcí podcastů. Žije v Sydney se svou manželkou a 2 dětmi.
Jedná se o prvotinu australského spisovatele.
Hlavní postavou je TOMMY, který vyrůstá v dětském domově, který se jmenuje Dům u Mléčného stromu. V dětském domově si najde kamarády a mezi nimi je například chlapec SEAN a dívka CAREY. Oblíbil jsem si MICHELLE, která pracovala v tomto domově a která pomáhala dětem, jak nejlépe dovedla a děti ji za to milovali.
V den Tommových narozenin, tj. 5. 1. dochází k tomu, že na něj všichni zapomenou a neví, kdo je a odkud se vzal. Tento scénář se opakuje každým rokem. Tommy přemýšlí, proč se to zrovna děje jemu a je velmi obezřetný, aby uchoval svoje tajemství. Každým rokem dochází k jakémusi Resetu a Tommy uvažuje nad tím, jak by mohl Reset přelstít a vymyslet nápady, které by unikly vymazání.
Tommy má v oblibě matematiku a psaní. Sledujeme život Tommyho v dětském domově a následně jeho kroky, když se stane dospělým a opustí dětský domov. V nemocnici se seznámil s JOSHEM, se kterým se skamarádil a prožijí další události, o kterých se dočtete.
Nedovedu si představit, že by každým rokem na moje narozeniny si nikdo nepamatoval, kdo jsem a nedokázal mě zařadit, ke komu patřím, přitom bych věděl, jaké je pravda. Jenže pokud bych se to snažil ostatním vysvětlil, považovali by mě nepochybně za pomatence. Je to nepředstavitelný pocit, když jsem se vcítil do kůže Tommyho. Nevyrůstal se svými biologickými rodiči a každým rokem se opakoval Reset, takže Tommyho nikdo nepoznal, ale Tommy si pamatoval každého.
Kniha má zajímavý námět a četba mě celkově bavila. Byl jsem zvědavý, jestli se Tommymu podaří prolomit Restart a bude žít normálním životem.
Při četbě se můžeme zamyslet nad dětmi, které vyrůstají v dětském domově, nad hodnotami jako rodina, přátelství, láska.
Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG. V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěkný přebal.
Mimika
Sebastian Fitzek
Hlavní postavou je HANNAH (40 let), která je největší odbornicí na rezonanci mimiky v Německu a spolupracuje s policií. Má manžela RICHARDA, který je umělec a 2 děti - KYRU a PAULA. Žije v Berlíně. Její kocour se jmenuje Kašpar.
Hannah po požití analgetik ztrácí paměť. Trpí spektrofobií, což je strach podívat se do zrcadla.
Jednoho dne musí rychle analyzovat videozáznam, na němž se přiznává, že vyvraždila svou rodinu.
Střídají se kapitoly z různých úhlů pohledů hlavních postav. Střídají se části ze současnosti a z minulosti.
Námět knihy je velmi zajímavý. Kapitoly jsou krátké a svižné a Fitzek opětovně dokazuje, že je mistrem zvratů. Závěr mě dostal do kolen a provázel mě mráz po celém těle.
V závěru knihy se nachází kapitola NĚKOLIV SLOV KE KNIZE & PODĚKOVÁNÍ. V této kapitole autor napsal, že se pokusil různé dějové linie ztvárnit vícevrstevnatě. V Mimice nakonec využil „splitpages“ neboli rozdělené stránky. Je to nový prvek v autorových knihách, který se mi líbil.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty:
Jeden masový vrah kdysi řekl, že zabít člověka je snadné. Těžší je s tím žít.
Psychologové Robert Yerkes a John Dullingman Dodson už v roce 1908 zjistili, že lidský duch dokáže pod psychickým tlakem reagovat pohotověji než ve stavu absolutního klidu. Žáci dostávají lepší známky, pokud při zkouškách cítí určitě základní napětí. Umělci podávají ve stresu špičkové výkony.
Vypravěčka z Osvětimi
Siobhan Curham
Autorka pochází z Londýna a je autorkou více než 40 knih pro dospělé, mládež a děti, beletrie i literatury faktu. Psala také pro mnoho novin, časopisů a webových stránek.
Autorka napsala, že „přestože je VYPRAVĚČKA Z OSVĚTIMI fikcí, má silné kořeny ve skutečnosti. Než jsem knihu napsala, strávila jsem měsíce studiem reálných popisů života v táboře."
Autorka dále uvedla, že se inspirovala autorkou IRENE NÉMIROVSKOU, která byla před válkou nejprodávanější spisovatelkou ve Francii. Jakmile byla země okupována Němci, knihy židovských autorů nesměly vycházet, a to se vztahovalo i na Irene Némirovskou. Autorka doporučuje si přečíst její knihu Francouzská suita.
Další inspirací byla autorka ETTA HILLESUMOVÁ od které si přečetla deník a její dopisy. Bývá přirovnávána k dospělé Anne Frankové. Zemřela v Osvětimi.
Dalším spisovatelem, který inspiroval tento román, byl doktor VIKTOR FRANKL a jeho kniha Člověk hledá smysl. Byl psychiatr, přežil Osvětim. Vyjádřil svůj postřeh, že ačkoli bylo vězňům všechno odebráno, jedno jim nevzali – svobodu zvolit si svůj postoj k životu v lágru. Frank došel k závěru, že ti, kteří byli schopní najít ve svém utrpení nějaký smysl, si navzdory všemu dokázali zachovat vůli žít. Neboli jak napsal Nietzsche: „Kdo má proč žít, snese i každé jak.“
Hlavní postavu je spisovatelka ETTY WEILOVÁ, která bydlí v bytě v Paříži a má výhled na Seinu. Její mamka zemřela v mládí a má tátu, před kterým utekla do Paříže. Ráda jezdí na kole. Jednoho dne se setká s mladým mužem TOMASZEM, který pro Etty představuje osudové setkání. Setkání s Tomaszem bylo kuriózní.
Jednoho dne se Etty dostane do tábora DRANCY v Paříži, kde se seznámí s malou holčičkou DANIELLE a její mamkou. Etty si oblíbí Danielle a toto pouto je oboustranné. Společně odjíždějí do koncentračního tábora Osvětim.
Etta je Židovka. Je spisovatelka a velmi ráda vypravuje příběhy ostatním. Díky jejím příběhům dává lidem naději a odpoutání se od všech hrůz, kterými jsou vystaveni.
V koncentračním táboře se seznamuje s dalšími vězenkyněmi. Mezi nimi si najde také přátele. Vytvoří si přezdívky. Etta je Galetka, Danielle je Koblížek. V Osvětimi se nacházejí dozorkyně, které jsou bestiemi a vyžívají se na lidském utrpení. Mezi ně patří například dozorkyně pojmenovaná ZUBATÁ, anebo RAMPOUCH!
Líbily se mi příběhy, které Etta vyprávěla Danielle a také ostatním vězenkyním. Také se mi líbilo, že Etta dala možnost Danielle, aby popustila uzdu své fantazii a také si vymyslela nějaký příběh. Pousmíval jsem se nad tím, když Etta si vymyslela příběh a Danielle ji neustále skákala do řeči a dotazovala se na různé otázky. Etta se musela krotit, aby nevybuchla, ale nakonec příběh odvyprávěla. Není moc příjemné, když chcete vyprávět příběh a někdo vám neustále skáče do řeči. Samozřejmě posluchači mají právo se dotazovat, ale lépe je si nechat dotazy až vyprávění skončí.
Etta se setkává během 2. světové války s dalšími lidmi, které ji ovlivní v jejím uvažování. Jedním z nich je starší muž SOLLY, který ji vypráví různé příběhy, nad kterými se má zamyslet. Díky němu pochopí hodně věcí a je pro vyprávění jejich příběhů inspirací.
Etta svými příběhy pomohla hodně vězenkyním, aby neztráceli naději, i když bylo těžké se odpoutat od hrůz, ve kterých se každý den nacházely.
Během románu dojde k řadě smutných událostí, o kterých se dočtete. V minulosti jsem osobně navštívil Osvětim.
Zamýšlel jsem se nad tím, jakým způsobem se Etty dostala do tábora Drancy a následně do Osvětimi. Svým způsobem si zavinila sama, že byla zatčena a deportována. Na jejím místě bych si rozhodně dával větší pozor a neupoutával na sebe zbytečně pozornost.
Kniha se četla jedním dechem a nalezneme v ní hodně myšlenek a zajímavých příběhů. Některé z nich byly legrační, jiné k zamyšlení.
Závěr knihy byl hodně dojemný.
Určitě doporučuji knihu k přečtení. Patří mezi lepší knihy, které jsem četl z Osvětimi.
V závěru knihy nalezneme VZKAZ OD SIOBHAN a PODĚKOVÁNÍ.
V knize nalezneme poznámky pod čarou. Kniha má pěkný přebal.
Citáty:
I tak se můžeme před nespravedlností bránit. A když bojuješ z pozice lásky, neskončíš tak, že se otrávíš taky.
Příběh musí změnit jak vypravěče, tak i posluchače.
Láska se nedá měřit na hodiny, Etty, měří se srdcem.
Přátelství, jako je naše, je mnohem hlubší. Nemusíme být spolu, abychom to věděly, protože budeme navždy v srdci té druhé.
Jenže to nám neudělal Bůh, ale lidi. Ale Bůh to dopustil.
Pokud má člověk přítele, který ho podporuje, má být za co vděčný a je to důvod cítit naději.
Život na míru
Nikki Erlick
Autorka je spisovatelka a redaktorka. Navštívila francouzské zemědělské vesničky i norské ledové fjordy. Vystudovala Harvardskou univerzitu s nejvyšším vyznamenáním.
Jedná se o autorčin první román.
Kniha je rozdělena do několika částí (JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA a další).
Jednoho dne dojde k tomu, že před dveřmi každého člověka na Zemi, který je starší 22 let, se objeví krabička a v ní provázek. Do víka je vyryto jméno příjemce a nápis: Uvnitř se nachází míra vašeho života.
Na celém světě propukne chaos a panika. Někteří lidé mají provázek delší, což znamená, že se dožijí vyššího věku. Někteří lidé mají provázek kratší, což znamená, že se dožijí nižšího věku. Krabičku nelze žádným způsobem zničit. Vědci postupem času zjistí, v jakém časovém období člověk zemře s přesností na jeden měsíc.
Kapitoly se střídají z pohledu hlavních postav (NINA, BEN, MAURA, AMIE, HANK, JACK, JAVIER). Nina a Amie jsou sestry. Nina je lesba a pracuje jako redaktorka. Amie pracuje jako učitelka. Jednotlivé postavy se vzájemně proplétají. V románu se nachází také ANTHONY, který kandiduje na prezidenta a který mi nebyl sympatický pro jeho názory.
Některé postavy se jednou týdně setkávají ve škole a mluví o svých pocitech a problémech, které je tíží. Vytáhli si totiž krátký provaz. Vytvářejí se tedy tyto skupiny lidí vytáhnuvší si krátký provaz.
Při četbě se můžeme zamyslet nad tím, jestli bychom chtěli vědět, jestli bychom takovou krabičku s provázkem chtěli otevřít a dozvědět se, kdy zemřeme nebo nikoliv. Někteří lidé jsou zvědaví a krabičku otevřou. Někteří lidé mají štěstí a vytáhnou si dlouhý provázek, jiní lidé bohužel takové štěstí nemají. Někteří lidé krabičku vůbec neotevřou a nechtějí vědět, kdy zemřou.
Pokud bych se ocitl v tomto světě a dostal takovou krabičku s provázkem, rozhodl bych se asi krabičku někam uložit a vůbec ji neotevírat. Podle mě je to asi nejlepší řešení, poněvadž pokud bych si vytáhl krátký provázek, jen bych se trápil a neustále myslel na to, jak se mi krátí čas života. Čím bych si tím pomohl?! Co má přijít, ať to přijde a člověk by měl žít přítomností, ale pochopitelně záleží na každém jednotlivci.
V tomto románu sledujeme, jaké vznikají konflikty mezi lidmi s krátkým nebo dlouhým provazem a diskriminaci lidí s krátkým provazem, o kterou se snaží prezidentský kandidát ANTHONY. Tuto diskriminaci bychom mohli vztáhnout na kteroukoliv jinou diskriminaci a vytvořit
si analogii s něčím jiným. Lidé by měli bojovat za svá osobní práva a nevzdávat se, i když to není jednoduché.
Líbilo se mi, že se v knize nacházely dopisy.
Celkově se kniha četla dobře. Očekával jsem však jiný závěr knihy.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Citáty:
Slavný americký spisovatel Ralf Waldo Emerson napsal: Nejde o to, jak je život dlouhý, nýbrž jakou má hloubku. K tomu, abyste ovlivnili svět, stačí vůle tak učinit.“
Můžete se ohlédnout na náš společný čas a říct si, jakou jsme měly smůlu. Ale copak není lepší strávit deset let s někým, koho skutečně milujete, než čtyřicet let v manželství, které vás nudí čím dál víc, unavuje nebo ve vás vyvolává zahořklost?
Volání tučňáků
Hazel Prior
Jedná se o volné pokračování románu DÁMA A TUČŇÁCI. Kniha VOLÁNÍ TUČŇÁKŮ se mi líbila stejně jako Dáma a tučňáci. Knihu lze číst samostatně bez předchozího prvního dílu, ale myslím si, že je lépe knihy číst chronologicky.
Opětovně se setkáváme s našimi hlavními hrdiny z prvního dílu (VERONICA, PATRICK aj).
Znovu se dozvíme informace o tučňácích. Zaujalo mě například, že psi hlídají tučňáky před liškami, aby jim neublížili. Nebo že tuleni jsou také nebezpečím pro tučňáky.
Autorka opětovně poukazuje na ochranu životního prostředí.
Kniha se mi líbila a četla se dobře.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ.
V Poděkování autorka napsala: „Když jsem psala Volání tučňáků, procestovala jsem pět kontinentů, ale jen v duchu, protože byl lockdown a já nemohla skutečně navštívit žádné z míst, o nichž jsem psala. Některá místa (Locket Island, Ginty Island a Bolder Island) jsou vymyšlená. Další (Ayrshire, Bolton a Vancouver) jsou skutečná. Usilovně jsem se je snažila prozkoumat a doplnila jsem mezery ve své představivosti. Doufám, že mi odpustíte, pokud jsou některé geografické detaily nesprávné. Koneckonců, jde o fikci!“
Na počátku knihy se nachází mapa, která sleduje PUTOVÁNÍ VERONICY.
Kniha má pěkný přebal.
Dáma a tučňáci
Hazel Prior
Hlavní postavou je VERONICA (86 LET), která žije v luxusní vile u moře ve Skotsku. Je milionářka. Má ráda čaj a sledování dokumentů o přírodě. Ráda používá rubínově červenou rtěnku. Při procházce po pláži sbírá odpady do pytle. Většinu času tráví o samotě. Má hospodyni EILEEN a zahradníka, který se stará o její zahradu.
Veronicu zaujme pořad o Antarktidě a rozhodne, že Antarktidu navštíví. Seznamuje se se 3 vědci, kteří provádějí výzkum o tučňácích. DIETRICH má rodinu v Rakousku a jeho zálibou je malování tučňáků. MIKE je odborník na biochemii a byl mi nejméně sympatický ze všech členů týmu. TERRY píše blog o tučňácích. Všichni provádějí výzkum přímo v terénu, anebo v laboratoři. V terénu sledují tučňáky, váží je, kroužkují a zaznamenávají potřebné údaje pro výzkum. Veronika chce vědcům odkázat velké množství peněz, pokud se přesvědčí na vlastní oči, že jejich výzkum má význam.
VERONICA nemá rodinu, ale zjistí, že má vnuka PATRICKA (28 let). Patrik pracuje v prodejně jízdních kol jeden den v týdnu, je vedený na Úřadu práce. Občas si zakouří marihuanu. Neměl jednoduché dětství. Když zjistí, že má babičku, je překvapený. Společně k sobě hledají cestu.
Kapitoly se střídají z pohledu VERONICY a PATRICKA. Líbily se mi deníkové záznamy, ve kterém se dočteme o životě Veronicy, když byla mladá.
Líbil se mi blog o tučňácích, ve kterém jsem se dočetl hodně informací o tučňácích. Tučňáci jsou indikátory životního prostředí a jejich studium je důležité pro životní prostředí.
Autorka poukazuje na životní prostředí včetně plastů.
Kniha se mi hodně líbila. Je to příjemné a milé čtení.
V závěru knihy se nachází EPILOG a PODĚKOVÁNÍ.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty:
Na tomhle světě žijí tři typy lidí, Very. Ti, kteří tomuto světu škodí, ti, kteří se o něj nezajímají, a pak ti, kteří se ho snaží zlepšit. Snaž se být mezi těmi, kteří chtějí, aby byl lepší.
Život je o vyváženosti toho, co pustíte ven, a toho, co držíte uvnitř.
Slzy se dostaví, když je člověk příliš dlouho příliš silný.
Martin Sedmirváč
Ivana Gálová
Podtitul: Příběh chlapce s poruchou ADHD a jeho nezralé matky.
„Jmenuji se Martin a letos mi bude dvanáct. Někteří lidé říkají, že jsem nevychovaný drzý parchant, který by potřeboval pevnou ruku; ti, co si myslí, že tomu rozumí, tvrdí, že jsem ádéhádé. Nevím, co je lepší.“
Hlavní postavou je ANDĚLA, která na základní škole otěhotní se stavebním dělníkem, který je Slovák. Anděla se rozhoduje, jestli si MARTINA nechá či nikoliv, ale nakonec ho vychovává sama. Jako samoživitelka to nemá snadné. Chodí do práce a na Martina nemá moc času. Anděla si nerozumí se svou mamkou, rozčiluje ji také protivná sousedka, která žije s nimi v paneláku. Kouří cigarety a na pravém rameni má tetování na kterém jsou zobrazeny hodiny a přesný čas Martinova narození.
Martin se předčasně narodil a byl v inkubátoru. Příliš si nerozumí se svým okolím. Nemá moc kamarádů a u Martina se zjistí ADHD. Rád čte knihy, má v oblibě také historii, občas si zahraje počítačové hry. Má vlčáka DANNYHO.
Martin s ADHD má různé problémy ve škole a jeho máma Anděla to musí řešit. Myslím si, že v minulosti dětí s tímto syndromem bylo méně, anebo se o tom nevědělo a učitelé nevěděli, jak mají pracovat s takovými dětmi. Dnes je situace mnohem lepší. Existují různí asistenti pedagoga, kteří pracují s těmito dětmi. Děti, které mají ADHD, navštěvují dětského psychologa a případně berou léky, jak tomu bylo u Martina.
V románu se dočteme informace o ADHD. Jak se projevuje tento syndrom u dětí a také jaké příznaky můžou být u dospělých.
Jednoho dne dojde k dramatické události, o které se dočtete v tomto románu.
Kapitoly jsou krátké. Střídají se kapitoly z pohledu MARTINA a ANDĚLY. Líbilo se mi, že kapitoly se odlišují barevným písmem. U Martina nalezneme zelenou barvu písma, u Anděly klasickou černou barvu písma.
Kniha se celkově četla dobře. Kniha je krátká. Je to četba na jedno odpoledne. Je to příběh ze života, který se mohl stát. Myslím si, že se jedná o autorčinu prvotinu.
Je škoda, že se v knize nenachází medailonek autorky. Určitě by bylo fajn, kdyby bylo v knize několik vět o autorce, ať si čtenář může udělat představu o autorce. Možná je to autorčin záměr, aby skryla svou identitu. Těžko říci.
Také si nejsem jistý, jestli je tento příběh založený na skutečných událostech či nikoliv. Z četby jsem však měl pocit, že román je založený na skutečných událostech. Tato informace se však v knize nenachází, je to jen moje spekulace.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty:
Vymyslel jsem takové přirovnání, že lidi jsou kolikrát stejní jako knížky. Když je knížka nacpaná v knihovně mezi ostatní a vidíte jenom ten hřbet s názvem, tak si podle toho kolikrát myslíte, že kniha za nic nestojí. Pak ale, když ji náhodou vytáhnete, tak zjistíte, že vypadá úplně jinak a je o něčem, co jste ani nepředpokládali, a třeba stojí za přečtení. S lidmi je to to samé.
Číslo 20
Sam Holland
Autorka vystudovala psychologii a pak několik let pracovala v oblasti lidských zdrojů, než začala psát knihy na plný úvazek. Fascinují ji sérioví vrazi.
Od autorky jsem již četl knihu KOPÍRÁK, která se mi líbila (4*). Rozhodl jsem se, že si přečtu také autorčinu druhou knihu ČÍSLO 20. Kniha se mi líbila o něco více než Kopírák.
Kniha má 3 části. Hlavní postavou je detektiv ADAM BISHOP, který vyšetřuje brutální vraždy lidí různého věku, pohlaví a sociální skupiny. Jeho případ začíná na černé skládce. Každá mrtvola je označena číslem. Adam chce stůj co stůj dopadnout sériového vraha, poněvadž vrah nemíní přestat s vražděním, dokud nedovrší svého cíle. Adam zná člověka, který stanovil první číslo – 20 a zahájil odpočítávání. Je sice zavřený ve vězení, ale přesto dochází k vraždám. Jestli se mu to podaří či nikoliv se už dočtete v této knize.
Adam je rozvedený a bezdětný. Kouří cigarety a pije alkohol. Někdy to přežene s alkoholem a dopustí se nějakých přešlapů. Čas od času si užije milostná dobrodružství se ženami. Je pracovitý a dobrák. Má trauma, které ho pronásleduje už od dětství.
S vyšetřováním případu mu pomáhá tým detektivů. Jeho parťákem a kamarádem je JAMIE, který se nedávno oženil. Jamie si velmi váží Adama pro to, co dokázal v pracovní oblasti. Adam se rozvedl s ROMILLY a dlouhou dobu se neviděli. Po několika letech se opětovně potkávají při řešení případu sériového vraha.
Kniha je velice čtivá. Kniha má krátké kapitoly a byla napínavá od počátku až do úplného závěru. Kniha obsahuje zvraty. Přestože kniha má docela hodně stran, tak jsem knihu přečetl za jeden den.
Přemýšlel jsem o tom, kdo může být sériovým vrahem a proč se dopouští takových zvěrstev a napadla mě jedna myšlenka, která byla správná a podobný motiv pachatele jsem už četl v jedné knize. Moje úvaha se ubírala správným směrem, ale nakonec jsem pachatele neodhadnul. Závěr byl také velmi překvapivý, i když něco málo jsem tušil.
Při četbě mě zarazily 2 události, nad kterými mám otazníky. U určitých událostech by to snad bylo reálné, i když se mi to zdálo trochu podivné. U jednoho momentu si tím nejsem úplně jistý, ale s přivřenýma očima snad by to bylo reálné. Nicméně to jsou jen drobnosti, nad kterými jsem přemýšlel. Jinak knize nemůžu nic vyčíst.
V knize nalezneme různé články, spisy a protokoly, které jsou nepochybně příjemným bonusem. Také se mi líbilo, že vidíme pohled sériového vraha.
Kniha obsahuje PROLOG, EPILOG a PODĚKOVÁNÍ.
Pokud u nás vyjde další kniha od této autorky, určitě si knihu přečtu.
Kniha má pěknou ořízku a přebal.
Závojnatky
Jiří Benjamín Mayer
Autor v Děčíně vystudoval Střední zemědělskou školu. Studoval na katedře bohemistiky při Pedagogické fakultě UJEP, ale studia nedokončil. Pracuje jako knihkupec v Luxoru.
Jedná se o debutový román, který je napsaný ich-formou. Autor za knihu Závojnatky získal roku 2024 Literní cenu Knižního klubu.
Hlavní postavou je FERDA, který vyrůstal v dětském domově. Naštěstí se dostal do pěstounské rodiny. Jeho náhradními rodiči se stala DANA a RUDA. Má nevlastní sestru TÁŇU a bratra RÁĎU, který s rodiči již nežije.
Ferda se postupně sžívá s novým prostředím a lidmi. K Daně si vytvoří pevné pouto na rozdíl od Rudy, kde vztahy skřípou. Dobré vztahy má také s Táňou, se kterou podnikají nákupy v obchodech a mají k sobě blízko.
Ferda s Danou navštěvují dětského psychologa. Občas má návaly zuřivosti a má sklony k sebepoškozování. Když navštěvuje základní školu, tak jej jeho spolužáci šikanují. Nemá moc kamarádů. Má rád příběhy, které pro něj napsala Dana, která je mimo jiné spisovatelka.
Ferda rád doma chová potkany a rovněž je doma množí a zúčastňuje se různých soutěží v této oblasti. Při těchto pasážích jsem musel přivírat oči, poněvadž mám z potkanů strach a nemůžu je ani vidět. Nedokázal bych si pohladit potkana! Při čtení jsem měl z toho husí kůži po celém těle, což je pochopitelně jen můj osobní problém.
Ferda se převléká rád do ženských šatů, ale operací pohlaví si není jistý. Jak to dopadne v této oblasti se už dočtete v románu. Do jeho života vstoupí o 11 let starší muž JAKUB, který studuje architekturu.
Román vypráví o Ferdově dětství, jeho dospívání až po dospělost. Nebylo určitě snadné vyrůstat v dětském domově, ale měl štěstí v tom, že šel do náhradní rodiny. Ne všechny děti mají takovou příležitost. Sledujeme Ferdův vývoj, jeho názory a postoje. Člověk především v období dospívání se vyvíjí po všech stránkách a utváří se jeho osobnost. Má své názory a přesvědčení, které se můžou pochopitelně během života měnit. Důležité je dobře se rozhodnout v klíčových momentech našeho života, abychom byli doopravdy šťastní. V románu se dočteme také o Jakubově rodině.
Nejsem si jistý, jestli se jedná o autobiografii či nikoliv, anebo autor použil některé autobiografické prvky a zakomponoval jej do tohoto románu. Měl jsem pocit, že autor hodně věcí prožil na vlastní kůži. Při četbě to takto na mě působilo.
V románu nalezneme také e-maily a dopisy a také autor okořeňuje text humorem sobě vlastním. Dialogy byly svižné a působily autenticky. V románu nalezneme také romantiku. Je vidět, že autor miluje zvířata, poněvadž hodně zvířat se nachází v tomto románu.
Při četbě se můžeme zamyslet nad tím, jak to mají těžké děti, které vyrůstají v dětském domově, které nikdy nepoznaly své biologické rodiče a jsou odkázány pouze na tety – vychovatelky. Z druhého hlediska však některým dětem je lépe, pokud vyrůstají v dětském domově, protože s některými biologickými rodiči by byl jejich život mnohem horší. Některé děti mají štěstí a dostanou se do pěstounské rodiny, která se o ně postará. Tím pádem se jejich život zlepší a stanou se šťastnějšími, i když také všechno není zalité sluncem, jak už se dočtete v případě Ferdy.
Autor také poukazuje na to, že i když vyrůstá dítě v biologické rodině, ve které má všechno na stříbrném podnosu, nemusí být v této rodině šťastné a může se také trápit.
Při četbě románu se můžeme zamyslet nad otázkami transsexuality a homosexuality. Autor v knize poukazuje na nespočet dalších témat, nad kterými se můžeme zamyslet.
Myslím si, že naše společnost pokročila ve vnímání této skupiny lidé zejména homosexuálů a lesbiček v porovnání třeba s lidmi, kteří jsou trans. Toto téma se v románech příliš nevyskytuje. Přiznám se, že jsem tolerantní, ale téma trans je pro mě docela neznámé a přemýšlím o lidech, kteří třeba přemýšlejí o tom, že se nechají předělat z muže na ženu, anebo to již uskutečnili. To je pro mě docela velká neznámá, ale z druhého hlediska si myslím, že pokud je člověk dospělý a je skálopevně přesvědčený o změně pohlaví, necítí se ve svém těle přirozeně, má právo na to, aby změnil své pohlaví. Je nutné si to však pořádně promyslet, protože je to výrazná změna v životě člověka a řekl bych i nezvratná, pokud by někdo časem po zákroku řekl, že udělal chybu. To by nepochybně doprovázelo jen komplikace. Nedokážu úplně posoudit, jestli je to úplně správné, když jsme se jednou narodili v takovém těle, v jakém jsme se narodili a chceme se předělat na jiné pohlaví. Je to nepochybně velice kontroverzní téma a k zamyšlení. Myslím si, že podstatné by mělo být to, aby tito lidé byli šťastní. Pro mnoho lidí je to nepochopitelné, ale měli bychom se naučit sžít s těmito lidmi a umět s nimi komunikovat.
Při hodnocení knihy jsem přemýšlel, jak knihu ohodnotit. Myslím si, že na prvotinu je to dobře napsaná kniha a myslím si, že autor má slibnou budoucnost a může se směle pustit do psaní dalších příběhů. Některé části se mi však zdály zdlouhavé, jindy nezáživné, ale komplexně je to rozhodně zajímavá kniha. Hodnocení knihy vidím mezi 80 až 90 %.
V závěru knihy se nachází AUTORSKÁ POZNÁMKA. Autor se zmiňuje o playlistu a písních, které na tomto playlistu naleznete. Jedná se o písně, které poslouchal při psaní. Na YouTube se jmenuje kanál Psiskokralovna.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná a má pěkný přebal.
Kodaňská Píseň písní
Annette Bjergfeldt
(SPOILER) Od autorky jsem v roce 2024 přečetl knihu KOČOVNÝ BIOGRAF PANA SAITA, která se mi líbila. Někteří čtenáři mi doporučovali knihu KODAŇSKÁ PÍSEŇ PÍSNÍ, která je autorčiným debutovým románem. Na knihu jsem byl zvědavý a knihu jsem přečetl. Bohužel jsem z této knihy nebyl nadšený tak, jak jsem očekával. Respektive se mi více líbila kniha Kočovný biograf pana Saita.
Jedná se o rodinnou ságu odehrávající se v Kodani. Kniha má 3 části. V některých úsecích se přeskakuje ze současnosti do minulosti, ale všechno bylo srozumitelné a orientoval jsem se v tom. Hlavní postavou je malířka ESTHER, která líčí osudy tří generací.
Estheřin dědeček HANNIBAL v roce 1921 koupí dům v Kodani. V Rusku se seznámí s VARINKOU, do které se zamiluje a kterou si vezme za ženu. Varinka se odstěhuje do Kodaně. Líbilo se mi na ní, že je svá. Pro ostré slůvku nejde daleko. Kouří doutníky.
Hannibalova a Varinčina dcera se jmenuje EVA. Je stevardka a také jasnovidka. Seznámí se s JANEM GUSTAVEM, který je švédským krotitelem holubů. Časem se za něj provdá.
Eva s Janem mají spolu 3 děti. Nejstarší se jmenuje FILIPA, která má zdravotní problémy a která se zajímá o kosmonautiku a věci mezi nebem a zemí. Mají také ESTHER a OLGU, která jsou dvojčata. Podnikají společně různé akce. Esther je malířka a Olga je zpěvačka.
V románu sledujeme osudy našich hrdinů a v průběhu četby se dočteme o různých tajemstvích, která vyplují na povrch.
V románu se vyskytují prvky magického realismu, ale nebylo jich mnoho. Postupně času jsem měl pocit, že autorka se točila v kruhu a četba mě přestávala bavit. Myslím si, že autorka umí psát, ale tento příběh mě úplně nezaujal jako tomu bylo u románu Kočovný život pana Saita. Jednoduše řešeno něco tomu chybělo, abych se plně soustředil na příběh a užíval si ho. Moje mamka také četla tuto knihu a nebyla knihou nadšená. Znám však čtenáře, kterým se kniha líbila a nedají na tuto knihu dopustit. Každopádně pokud u nás vyjde další kniha od této autorky, tak si knihu přečtu.
V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ a POZNÁMKA PŘEKLADATELE.
Kniha má pěkný přebal.
