Marekh komentáře u knih

Od autorky jsem již četl v minulosti knihu PROBUDÍM SE NA ŠIBUJI. Kniha se mi líbila.

VZPOMÍNKY NA ÚHOŘE je bichle, která má 720 stran. Kniha se mi líbila. Jedná se o druhou autorčinu knihu. Autorka na počátku knihy uvedla, že tento román je fikce. Vymírání úhořů je skutečné. Při četbě jsem měl pocit, jako bych četl knihu od Haruki Murakamiho.

Hlavní postavou je SÁRA FUKUHAROVÁ, která je po mamce Češka a po tátovi Japonka. Žije v Johokamě a zabývá se výzkumem vymírajícího úhoře japonského. Mezi její přátele patří pan NAKADŽIMA, který vlastní dům s akvaristikou, ve kterém Sára bydlí a pomáhá. Kamarádí se také s dívkou MIJU, která neustále nosí dřevěný meč a povídá si s úhořem UNAGIM. Jednoho dne navštíví Sáru její bývalá spolužačka JUKA SUZUKIOVÁ, která pátrá po zmizelém kolegovi z redakce novin. Juka má zdravotní problémy a provdala se za policistu.

V románu se postupně a detailně seznamujeme se všemi hlavními postavami, což je určitě fajn.

V románu nalezneme články o úhořích a také deníkové záznamy.

Kniha obsahuje prvky magického realismu a detektivky. Místy na mě padala hororová atmosféra.

Z knihy jsem se dozvěděl hodně informací o úhořích, o pohřbívání mrtvých, svatyních apod.

V závěru knihy se nachází EPILOG, PODĚKOVÁNÍ a SEZNAM ZDROJŮ, ze kterých autorka čerpala.

4 25.09.2024

Hlavní postavou je rozhlasová moderátorka JORDAN BRIGGSOVÁ. Nejdůležitější je pro ni kariéra. Její manželství se rozpadlo, už rok nemluvila se svou mamkou. Má dceru CHARLOTTE.

Jednoho dne se do její ranní show dovolá BERNIE, který si chce zahrát hru. Jordan souhlasí.

Kniha je vyprávěna ze zvou úhlů pohledů hlavních postav – JORDAN a COLEHO, který je detektiv.

Kniha působila na mě jako napínavý thriller od začátku do úplného závěru. Před očima se mi promítal film. Myslím si, že podle této knihy by se mohl natočit film a měl by úspěch.

Uvažuji o tom, že bych si od autora ještě přečetl sérii SAM PORTER, která je velmi úspěšná.

3 25.09.2024

Od autora jsem již četl knihu ČERNOBYLSKÝ DENÍK – ZÁPISKY STALKERA, která se mi líbila. Byl jsem zvědavý na novinku URBAN EXPLORER a kniha se mi také líbila.

Autor neměl jednoduché dětství a dospívání, nějakou dobu žil na ulici a v tomto období se zrodila jeho vášeň pro urbex. V současné době pořádá různé besedy a podniká různé akce. Autor je svůj. Líbilo se mi, že věnoval finanční prostředky na charitativní akce. Autor se řídí základním pravidlem a nepsaným zákonem: „Nezanecháš nic než stopy, neodneseš nic než fotky.“

Myslím si, že autor hodně riskuje, protože se často pouští do nebezpečných aktivit. Nicméně všechno má dopředu naplánováno a všechno dělá s rozvahou. V knize se také svěřuje, z čeho měl strach a jak jej překonal.

Kniha je rozdělena do 4 částí:

1. INDUSTRIÁL
2. DOMY, VILY, ZÁMKY A BYTOVÉ PROSTORY
3. PODSVĚTÍ
4. VÝŠKY / URBAN CLIMBING

Na počátku každé části autor uvádí, co si sebou bere na cestu.

Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Kniha obsahuje křídový papír. Autor pořídil vlastnoručně barevné fotografie, které jsou pěkné. Fotky jsou přehledně popsány. Autor píše stručně a výstižně, svým jazykem. V knize nalezneme také zajímavé informace z historie o daném objektu.

Autor navštívil objekty v Česku, ale také v zahraničí jako např. autovrakoviště ve Švédsku, vězení v Belgii, katakomby v Oděse nebo v Paříži a jiná místa.

Autor je také URBAN CLIMBER, což je lezec, který leze na všechno vysoké, co vytvořila lidská ruka – komíny, vysílače, mostní pilíře, okna výškových budov. Při prohlížení fotek se mi docela zatočila hlava, protože autor vylezl na nejvyšší stavbu v Česku a tou je vysílač Liblice, který měří 350 m.

Knihu mám půjčenou z knihovny. Po dobu, co knihu budu mít doma, se budu kochat pěknými fotografiemi. Pořizovací náklady na knihu jsou vysoké. Čtenář musí zvážit, jestli si knihu pořídí či nikoliv. Myslím si, že kniha může být pěkným dárkem pro čtenáře, kteří se zajímají o urbex.

Pokud autor časem napíše další knihu, určitě si knihu přečtu.

3 18.09.2024

Mám rád knihy od Neala Shustermana, a proto jsem se začetl do knihy Sucho, kterou napsal se svým synem. Od autora mám již všechny knihy přečtené, které u nás vyšly. Časem si přečtu další knihy, které teprve vyjdou.

Hlavní postavou je ALYSSA, která zahájí s dalšími osobami pátrání po vodě. Její rodiče odjeli a nevrátili se. Alyssa má mladšího bratra GARRETTA. Spolužákem Alyssy je KELTON, jehož táta je prepper. Alyssa se seznamuje s dalšími lidmi, které potká na své cestě.

Příběh se odehrává v Jižní Kalifornii, ve které došlo k suchu nebo Bezvodí. Příběh je vyprávěn z různých úhlů pohledů hlavních postav. V románu se nacházejí také různé momentky.

Kniha má 6 částí. Kniha mě zaujala od úplného počátku. Voda je velmi důležitá a v tomto románu můžeme sledovat, jak by to vypadalo, pokud by byl nedostatek vody. Myslím si, že je to reálně zobrazeno. Lidé v extrémních situacích se uchylují k různým činům, aby přežili. Závěr je hodně napínavý.

Říká se, že člověk vydrží bez vody maximálně 5 dnů. Tělo člověka je tvořeno ze 70 % vodou. Člověk si mnohdy neuvědomuje, že bez vody by byl úplně vyřízený a bere to jako samozřejmost, když pustí kohoutek a voda vyteče. Při četbě se můžeme zamyslet také nad tím, že vodou někdy zbytečně plýtváme a mohli bychom vodou hospodárněji šetřit.

V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ.

2 14.09.2024

Jedná se o antiutopický román odehrávající se v alternativní realitě, kdy nacisté vyhráli válku. Nepochybně zajímavý námět a příběh, který se mi líbil.

Hlavní postavou je ELIŠKA PROCHÁZKOVÁ (18 let), která je studentka gymnázia. Má mladšího bratra SEBASTIANA a psa Blondiho, který je křížencem.

Eliška ráda navštěvuje knihkupectví, které vlastní pan Kroll, který ji půjčuje zakázané knihy. Jednoho dne Eliška nalezne mrtvého knihkupce, kterému přišla vrátit knihy. Od této chvíle je vydírána.

Líbilo se mi, že se v knize nacházely deníkové záznamy a také básně, které napsal Sebastian. Celkově se kniha četla dobře.

Závěr knihy je hodně napínavý a překvapivý.

V závěru knihy se nachází EPILOG.

2 09.09.2024

Hlavní postavou je psychiatrička EMMA STEINOVÁ, kterou znásilnil neznámý muž v jejím hotelovém pokoji. Stala se obětí psychopata, kterému novináři dali přezdívku HOLIČ, protože předtím, než své oběti zavraždí, oholí jim vlasy.

Emma jako jediná vyvázla živá a ze všeho má strach. Bydlí ve svém malém domě v berlínské čtvrti Grunewald.

Jednoho dne ji pošťák požádá, aby převzala balíček pro souseda. Emma souseda nezná a nikdy ho neviděla.

Kniha má krátké kapitoly a četla se dobře. Jak je u autora známo, v knize se vyskytují zvraty. Neodhadnul jsem, kdo je Holič.

V závěru knihy se nachází kapitola DESET LET SE SEBASTIANEM FITZEKEM. V této kapitole nalezneme dopisy, které čtenáři napsali autorovi. Autor má smysl pro humor.

6 07.09.2024

U této knihy jsem vyšel ze své konformní zóny. Upřímně řečeno se mi tato kniha dlouho povalovala doma a nevěděl jsem, jestli tuto knihu mám vůbec číst či nikoliv. Nakonec jsem se pustil do čtení a kniha se mi líbila. Časem si přečtu 2. díl z této série – ŽELEZNÝ PLAMEN.

Jedná se o dračí fantasy, kterou si můžou přečíst také čtenáři, kteří fantasy běžně nečtou.

Hlavní postavou je VIOLET SORRENGAILOVÁ (20 let), která měla nastoupit do kvadrantu písařů, ale nakonec se dostala mezi dračí jezdce. Violet chybí trénink, ale usilovně trénuje. Zúčastňuje se různých turnajů. Nemá příliš dobrý vztah se svou mamkou, která je generálka. Violet se seznamuje s řadou dalších postav, mimo jiné také s XADENEM (23 let).

Líbily se mi také draci, kteří jsou neodmyslitelnou součástí tohoto příběhu. Draci si vybírají své jezdce podle svého uvážení. Violet získává speciální schopnosti, které draci předávají svým jezdcům.

Kniha je bichle, ale celkově se četla dobře. V knize se nacházejí také erotické scény. Závěr knihy byl hodně napínavý a akční.

V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ, ve kterém autorka uvedla, že napsání této knihy byl její sen. V úplném závěru se nachází autorčin medailonek.

Na přední a zadní předsádce knihy se nachází mapa KONTINENTU. Kniha má pěknou ořízku.

6 07.09.2024

Autorka se narodila v Severním Vietnamu, a když měla 6 let, odstěhovala se s rodinou na jih. V mládí pracovala na rýžových polích a jako pouliční prodejkyně zeleniny a cigaret. Studijní stipendium jí později umožnilo studovat v Austrálii. Následně získala doktorský titul v oboru tvůrčího psaní na Univerzitě v Lancasteru. Dlouhodobě se věnuje podpoře vzdělávání mladých dívek a působí jako mírová ambasadorka organizace PeaceTree Vietnam, která pomáhá likvidovat nevybuchlé bomby ve Vietnamu. V současné době žije střídavě v Kyrgyzstánu a ve Vietnamu.

Od autorky jsem již četl knihu HORY ZPÍVAJÍ, která se mi líbila. Kniha DÍTĚ PRACHU se mi také velmi líbila.

Autorka psala román 7 let a je výsledkem jejího doktorandského výzkumu na Lancaster University. Své skutečné rozhovory, novinové články, dobrovolnickou práci s lidmi postiženými válkou, četbu a akademický výzkum přetvořila v dílo fikce. Postavy jsou sice smyšlené, ale jejich životní osudy jsou inspirovány skutečnými událostmi, jako byla například zavedení zákona o návratu Ameroasiatů domů či obchodování s Ameroasiaty.

Střídají se kapitoly ze současnosti (od roku 2016) a z minulosti (rok 1969). Román má více dějových linií.

Hlavními postavami jsou sestry TRANG a QUYNH, které se rozhodnou, že odejdou ze své rodné vesnice za prací do Saigonu, aby pomohly rodičům splatit dluhy. Trang je starší než Quynh. Nechají se zaměstnat v baru, kde si mají povídat a bavit americké vojáky. Od samotného počátku mi bylo jasné, že to nezůstane jenom u povídání.

Sestry se seznamují s novým prostředím a se zaměstnankyněmi. Neměly to určitě jednoduché, ale často se říká, že ženy vydrží mnohem více než muži a platí to také o těchto sestrách. Trang se později zamiluje do Američana Dana, který pilotuje vrtulník.

V roce 2016 se Dan vrací do Vietnamu se svou manželkou Lindou. Doufá, že vyřeší svá tajemství z minulosti. Ve stejné době se PHONG, syn afroamerického vojáka a Vietnamky snaží se svou ženou a 2 dětmi dostat do USA, kde by rodině zajistil lepší život.

O Vietnamu jsem moc informací nevěděl, ale změnilo se to se čtením knih od této autorky. V minulosti jsem věděl, že se odehrávala válka ve Vietnamu zejména z amerických akčních filmů a také jsem v minulosti hrál akční PC hru Viectong.

Při četbě jsem si uvědomil, že ve válce ve Vietnamu trpěli nejenom samotní Vietnamci, ale také američtí vojáci. Nedokážu říci, jestli bylo správné, aby se Američané pletli do této války. Hodně Vietnamců a Američanů v této válce zemřelo a hodně Vietnamců mělo fyzické postižení (děti narozené s dvojnásobnou lebkou, bez ruky aj.) v důsledku rozprašování herbicidů z vrtulníků (např. Agent Orange). Po skončení války trpěla řada amerických vojáků, tak také jihovietnamští vojáci posttraumatickou stresovou poruchou. Autorka všechno srozumitelně vysvětlila.

Během války ve Vietnamu docházelo k tomu, že američtí vojáci si užívali s vietnamskými ženami a leckdy to skončilo tím způsobem, že žena otěhotněla a následně porodila dítě. Takovým dětem se následně říkalo dítě prachu. Když skončila válka, američtí vojáci odešli a ženy často zůstaly s dětmi sami a musely se o ně sami postarat, což vůbec nebylo jednoduché. Časem se některým americkým vojákům rozleželo v hlavě, že mají dítě a měli by za své činy převzít zodpovědnost. Jenže tyto myšlenky bohužel přicházely pozdě, když muži už byli v pokročilém věku. Následně se rozhodli, že se vrátí do Vietnamu a budou řešit věci z minulosti. Někteří muži už ve Vietnamu zůstali a pomáhali v této zemi, s čím bylo potřeba.

Autorka mě dokáže vtáhnout do jejích příběhů. Její knihy jsou plné emocí a dozvěděl jsem se díky jejím knihám o Vietnamu více informací. Při čtení některých pasáží mi bylo velmi smutno a hodně jsem to prožíval. Uvědomil jsem si, že je velmi důležité mít rodinu a vědět, kdo jsou jeho rodiče. Vědět, odkud má člověk kořeny.

Kniha se četla dobře a určitě knihu doporučuji k přečtení. Závěr byl překvapivý. Určitě si přečtu další knihy, které autorka napíše.

V knize nalezneme také různá vietnamská přísloví např.:

Ženy neumí čůrat výš než na vrchol stébla trávy. /Ženy nedokážou být velkorysé/

Každý potřebuje otce. Dítě bez otce je jako dům bez střechy.

V knize nalezneme také další informace o Vietnamu jako informace, jaká jídla se jí ve Vietnamu, o různých rituálech a celkově o životě ve Vietnamu včetně války ve Vietnamu.

Vietnam se mi jako země líbí a také je známo, že v Česku žije vietnamská komunita, která především pracuje ve službách. V našem městě znám několik vietnamských večerek a různých obchůdků, kde se dá koupit různé zboží. Vietnamci také prodávají na různých tržnicích.

V závěru knihy se nachází POZNÁMKA AUTORKY a PODĚKOVÁNÍ.

Kniha má pěkný přebal.

4 23.08.2024

Přiznám se, že moc dánských autorů neznám a mnoho knih jsem od nich nečetl. Četl jsem například Pohádky od H. Ch. Andersena nebo knihy od Helle Helle a jiných autorů. Když jsem se podíval na anotaci knihy KOČOVNÝ BIOGRAF PANA SAITA, tak mě zaujala a zároveň jsem si chtěl po velice dlouhé době přečíst nějakou knihu od dánské spisovatelky. A bylo to určitě dobré rozhodnutí, protože kniha mě mile překvapila a líbila se mi.

Annette Bjergfeldtová je dánská písničkářka, skladatelka a spisovatelka. Věnuje se malování a pořádá workshopy.

Podtitul knihy Kočovný biograf pana Saita je Příběh lásky v sedmi vlnách. Jednotlivé části jsou označeny jako První vlna až Sedmá vlna. Část První vlna až Pátá vlna se odehrávají v letech 1910 – 1949. Románem se mihne také 2. světová válka, ale jen okrajově.

Hlavní postavou je FABIOLA, který bydlí v Buenos Aires. Její otec ji odloží v krabici od bot jako nemluvně před klášter. O Fabiolu se starají jeptišky. Miluje boty a stane se nejlepší prodavačka obuvi ve městě. Má ráda také tancování. Jejím oblíbeným tancem je tango. Časem otěhotní a porodí dívku, kterou pojmenuje LITA (celým jménem CARMELITA).

Fabiola je nepochybně temperamentní žena, která miluje svou dceru Litu, i když často nejedná jako příkladná máma, tak jak by měla, když máma vychovává dítě. Fabiola je svá a má jednoduše řečeno toulavé boty. Nikdy nepoznala svého biologického tátu. Líbilo se mi, že milovala boty a dokázala poradit zákazníkům, jaké boty by si měli koupit. Zákazníci její rady dokázali ocenit.

V Argentině dojde k revoluci a Fabiola s Litou prchají a dostanou se na ostrov Upper Puffin, který se nachází poblíž Kanady. Začínají zde nový život. Ubytují se do námořnické ubytovny zvané Betlém, kterou vede MAGGIE. Fabiola a Lita se seznamují s obyvateli tohoto ostrova. Lita se seznamuje s dalšími dětmi a nejvíce si oblíbí Magiinu dceru, která se jmenuje OÓNA. Je hluchá a ráda se koupe ve vaně. Stanou se nejlepšími kamarádkami a společně rády tráví volné chvíle. Provádějí také věci, které by neměly, ale jedna událost, kterou mám před očima, mě hodně rozesmála. Oblíbí si také KAPITÁNA. Kdo nebo co je Kapitán se už dočtete v tomto románu.

Je zajímavé, že každým rokem přijíždí na tento ostrov pan SAIT, který promítá filmy, na které se všichni těší. Pan Sait pochází z Japonska, ale v minulosti se přestěhoval s rodinou do Kanady. Rád cestuje a své filmy promítá na dalších místech. Svým divákům vypravuje zážitky ze svých cest. Lita si oblíbí pana Saita a díky němu se zamiluje do kinematografie.

Když poprvé Lita shlédla film, který promítal pan Sait, byla velmi rozrušená, protože nikdy předtím se s ničím takovým nesetkala. Pan Sait promítá různé filmy a komentuje jejich vznik a podává informace o hercích. Bylo zajímavé sledovat, jak se postupně vyvíjel film včetně promítání na plátno. S tím vším se Lita a její kamarádka Oóna seznamují a hltají to plnými doušky.

Kniha mě zaujala od úplného počátku až do samotného závěru. Líbilo se mi prostředí Buenos Aires a také prostředí ostrova. Na ostrově žilo také hodně námořníků.

Oblíbil jsem si další postavy z tohoto románu např. ZVĚROLÉKAŘE, který učil Litu a Oónu. Tvořil různé vynálezy a který má velice zajímavou zálibu, o které se dočtete. Líbila se mi také MAGGIE, která se s plným nasazením od rána do večera starala o Betlém, aby všechno bylo v pořádku. Velmi dobře vařila a lidé ji měli rádi. Zajímavá je také postava ALBERTA, což je manžel od Maggie. Zaujala mě jeho historka z minulosti, o které rád vypravuje svým posluchačům. Měl jsem v oblibě také TOMMA, který byl synem Maggie a Alberta.

Někteří obyvatelé mi byli více sympatičtí, jiní méně, tak jak je tomu na jiných místech. Samotný život přináší jak pěkné okamžiky, tak také smutné chvíle, o kterých se dočtete v tomto románu. Příběhem se line také strašidelný příběh, o kterém se dočtete.

Kniha je docela bichle, ale četla se dobře. Zajímalo mě, jak se bude vyvíjet život Fabioly a Lity a dalších obyvatel ostrova. V románu se nacházelo více postav, ale všechno bylo srozumitelné.

V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ AUTORKY.

Kniha má pěkný přebal.

Určitě si budu chtít časem přečíst další autorčinu knihu – KODAŇSKÁ PÍSEŇ PÍSNÍ. :)

1 21.08.2024

Autor jako první německý autor byl vyznamenán Evropskou cenou za kriminální literaturu a v roce 2018 poctěn II. docenturou v oboru literatura na Univerzitě Koblenz-Landau. Žije v Berlíně.

Po dlouhé době jsem si zase přečetl další knihu od Sebastiana Fitzeka. Dlouho jsem uvažoval o knize PLAYLIST a konečně jsem se k této knize dostal.

Jedná se o psychothriller. Podle začátku knihy jsem věděl název knihy, kterou autor napsal (SBĚRATEL OČÍ), ale nenapadlo mě, že PLAYLIST je 3. díl ze série SBĚRATEL OČÍ. Při četbě si vyspoilerujeme děj z předchozích knih, které jsem nečetl, ale to mi nevadilo, poněvadž se nechystám číst tyto knihy. Tuto knihu lze přečíst bez předchozích knih, jedná se o samostatný příběh a záhy jsem byl uveden do obrazu, co se v minulosti přihodilo.

Hlavní postavou je soukromý detektiv ALEXANDER ZORBACH, kterého si najme mamka patnáctileté dcery, která se jmenuje FELINE JAGOWOVÁ. Její dcera je unesena a požádá Alexandra o pomoc. S případem mu pomáhá ALINA GREGORIEVOVÁ, která je slepá a v minulosti vykonávala práci fyzioterapeutky.

Feline Jagowová studuje na gymnáziu a miluje hudbu. Má velmi přísného tátu, který ji omezuje v používání PC a pochopitelně MP3 přehrávač má před ním ukrytý.

Jak je u tohoto autora zvykem, kapitoly jsou krátké a svižné a kniha obsahuje nečekané zvraty. Jednotlivé kapitoly se střídají z různých úhlů pohledů hlavních postav. Hned počátek je šokující a já jsem si říkal, co všechno si autor pro nás připravil. Myslím si, že autor všechno dobře promyslel. Kniha se mi líbila a nepochybně budu časem pokračovat v dalších autorových knihách.

Na počátku každé kapitoly se nachází grafické schéma časomíry playlistu, která znázorňuje, jak daleko se nacházíme v příběhu. S přečtenými stránkami se ukazatel blíží ke svému konci. To je určitě pěkný prvek.

Na předních deskách nalezneme čárový kód, pomocí kterého si můžeme naskenovat jednotlivé písně, které se nacházejí v této knize. Písně si lze poslechnout například na Spotify. Některé písně jsem si poslechnul a nejsou špatné. Seznam písní je uveden také v průběhu knihy. Je to určitě zajímavý nápad zakomponovat písně do tohoto příběhu.

V závěru knihy se nachází kapitoly O KNIZE a PODĚKOVÁNÍ, ve kterém se autor pokouší o veršování. Je vidět, že autor má smysl pro humor.

3 19.08.2024

Zaujalo mě, že v medailonku autora je uvedeno, že autor žije v Lucembursku, se svou chorvatskou manželkou vychovává 2 děti. Mezi jeho koníčky patří historie, biblistika a studium jazyků.

Od autora jsem již četl knihu CESTOU Z VĚŽE, která se m líbila.

Byl jsem zvědavý na knihu DOKUD NÁS KREV NEROZDĚLÍ, kterou můžeme zařadit do žánru detektivní román. Prvky románu autor konzultoval se skutečnými vyšetřovateli. Jedná se o autorovu druhou knihu.

Na počátku knihy autor uvedl, že příběh je fikcí. Zároveň je však založen na skutečných událostech z bývalé Jugoslávie a států z nich vzešlých, zejména Chorvatska.

Hlavní postavou je záhřebský advokát ŽEJLKO (65 let), který se pustí do vyšetřování vraždy, ke které došlo v 90. letech při masakru spáchaném srbskými povstalci v Chorvatsku. Žejlko pracuje pro vnučku zavražděného, která chce vyšetřit vraždu svého dědečka.

Žejlko kouří velké množství cigaret (používá cigaretovou špičku), vlastní passata a v něm vozí pistoli Glock a kýtu pršutu. Výrazný je na jeho obličeji knír. V minulosti pracoval u policie a později jako advokát. Rozhodne se, že odejde do důchodu, ale ještě musí vyšetřit tento případ, který rozhodně není jednoduchý. S vyšetřováním mu pomáhá také jeho dcera NELA, která je překladatelka. Žejlko má také kamarády, se kterými se radí ohledně případu. Připadalo mi, že Žejlko občas riskuje a vydává se všanc velkému nebezpečí. Totéž by se dalo říci o jeho dceři Nele, takže v konečném důsledku si nemají co vyčítat. :)

Střídají se kapitoly ze současnosti a z minulosti. Střídají se různé úhly pohledů postav včetně samotného pachatele vraždy (kapitoly úvahy). Líbily se mi deníkové záznamy od Nataši – Natašin zápisník. Potěšila mě také postava Ljubici (moje mamka se jmenuje Ľubica). V románu se vyskytují také události z 2. světové války.

Autor má svůj styl psaní. Vyšetřování probíhá pozvolna, ale všechno má autor promyšlené. Autor zpracovává téma, které jsem příliš v knihách nečetl a o to to bylo zajímavější. Autor používá některé výrazy v chorvatštině, což navodilo správnou atmosféru a dodalo to punc autentičnosti. Některé výrazy byly jasné a šly z kontextu odhadnout, jiným jsem moc neporozuměl, ale to mi nevadilo. V románu se vyskytují také odkazy na biblické události.

Samozřejmě jsem přemýšlel nad tím, kdo může být pachatelem vraždy. Při četbě jsem si vytvářel různé teorie. Měl jsem v podezření jednoho člověka, ale nakonec se ukázalo, že je to úplně jinak. Pachatele jsem neodhadnul.

Myslím si, že by autor mohl klidně pokračovat v druhém dílu a že by se mohlo jednat o sérii, ve které by Žejlko se svou dcerou mohli řešit další případ. Podobného smýšlení je také Nela a já s jejím názorem souzním. Je vidět, že autor bezesporu umí psát. Tak proč nevyužít tohoto potenciálu a nevrhnout se do dalšího dílu s touto vyšetřovací dvojicí? Pochopitelně záleží na samotném autorovi, případně může napsat jinou knihu. :)

1 18.08.2024

Hlavní postavou je PROFESOR (64 let, 160 cm vysoký), který je vynikající matematik. V minulosti měl autonehodu a od té doby má problémy s pamětí. Pamatuje si pouze vzpomínky, které se odehrají během 80 minut. Po tomto období všechno zapomíná, proto si na své sako připíná různé vzkazy, aby se mohl lépe orientovat. Profesor dokáže také říkat věty pozpátku (Kuna nese nanuk) a měl ještě jednu zvláštní schopnost a to, že dokázal najít první hvězdu na obloze vždy jako první.

Do jeho života vstoupí HOSPODYNĚ, která se o něj stará. Najmula ji švagrová od profesora. Mezi nimi vzniká přátelství. Hospodyně má také syna (10 let), kterého profesor pojmenuje ODMOCNINA kvůli jeho plochému temenu hlavy. Odmocnina rád sleduje baseball a Profesor si jej také oblíbí.

Profesor zasvěcuje hospodyni a jejího syna do tajů matematiky. Zadává jim úkoly, nad kterými se mají zamyslet a vyřešit je.

Přiznám se, že matematika nepatřila mezi mé oblíbené předměty. Některé učivo mi šlo lépe, jiné hůře. Větší problémy s matematikou jsem měl na vysoké škole, kde se probíraly derivace, integrály, diferenciální rovnice a další látka. Možná, že pokud bych měl profesora z tohoto románu, tak bych třeba do toho více proniknul a více bych to pochopil. Hodně záleží také na profesorech, jak učivo vysvětlí a jak motivují studenty, aby se matematiky nebáli. Určitě nesouhlasím s tím, aby matematika byla povinným předmětem u maturity.

PROFESOROVA MILOVANÁ ROVNICE je okouzlující příběh o tom, co to znamená žít v přítomnosti, a o podivuhodných rovnicích, které dokáží utvářet rodinu.

Celkově se kniha četla dobře. Je to jednohubka na jedno odpoledne. Která je profesorova milovaná rovnice? To už se dočtete v tomto románu.

V románu jsem našel několik překlepů.

Kniha má pěknou obálku.

5 16.08.2024

Hlavní postavou je kocourek Chloupek, který bydlí se svou rodinou v dutině pokrouceného dubu. Jedné noci vidí světýlko a rozhodne se jít za ním. Opouští svoji rodinu a vydává se lesem, ve kterém potkává další zvířata (soví dědeček, veverka, myši aj.). Všichni ho varují před nebezpečným medvědem. Jestli se Chloupek s medvědem setká či nikoliv se už dočtete v této knize.

Jedná se o dětskou knihu, kterou jsem měl přečtenou za třičtvrtě hodiny. Autorka zároveň nakreslila ilustrace. Ilustrace jsou moc pěkné. Tuto knihu si určitě užijí také dospělí čtenáři. Z knihy si mohou vzít děti poučení.

V závěru knihy se nachází Mapa tmavomodrého lesa, kterou nakreslil soví dědeček ze zeleného stromu. :)

3 13.08.2024

Jedná se o autorovu prvotinu. Autor si knihu vydal samonákladem. Knihu nelze koupit v žádném kamenném knihkupectví nebo v e-shopu. Knihu lze koupit pouze u samotného autora, který knihu pošle poštou.

Hlavní postavou je HONZA, který je jedináček. Žije společně s rodiči v jedné domácnosti. Je introvert. Je velkým čtenářem, rád sleduje fotbal. V oblibě má babičku a dědečka. Jeho máma se jmenuje MARIE, která je stoupenkyní Svědků Jehovových a táta JIŘÍ, kteří je ateista a nevěří v Boha. Marie je nekompromisní ve své víře a přes to nejede vlak. Jiří se snaží občas zasáhnout do výchovy Honzy a klade manželce na srdce, aby nezatahovala Honzu do její víry, ale marně. Následkem toho vznikají mezi nimi různé hádky a rozepře. Sledujeme dětství Honzy od čtyř let, přes dospívání až do dospělosti.

Honzovo dětství a dospívání nebylo jednoduché v tom slova smyslu, že už od mladého věku mu jeho mamka Marie vtloukala do hlavy učení o Svědcích Jehovových a kvůli tomu měl mnohem těžší život než jeho vrstevníci. Svědkové Jehovovi neslaví Vánoce, Velikonoce, Vánoce, narozeniny nebo jmeniny. Bylo mi líto Honzy, že nemohl slavit Vánoce jako ostatní jeho kamarádi, nemohl se radovat z dárků pod vánočním stromkem, anebo z dárků, které by obdržel na narozeniny. Již od dětství musel doprovázet svou mamku na různá setkání, která pořádají Svědkové Jehovovy. Musel strpět různé příkazy a řeči o satanovi, démonech a všech ďáblových posluhovačů. Strašila jej také armagedonem, tj. koncem světa. To určitě není dobré pro správný vývoj dítěte.

Jak se to bude vyvíjet s Honzou dále, jestli přijme křest a vstoupí do řad Svědků Jehovových se už dočtete v tomto románu.

Jsem rád, že jsem objevil knihu CESTOU Z VĚŽE, poněvadž podobně zaměřenou knihu jsem snad ještě nikdy nečetl. Se Svědky Jehovovy jsem se v minulosti setkal a dotazoval jsem se na různé otázky, které však nebyly k mé spokojenosti úplně zodpovězeny. V minulosti jsem se jich osmělil, abych se dozvěděl, co mě zajímá. Od té doby už uplynulo hodně let a již jsem s nimi vícekrát nemluvil. Nemám zájem. Občas je potkávám, jak stojí u bývalé pošty, anebo na jiných místech a nabízejí časopis STRÁŽNÁ VĚŽ, který občas četl táta a já těmito časopisy vždy jen prolistoval.

Z jednoho hlediska by nemusela být špatná konzultace Bible a člověk by se mnohým věcem mohl přiučit a zeptat se na různé otázky, které jej zajímají. Nicméně Svědkové Jehovovi mají svoji víru a názory, se kterými nesouhlasím a jsou mi vzdálené. Lépe je asi s nimi nenavazovat řeč a raději vůbec se s nimi nestýkat ani si s nimi nesjednávat konzultaci Bible. Raději ani nevstupovat do jejich společenství, poněvadž je pak velmi obtížné z něco vystoupit.

Z mého pohledu je kniha CESTOU Z VĚŽE originální a dočteme se hodně informací o Svědků Jehovových. Překvapilo mě například, že mají strach z křížů a kostelů a v minulosti jsem na vlastní kůži pocítil včetně mamky, že nemají rádi, když se před nimi otevře téma Panna Maria, mamka od Ježíše Krista. Dočteme se také něco málo i historii tohoto společenství a další informace. Dočteme se také o tom, jaký postoj zastávají Svědci Jehovovy při transfúzi krve a transplantaci, jak to mají v oblasti sexu a o jiných tématech, které lidi zajímají.

Dovedu si představit, pokud by se kniha CESTOU Z VĚŽE objevila na pultech knihkupectví. Dozvěděl jsem se hodně informací o Svědcích Jehovových a zároveň jsem s napětím sledoval život Honzy, jak se bude vyvíjet, když bude starší a starší.

Líbilo se mi, že Honza je velmi zvídavý, učí se cizí jazyky (angličtinu, němčinu) a studuje Bibli a různé další odborné texty. Klade si různé otázky týkající se víry a snaží se na ně najít odpověď.

Pokud vás zajímá tématika Svědků Jehovových a chtěli byste si přečíst příběh, který je založen na skutečných událostech, určitě můžu doporučit tuto knihu k přečtení. Časem se třeba vrátím k některým částem.

3 12.08.2024

Přiznám se, že o autorovi slyším úplně poprvé. Autor je vítězem literární soutěže, která se jmenuje Velká cena Talent Pro ART 2022. Je to český autor polského původu.

V knize se nachází 24 povídek. Jsou to povídky ze života. Některé povídky jsou vážnější, některé veselejší. Většina povídek se odehrává v Česku, ale některé z nich se odehrávají v San Francisku, v Polsku, ve Francii a v Anglii. Některé povídky se odehrávají před rokem 1989.

Autor se dokáže vcítit do pocitů žen a při četbě se můžeme zamyslet nad spoustou věcí týkajících se žen. Na různých příkladech si muži můžou uvědomit své chování k ženám, se kterými jsou v partnerském vztahu nebo v manželství. V knize se setkáme také se smutnými příběhy a také se situacemi, které jsme třeba mohli prožít na vlastní kůži. Důležitá je určitě komunikace a být obezřetný při setkání s neznámými lidmi.

Z četby mám pocit, že některé příběhy zažil autor na vlastní kůži, alespoň na mě se přenesly tyto pocity (z dětství, ze školy). V některých dialozích autor píše v polštině, aby vynikla daná povídka.

Autor v některých povídkách zmiňuje Těšín a Horní Lomnou. Tyto lokality moc dobře znám a jsem rád, že je autor zmiňuje.

Povídky jsou krátké a celkově se četly dobře. Jedná se o knihu, kterou jsem přečetl za jedno odpoledne a byla to příjemná četba. Celkově knihu hodnotím pozitivně.

Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Vilka v Zahradní ulici č. 5, Růžové bombarďáky, Madona, Charisma, Milý pane Baťo, Milenka, Bílé Vánoce

Hodně se mi líbily černobílé ilustrace. Ilustrátorkou je Darina Krygielová. Tyto ilustrace jsou moc pěkným doplňkem k této knize a navozují příjemnou atmosféru při četbě.

Kniha má pěknou obálku.

1 10.08.2024

Od autorky jsem již v minulosti četl knihu ČAS MOTÝLÍCH KŘÍDEL, která se mi líbila. Byl jsem zvědavý na knihu ANDĚLEM NIKDO Z NÁS NENÍ a kniha se mi líbila. Knihu bychom mohli zařadit do literatury faktu.

V knize nalezneme osobnosti, které byly blízké Boženě Němcové a Karolíny Světlé.

V knize nalezneme 7 osobností např. Viktorii Theresii Židovou, známou jako Viktorku z Babičky. Božena Němcová v Babičce uvedla, že Viktorku zabil blesk, ale nebylo tomu tak ve skutečnosti. Co se přesně stalo a další informace o Viktorčině životě se už dočtete v této kapitole.

V knize se dočteme např. o Karlu Havlíčku Borovském, Karolíně Ottové z Ottensteinu (Karolíně Světlé), Vítězslavu Hálkovi, Rudolfu Mayerovi, Bartoši Bittnerovi a Alfredu Theodorovi Němcovi, což je syn Theodory Němcové, tj. dcera od Boženy Němcové. V knize jsou zmíněny další osobnosti oné doby jako např. Jan Neruda aj.

Některé informace jsem již věděl z minulosti, ale některé informace jsem slyšel úplně poprvé a nepochybně to byly velmi zajímavé informace z osobního života českých spisovatelů 19. století.

Vítězslava Hálka znám, ale nečel jsem od něj žádnou knihu. Časem si třeba od autora přečtu nějakou knihu. Překvapila mě jedna událost ohledně hodnocení jeho literární tvorby českými klasiky, která se odehrála po jeho smrti.

Totéž platí o Rudolfu Mayerovi, jehož jméno sice znám, ale nic podrobnějšího jsem o něm nevěděl. Přiznám se, že jsem také nic nevěděl o Bartoši Bittnerovi. Autor řekl větu: „Andělem nikdo z nás není, každý máme své chyby.“

Autorka píše velmi čtivě a zajímavě.

V knize nalezneme také černobílé ilustrace od Aleny Nezbedové. Jedná se o portréty osobností z této knihy. Ilustrace se mi líbily a je to určitě příjemným doplňkem v této knize.

Oceňuji, že autorka si nastudovala hodně informací o těchto osobnostech. V závěru knihy se nachází POUŽITÁ LITERATURA, PERIODIKA a ARCHIVY. Příprava a napsání knihy muselo autorku stát mnoho času a úsilí. Autorka sama sobě pokládá otázky a je vidět, že se o toto téma zajímá a baví ji to.

Kniha má pěknou obálku.

2 10.08.2024

Autorka vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Je autorkou desítek knih o astrologii, lidovém léčitelství, psychotronice, záhadných jevech a léčivých místech. Autorka ráda navštěvuje hřbitovy.

Kniha DUCHOVÉ MEZI NÁMI je tvořena 169 příběhy, které autorce vyprávěli různí lidé a známí. Několik příběhů zažila samotná autorka a tyto příběhy jsou umístěny na počátky knihy. Příběhy jsou krátké, obsahově na jednu až jednu a půl stranu. Připomínalo mi to příběhy, které se objevují občas v časopisech a které jsem v minulosti četl. Krátké příběhy zachycující to nejpodstatnější, co se stalo.

Z knihy mám popravdě řečeno rozporuplné pocity. Na jedné straně je určitě fajn, že autorka tyto příběhy zpracovala a umístila do knihy. Myslím si, že budou bavit čtenáře, kteří věří, že existuje něco mezi nebem a zemí. Patřím mezi tyto čtenáře. Z druhého hlediska těchto příběhů je obrovské množství a během četby jsem si říkal, jestli by nebylo lepší, pokud by autorka například snížila počet příběhů na polovinu a více rozvinula jednotlivé příběhy. I po těchto úpravách by příběhů bylo velké množství a já bych si příběhy ještě více užil.

Knize by možná také prospělo, kdyby jednotlivé příběhy byly rozděleny podle určitých znaků. Některé příběhy jsou svým námětem podobné a můžou působit, že se opakují, byť každý z nich je pochopitelně zcela jiný.

Při četbě těchto příběhů mě někdy mrazilo, ale věřím, že se tyto příběhy staly lidem, kteří je autorce vyprávěli. Mnoho příběhů působí neuvěřitelně a jsem si jistý, že někteří čtenáři by se těmto příběhům vysmáli a nevěřili jim. Zajisté by tvrdili, že je to shoda náhod, anebo je to popsáno zkresleně, anebo by uvedli nespočet jiných důvodů. Věřím, že existují mezi námi neznámé síly, která nás obklopují v každodenním životě a třeba nejsou všechny zmapovány, ačkoliv máme nejmodernější technologie.

Z knihy je třeba si také odnést ponaučení a nezahrávat si s vyvoláváním duchů, poněvadž to pro nás může mít následně špatné následky. Samozřejmě vyvolávání duchů je lákavé zejména pro mladší lidi, kteří ještě studují na škole a chtějí experimentovat a vyzkoušet něco nového. Mě také lákalo v minulosti vyvolání duchů a napadlo mě, že bych tímto způsobem mohl vyvolat babičku, kterou jsem měl moc rád a třeba bych si s ní mohl promluvit. Ale nakonec jsem můj záměr neuskutečnil. Babička by určitě s mým nápadem nesouhlasila a nepochybně by mě určitě pokárala. Babička byla křesťanka a s takovými věcmi by si nikdy nezahrávala.

Zajímavá je také tématika reinkarnace, věštění z karet a další témata.

Znám několik strašidelných příběhů z vyprávění, anebo jsem je zažil na vlastní kůži. Zpočátku jsem si je sice neuvědomil, ale došlo mi to až postupně, co se přihodilo.

Přestože si myslím, že by knize prospěly úpravy, které jsem lehce načrtnul, tak knihu hodnotím pozitivně. Pokud náhodou bude autorka číst můj komentář, může se nad mým návrhem zamyslet a popřemýšlet o něm, pokud případně časem vydá další knihu s novými příběhy.

Kniha má pěknou obálku.

1 29.07.2024

Autorka se narodila a žije v Brně. Studovala historii a religionistiku na Filosofické univerzitě Masarykovy univerzity. Dlouhá léta psala „do šuplíku“. V roce 2016 zvítězila v literární soutěži nakladatelství Albatros s knihou pro děti Projekt pes (ten můj).

Od autorky jsem v minulosti četl historický román SESTRY FOXOVY, která se mi líbila. Po dlouhé době jsem se začetl do další knihy SVÁTEK HADA, která se mi líbila.

Na počátku knihy autorka napsala: „Tato kniha je z velké části založená na skutečných událostech, přesto se stále jedná o beletrii a některé postavy i děj jsou čistě fiktivní.

Postava Michala je volně inspirována životním příběhem pana Michala Hečky, majora v.v., rodáka z Podkarpatské Rusi, který mi byl vyprávěn jeho synem, architektem Jiřím Hečkou. Další dvě postavy, Helena a Roman, jsou smyšlené, ale jejich příběhy jsou také z velké části založené na skutečných životech mnoha československých občanů (Helena Frischerová, Gertruda Arosevová, rozená Freundová, Michal Kričfaluši, Jan Demčík a další).“

Hlavními postavami jsou HELENA, MICHAL a ROMAN, kteří žijí v Podkarpatské Rusi. Helenin táta, který je lékařem, se přestěhoval s Helenou z Prahy do Podkarpatské Rusi, aby začal nový život po úmrtí své manželky. Líbilo se mi, že se Helena a její táta domluvili na určité věci, kterou měli dodržovat. Oč se jedná se už dočtete v tomto románu.

Helena se seznámí s Michalem a Romanem a začnou spolu kamarádit. Jsou v pubertě a všichni mají svoje sny a plány. Michalův táta pracuje v obchodě a Michal mu pomáhá. Roman pomáhá rodině v hospodářství a obstarává zvířata. Romanova rodina je chudá. Postupně se osudy našich hrdinů rozdělí a my v románu sledujeme, jakými útrapami si naši hrdinové projdou a jestli se ještě někdy setkají.

Jedná se o historický román, ve kterém se dostaneme do Moskvy, podíváme se do gulagu a na bojiště 2. světové války i do poválečné Prahy.

Na počátku se nachází kapitola ze současnosti (román začíná 80. léty 20. století) a chronologicky pokračuje kapitolami z minulosti (rok 1928 a další). Závěr románu končí 80. léty 20. století.

V této knize nalezneme hodně smutných okamžiků. Z knihy jsem se dozvěděl nové informace o Podkarpatské Rusi a problémech v této lokalitě. Obyvatelé se jmenovali Rusíni. Je zde vylíčen život lidí a prostředí této oblasti. Líbila se mi příroda. Podkarpatská Rus patřila Československu, ale později byla připojena k Sovětskému svazu.

Kniha se četla dobře a s napětím jsem sledoval, jak se budou vyvíjet osudy našich hrdinů. Život v Podkarpatské Rusi byl těžký a s tím je spojena také tvrdá práce. V tomto prostředí existovala spousta historek, které se šířily mezi lidmi a mezi nimi je i svátek hada.

V závěru knihy se nachází LITERATURA. Zde nalezneme publikace, ze kterých autorka čerpala.

Na předsádkách se nacházejí fotografie, které pocházejí z osobního archivu Jiřího Hečky. Kniha má pěkný přebal.

Citáty:

Není pravda, že svůj osud si vytváříme sami. Naše životy jsou vetkány do tkaniny doby, neoddělitelně prorostlé mezi životy ostatních. Stačí, aby se někde uvolnilo některé z vláken, a celá tapiserie se promění.

5 28.07.2024

Autor vystupuje pod pseudonymem Unlimited Freedom. Je urbexer a prepper. Urbexer rád navštěvuje opuštěná místa vytvořená člověkem. Může se jednat o různé budovy, výstupy na komín a také pochopitelně návštěva míst v Černobylu. Prepper je člověk připravující se na mimořádné události (např. na jadernou katastrofu). Buduje si bunkr, zajišťuje si potraviny a vodu, zaměřuje se na trénink technik přežití, první pomoci a sebeobrany.

Zaujalo mě, že autor v mládí vyrůstal na ulici a v tomto období života se zrodila záliba k urbexu.

O knize ČERNOBYLSKÝ DENÍK – ZÁPISKY STALKERA jsem uvažoval velice dlouhou dobu a konečně jsem se pustil do četby. Autor podnikl v září 2021 nelegální cestu do Černobylu. Doprovázeli jej další 2 společníci. Museli si dávat pozor na černobylskou policii.

Jedná se o autorovu prvotinu. Knihu jsem měl přečtenou během hodiny. V knize se nachází minimum textu, ale kniha vyniká pěknými fotografiemi, které pořídil sám autor. Přestože je v knize minimum textu, dozvěděl jsem se zajímavé informace.

Obdivuji autora, že se vydal do Černobylu, aby jej mohl prozkoumat. Určitě je to nebezpečné místo, protože se v této oblasti stále nachází radioaktivita a člověk musí být neustále obezřetný a sledovat dozimetr, aby mohl sledovat koncentraci záření.

Z jednoho hlediska je pro mě Černobyl lákavé místo, ale asi byl měl strach navštívit tuto oblast, kterou navštívil autor. Nejen kvůli všudypřítomné radiaci, ale také může hrozit člověku řada jiných nebezpečí včetně napadení zvířat (psů, vlků, medvědů). Člověk nikdy neví, co se může přihodit na takovém území, které je opuštěné lidmi.

Knihu určitě může doporučit všem čtenářům, kteří se zajímají o Černobyl. Myslím si, že tato kniha může být pěkným dárkem na narozeniny, anebo Vánoce, anebo pro nás samotné. Pořizovací cena této knihy je vysoká. Knihu jsem koupil z druhé ruky na Databázi knih a kniha mi přišla jako nová.

V roce 2023 jsem navštívil Svět knihy 2023 a zúčastnil jsem se autorovy besedy. Autor mluvil o této knize a o své cestě do Černobylu. Prezentoval také svoje fotky na plátně. Beseda byla zajímavá. Autora nadchnul Černobyl a chtěl by se do něj ještě znovu podívat.

Kniha má větší obdélníkový formát. Součástí knihy je mapa a autorova fotografie. Kniha je vytištěna na kvalitním křídovém papíru.

Určitě si časem přečtu také autorovu novinku URBAN EXPLORER.

V minulosti jsem přečetl knihu MODLITBA ZA ČERNOBYL, kterou napsala Světlana Alexijevičová. Tuto knihu můžu také doporučit, pokud byste chtěli jít více do hloubky.

Viděl jsem také pětidílný seriál ČERNOBYL na HBO, který byl natočen v roce 2019. Určitě doporučuji také dokument BÁBUŠKY Z ČERNOBYLU, který byl natočen v roce 2015.

V beletrii lze nalézt také různé knihy z prostředí Černobylu, např. VLAŠTOVKY Z ČERNOBYLU nebo ČERNOBYLSKÉ DÍVKY aj. Byly vydány také počítačové hry odehrávající se v Černobylu.

Citáty:

Základním heslem urbexera je:

Nezanecháš nic než stopy.
Neodneseš nic než fotky.

1 23.07.2024

Autorka napsala knihu v době covidu. Je indické národnosti.

Hlavní postavou je MIKA, která je čarodějka. Jednoho dne se nastěhuje do Ztraceného domu, ve kterém má vyučovat čarodějnictví 3 malé holky (ROSETA, TERAKOTA, ALTAMIRA). Seznamuje se s dalšími obyvateli domu např. s mužem JAMIEM nebo se dvěma starými muži (IAN, KEN – 80 let), kteří jsou gayové a kteří byli fajn.

Mika neměla snadný život. Pociťuje osamělost. Má auto, které pojmenovala jako Koště a psa, který se jmenuje Kirke.

Je čarodějka a své čarodějnické umění musí skrývat před ostatními lidmi. Jednou za 3 měsíce se setkává s dalšími čarodějkami a na tomto setkání si povídají.

Mika se rozhodne natáčet videa na YouTube a v nich ukazovat své čarovné umění. Je odbornicí na vaření lektvarů. Diváci si myslí, že se jedná o podvrh až do dne, kdy dostane nabídku pracovat v jednom domě. Z dopisu je zjevné, že někdo ví, že je skutečnou čarodějnicí a chce využít jejich služeb.

Jedná se o feel good fantasy. Kniha se celkově četla dobře. Obsahuje také závažná témata, které se v knize řeší. V knize se nacházejí také nečekané zvraty a fantasy prvky.

V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ a OTÁZKY K DISKUSI. V samotném závěru se nachází medailonek autorky.

Na zadním přebalu knihy je uvedeno, že tato kniha je určena pro čtenáře T. J. KLUNEA a TRAVISE BALDREEHO. Od T. J. Klunea jsem četl již 3 knihy a s tímto tvrzením by se dalo souhlasit.

Kniha má pěknou obálku a také nádhernou ořízku.

Citáty:

Být milý znamená chovat se slušně, zastavit auto a poradit lidem, jak se dostanou tam a tam, nebo se usmát na přepracovanou pokladní v supermarketu. Všechno jsou to fajn věci, ale nemají nic společného s tím, co je pod povrchem. Být milý je o tom, co děláme, když se druzí na nás dívají. Být laskavý je proti tomu mnohem hlubší věc. Laskavost je o tom, co člověk projevuje, když se nikdo nedívá.

Měj na paměti, že když někdo odejde, jediné, co můžeš udělat, je nechat mu otevřené dveře.

Lidi jsou většinou stejní jako moře – jsou trvalou a nesmazatelnou součástí něčeho většího, ale já jsem spíš jako vlna, co narazí do pobřeží a pak zmizí, aniž by po sobě zanechala nějakou stopu.

Milovat lidi a nechat se milovat je otázka důvěry. Je to, jako když člověk zavře oči, skočí z římsy do prázdna a věří, že začne lítat namísto toho, aby se zřítil vstříc tragické, i když poetické smrti.

1 23.07.2024