Sibiř
Georgij Mokejevič Markov
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/261982/mid_sibir-dmw-261982.jpg
4
6
6
Proslulý geolog a sibiřský průzkumník profesor Lichačov se stal ve stockholmské emigraci za I. světové války předmětem zájmu a intrik západoevropských kapitalistických podnikatelů, kteří jej chtěli získat pro své plány. Jejich záměrem bylo vykořistit nerostné bohatství Sibiře. Dobrodružný rámec příběhu ukazuje dramatický úsek ze života Sibiře a představuje rázovité postavy lovců, vyhnanců, mladých revolucionářů, starověrců, pravoslavných popů, dělníků, sedláků i carských úředníků. Kniha obsahuje kompletní čtyři části (které před tím vycházely samostatně): Útěk, Káťa, Polja, Akimov.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1979 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Sibir, 1973
více info...
Přidat komentář
Přeci jen tato kniha nesplnila mé očekávání. Je v ní celkem značně zastoupena ta ideologická rovina a to, dá se říci, ve všech dějových liniích. Samozřejmě se to musí u těchto knih, vydaných ve své době, očekávat. Bohužel i popis přírody se zde pohybuje spíše v tušení velkého nerostného i přírodního bohatství, které bude využito novým společenským zřízením. Četl jsem knihu Zlatý potok, kde se děj co se týče nerostného bohatství knize Sibiř trochu přibližuje a musím říci, že ta se mi líbila mnohem více. Ať už jde o samotný život a popis přírody, tak i přeci jen menší míra té ideologie v porovnání s ostatním dějem.
Závěrem: nejedná se o čistě revoluční a ideologií nacpané dílo, ale rozhodně je tento směr zde zastoupen nepřehlédnutelně.
Asi málokterý mladší čtenář si přečte tuto knihu, nicméně se najdou i v dnešní době čtenáři, kteří po knize sáhnou.
I když se v knize vyskytuje politika, přesto mne kniha bavila, líbil se mi napínavý děj i líčení přírody.
Citáty z knihy:
Člověk musí nejdřív přemoct jeden strach. Ty druhé pak už zmůže snáz. Jen musí vydržet, nevzdávat se. Pak se dožije slavného vítězství vůle.
Poznal jsem, že nejsilnější zbraň je nemít strach.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Sibiř |
| 1950 | Zlato v Tajze |
| 1966 |  Tiše plyne Vasjugan |
| 1962 | Sůl země |
| 1980 | Země Ivana Jegoryče |
Ruská literatura je neprávem opomíjená. V této knize , když přehlédnu rudé prapory a utopický socialismus je obsaženo tolik krásy , že to slovem nevypovíš. Lidé, kteří žijí v tajze. Někteří nedobrovolně, ale naučili se tu žít a přežít. Tajga zpívá, hučí , čaruje , kvete , tajga dává život a jídlo a taky všechno bere. Nádherná příroda, skalní útvary, tajemné jezírka a močály, zvířata a všechny zvuky a ozvěny, které udržují místní v bázni a odstupu a oni tak vytváří báchorky a legendy. Jsou tu lidé, kteří mají trápení a tajemství, ale rádi pomůžou těm, kteří pomoc potřebují.
Tuto nádhernou a obsažnou knihu jsem četla poprvé , když mi bylo kolem dvaceti a nadchla mě. S radostí jsem si ji přečetla znovu a znovu mě zaujala . Pro tu krásu přírody, místa, která jsem nepoznala. Sibiř nejsou jen gulagy.