Šibumi
Rodney William Whitaker
Trevanianův román (Shibumi, 1979) nepřestal být od svého prvního vydání ve Spojených státech bestsellerem a stal se ve svém žánru klasickým a kultovním dílem. Nabízí čtenáři nejen vynikající literaturu, ale je to rovněž román, který skutečně může změnit váš život. Trevanian je pseudonym, za nímž se skrývá vysokoškolský profesor historie, což vysvětluje řadu popisovaných historických událostí a detailů, politických souvislostí a pohledů, filozofickou hloubku a zeměpisnou i časovou šířku záběru hodnou moderního renesančního umělce. Byla by škoda prozradit dopředu cokoli o příběhu či hlavním hrdinovi románu, jenž je tak perfektně vystavěný podle pravidel japonské hry go. Právě tato postava se v textu zjevuje postupně – pomalu i náhle, drasticky i zázračně, komicky i smutně. Čtenáři nezbývá, než aby spolu s hlavním hrdinou dosáhl onoho úžasného duchovního stavu nazývaného šibumi.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2021
,
Témbr
Originální název:
Shibumi, 1979
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Japanofilem se zálibou v Bascích napsané povídání o spravedlivém rusko-německém samuraji Robinu Hoodovi s lehce nadpřirozenými schopnostmi, který po celém světě bojuje proti všem zlým šerifům z Nottinghamu schovaným zpravidla za ropu a politická křesla.
A i když se Go hraje s černobílými figurami, tak v této hře ovšem nikdy není řečeno, které kameny jsou ty dobré a které ty špatné. V Šibumi jsou nám naopak světlá a temná strana servírovány od samého začátku tak srozumitelně, že se v podstatě není třeba bát o to, jak vše dopadne.
Skvělý začátek spojený především s přemítáním generála Kišikawi a mistra hry Go v Japonsku je plný zajímavých myšlenek i pohledů na dobovou situaci v této ostrovní zemi. Dál je to už ovšem slabší a slabší a jak se propadáme do nekonečné jeskyně, tak i stále nudnější, a to i přes úpornou snahu bavit nás bodrým baskickým básníkem. Nakonec jsem tedy byl rád, že to (podle očekávání) skončilo.
S okatým vyvoláváním sympatií k některým národům bych byl opatrný, protože o tolik vzývaném válečnictví Japonců by nám Číňané z Mandžuska či Korejci povyprávěli své asi v podobné rovině, jako my o gentlemanství německé okupační armády. A podobně by zřejmě mluvili i Madriďané o Bascích.
Takže tak nějak napůl.
Dávám tři a půl bodu. Nejvíc mě pobavil popis dětství a dospívání mladého Nikolaje.
(SPOILER)
Špionážní román ŠIBUMI od Rodneyho Whitakera (pseudonym Trevanian) patří mezi ty lepší kousky žánru. Děj s klasickou zápletkou (vlády, ropa, CIA, terorismus, choulostivé informace) je opepřen japonskými reáliemi, včetně luxusních konkubín, a rovněž jeskyňářským prostředím. Hlavní hrdina je nadčlověk, který vás zabije plastovým brčkem nebo kartičkou do knihovny, je nadán kromě ocelových nervů i mimosmyslovým vnímáním a dokonalým sebeovládáním.
Co je vlastně to šibumi? Je to stav, způsob života, filozofie, o kterou Nikolaj Hel celý život usiluje. V knize je šibumi popsáno takto:
"Jak víš, šibumi symbolizuje jemně vybroušenou eleganci pod povrchem běžného vzezření. Je to vyjádření tak správné, že nemusí být smělé, tak pronikavé, že nemusí být hezké, tak pravdivé, že nemusí být skutečné. Šibumi je spíš porozumění než vědění. Výmluvné ticho. V chování je to skromnost bez ostýchavosti. V umění, kde na sebe duch šibumi bere podobu sabi, je to půvabná jednoduchost, srozumitelná stručnost. Ve filozofii, kde se šibumi objevuje jako wabi, je to duchovní mír, který není pasivní; je to bytí bez úzkosti z proměny. A v osobnosti člověka je to... jak jen to říct? Autorita bez nadřazenosti? Něco takového."
Nájemný vrah Nikolaj zabíjí na zakázku pro různé vlády světa, nikomu nestraní. Kdyby to nebyl zabiják, asi bychom s ním mohli sympatizovat. Ze všech národů světa nejvíce miluje Japonce a Basky, většinou ostatních pohrdá. Takto se vyjadřuje o Američanech:
"Američané jako by si pletli životní standardy s kvalitou života, rovné příležitosti s institucionalizovanou průměrností, odvahu se statečností, mužství s mužností, volnost se svobodou, mnohomluvnost s výmluvností, zábavu s potěšením - zkrátka měli všechny mylné představy lidí, kteří se domnívají, že spravedlnost znamená rovnost pro všechny, a ne jen rovnost pro sobě rovné."
Knížku si přečtěte, pokud si chcete odpočinout.
Je to docela pěkná, nenáročná četba, která rozhodně neurazí. Příběh, možná lehce inspirovaný hrabětem Monte Christo, není v této knize tím nejdůležitějším a i šablonovité vykreslení postav lze autorovi odpustit, neboť je využil především k zobrazení vzájemného kontrastu kultur, které na sebe narazily v době druhé světové války, a následného vítězství té primitivnější. Kniha, která vyšla koncem 70. let, tehdy musela pro své ostré politické zaměření, hodnocení amerického bombardování Japonska i následné amerikanizace a nelichotivé líčení činnosti tajných služeb zapůsobit jako atomová bomba. Velké plus bych dal autorovi za krásné pasáže o speleologii, o výchově v samurajském duchu a za letmé zmínky zapomenutých nebo polozapomenutých osobností a etnických skupin, např. Cagotů, které mohou některé čtenáře vést k hlubšímu zájmu o ně.
Miluji Nikolaje :-) Asi nejsem schopná knihu ohodnotit několika málo slovy, ale každopádně ji můžu v klidu doporučit. Román jak má být. Kniha se mi líbila po všech stránkách. Zvlášť bych však vypíchla předválečný život v Asii.
Jako závitek v asijské restauraci, uvnitř spousta trefné a bodavé životní filozofie, zabalené v tenké povrchové vrstvě thrilleru. A já s tím zápasil dlouho, i když mi to chutnalo.
(říjen 2017 - leden 2018)
Hned na úvod bych se ohradila proti označení „špionážní román“. Jisté indicie by tu sice byly, ale to není to nejdůležitější. Hlavní hrdina je velmi silná osobnost. Potomek rodičů západního světa vychovaný světem východním. Je to člověk, který se snaží dovést sám sebe k dokonalosti, k šibumi. Nic nedostal zadarmo, všeho dosáhl jen svou vytrvalostí a pílí. Sledujete jeho cestu od zaťatého uzavřeného kluka k fascinujícímu muži, který vás nemůže neokouzlit, ačkoli pro západního člověka zároveň působí dost odtažitě. Je to román o střetu dvou naprosto odlišných kultur - americké a japonské. Přičemž ta americká z toho nevychází zrovna nejlépe.
„...šibumi je spíš porozumění než vědění [...] V chování je to skromnost bez ostýchavosti. [...] A v osobnosti člověka je to... Autorita bez nadřazenosti? Něco takového.“
„...Američané nejsou rasa. Nejsou dokonce ani kultura. Jsou kulturní guláš z odpadků a zbytků po evropské hostině. [...] rasa není nic, kultura je všechno. Rasou jsi běloch, ale kulturou jím nejsi.“
„Zdvořilost je spolehlivější než sentimentální vlastnosti jako soucit, dobročinnost a upřímnost; stejně jako fair play je důležitější než abstraktní spravedlnost. ‚Velké‘ ctnosti mají tendence se pod tlakem příhodně překrouceného výkladu hroutit. Ale slušné chování je slušné chování, a to je vůči bouři okolností zcela imunní.“
Skvělá knížka. I když je dost objemná, člověk ji nedokáže pustit z ruky, dokud ji nedočte. Na stojáka do tramvaje dost nepraktická, ale nedalo se nic jiného dělat než číst a číst a objevovat různé světy a různá prostředí, kde se kniha odehrává. Celá kniha se dobře četla, ovšem "jeskyňářská" část, ta mě přímo nadchla, četla jsem ji několikrát. Kvůli ní dávám plný počet hvězdiček.
Asi jsem čekal víc od špionážní knihy. Zvláštní. Někde jedním dechem někde celkem nuda. Čekal jsem i víc akce. Ale sepsané a přeložené perfektně.
Mimořádný zážitek. Oceňuju různé tempo vyprávění, neobyčejně vtipnou postavu Le Cagota, postřehy srovnávající východní a západní kulturu a hodně ostré poznámky na adresu Američanů, z nichž mnohé bohužel pasují i na nás.
Nesedl mi nepřehledný úvod knihy s až kabaretně jednajícími postavami, nevěrohodné jednání MS a CIA a Helova čísla.
----------------------------
"Nikolajovi ani tak nevadila jejich otravná představa rovnosti, jako spíš jejich kulturní pomatenost. Američané jako by si pletli životní standardy s kvalitou života, rovné příležitosti s institucionalizovanou průměrností, odvahu se statečností, mužství s mužností, volnost se svobodou, mnohomluvnost s výmluvností, zábavu s potěšením – zkrátka měli všechny mylné představy lidí, kteří se domnívají, že spravedlnost znamená rovnost pro všechny, a ne jen rovnost pro sobě rovné."
"Trhla sebou a odtáhla se od něj. Vida, pomyslel si. Skromná žena. Nejspíš panna. Tím lépe. Panenství je pro Araby důležité, neboť se – a dobře vědí proč – bojí srovnání."
"Le Cagot: ’Nejspíš byste vůbec nepoznali, že nejsem rodilý Američan, co? Tedy čistě z hlediska přízvuku myslím. Ale jakmile lidi spatří tu čistou pravdu v mých očích a zaslechnou hudbu mých myšlenek, všechno je prozrazeno. Poznají, že Američan být nemůžu.’"
Prostě wow! :) kniha, která změnila můj život..
Jsou tam sice opravdu velmi náročné pasáže, ale proč ne? :) Stojí za to, je překlenout.. Parádní kousek, perfektně vystavěný, všechna čest..
Šibumi se četlo dobře, líbila se mi zejména ta část z Helova dětství. Ale upřímně, očekávání jsem měl větší. Když to porovnám třeba s nedávno přečtenou Ikonou či Boží pěstí od Forsytha, není to prostě až tak dobré.
Mimořádná kniha, kterou však nelze považovat za thriller nebo špionážní román. Ne že by se akce či tajných složek nedostávalo, ale těžiště díla je rozhodně někde jinde: skvělé srovnání kultur západních a východních, z kterého jednoznačně vychází lépe ta východní. Hlavní hrdina se narodil Rusce a Němci v kosmopolitní Číně, nicméně jeho výchova a vzdělání se odehrávala především v Japonsku, kde zakořenil a rozhodl se jít cestou k "šibumi" - obtížně popsatelnému postoji a vnímání podpovrchové krásy a jednoduchosti. Jeho dospělý život věnovaný práci nájemného zabijáka není v knize nijak podstatný, pomsta a ztráta "mystického vytržení" kvůli nenávisti k Američanům a Rusům za konkrétní zločin vůči jeho japonskému učiteli jej prostě na tuto cestu předurčila. Akční pomsta bude teprve ke konci jeho života dokonána, byť za značnou cenu, ale to lze celkem předvídat. Nicméně těžiště je v mistrném vystižení prvků (většinou negativních až zavrženíhodných) jednotlivých kultur: zejména má autor spadeno na naivní Američany (honáci krav), konzervativní Brity, mazané Rusy a ...Araby (pasáci koz). Pozitivně se staví samozřejmě k silné japonské kultuře, ale také k izolované, specifické (a malé) baskické. V díle si přijdou proto na své milovníci japonského myšlení (a umění milování), hry go, Baskicka, Basků a baskičtiny, ale neméně také speleologie (celá jedna část knihy je zasvěcena objevování obrovského jeskynního komplexu na hranici baskických provincií Španělska a Francie). Nečte se snadno, děj neubíhá vždy tím "správným" směrem a stejným tempem, čtenář se musí zamýšlet a vychutnávat si hry s jazyky a trefná přirovnání a teprve v závěru může uspokojeně vydechnout.
V moři různých thrillerů a špinonážních románů tento určitě vyčnívá. Čtivost a napětí, to je normální, zápletka, taky dobrá, ale co ho činí nadstandardním jsou hlavní charaktery, které jsou mimořádné. Pro mě to byla čtenářská pochoutka a vychutnával jsem si každou větu.
Na druhou stranu musím říci, že díky Šibumi jsem se vrhnul i na další knihy tohoto autora a byl jsem zklamán. Šibumi je skvělý, ale je prostě jen jeden
Veľmi dobre napísaný psychologický román so skvelými postavami a silným politicko-národnostným charakterom, ktorý aj napriek tomu, že je časovo orientovaný do 70. rokoch 20. storočia, je nadmieru aktuálny aj v dnešnej dobe. Odporúčam najmä prívržencom orientálnej filozofie a spôsobu života.
První kapitoly knihy jsem četl se smíšenými pocity, vzhledem k tomu co jsem o ni slyšel a očekával. Některé linie příběhu mně připadaly zbytečné a dokonce i nudné a už jsem se rozmýšlel zda knihu dočíst, naštěstí jsem tak neučinil a knihu jako celek hodnotím hodně vysoko. Je to psychologická hra především se čtenářem a duch knihy je jako partie go, proto máte po zahájení pocit, že se nic zajímavého neděje, dokud nezačne prosvítat strategie hráčů a veškeré části příběhu do sebe dokonale zapadají. Jak se blížil konec knihy dala se jen s velkým sebeovládáním odložit. Příběh také doplňuje inteligentní humor, ale některé popisované postupy tajných služeb se mi nezdají jako realné. Jsem zvědavý v jakém duchu se bude odehrávat nepřímé pokračování Satori.
Štítky knihy
americká literatura thrillery špionáž mezinárodní vztahy go (hra) špionážní zápletka špionážní romány politické machinace
Autorovy další knížky
| 2006 |  Šibumi |
| 2009 | Incident v Twenty-Mile |
| 2007 |  Léto s Káťou |
Z dřívějška jsem slyšela na knihu skvělé recenze a to nemyslím zde na Databázi. Při začtení se do knihy musím uznat, že úvod knihy byl vážně dobrý, slibný. Pak se to nějak celé zamotalo a začalo to klesat...,takže mne to přestalo bavit číst. Možná vážně skvělá kniha, kterou jsem ve finále úplně tak nedocenila..., nebo jen možná, až příliš nadsazený čtenářský kousek.