Siddhártha
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11241/bmid_siddhartha-KtR-11241.jpg
5
952
952
Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul "indická báseň". Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877-1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho "vyznáním" a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.... celý text
Přidat komentář
O této knížce jsme mluvili ve škole a zaujala mě. Musela jsem si ji ten den jít rovnou koupit.
Knížka se mi četla skoro sama, byla fakt zajímavá. Tenhle typ knížek nečtu, ale tahle mě mile překvapila, možná se podívám po podobných :-) Rozhodně doporučuji.
Nehledejte v tom novou velkou moudrost. Tisícerá interpretace známe nepochopitelné pravdy německou mysli. Možná chápal, ale spíš ne, jinak by o tom nepsal. Sbohem Hermanne Hessea a děkuji ti za Hru se skleněnými perlami.
Jedna ze zásadních knih, kterou by si člověk fakt měl přečíst. Četla jsem ji již před lety, ale brousím si na ni zuby znova.
Líbí se mi určitá uzavřenost příběhu coby zrcadlo nastavené životní pouti jednotlivce. Na začátku máme dobré nápady, díváme se na svět a pochybujeme, ptáme se, hledáme. V pozdější fázi se přece jen necháme zlákat profesním úspěchem, penězi a z toho pramenící poživačností. Na závěr, přesycení, nacházíme jiné důvody a cíle k životu. Ohlížíme se nazpět, vážíme minulost, hodnotíme přítomnost a vydáváme se vstříc budoucnosti.
Zkušenější, moudřejší hledáme někoho, komu tyto poznatky můžeme předat. Varovat před zbytečným a upozornit na podstatné. Jenže. Jenže na rozdíl od Siddhárthy jsme beznadějně staří a nikdo o naše zkušenosti nestojí, neboť si k nim chce dojít vlastní cestou. A tak sedíme na zahradě, popíjíme 7* Metaxu a díváme se na zapadající slunce věštící i náš zánik.
Brrr! Zamyslel jsem se. Štěstí, že jsem ve fázi, kdy se chystám nasycovat se a přesycovat se profesního úspěchu a peněz. Konec psaní komentářů, jdu si nějaké vydělat!
Není štěstím každého autora, aby jeho kniha rostla s jeho čtenářem.
Siddhárthu jsem četl již dávno; knihu jsem chápal jako příběh o indických naukách, jejichž duchovnu jsem rozuměl pramálo.
Ani dnes jim nerozumím, ale knize jsem porozuměl mnohem lépe: dospěl jsem, mám děti i názor na svět a také mnohem více otázek.
Fascinující příběh, který nám Hesse předkládá, neodpovídá na všechny, ale určitě ukazuje cestu - a jak je známo, i cesta může být cíl.
Dovolím si poznámku pod čarou - knihu jsem měl zapůjčenou z knihovny a některý z předchozích čtenářů si zatrhával důležité pasáže. Byly to stejné pasáže, které bych si před lety zatrhl i já; přitom při nynějším čtení jsem považoval za důležité zcela jiné pasáže, jichž se tužka čtenářova ani nedotkla.
Poetické a duchovní knihy nejsou úplně šálek mé kávy ale kniha byla velmi zajímavá a naprosto odlišná od všech dosud čtených knih.
Moja prvá Hesseho kniha, odvtedy ma to už nepustilo. Útla počtom strán, bohatá obsahom, s mnohými zaujímavými myšlienkami a keďže vyšla v Argu, tak aj pekným obalom. No narozdiel od mnohých iných som nebol z knihy totálne odvarený a unesený - možno je to tým, že jej nekonečné velebenie a pozitívne recenzie zo všetkých strán ju v mojich očiach nejak podvedome postavili na piedestál a potom prišla realita.
Chválím audio knihu namluvenou M.Táborským. V psané podobě by mi asi trvalo déle se dějem prokousat. Není to hold jednohubka..Je tam tolik a tolik myšlenek a poselství, že si zaslouží být přečtena víckrát a pokaždé se v ní objeví něco nového. Doporučuju ji nezhltnout, ale dávkovat, ať má hlava čas si to srovnat.
Piata prečítaná kniha od môjho obľúbeného autora. To je jedno o čom Hesse píše, je to vždy bravúrne.
Kniha je novelou z východu v západnom štýle a nemyslite si že je o budhovy. .)
Knižka je písaná pekným, pokorným jazykom, napriek tomu vo mne Siddhárthov príbeh vyvoláva viac pocit skľučujúci než inšpirujúci. Samozrejme si uvedomujem, že je to iba tým, že o budhizme mám minimálne vedomosti a navyše si osobne len ťažko viem predstaviť obdobie, v ktorom sa príbeh odohráva (medzi 6. a 4. storočím pred naším letopočtom na severovýchode Indie), ale celý život blúdiť po krajine a hľadať "mier", žobrať, hladovať a potom zomrieť, mi pripadá skôr prázdne ako niečo napĺňajúce. Knižka je pre mňa zaujímavá iba z historického hľadiska.
Je to útlá knížečka, co se dá přečíst za jeden den. Vypráví příběh života Siddhárty, který se v mládí vydá na duchovní pouť ve snaze nalézt osvícení. Po různých zkušenostech a slepých uličkách jej nalézá až na sklonku života. Z duchovního hlediska je kniha trochu naivní, ale i tak velmi podnětná.
Vynikající kniha. Psána bohatým ale srozumitelným jazykem. Je o duchovní cestě člověka, který hledá smysl života. I když jsem o budhismu nic nevěděl a ani jsem neznal základní pojmy, tak mě kniha oslovila.
Moc hezky napsaná kniha pro "hledače pravdy". Kdo hledá a najde tuhle knihu a pronikne hluboko do jejích myšlenek , ten už v podstatě hledat nemusí. Skutečně vyjímečné počtení.
Hlboká duchovná, filozoficko-poetická kniha o hľadaní a (ne)nachádzaní, o (ne)zmysle, (ne)bytí, živote, smrti... veľkých témach, ktoré Hesse jednoducho dokáže spracovať bez moralizovania a pátosu.
I když je to jen smyšlenka, tak impulz, který mi to dalo a stále dává, je nezměrný. Doporučuji také audio verzi namluvenou Táborským. Indové to také zfilmovali ale nemá to tu vypovídací a spouštěcí hodnotu.
Poetická kniha o putování, o hledání, o vědění, o moudrosti, o lásce, o řece, o všem...
Je mi jasné, co tím chtěl autor říci, ale já už jsem přeci jen četl životopisy Marpy nebo Milarepy a za nimi přeci jen Siddhártha pokulhává. Jazyk je krásný, místy trochu poeticky komplikovaný, ale to dle mě nestačí.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
První stránky na kterých se setkáváme s osvíceným chlapcem Siddhártou mě příliš nezaujaly. Vlastně jsem dokonce cítila odpor číst zase něco o tom, jaký je ten "správný" život. Jenže Siddhárta neustrnul na mrtvém bodě a jeho příběh se posouvá dál. K jeho smůle to není cesta mudrcova, ale cesta obyčejného muže, který se dopouští řady běžných lidských chyb.
Paradoxně právě díky této běžné životní cestě autor dokáže přiblížit onen vzdálený ideál osvíceného života. Vše elegantní, citlivou a také čtivou cestou. Knihu tedy mohu doporučit všem, kteří se byť jen trochu zajímají o duchovní rozvoj. Nedá se říci, že by nabízela něco nového, ale jak víme, opakování je matka moudrosti :)