Siddhártha
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11241/bmid_siddhartha-KtR-11241.jpg
5
952
952
Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul "indická báseň". Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877-1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho "vyznáním" a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.... celý text
Přidat komentář
Hledání sebe sama v učeních, náboženstvích, závislostech s jasným poselstvím. Každý může najít svoje já jenom uvnitř sebe. Neskutečná povídka na roky 1919 - 1922. Zřejmě nikdy nebude poplatná době. Uklidňující.
Krásný a jemný příběh. Kniha plná nádherných myšlenek. Je to klenot, ke kterému se budu neustále vracet.
Nikdy jsem netušil, že mé kroky v literatuře dojdou až k tomuto dílu. Z nějakého neznámého důvodu, když jsem tuto knihu četl, celou dobu jsem měl na tváři úsměv a bylo mi vlastně i všechno jedno. Docela zajímavý pocit. Který bohužel z většiny zmizel po dočtení. Ale kousíček snad zůstal...
Dost dobře nevím, jak zformulovat dojem, který ve mně Siddhártha vyvolal. Jako příběh tuto knihu vnímám velmi dobře, pozitivně, s jasným cílem. Ale vezmu-li to po stránce filozofické, nenašla jsem v ní to, co jsem od ní očekávala. Respektive je v ní spousta zajímavých myšlenek, ale doufala jsem v trochu něco víc. Což samozřejmě nemění nic na tom, že je Siddhártha velmi dobrá, čtivá kniha, která dokáže zanechat po alespoň krátkou chvíli vnitřní pokoj.
Nejúžasnější kniha, jakou jsem kdy četl. A musím přiznat, že zatím jediná, při které jsem brečel.
Myslím, že přesně tahle báseň popisuje knihu..
Být jako řeka, jež plyne neslyšně uprostřed noci.
Nebát se v nočních tmách. Zrcadlit hvězdy, jsou-li na výšinách.
A když nebesa ztěžkou mraky, jež jako řeka voda jsou,
i je zrcadlit bez hořkosti v pokojných hlubinách.
Manuel Bandeira
Kdybych měla citovat, musela bych sem opsat celou knížečku.
Všichni hledáme a hledáme, ale kolika se opravdu podaří nalézt, když mnozí ani netuší, co hledají?
Když jsem se dostal k této knize, tak jsem očekával přece jen něco jiného, skrz tvorbu autora, než "Indickou báseň o mystických osudech dobrého prince". Četlo se mi to hezky, i když jsem se neměl o co jiného opřít než jen o údajnou legendu.
Spoustu myšlenek, ke kterým jste nuceni se chtě nechtě neustále vracet. Zkrátka velmi dobře napsaná kniha.
Moudrost není sdělitelná. Moudrost, kterou se pokouší moudrý sdělit, zní jako bláznovství...
K této utlé knižečce je je více pravdy než v Ottovem slovníku. Budu se k ni vracet po celý život.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
Vlastně je docela zvláštní, že HH píše o nepopsatelnosti a daří se mu to.