Sigmundovy můry
Pavel Bušta
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267041/bmid_sigmundovy-mury-NxA-267041.jpg
4
41
41
V psychiatrickém centru začíná sezení. Krabice nedoručených dopisů svede dohromady umělce s pubertálním nacistou. Čtveřice chlapců užívajících si prázdnin nalezne oběšence a vezme ho do party. Pan Volavka slavně povstane z bažin invalidního důchodu. Konec světa bohužel nenastane. Kytarista legendární rockové skupiny Ilegální substance uvízne ve výtahu se svou největší fanynkou. Antihrdinové vypointovaných povídek Pavla Bušty jsou tak akorát zralí na terapeuta. S komickým máváním svých potrhaných křídel narážejí do životních překážek a když konečně zahlédnou světlo na konci tunelu, vyrazí za ním, aniž by si uvědomili, že jde o rozžhavenou letlampu. Dokáží se někteří z nich vyhnout stravujícímu plameni, nebo bez výjimky shoří na popel?... celý text
Přidat komentář
Tak, jak to u povídkových knih bývá, jsou zde povídky, které mě hodně zaujaly a které se nějakou dobu budou v mé mysli převalovat. A jsou tu i povídky, které mě minuly. V každém případě dokáže autor čtenáře zaujmout, představit nám prostředí, které nás kdysi minulo, či jsme se s ním nesetkali. I když občas tlačí na pilu, dokáže příběh vypointovat, v některých případech nás postaví před nečekaný závěr.
Vesměs originální, sarkastické, zábavné. Ještě pár kroků - a bude se házet labutí... (... čímž chci říct, že Sigmundovy můry jsou blízko největšímu letošnímu povídkovému zážitku, knize Hod mrtvou labutí Ondřeje Hübla...)
Na rozdíl od komentujícího přede mnou mi sbírka přišla soudržná, povídky se podáním hodně podobají, všechny mají výrazné téma, trpí snahou o vtipnost a originalitu v každé větě a mají výrazné pointy, které se většinou podaří, občasné klišé se v součtu dá prominout.
Bušta je dobrý pozorovatel a psycholog, prostředí načrtává rychle a výstižně, třeba klukovská hororová historka U dvou milenců je báječně působivý návrat do dětství na venkově a part, které tam vznikaly. Celková kvalita záleží na tom, jak moc autor tlačil na pilu ve snaze o dojem. Primárně humorné povídky, jakkoliv černý humor to je, se mi líbily méně, jsou přecpané složitými větami plnými paradoxních metafor. Asi to někoho pobaví, mě jejich množství spíš ubíjelo. Občas se pointa vtipu dá snadno domyslet, ostatně mám pocit, že některé už jsem v kratší verzi slyšela. I tak je ale vidět šikovně budované napětí.
Tragikomické a obecně vážnější povídky jsou lepší, slovní exhibicionismus se zmírní a zůstane neshazovaná touha po rodině a lásce, někdy až nečekaná něžnost. Nejlepší z nich je závěrečná Rockstar, ale i Volavka v síti dokáže zasáhnout.
Většinou se snažím neškatulkovat autory podle věku, ale na téhle sbírce je nevypsanost znát. Nicméně za pár let by mě nějaký další Buštův text (pokud nebude především komický) hodně zajímal.
Trochu nevyvážené. Některé povídky jsou velmi dobré, zejména Setkání, Rockstar nebo Profesor Divnoláska. Jiné, jako Poslední mohykán nebo Boj jsou až hloupé. Celkově zejména s přihlédnutím k věku autora se však jedná o nadprůměr.
Máte rádi, když někdo něco nakousne a nedopoví? Tak to budete tuhle knížku milovat. Nálada se vine příběhem a leckdy nedospěje ani dohled k pointě. Přesto, že se to může zdát jako čtenářova tortura, čtení je příjemné, objevné a vtahující. Zůstane po něm nálada, která se usadí, donutí se zamyslet a trochu zpomalit. Třemi slovy - syrově příjemné pohlazení.
Nápadité a neotřelé povídky. Velmi čtivé, příjemné osvěžení, má to děj a pointu, kterou ne vždy čekáte. Doplněno zdařilými kolážemi. Doporučuji.
Štítky knihy
povídky humor psychologie humoristické povídky psychologické příběhy Magnesia Litera
Část díla
- Boj 2015
- Damien a Zdislav 2015
- Dvanácterákovy pětačtyřicátiny 2015
- Kamarádi 2015
- Kdyby mohly hajzly mluvit 2015
Autorovy další knížky
| 2019 |  Lobotomík |
| 2015 | Sigmundovy můry |
| 2013 | Expres Praha–Radotín |
| 2016 | Jednadvacátý století |
| 2013 | Dvojtváří |
Zajímavá sbírka povídek, jejichž konce jsou kolikrát nečekané a tím se blíží k mistru krátkých vypointovaných příběhů Roaldu Dahlovi. Není zde vyloženě slabé povídky, naopak ty výborně převažují, náměty jsou různorodé a čtení mě bavilo po celou dobu.