Šikmý kostel 2
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533199/bmid_sikmy-kostel-2-65e02d9ab3e9d.png
5
4230
4230
Šikmý kostel série
< 2. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945. S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné - jak se nyní město jmenuje - se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin. 3x CD MP3... celý text
Přidat komentář
Trochu jsem se bála, že první díl už nepřekoná, ale opak byl pravdou. Kniha je opět velmi čtivě napsaná a obsahuje všechny možné vzestupy a pády v životech hlavních hrdinů. Za mě výborná kniha a už se nemůžu dočkat jejího pokračování.
Nevím, jestli hodnocení ještě nezměním, ale aktuálně to opravdu cítím na 3 hvězdy.
Kniha je psaná mistrně, používání archaismů sedí jako prdel na hrnec, dobové reálie jsou vykreslené super, celkově z knihy úplně dýchá ta hnusná průmyslová doba na severu.
ALE. V prvním díle bych za postavy dala ruku do ohně, všem pomohla, jejich osudy oplakala. Tady už ne. Tohle už je jen jedna velká depka bez naděje pro její postavy, jedna velká bída a zoufalství. Nepotřebuju číst ploché komedie nebo detektivky nebo románky, to fakt ne. Ale tahle beznaděj bez špetky víry mi už přišla zbytečná. A je mi to opravdu líto.
Druhý díl nezklamal, opět perfektní. Ačkoliv z popisovaných událostí často dýchá beznaděj a naprostá marnost všeho, moc se těším na další díl a doufám, že tato trilogie nebude jediným počinem autorky.
Nezklamalo. Opět krásná knížka, která navíc rozšiřuje obzory. Kéž už by se z těch dějinných událostí dokázali lidé poučit a naučili se žít pospolu.
Skvělé, autorce ze srdce děkuji za oba díly. Silné poselství o životě v mém kraji v období dětství a mládí mých rodičů. Napsáno velmi poutavě, bez patosu, bez nějakých soudů a hodnocení. Zlomek jsem znala z vyprávění, která se shodují s událostmi z knihy. Po přečtení si lépe uvědomuji souvislosti. Oceňuji charakteristiky jednotlivých postav, ty mi připadají jako živé a svým postojem k životu tak typické pro náš mnohonárodnostní hornický region. Tato knižní série je pokladem v mé knihovně, který budu předávat svým potomkům. Aby nezapomněli na to, co už není k vidění, ale přesto tvoří jejich historii a základy.
Jednim slovem super, 2.dil je dokonce propracovanejsi a barvitejsi nez 1.dil, uz se tesim na zaverecnou knihu.
Super, dokonce propracovanejsi a barvitejsi nez prvni dil, uz se nemuzu dockat zaverecneho dilu.
Kniha čtivá, i když velice depresivní, život v té nejhorší podobě. Pro mne má přínos skutečnost, že jsem nikdy neslyšela o problémech v této oblasti při tvorbě hranic a jejich posouvání po první světové válce , za protektorátu i po roce 1945.Násilné počešťování, deportace Čechů i Poláků v různých obdobích, občanská válka, rozdělení rodin a další. Problematiku se snaží přiblížit veronika5179. Asi proto, že jsem vyrůstala a žila na Šumavě, kde se řešila hlavně německá otázka. Naše školství ve všech dobách se věnovalo především této otázce.( Dospělo to až k omluvám za vysídlení. ) Na vztahy s Polskem nějak zapomnělo. Třetí díl si také přečtu, zajímá mě, jak vývoj té oblasti pokračoval. Ne hospodářsky, ale ve vztazích mezi národnostmi.
Upřímně se mi hodnotí těžko. Začnu asi negativy.
Autorka sama přiznává, že není historik a na knize to je znát. Kdybych o daném tématu nic nevěděla, věřila bych autorce každé slovo. Bohužel, je zamlčeno spousta důležitých faktů, které jsou pro samotný děj stěžejní, např. příchod polských dělníků v 19.století z Haliče na Těšínsko za prací, s čímž souvisel i příchod kněží, s nimiž souvisely třeba přepisy českých příjmení na polská: Havlíček=Hawliczek, Vitásek - Witasek atd. Do toho je třeba počítat se silným rakouským elementem. Sedmidenní válka v knize zazní jen tak na okraj, čtenář prakticky netuší oč jde a může si myslet, že Češi "jen" ve Stonavě brutálně zavraždili několik Poláků. To, že Poláci násilím odvlekli českého vojáka z vyměřovacích prací a ubili ho k smrti, to už v knize moc nezazní. Víme jen, že Henryka stonavské obrázky pronásledují jako noční můra. Přesně tak se zamlčuje historie :) Autorka úplně pomíjí popis okolí Karviné, Beskydy neexistují, Těšín = gestapo a tím to tak nějak končí. O nuceném nasazení lidí z Těšínska do Wehrmachtu se toho taky moc nedozvíme, a jak by se to hodilo! Někdo může namítnout, že nejde o historickou stať, ale o román. Ano, ale v tomto případě opravdu nelze zanedbat skutečně složité historické pozadí.
Druhým negativem je pocit, že všechno se odehrává v jakési šedé mlze. Nevíme, jak postavy vypadají, jakou mají barvu vlasů, jak se oblékají, jak vypadá jejich dům, ložnice, pracovní prostředí, všichni jsou tak nějak stejní, anonymní a přece jsou to osobnosti. Je těžké si k postavám až na výjimky udělat nějaký bližší vztah, protože všichni splývají v jednu masu lidí bez tváře. Kdybych místa, náturu obyvatel, historii a život v okolí Karviné neznala, tak mám veliký problém si cokoliv představit. Pokud něco autorka popsala opravdu detailně, tak to je utrpení a beznaděj. Všechny postavy trpí, na nikoho nečeká nic dobrého, všichni se motají v šílené mizérii karvinského štiplavého dýmu.
Ale abych jen nekritizovala, kniha se četla dobře a osobně jsem i přes mnoho výhrad ráda, že se někdo pustil do tak impozantního díla. Chápu autorčin úmysl, jen to sousto je příliš velké. Z historie vlastní rodiny vím, jak se žilo, když jste byl Čech, stejně tak, jak se žilo, když jste byl Polák. Polská okupace, volkslisty, polenlágry - to vše je mi známo více než dobře...
Pro ty, kdo se více zajímají o historii regionu, doporučuji knihy:
https://www.databazeknih.cz/knihy/kysela-tesinska-jablicka-ceskoslovensko-polske-konflikty-o-tesinsko-1919-1938-1945-388838
https://www.databazeknih.cz/knihy/tesinsky-konflikt-106607
https://www.databazeknih.cz/knihy/padli-jsme-aby-narod-zil-463003
https://www.databazeknih.cz/knihy/videl-jsem-ukrizovani-92850 https://www.databazeknih.cz/knihy/cesi-ve-wehrmachtu-20052
Musím říct, že mi po dlouhé době kniha vyrazila dech. Skoro ani nedokážu popsat, jak moc mě osudy všech postav zasáhly. Každá jiným způsobem. Byla jsem také moc ráda, že jsme se znovu mohli ocitnout u postav, které byly popisovány v 1. díle. To mne potěšilo, i když už při pohledu na léta, která jsou popisována, mi bylo jasné, že se nebude jednat o příliš šťastné osudy a odlehčené čtení. Každou z postav válka smetla, ale jiným způsobem.
Moc děkuji za přiblížení tohoto kraje a vztahů mezi lidmi. V doslovu naprosto souhlasím s autorkou - je potřeba hledět na člověka jako lidskou bytost, na obyčejného člověka. Vše není jen černobílé.
Fantastická kniha, skvělé vyprávění. Všem vřele doporučuji oba díly a doufám, že bude pokračování třetího dílu.
Tleskám paní Lednické, jak skvěle dokáže psát. Vůbec nevím, co bych měla napsat k hodnocení, ale určitě doporučuji přečíst a těším se na třetí díl.
Jejdanánku, to bylo tak objevné, kniha mi neskutečně rozšířila obzory. Úplně se stydím, od památníku v Životicích bydlíme vzdušnou čarou 10km, vím že tam stojí památník, vím, že tam byly postříleny desítky lidí...ale nikdy jsem se nezajímala o to pozadí, které tomu předcházelo, netušila jsem nic o existenci pracovních táborů v PL apod. Během čtení jsem si googlila ostravské vily o kterých se v knize píše a moc se mi to libilo. Každopádně kniha je věrohodná, dodneška existuje jemné pnutí mezi čechy a poláky na Těšínsku, nářečím po naszymu se tu mluví dodnes a staří lidé i dnes dobře vědí a občas o tom mluví, kdo podepsal volksliste, manželův děda byl jako Polák nedobrovolně nasazen u Stalingradu a bojoval za německou stranu, apod. Když tak člověk dnes s odstupem přemýšlí, v podstatě každá volba, kterou lidé tehdy ohledně národnosti udělali byla špatně a všechno se jim dříve nebo později vymstilo. Jednoduše..... PLNOTUČNÉ ČTENÍ :)
Tady nejde ohodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. Skvěle, přímo mistrně, napsáno. Je zjevné, že si autorka dala obrovskou práci s přípravou, v knize je neuvěřitelné množství historických, geografických i odborných údajů. Nemluvě o skvělém užití prolínajících se jazyků a nářečí.
Jenže... Nejspíš si s klidným srdcem nechám ujít plánovaný třetí díl. Už teď je předvídatelné, že se všem stanou ty nejhorší možné věci. Všichni zase budou ukrutně trpět. Přiznám se, že jsem se v průběhu čtení stala lhostejnou k osudům těch bezúsměvných, setrvale nasraných lidí.
Kniha je zkrátka brilantní, a to nejde neocenit. Jenže vím s jistotou, že už nikdy ji nebudu číst znova; natož že by snad měla patřit mezi ty knihy, které beru s radostí a potěšením znovu a znovu do ruky a s chutí se do nich začítám klidně popáté, podesáté...
Co je lepším měřítkem pro knihu? Hvězdičky nebo chuť přečíst si ji znovu?
Mám velmi ráda takovéto knižní cestování v čase a jakmile jsem se začetla, opět jsem nedokázala myslet na nic jiného a každou volnou chvíli jsem utíkala za rodinou Barky a Fanky.
Knih o druhé světové válce jsem v poslední době četla mnoho, ale Šikmý kostel stavím na špičku. Čtenář dokáže díky postavám pochopit, kde se vlastně zrodila vzájemná nevraživost, nenávist.. Kdo s kým proti komu a proč :) tyto souvislosti ve školních osnovách opravdu chybí a já moc doufám, že to bude napraveno.
Už teď se těším na další pokračování osudů rodiny. Těžko se mi teď s hrdinami knihy loučilo...
Tragické dějiny slezského Zaolzí pokračují. Zbytek republiky o tom, co se děje během roku 1920, 1938 a po zabrání této části země nacistickým Německem, nic neví nebo nechce vědět. Nenávist mezi zdejšími Poláky, Čechy a nově i Němci jen roste, protože křivdy skutečné i domnělé se stále více obnažují. A viníci se přece musí najít, i když jen ti, kteří náhodou chodí do české školy...A přitom jsou to všichni Szlonzaci, kteří mluví "po naszimu"....
Některá místa knihy se mně tolik dotýkala, že jsem musela přestat číst. Vzpomínala jsem na svého tatínka a dědečka, jak museli po polském zabrání území jezdit na vlastní pole s propustkou, protože lány ležely za mostem přes řeku Lučinu, za hranicí mezi tehdejším Polskem a Československem. A přitom ve stejné vesnici... Vzpomínala jsem na tatínkovy kamarády, kteří byli nuceni nastoupit k wehrmachtu, protože jejich rodičům někdo poradil podepsat volklistu, aby nebyli pronásledováni. A na to, jak to znovu odskákali po osvobození... I na životickou tragédii, kdy kvůli nerozvážnému činu místního odbojáře Němci postříleli nevinné muže...
Znovu musím z hloubi srdce poděkovat paní Lednické za úžasné dílo napsané tak, že někteří osvícení učitelé ho zařazují mezi povinnou četbu. Spíš by ale i tyto nesmyslně tabuizované součástí našich dějin měly najít místo v osnovách dějepisu.
Druhý díl Šikmého kostela za deset, kdyby to bylo možné. A doporučuji všem.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česko-polské vztahy první republika, 1918-1938 Mnichovská dohoda (1938) hornictví zajatecký tábor podle skutečných událostí Karviná důlní nehody
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Možná, že literárně nejde o dokonalý skvost, ale přidat další plastický obraz do mozaiky naší společné historie zasluhuje velikou úctu. A opět tu je nejen široká rodina, ale Češi, Němci, Poláci, v abecedním pořadí, občas ovládaní hloupým nacionalismem a zapomínající, že vypuštěné zlo se vrátí do hlavy jako bumerang. Každá postava má svůj vývoj, svou logiku, svůj pohled na věc a občas jsem se přistihl, že jsem byl ochoten přiznat kus pravdy polskému nacionalismu, občas sympatizovat se strkáním hlavy do písku, občas držet palce odboji. Pořád jsem za tím viděl živé lidi, s jejich zkušenostmi, obavami, touhami.