Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png
5
7343
7343
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Moc pěkné. Hodně mi to připomínalo vzpomínání mé a manželovy babičky, manžel je totiž od Oslavan (tam se donedávna těžilo černé uhlí), jeho babička se tam narodila, vyrostla, vdala se a je tam pochovaná, její otec byl horník, takže dokonce i v tomto se to prolíná. Moje babička sice byla „jen“ z chudé rolnické rodiny, ale byla to žena statečná a zažila si v životě spoustu dřiny.
Dost se zajímám o historii a četla jsem spoustu historických i beletristických knih, navíc jsem si prošla pravou katolickou výchovou (v podání mých vychovatelů se to někdy podobalo spíš vymývání mozku, čest výjimkám, ale přežila jsem a o víru jsem nepřišla), takže si dobu na přelomu 19. a 20. století nějak představuju a snad tedy můžu napsat, že pár věcí mi v Šikmém kostele nesedělo.
- Proč odešla ovdovělá Barbora na začátku knihy z domu po rodičích? Nedává to ekonomicky vůbec žádný smysl. Měla přeci na pomoc nejstarší dceru, nebyla uvázaná u malých děvušek (viz její dření v hospodě), v tom malém hospodářství jim by jim bylo dle mě líp, ograpčoru by mohla dělat úplně stejně.
- Aspoň, že Barce uspořádala svatbu za peníze, co tak pečlivě šetřila. Františka z nich neviděla nic? A co Žofka? Mezitím válka a inflace asi veškerou hodnotu peněz požrala, kdyby zůstaly uložené v nemovitosti, myslím, že by to bylo daleko výhodnější. Uvidím, jestli se dozvím v dalším díle.
- Sexuální revoluce proběhla až v 60. letech 20. století, a bez toho, že by byla vyřešená antikoncepce, by k ní asi těžko došlo. V knize je popisovaných několik dlouhodobých vztahů, které zůstávají i celé roky bezdětné. Autorka nevysvětluje, jak je to možné (i když jindy nás informuje, i že někomu nenakynulo těsto na buchty), dost mě to rušilo, vrtalo mi to hlavou, všechno se dá vysvětlit, ale nevěnovat se tomu vůbec? Kniha hlavně o starostech ženských a ani jedno nechtěné těhotenství? Ani jednou strach z nechtěného otěhotnění? Fakt divný...
- Jurek je povýšený na vedoucího odbytového oddělení pivovaru, dají mu krásný byt a ztrojnásobí mu plat. Skutečně by v takovém okamžiku hledal práci pro svoji skoro čerstvou novomanželku? V roce 1906? Přes ředitele pivovaru by si domluvil schůzku s ředitelem lázní? Neslušelo by se spíš, aby jeho finančně zabezpečená paní zůstala v domácnosti? V zemi, kde byl např. povinný celibát učitelek zrušený až v r. 1919?
- Julčiny vulgárně zjednodušující úvahy o Bohu jsou vyloženě trapné a laciné, takto nám ve škole argumentovali komunističtí učitelé za minulého režimu (true story). Já mám ráda emancipované ženy, které si dokážou zařídit život po svém (napadá mě třeba Žeňa ze Želarů), Julčin příběh je hezký a líbí se mi, jak se prolíná s příběhem Matuszkových, ale toto mi přišlo fakt zbytečné a co hlavní, pro tu dobu neautentické.
- Tolerantní uvažování ve stylu „Dělej a mysli si holka co chceš, když tím nikomu neubližuješ...“, je do značné míry věc posledních 30 let. Ještě v druhé půlce 20. století pamatuju na ženské velmi silný společenský tlak na dodržování různých psaných i nepsaných pravidel (Ba co víc, cítím ho i dneska.). A co teprve na přelomu 19. a 20. století! Myslím, že to autorka dost podceňuje. Některé dějové linky nebo uvažování postav mi tím pádem přišly mimo mísu. Jak jsem psala výš, tím, že autorka nenechá nikdy např. Julku nechtěně otěhotnět, ušetří jí některá těžká životní rozhodnutí a umetá jí tím cestičku.
Mně vlastně přišlo, je to můj názor, že kniha obratně balancuje na hraně červené knihovny, a to takové, která konvenuje současné čtenářce. Zkuste se začíst třeba do starých kalendářů, tamní červená knihovna se liší...
Celkově se mi ale vyprávění opravdu líbilo, a ty stovky detailů z rešerší a z rozhovorů s pamětníky, co si autorka tak pečlivě dělala, mě moc potěšily. Dozvěděla jsem se spoustu nového, podnítilo mě to k vlastním rešerším. A sice už neposlouchám Nohavicu, ale jeho Těšínská mi kdysi vypálila díru do hlavy, naprosto mě dostala. Moc se mi líbí, jak z ní autorka sem tam v knize cituje.
Tak se ptám, jakou zápletku má Babička Boženy Němcové. Je zápletka v rodinné sáze, jako je Šikmý kostel, nezbytná? Podívám-li se na svůj život, jakou zápletku v něm najdu?
“Bolest člověka utluče, když se nechá."
Kniha má nesporně významný kulturní přínos díky vyzdvižení hornického kraje a těžkého života horníků i jejich rodin. Autorka pečlivě vyhledala rešerše, je vidět kvalitně odvedená práce. Co se ale týká příběhu, mám tři poznatky a komentáře se kterými se shodnu s předchozími hodnotiteli:
-absence větší zápletky
-příliš zdlouhavý děj
-nesdílím masové šílenství z knihy.
Naštěstí je napsána celkem příjemným stylem, který dovolil dočíst až do konce. Po dalších dílech asi nesáhnu.
Celkově tedy trochu zklamání.
Číst po Statku L. Vrchovského Šikmý kostel K. Lednické není nic jednoduchého. Obě knihy o těžkém životě ve Slezsku v průběhu desetiletí. Člověk zvláště nyní, po ničivých záplavách v tomto kraji si říká, může tam být v životě lidí něco hezkého. Obě knihy ale ukazují, že síla lidské vůle to alespoň na nějaký čas dokáže.
Nyní si musím vybrat nějaké lehčí čtení, ale po čase se určitě objeví na mém stole 2. díl.
Tu by som chcela začať hneď tým, že úplne každému odporúčam, si prečítať Šikmý kostol, ak ste ešte nečítali.
Začíname banským nešťastím, ktoré v roku 1894, pripravilo o život mnoho ľudí :-(
Autorka nás síce sprevádza dá sa povedať "len" opismi a udalosťami, ale sú tak dokonalo napísané, že som si v hlave utvorila príbeh a nebolo možné, knihu odložiť bokom, až kým som ju neprečítala.
Je to príbeh, ktorý sa vám dostane pod kožu a pri ktorom necháte úplne voľný priebeh, všetkým vašim emóciám - zimomriavky som mala snáď úplne všade.
V knihe, sa stretávame s postavami Barborka, Julka a Ludwik - každý z nich, má svoju dejovú linku, no napriek tomu, sa tam prepletajú.
Diel prvý, patrí v knihe Barborke, druhý Ludwikovi, tretí Julke a štvrtý diel Barke - dcére Barborky.
Toho je tak strašne veľa, čo by sa dalo ku knihe napísať, ale to nejde...
Je to príbeh, ktorý si musíte prečítať a musíte ho zažiť a pocítiť, všetok ten strach, smútok, bolesť, radosť, lásku...
Navyše, ma veľmi potešila mapka, ktorú v knihe nájdete a okrem toho aj Slovník :-)
Autorka, mala všetko premyslené úplne do detailu.
Kniha se velice dobře četla, je napsaná podle skutečné události z kraje, kde žiju a není to tak dávno, co se tady žilo tak jak podle knihy a nad tím se člověk zamyslí. Vůbec si nedokážu představit, že bych žila v té době, že bych musela zažívat to co oni. Je zajímavé číst o místech té doby a vybavovat si jak vypadají teď. Kniha se četla jedním dechem.
Celou knihu jsem čekala, kdy přijde nějaká pořádná zápletka, ale nestalo se. Důležité události mi připadaly buď málo popsané nebo je autorka rovnou přeskočila. Kniha neurazí, ale.cetla jsem i lepší.
Krásné. Knížky čtu proto, aby ve mně vyvolávaly nějaké pocity, abych se něco dozvěděla. Ráda jsem si v Šikmém kostelu četla o době, kdy lidé pracovali (v popisované době spíše dřeli) a vážili si mála. Ráda z dnešní rozežrané doby plné bohapusté zábavy utíkám k takovým knížkám. A když si pár měsíců počkám (několik rezervací přede mnou), přečtu si i druhý díl.
Naliji-li si čistého vína - žádná sláva. Literárně toporně ploché, formou i obsahem. Čtenář prostě a jednoduše čte prostý až jednoduchý příběh, nic víc, nic míň... a to je dle mého žalostně málo. Vyprávění lineární - pomohu si příměrem motocyklisty (kterým nejsem), kterého má naplnit lineární jízda plochou, nudnou krajinou bez zákrut, stoupání či klesání, prostě jede a za chvíli se děsně nudí. Jako v poušti. Některé dějové "zvraty" jsou přespříliš patetické, je patrná spisovatelská nezralost. Psychologie postav mizivá. Velebím Hamsuna, Kafku, Rotha, jež píší literaturu - autorce se zde zdařila maximálně předložit "kroniku" (sic). Historické črty jsou tak veskrze jediným světlým místem této kroniky ztraceného města, což víc než na dvě hvězdy nestačí. Všemi díly podaruji snad vděčnějšího čtenáře...
Velice vydařený nápad na příběh. Hlavním hrdinům jsem fandila od začátku do konce. Nechyběla ani láska. I když byla protkaná starostmi tehdejší doby.
Stejně skvělý jako předchozí díly. Dozvěděla jsem se hodně nových věcí o místní historii. Začátek mi přišel depresivní, ale postupně se to zlepšovalo. Postava dědečka mě moc bavila
Silné příběhy obyvatel z okolí Karvinska. Více dějových linek, které se časem proplétají. Psáno formou kroniky. Místy zdlouhavé.
Kdybych to měla číst, tak bych to nedala, ale jako audiokniha to bylo mnohem lepší. Vilma Cibulková je opravdu dobrá. Příběh vypráví o tvrdé době na Ostravsku a Karvinsku. Horníci měli těžkou robotu a celkově si doba žádala své oběti. Krajina, postavy a jejich pocity byly popsány velmi věrohodně a do děje se dalo bez problémů vcítit. Je to napsané opravdu čtivě, ale to masové nadšení bohužel až tak nesdílím.
Karvinsko, velice rázovitý kraj. Pro mně jako rodilého Jihočecha naprosto neznámí. Paní spisovatelka odvedla veliký kus práce. Příběh se proplétá osudy a příběhy obyčejných lidí na pozadí historických událostí.
Moc dobrá a záslužná kniha. Když jí byla plná knihkupectví (reklamu to má opravdu silnou), nevěnoval jsme tomu moc pozornost, ale ve chvíli, kdy si má drahá manželka koupila a četla už druhý a třetí díl, řekl jsem si, že to také zkusím.
Někdo tu píše, že se těšil na kroniku a dostal červenou knihovnu. No. Ono asi psát rodinnou ságu úplně jinak nejde. A náhodou, i když to ty prvky má, literárně mi přijde dílo paní Lednické velmi slušné. Není to vůbec ušité horkou jehlou, ani klišovité a naivní, naopak je to napsané moc dobře a věrohodně.
A ta záslužnost? Ta se týká tématu, moc těžkého života havířů a jejich rodin, přiblížení opomíjené problematiky Těšínska, jeho pohnuté historie, složitého soužití Čechů a Poláků (a jak je v doslovu zmíněno). A to autorka pro zjednodušení zatím vynechala Slezany, Němce a Židy. Nacionalismus je holt blbost a vede k půtkám a válkám a válka je vůl.
Faktograficky je to tedy skvělé a vlastně (jak je zvykem), vylíčené na příběhu smyšlených postav vystihuje dobu a atmosféru podstatně lépe než všechny suché dokumenty.
A jeden takový osobní postřeh (možná malinko SPOILER) - nevím, jestli to byl záměr nebo náhoda dokládající pravdivost a výstižnost obou děl? Mám moc rád píseň Jarka Nohavici "Těšínská" (to je to druhé dílo). A její text tu na mne problikával pravidelně hned na několik místech knížky.
"u Larische na zahradě trhal bych květy své nevěstě" - stejně jako Pawel Barboře.
"Měl bych krásnou ženu a tři děti
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti - stejně jako Ludwik
celý dlouhý život před sebou
celé krásné dvacáté století" - ano i tohle si tu postavy myslí.
"Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru" - přesně tam, kde se dělí na konci knížky hranice.
"ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká" - ano
Tyhle verše na mne opravdu ve velmi podobných větičkách probleskovaly. Měl jsem radost.
Ale jinak mě kniha dojímala jak starou bábu, až jsem měl slzy na krajíčku. Přečtěte si to taky!
Tak nějak nevím, téma stejné, jako spousta jiných knih, které se odehrávají v pohraničních oblastech. Tentokrát to jsou horníci, kteří nahradili obvyklé zemědělce. V této době museli lidé skutečně makat, ať žili kdekoli. Rozhodně donutí k zamyšlení a to je důležité.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kronika ztraceného města. Posloucháno jako audio kniha, načtené výbornou paní Cibulkovou.
Příběh krásný, prolíná se několik osudů. Ale tak nějak jsem pořád čekala, že se stane něco většího a to nepřišlo. Nicméně pokračování si určitě buď prectu nebo poslechnu.