Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434224/bmid_sikmy-kostel-7BI-434224.png
5
7339
7339
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Kniha vypráví příběh pastevecké vesnice, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí. Dnes z celé vesnice stojí už jen šikmý kostel. První díl série založené na skutečných událostech začíná v roce 1894 důlním neštěstím, které nějakým způsobem zasáhlo všechny postavy tohoto příběhu a končí o víc jak čtvrt století později v roce 1921. Skončila první světová válka, ale naši hrdinové nemají zdaleko vyhráno.
Kniha je vyprávěna v er formě a je rozdělena do čtyřech částí. V každé části se stává hlavní postavou někdo jiný, ale přesto se se všemi postavami setkávámi opětovně v průběhu celého příběhu. Ať už jsem četla příběh Barbory, Ludwika, Julky nebo Barky, dovedla mě autorka snadno vtáhnout do děje, protože její styl byl nejen čtivý, ale způsobem vyprávění jsem se dokázala vcítit do postav a myslet na to, jak bych se v těch nelehkých dobách zachovala já.
O postavách nelze říct, že byly jenom černé, nebo jenom bílé. S některými jsem souznila více, s některými méně, ale doba, ve které se příběh odehrával, si žádala i své oběti. Někdo poslušně přijímal to, co mu život nabízel a nekladl žádný odpor, i když třeba byla možnost to změnit. Jiný zase využil každé příležitosti, aby se mu v dané chvíli žilo lépe, ale nakonec zjistil, že to, co má doma, je to nejlepší, k čemu se chce vždy vracet. A další pochopil, že pokud chce žít v klidu a příliš na sebe neupozorňovat, musí se přizpůsobit i tomu, co se mu osobnostně příčí.
Díky této románové kronice jsem se opět dozvěděla něco, co mě doposud minulo a ráda budu jednou pokračovat dalšími díly.
Románová sága popisuje životní příběh polské rodiny Matuszkových Barbory a Pawla a jejich dětí Karla, Fanynky, Barky a Žofie, kterou navždy poznamená důlní neštěstí v roce 1894. Děj se později zaměřuje na Barku a jejího manžela Ludwika Pospíšila a jejich děti Leonka, Olinku, Ženku a Wojtka. Čtenář sleduje, jak se z Karviné stává hornické město a vše ustupuje těžbě, a pochopí, jak složité vztahy panovaly po vzniku ČSR v roce 1918, kdy se Těšínsko dělilo a probíhala sedmidenní česko-polská válka. První díl končí rokem 1921, kdy je Ludwik přinucen pod hrozbou výpovědi přehlásit děti do české školy. Autorka vytvořila pomník všem zapomenutým obyvatelům Karvinska, v nichž kolovala česká, polská i německá krev, a na okamžik oživila dávno ztracená místa.
Velmi dobrá kniha.Autorka tu dobu věrně přiblížila a každý,kdo tu knihu přečte si uvědomí,jaké že má štěstí v dnešní době.Připomnělo mi to spisovatele Václava Řezáče.Doufám,že i druhým pokračováním nebudu zklamán.
Žádný "Germinal" nečekejte! Dostane se vám ale pořádné porce "ženského světa". Dost "kostrbatě" napsané, časté, nesouvislé a nudné pasáže. Barvitost textu slabá. Problém přenést emoce na papír. Je to první román autorky, tak tu nevyspělost autorky chápu, ale co nechápu, jsou ty oslavné recenze i od renovovaných kritiků. 60%
"Si to přečtu, až budou všechny díly!"
Prakticky roky čekání, abych pak třídílnou ságu zkonzumovala během pár dní. Vůbec jsem s ní už nešetřila, četla jsem všude, střihla jsem si během čtení i dovolenou, o Wojtkovi se mi i zdálo.
Nejlepší.
Drsné, strhující, místy temné, osudové.
Prach si a v uhelný prach se obrátíš.
Tak můžu shrnout první část příběhu.
Život se smrtí a smrt v životě.
Občas prosvitne nějaká ta radost.
Práce, prach a lopota od soumraku do úsvitu.
Láska, tichá a pevná přátelství. Boj o každodenní život. Síla a vzdor.
A zlé časy. Z přátel se stávají nepřátelé a z nich cizinci.
Dobrá kniha. Smutná.
Určitě si přečtěte.
Já si přečtu i obě pokračování.
Kniha, kterou snad ani netřeba představovat. Konečně se mi dostala do pořadí první část trilogie a nelituji jediného přečteného písmenka. Ač nejsem milovník historie jako takové, historické romány a především české se mi v takové podobě moc líbí a ráda si je přečtu. Můj otec pracoval přes 30 let jako horník. Myslím si, že jsem si nikdy plně neuvědomovala nebezpečí, které mu pokaždé hrozilo, až do čtení této knihy.
Dlouho jsem váhala, zda knihu číst. Téma Ostravska mě neláká, hornický život taky ne. Nakonec jsem se nemohla odtrhnout. Dokonce jsem googlila mapy staré Karviné a historii Těšínska, o které jsem se dozvěděla z knihy více než v dějepisu. Určitě si půjčím další díly.
"Nad čím pořád špekulovat, když se stejně nakonec život zákroutí úplně jinak, než si člověk myslel a přál?"
Románová kronika ztraceného města z let 1894-1921 zachycuje příběhy obyčejných lidí z Karvinska, kde v těchto letech pastevectví ustoupilo těžbě uhlí. A právě to zasahuje do osudů lidí, jejich rodin, které se postupně mění na prach a pouhé vzpomínky.
V Karviné jsem bydlela několik let s přítelem a mám tento kraj procestováný. Šikmý kostel mě fascinoval od první chvíle a lidé mi vyprávěli příběhy, které se v tomto kraji udály ještě dříve než tato kniha byla napsána. Tatínek od přítele na šachtě pracoval celý život a ukazoval mi místa, která byla dříve obydlená a která se propadla v čase. Nazvala bych tento kraj měsíční krajinou.
Tato kniha je prostě dokonalá a jak říkám, dlouho jsem byla "šikmokostelová panna". Vše na světě má svůj čas. Jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla a můžu rovnou pokračovat druhým dílem. Je to skvost plný cenných informací a příběhů, které člověka mnohdy i zasáhnou a spustí slzy. Nelehká to byla doba. A práce na šachtě byla velmi náročná a riziková.
Děkuji všem, kteří knihu chválili a neustále mi připomínali, že už bych si ji měla přečíst, protože tohle by si měl přečíst opravdu každý.
Historické romány mám moc ráda. Vždy se v nich dozvím něco zajímavého, co nejde zjistit z učebnic. Každopádně Šikmý kostel je něčím víc. Obsahuje i pravdivé příběhy a toho si nesmírně cením.
Příběh je zasazený na přelom 19. a 20. století. Hned od začátku se ocitáme v životě rodiny, která má co dělat, aby se měla dobře. Otec chodí se synem těžit uhlí a matka se stará o chod domácnosti, zvířata a menší děti. Zaujalo mě, jak do detailů je vše vylíčené. Co lidé jedli, pili, jak se bavili. Kdy chodili do kostela a co pro ně znamenala víra v Boha. Jak koukali na zrození a smrt. I přesto, že neměli vše, měli sami sebe a to pro ně tenkrát znamenalo opravdu hodně. Vážili si maličkostí.
Vše se ovšem změní ve chvíli, kdy se roku 1894 stane důlní neštěstí. Nespočet rodin je zasaženo. Otcové - živitelé rodin, jsou po smrti. Ženy se musí spoléhat samy na sebe. Některé se musí přestěhovat, shánět si práci. V této části knihy jsem cítila velikou úzkost. Jak málo tenkrát stačilo k tomu, aby se místním obrátil život vzhůru nohama.
Moc se mi líbilo, že byl příběh sestaven z pohledů do několika rodin, a že se jejich osudy nakonec propletly. Nestačila jsem se divit, jak moc. Nejvíc jsem si oblíbila Barboru. Hrdinku, kterou knížka začíná. Ano, byla umanutá a svá. Mnohdy věci viděla jen v jednom úhlu, ale zase byla velice statečná a odhodlaná zvládat nepřízeň osudu. Kdo by jí v té době mohl soudit?
Jsem spokojená, že jsem si pořídila audioverzi, i když už pokukuji i po té papírové. Knihu jsem před lety koupila k Vánocům svému taťkovi a jsem moc ráda, že jsem si ji na základě podcastu u knižního klubu koupila i já.
Vřele doporučuju všem, kdo mají rádi historické romány. Knížka je naprostý skvost. Těším se na další díly.
Oblíbené věty z knihy:
Všechny důvody sklouzavalvaly po tvrdé zdi rodičovského rozhodnutí.
Lítost ubírá sílu.
Na světě je tolik starostí, netřeba se zabývat malichernostmi.
Tato naděje přežila jen pár kroků.
Mladý duch od nepaměti tíhne k silným projevům.
Skvělé počteníčko.....už se těším na druhý díl a což potom na ten třetí, který vyšel.
Klobouk dolů před autorkou. Kniha je postavena na pevných základech skutečných událostí, autorka vedla stovky hodin rozhovorů s pamětníky a pročetla spoustu historických pramenů.
V knize se objevuje nářečí a polština, které skvěle dokreslují atmosféru doby i místa.
Velmi mě zaujaly události po první světové válce na hranicích Československa s Polskem, které vedly až k občanské válce a smrti spousty nevinných. Že došlo k dohodě, následně byl Těšín rozdělen na Český a Polský, to je poměrně známá informace, že se jednalo ale o takto krvavý spor, kterým nejvíce (opět) trpěli nevinní lidé, to už jsem nevěděla.
Tahle knížka je takové dospělácké čtení, není to žádná oddechovka. Další díly si určitě přečtu, ale až časem, nijak na to nespěchám.
4*/5*
IG: @cotaholkacte
Taky jsem se nechal přesvědčit o přečtení této knihy, byla vellmi čtivá, děj mě dostal do oblasti, která mi není tak známá a je velmi zajímavá. Tak mě zaujal příběh českopolské války o těšínsko, o které jsem toho moc nevěděl a dost mě překvapilo, jak se zachovali legionáři barbarsky při té vraždě poláků a jestli je to pravda, tak mě to na ně dost mrz a trochu to kazí jejich kult.
Nebyl jsem z knihy až tak unešený, jako většina lidí zde. Přišlo mi to celkem jednoduchý venkovský příběh, něco ve stylu Vlasta Javořická, co četla moje babička, ale omezilo se to na pár postav a ty ostatní tam ten román v podstatě opustily a byly tam i chyby, například v jedné části byly Ludwikovy sestry uvedeny, jako že jsou starší (Ludwik byl benjamínek), když je popidsováno, jak si ho rodina Tomka a Jurka vzala, tak zase byly sestry mladší, pak úplně zmizely z příběhu. Berutu knihu jako lepší průměr.
Knížku jsem měla doma už dlouho, dostala jsem jí jako dárek. Ale pořád jsem její čtení odkládala. Nejprve jsem nevěděla, jestli to vůbec číst, pak se ukázalo, že budou další díly, tak jsem si řekla, že počkám až vyjdou všechny, abych když už začnu, měla jsem možnost sáhnout po pokračovaní, protože otevřené konce, mě opravdu dokážou dostat do vrtule :-) Pak jsem začala slyšet chválu a tak přišel ten čas. Snad nikdy jsem knihu nepřečetla tak rychle. Tohle ale nešlo, musela jsem číst pořad. Příběh mě vtáhnul. Před očima mi prostě běžel film. Smekám, před autorkou, která dokázala příběh napsat napínavě. Vzhledem k nehezké době, tragédiím a úmrtím i čtivě. Miluji knihy, které mi připomínají vyprávění prababičky, nebo dědy. Knihy, ze života, příběhy, které se opravdu staly. Knihy plné emocí, nádhera. Opravdu, všem co zajímá naše historie a máte rádi knihy, jako Sudetský dům, tohle si musíte přečíst taky. Já jdu na druhý díl :-)
Fotka knihy na mne blikala snad z každého bookstagramu. Ale nechávalo mě to chladnou. Nezjišťovala jsem si, o čem Šikmý kostel vůbec je. Pak mi kamarádka pěla chválu, že to musím přece přečíst, vždyť je to o "Tvém rodném kraji,přece!!". Ok, koupím si prví díl kroniky a uvídím.
Po otevření obálky a uzření mapky Horní Suchá, Orlová, Karviná, Fryštát... Kraj z kterého pocházím. Nostalgie zapracovala a tak jsem se nechala vtáhnout do historie nejen hornictva.
Když na straně 30 své slzy držíte silou vůle, říkám si: "Sakra!!!" Tahle kniha bude drsná. Každou další kapitolou jsou osudy hlavních postav srdceryvnější. Za mne je to masakr. Rozepře česko-polské pociťuje pohraničí do dnešních dnů... a já už více chápu tu polskou ukřivděnost. V hodinách dějepisu se k podobným materiálům nedostanete a je to škoda, když nejsou hodiny dějepisu více věnovány místní problematice...
Jedno vím jistě, další díly si s určitostí přečtu. Jelikož pamětníci z mé rodiny už bohužel nemohou vyprávět, abych se dozvěděla víc....
Děkuji Karin Lednické za možnost nahlédnout pod pavučinu historie, s kterou jsem spjatá....
Příběh nás provází osudy hornických rodin v ostravském a karvinském regionu, koncem devatenáctého století a počátkem dvacátého století. Sledujeme příběh Barbory, Ludwika, Julky a Barky (dcera Barbory), které se vzájemně proplétají, v těžké době rozvoje hornictví. Doba to byla zlá, lidé mnohdy byli na hranici bídy, došlo k důlnímu neštěstí a mnoho rodin přišlo o svého živitele. Sledujeme též dopady první světové války a boj o česko- polské pohraničí....
Kniha , která se mi od první stránky moc dobře četla .Vtáhla mě do děje a představy , jak dříve byl život těžký. Moc dobře přehledné plynutí let .Opravdu kronika města a kraje. Už mám v rukou druhý díl , tak se těším jak budou osudy postav pokračovat.
Zajimava kniha, chvili mi trvalo zacit zit s postavami... Jsem zvedava na dalsi dily.
Po dlouhé době knížka českého autora, která mě opravdu nadchla. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, a já se tak dozvěděla mnohé o historii tohoto regionu. Těším se, až se pustím do dalších dílů.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Moc krásné čtení. Knížku mám doma už delší dobu a ani nevím, proč jsem s ní tak dlouho váhala, asi jsem se bála, že je to těžké čtení. No, úplně jednoduché to není. Osudy lidí jsou smutné. Někdy si říkám, že co všechno dokážou lidi zvládnout, je až neuvěřitelné. Ale i tolik štěstí a takové lidské opravdovosti je tam. Taky se mi moc líbilo, že jsem se dozvěděla kus historie. Můj tatínek byl taky havíř, i když samozřejmě v úplně jiné době, ale muselo to být šílené povolání. Postavy nejsou černobílé. Některé jsem mi byly sympatičtější. Mám ráda knížky, kdy vidím, že každý člověk mám své důvody, proč nějaký je, proč se nějak chová. I když mi některá postava v knížce nebyla sympatická, můžu ji chápat. Je to jedna z knih, které ve mě něco zanechaly, dotkly se emocí...a to mám ráda. Nechávám v sobě doznít než otevřu druhý díl.