Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png
5
7623
7623
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Dnes, kdy chci psát svůj komentář, došlo na Karvinsku k důlnímu neštěstí s jednou obětí. Přes všechna zabezpečení a s moderní technologií. Jak nebezpečná to tedy musela být práce před více než sto lety. Přesto do dolů fáraly stovky horníků, aby zajistili obživu svým rodinám. A právě proto začínali každou směnu modlitbou.
Příběh je kronikou jedné oblasti, založený mimo jiné i na vyprávění starousedlíků. Přináší také nový pohled z hlediska národnostního z kraje, kde polština spolu s češtinou zněla ve všech chalupách. Ale díky válce a později politickým manévrům poválečných vlád byly vytyčeny hranice, které rozdělily nejen město Těšín, ale i mnoho rodin. Určitě knihu doporučuji.
Krásně napsaná kniha plná pohnutých osudů.. Čtení pro mě dostává další rozměr i tím, že daný kraj znám a u šikmého kostela jsem sama několikrát byla. Jen takový fun fact - je šikmější než věž v Pise;)
Čas běží a proudy, které hnaly vlajkovou loď literárního mainstreamu, již zeslábly natolik, abych mohl tuto knihu taky uchopit a nedostat z toho kopřivku. Smířil jsem se i s tím, že v podnázvu knihy je napsáno "románová kronika", a tudíž to bude takový ten příběh odnikud nikam, který postrádá části jako úvod, zápletku, závěr, o kterých se mě marně snažila moje učitelka češtiny přesvědčit, že by je dobrý příběh měl mít. Po letech ji musím dát za pravdu, rozhodně je to tak lepší. Před čtením jsem si také myslel, že hlavní myšlenkou této knihy bude vystihnout genius loci karvinska a postavy a jejich propletence budou hrát hlavně úlohu prúvodcú. S tím jsem začal číst a seznámil se s Barkou (nebo Barunou, Barčou, už ani nevím), ženou prostou a jednoduchou tak, že ani tím nejostřejším nožem byste se v ní dúvtipu nedořezali. Postav časem začne až zbytečně moc přibývat, ale svou prostotou se od Barky příliš neliší. Celou knihou se táhne zdúrazňované utrpení, ženy tu musí vařit, drhnout podlahu a někdy chodit do práce a děti musí třeba chodit do kurníku pro vejce a s kozou na pastvu, chuděrátka sedřený. Muži jsou v knize spíše do počtu a jako problémový element, chodí na šachtu, chlastají, a umírají vždycky, když se to nejméně hodí. Sami asi cítíte, že je to nějak málo a autorka z toho moc vařit neumí, tak jako dva nosné pilíře vytáhne dúlní neštěstí a velkou válku, a ten čas mezi taknějak přeskočí. Autorka píše dost povrchně, jako kdyby psala noviny. Takže z knihy vím, že žila nějaká Barka a ta měla dcery Barboru a Tonku a kamarádku Julii a Lojzičku a ta měla kozu Lízu a motal se tam Juraj a ten chlastal a tak dále a furt víc a furt dokola. Nebavilo mě to, ale dostal jsem se až na konec a moje znalost karvinska a rubání uhlí se posunula jen o pár polských slov jejichž významu stejně nerozumím.
Moc hezke i kdyz smutne cteni. Libi se me styl psani pani Lednicke.
Kniha se cetla dobre, a rozsirila jsem si znalost historie. Jelikoz o Karvinskych dolech jsem vedela jen stripek, i kdyz jsem ze Slezska.
Barbora mi k srdci nepřirostla, ale chápu, neměla to lehké. V tomhle kraji nikdo.
Tohle je jedna z těch knih, kterou by si měl přečíst každý, protože v sobě má kus naší ztracené historie.
Kniha Šikmý kostel měla na sociálních sítích velký hype, tak jsem byla moc zvědavá, jak se mi bude líbit. A líbila se mi moc, možná jsem čekala že z ní budu odvařená trošinku víc, ale po Na smrt ještě podobná pecka ještě nepřišla. Každopádně skvělá kniha mapující osud hornické vesnice a jejich obyvatel. Těším se na druhý díl, který budu pořizovat vzápětí, dokud mám stále v paměti tento první.
Úžasná kniha popisující těžký život ve Slezsku. Autorka dokázala přenést do knihy historii regionu v neuvěřitelně čtivé podobě. Parádní počin…
Kniha plná silných lidských příběhů, psaná z pohledu několika různých postav. Střípky zapomenuté historie. Jakoby člověk i cítil ve vzduchu uhelný prach, tak věrohodně autorka o této krajině vypráví. A mě se to moc líbilo, i když je člověku trošku smutno z nelehkých osudů hlavních hrdinů. Doporučuji k přečtení.
(SPOILER) Moc hezky napsané. Ač jsem v Karviné, a dokonce ani v Ostravě nikdy nebyla, dokázala jsem se vcítit do prostého myšlení a životních podmínek Barbory a jejích souputnic v drsném životě, protože z podobně prostého prostředí pochází moji rodiče a sama jsem vyrostla na vesnici, z níž jako by vypadly promluvy hlavních postav, ač zeměpisně jde o opačný konec země. Země… To je velké téma poslední části knihy, kde jsou vlastně její hranice, když nikdy neexistovaly a teď někde být musí. Hlavně aby si každý zabral co největší území s doly a železnicí. Příběh Barbory a jejích tří dcer, s nimiž zůstala po tragédii v dole sama, mě chytl a těším se na další díl, ačkoli už bez Barbory, nerudné, ale přirozeně autoritativní hlavy rodiny. Její místo teď patrně převezme Barka.
,,…člověk má být vděčný, že vůbec něo hezkého zažil, a nežádat, aby to trvalo navěky.“
Právem opěvovaná kniha, která mi opět o něco obohatila mé chudé povědomí o naší historii. Kniha je plná silných charakterů a jejich životních příběhů, kterými žije i čtenář. Není to jednoduchá četba, přestože děj je naštěstí komponován chronologicky. Tato kniha ale určitě stojí za ten čas, který jí čtenář věnuje...
Souhlasím, že kniha stoji za přečtení ale až tak mi nesedla a to především vykreslením postav. Mezi českými autory mám své oblíbené a ačkoliv je kniha poměrně kvalitně zpracována nebyla pro mě až tak čtivá tudíž autorku nezařazuji. Jsem ráda že kniha má své čtenáře ale mě si bohužel nezískala
Líbila se mi... zajímavé, sice hodně postav, ve kterých je třeba se zorientovat, ale neměla jsem problém a velice ráda si přečtu i další díl, abych věděla, jak to bude pokračovat
Docela fajn, ale Mornštajnová je lepší. Další díly číst nebudu. A v Karviné bych nechtěl žít ani za nic.
Dlouho jsem Šikmý kostel přehlížela a to právě kvůli jeho přehypovanosti. Nerada čtu knihy, které člověk vidí všude kolem sebe. Kniha je to nádherná. Líbí se mi jazyk, líbí se mi děj. Karin Lednická rozhodně vyprávět umí. Je to hodně naturální příběh o lidském životě. Osud se s postavami nemazlil, přesto kráčí životem dál a bojují. Jak už padlo níže, obzvlášť v dnešní době je to hezká připomínka toho, jaký byl život ještě několik desítek let zpátky krutý.
Zajímavý příběh, hlavně je dobré se dozvědět víc o nelehkém chodu dějin v zapadlém koutě naší země. Stydím se trochu za to, ale nečetla jsem úplně plynule. Nedokázala jsem to, asi to bylo na mě těžké, rozvláčné. Zkusím přečíst ještě jednou za pár let... třeba k tomu dospěji.
Tahle audiokniha dlouho čekala na poslech, nevím proč jsem to tak oddalovala, protože se mi velmi líbila.
Jedná se o úžasný náhled na prostý život ve Slezsku v letech 1894-1921. Vilma Cibulková, která knihu čte, příběhu dodává tu správnou atmosféru.
Líbí se mi, že je v knize část historie, která není až tak známá a odlišuje se tím všem těm knihám o koncentrácích, i když ty je samozřejmě také důležité si připomenout, aby se historie neopakovala.
Opět jsem si uvědomila, jak dobře se dnes máme a že to, na co si stěžujeme si většinou opravdu malichernosti.
Vřele doporučuji, více takových příběhů!
I s ohledem na dnešní politickou a ekonomickou situaci je velmi dobré si knížku přečíst a uvědomit si, jak dobře se dnes máme. Výborně napsané.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské SlezskoAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Mrzí mě, že nesdílím to nadšení nad knihou. Měla jsem velká očekávání, všude vidim vysoká hodnocení. 5 hvězd. Říkám si, že to bude hodně emotivní. Literární tutovka.
Bohužel to na mě nezapůsobilo. Byla to dobrá kniha, ale jestli chcete opravdový vývoj postav a generační román, tak se podívejte na Johna Steinbecka a jeho knihu Na východ od ráje. Tam jsou postavy charakterově opravdu bohatě.
Měla jsem tady problém si vytvoři spojení s postavami. U mě je ten problém, že mi nesedí negativní dopady doby spolu s negativními charaktery. I když se jim autorka snažila dát dobré úmysly, tak to se nesetkalo s úspěchem u mě.
Nelíbila se mi ani glorifikace incestního vztahu. Jako není to v pořádku a já bych mnohem lépe přijala tragickou lásku, než církevní požehnání sňatku dvou lidí s příbuznou DNA. Brrrr. Něco je tabu oprávněně.
Téme války a důlního neštěstí se tu jen tak mihlo. Jasně, na pozadí se to řešilo bohatě, ale já jsem z toho necítila, že by se to postav tolik dotklo. Asi tam chyběla ta jiskra, která by ve mě zažehla emoce.
Líbil se mi moc náznak emancipace a utlačování žen ve společnosti. O to víc mě mrzí, že ani více jak 100 letech to téma stále musíme řešit.
Závěrem - komu bych to mohla doporučit. Asi někohomu, koho opravdu zajímají rodinné ságy a dramata. Trocha historie k tomu. Někomu, kdo je jako já spíše na objevování příběhu než postav, tak o nic nepřijdete, když se tomu vyhnete.