Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png
5
7369
7369
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Moc dekuji za tuhle knizku, ktera predcila me ocekavani... Kniha ma 400 stranek, ale pribeh je tak krasny, tak prirozeny, ze stranky vam utikaji pod rukama ani nevite jak....
Moc se tesim na dalsi dily, myslim ze kniha se bude radit na nejlepsi knihy roku 2020 :-)
Úžasná, skvělá kniha. Moc jsem se na ni těšila, až ji budu číst. Věděla jsem, že to bude dobrá kniha, a nakonec předčila mé očekávání. Zážitek ze čtení umocňovalo to, že tady žiju, že znám zdejší kraj, denně projíždím kolem šikmeho kostela, a pokaždé mi běhá mráz po zádech, když si uvědomím, že tady stály domy, z toho kopce běžela Barbora, po hlavní cestě chodili havíři do roboty na šachtu...
Velmi se mi taky líbilo to, že ač je kniha napsána spisovnou češtinou, použila autorka sem tam nějaké to slovíčko "po našimu", což dává čtenáři reálnější představu, jakoby se děj promítal přímo před jeho očima. ba co víc, jako byste byli přímo tam.
Děkuji autorce, je vidět, kolik do toho vložila úsilí a času, ale hlavně s jakou láskou knihu psala.
Už teď se těším na další díl.
Nádherná kniha,poučná a přitom není nudná,popis těžkého života horníků a jejich rodin,doporučuji všem ,nedalo se od ní odtrhnout.
Zhruba třicet let na cestě životem se stěžejními osobami. Barbora, Barka, Julka a Ludwik. Všichni, jejichž budoucnost je silně poznamenána tragickou událostí, kdy při důlním neštěstí umírá přes dvěstě horníků. Téměř neuvěřitelná představa, čím si lidé procházeli. Lidé, kterým nebyl osud ani drsný kraj nakloněn. Boj o přežití svůj i dětí. Děti, které byly dětmi jen pár let. Doba, kde bylo snadnější umřít než žít. Neskutečná nálož, kterou nás Karin Lednická zasypala.
Dozvídám se o světě, který pomalounku mizel, mizel, až zmizel. Při čtení knížky se mne zmocňují podobné pocity, jako když navštěvuji ztracené - zmizelé - vesnice a osady nedaleko od nás, např. v oblasti Ralska. Nebo třeba když nacházím pozůstatky života mezi Rychnovem a Hodkovicemi. Zbytečky čím dál víc chatrnější, čím dál míň patrnější.
V rodině jsme přesvědčeni o tom, že doma (v Česku) je stále co k vidění, pořád nacházíme nové hlavně v tom starém.
Mnohé knihy jsou velmi návodné. V podpaží s nimi putujeme krajinou a hledáme třeba stopy bývalých mlýnů a různých vodních děl. Přemýšlíme o způsobu života našich předků v minulém století, kocháme se krajinou a je nám dobře…
A jsou knihy inspirativní. K nim patří, jak zjišťuji, i Šikmý kostel. Jak mě inspiruje? Vytvoří mi (kde vlastně, v hlavě, v duši?) prostor, který chce být plněn. Osvěžuji si kdysi věděné, teď už skoro zapomenuté informace, hlavou víří obrázky, vzpomínky, hesla, popěvky. Vůně a pocity. Nacházím fragmenty, které nitky myšlenek nakonec leckdy spojí v jeden ucelený tok.
Vynikající velmi detailně a pečlivě propracovaný román /první díl historické románové ságy/ založený na skutečných historických událostech, které nejsou obecně známé. Za dílem je vidět obrovský kus práce při vyhledávání historických podkladů.
Kniha se čte velmi dobře, i když je v ní zaznamenána řada historických událostí a velmi pečlivě vykresleno mnoho postav. Klobouk dolů. Prvotina a hned taková pecka!
Pokud jde o žánr, vidím v díle Karin Lednické podobnost např. se Sňatky z rozumu Vladimíra Neffa, příp. s již zmiňovanou Alenou Mornštajnovou. Na rozdíl od Aleny Mornštajnové, kterou mám také moc ráda, má však Karin Lednická precizněji propracovanou historickou linku románu, což velmi oceňuji.
Z mého pohledu jde určitě o dílo aspirující na knihu roku. Moc se těším na pokračování a přeji si, aby si i další díly udržely takto vysoko nasazenou laťku.
"Možná by bylo nejlepší, kdyby se z Těšínska udělal samostatný stát, jak prý někteří navrhují. Všichni by v něm žili pospolu jako dřív. Museli by. Nezbývalo by jim nic jiného než vrátit se k předválečným zvykům: chlapi by společně chodili do roboty, ženské by nakupovaly a vařily. V neděli po mši by se sešli před kostelem a po sousedsku poklábosili, plynule by přecházeli z polštiny do češtiny a zase zpátky, protože by tomu nikdo nevěnoval pozornost, a pak by se rozešli domů a dali by si sváteční oběd a bylo by jim hezky na světě."
Úžasná kniha, struhjící příběh popisující nepříliš známý úsek našich dějin. Doporučuji.
Celkové (dle mého názoru velmi pěkné a vysoké) hodnocení knihy mluví samo za sebe. Také přidám plný počet hvězdiček, i mně se kniha velmi líbila. Románové kroniky, silné ženy a historie to je pro mě to pravé :).
Vyjímečnou (a velmi zajimavou) se pro mě stala kniha svým tématem a výborným zpracováním. Už teď se moc těším na pokračování.
Pokud bych měla říci, která postava mě nejvíce oslovila, budu tápat. Líto mi bylo, ale nejvíce Ludwíka.
Moc se mi líbilo...
Nikdy bych neřekla, že mne až tak nadchne kniha o zdánlivě banálních životech obyčejných mužů a hlavně jejich žen. O válce před sto lety, která v tomhle regionu proběhla, jsem neměla ani potuchy.
Jedna věc je číst knihu o historii, která se dělá "někde". Druhá věc je číst knihu, která se týká města, ve kterém člověk žije, kde má své kořeny, svou rodinu. Číst o věcech, které slyšel z úst svých příbuzných a vědět, že je to pravda.
Dík
Dnes bych vám chtěla doporučit román Šikmý kostel od Karin Lednické, který je pro mě letošním TOP titulem.
Nesplnil, ale naprosto předčil má očekávání. Nejvíce mě asi zaujal tím, jak autorka na osudech jednotlivých postav vykreslila nelehký osud mužů a žen, žijících ve stínu důlních věží na česko-polském pomezí, jejichž životy ovlivnila nejen těžba uhlí, ale také 1.světová válka, vznik Československa a utváření nových státních hranic. O některých historických událostech jsem neměla ani tušení, takže jsem si poměrně dost rozšířila obzory. Kniha je pak plná silných lidských příběhů, kdy se ženy, muži a děti musí vypořádávat s nepřízní osudu, chudobou a každý se musí po svém snažit přežít. Po dočtení jsem děkovala Bohu za to, že i přes současnou situaci, mohu žít v dnešní době. Nejvíce jsem si asi oblíbila postavu Julky, která se nesmířila se svým údělem a prošla v průběhu času značnou proměnou...
Kromě samotného příběhu mě pak na knize zaujala také i autorčina práce s jazykem a občasné využití nářečí a polštiny.
Využijte tedy tyto dny a pokud máte možnost, tak si Šikmý kostel rozhodně přečtěte, protože pokud si myslíte, že žijeme v nelehké době, tak vězte, že se i přes vážnost současné situace tak špatně ještě nemáme...
Už se moc těším na další díly.
Na této románové kronice je spoustu dobrého, ale i špatného. Nicméně nemůžu hodnotit níže než za čtyři hvězdy. Atmosféra, stylistická stránka, vyprávění z pohledu více postav, prolínání děje i času, informativní stránka knihy - no vážně doporučuju k přečtení. Oceňuji rozsáhlý výzkum jako podklad knihy i téma, které mě bylo naprosto neznámé. Jediné, co mě dost rušilo, byly někdy rozvleklé pasáže z historie, které se daly napsat daleko kratší a stručnější. Někdy jsem i musela přeskakovat řádky, jak mě to nebavilo. I přesto se ale strašně těším na další díl.
Velice vydařený román, který bezesporu aspiruje na nejlepší českou prózu letošního roku. Postavy i jejich jednotlivé příběhy byly velice pěkně vykreslené, přesto se ale nemohu ubránit porovnání s jinými vícegeneračními romány, zejména A. Mornštajnové, při jejichž čtení se mnou emoce doslova cloumaly. Tady se to z nějakého zvláštního důvodu nekonalo. Žádná z postav mi tolik nepřirostla k srdci, a pokud ano, tak asi jen Julka a Ludwig. Jinak knize nelze nic dalšího vytknout. Bylo moc zajímavé dozvědět se něco více o česko-polském soužití na konci 1. světové války i o bídě hornických rodin. Moc pěkné počtení. Na pokračování se těším, snad autorka udrží laťku stejně vysoko.
Krásný román psaný poutavým jazykem, díky kterému jsem si uvědomila mnohé z historie a života na severní Moravě. Každá postava má svůj osud i svou osobnost a já jen smekám před autorkou, které se podařilo výborně propojit opomíjené historické události a život (ne)obyčejných lidí.
Z doslovu:
"Zejména díky těmto dvěma blízkým lidem vím, že hornické bydlení může sice být černé od uhelného prachu, ale v mých vzpomínkách voní čerstvě upečeným švestkovým koláčem, vlídností a nezdolnou vůlí k životu."
A já díky této knize trochu oprášila předsudky a uhelný prach ze švestkového koláče a začala mít tento kraj raději.
Některé knihy prostě přečtu, jiné prožívám.
K nadšeným komentářům pode mnou není co dodat. Propojení osobních příběhů s neznámou historií města, které již neexistuje je bravurní ... asi jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. I když to není snadné v této době, zkuste se začíst, dojme vás i potěší.
Poslední dobou mám neskutečné štěstí na knihy, které se mi dostávají do ruky, a Šikmý kostel rozhodně není výjimkou - ba naopak! Kniha se mi zalíbila hned s prvními stránkami, na nichž Karin Lednická popisuje cestu žen do Wieliczky, což je mimochodem místo, které stojí za návštěvu. Vyprávění o tom, jak se u nás žilo na přelomu 19. a 20. století (a navíc v hornické oblasti) je z mého pohledu velmi autentické, příběh Barbořiny rodiny je jímavý, zároveň však ne patetický, hlavní postavy nejsou černobílé, díky čemuž působí opravdu realisticky. Oceňuji také velmi pěkné vykreslení tehdejší geopolitické situace na Těšínsku a onoho "slavného" sporu mezi Československem a Polskem o toto území - díky podání spisovatelky jsem si o tom udělala mnohem komplexnější obrázek, než jaký mi kdy nabídly učebnice dějepisu. Šikmý kostel je čtivý a já jej vřele doporučuji dalším knihomolům!
PS: V Ústí nad Labem sice taky máme šikmý kostel, ale pokud kdy budu mít příležitost, moc ráda bych navštívila i tento.
Fakt dobrá kniha. Historie zapomenutého koutu republiky, severní Moravy, Karvinska, přes který se "přelévaly" dějiny... Osudy zdejších těžce zkoušených lidí, síla rodinných vazeb, národnostní spory... Doplňila jsem si vzdělání...
Výborná kniha, rázem mám adepta na Knihu roku.. :-) Velmi čtivé, precizní vykreslení prostředí a osudů v hornickém kraji, o kterém jsem předtím mnoho nevěděla.. Skutečný skvost současné české literatury :-)
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha je určitě zajímavým vhledem do osudů hornického města na přelomu století. Autorce se podařilo zachytit dobovou mentalitu i specifičnost regionu a dokáže čtenáře do doby autenticky vtáhnout. Samotný děj knihy je propleten a postaven na zásadních regionálních historických událostech či spíše neštěstích, které autorka ovšem neinterpretuje po historické stránce vždy šťastně (sedmidenní válka nebo generační obměna Larisch-Mönnichů), což ale u beletrie těžko zazlívat. Celkově se jedná o čtivé dílo, skutečně jakousi kroniku, nicméně postrádal jsem větší dějovost, což se také projevilo na skutečnosti, že kniha postrádá vyvrcholení. Asi to bude tím, že bude následovat další díl.