Šikmý kostel

Šikmý kostel
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png 5 7713 7713

Šikmý kostel série

1. díl >

Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text

Přidat komentář

zdenka1958
28.03.2020 5 z 5

Nádherná kniha, úplně mě to pohltilo. Přemýšlím nad tím, že se zkusím vydat do míst, kde se kdysi děj knihy odehrávál. Zatím nejlepší letos přečtená knížka.

Tove
28.03.2020 5 z 5

Kniha se mi libila. Doufam v dalsi knihu od této autorky.


VladkaBU
28.03.2020 5 z 5

... viděla jsem na ni upoutávku, když právě vycházela a zaujala mě okamžitě. U nás v knihovně jsem první čtenář. Krásná rodinná sága. Čtivá, poutavá. Do těch míst se chci určitě podívat, aspoň ke kostelu

valinka222
27.03.2020 5 z 5

Nepocházím z kraje, o kterém se v románu mluví, a přesto jsem si ten kraj zamilovala. Historické romány čtu velmi málo a nemůžu se dočkat pokračování. Tahle kniha se moc povedla. Velmi čtivá, milá, prostě skvělá.

Clara_C
27.03.2020 5 z 5

Této knize ráda udělám ve své knihovně ještě místo. Poutavě psáno, čtu pečlivě i komentáře těch čtenářů, kteří mají osobní vazby na tyto lokality. Zajímavý a opomíjený kus naší historie.

1alena1
27.03.2020 5 z 5

Nádherná rodinná sága z doby více než před 100 lety. Možná je právě teď ta doba (taková nová, zatěžkávací na nás všechny) vhodná k přečtení si o tom, že naši předci to často měli sakra těžké k přežití. A budiž jim za to velký dík, že to bylo často jen díky neskutečně silné osobnosti, že se to přežít dalo. Nefňukejme a snažme se být alespoň z malé části tak stateční a zodpovědní, jako byli oni. Jestli má někdo teď trochu víc času (když nelze provozovat různé aktivity), ať si knihu přečte, je to poučné. Doporučuji a autorce blahopřeji a děkuji za čas, který tomuto dílu věnovala.

ela1972
27.03.2020 5 z 5

Kniha mě zaujala hned, jakmile jsem přečetla anotaci v době, ještě nebyla vydaná. O to víc mě potěšila autorka při její nabídce nákupu s věnováním. Teď je moje s podpisem a přečtená. A není co vytknout. Jen se těším na pokračování.

hanka0630
26.03.2020 5 z 5

Velmi čtivá kniha, které z mého pohledu není co vytknout. Těším se na pokračování.

lencin
26.03.2020 5 z 5

Výborný,strhující příběh. Konec 19.a začátek 20.století ve Slezsku. Přečteno jedním dechem.

kytarka
26.03.2020 5 z 5

Na sociálních sítích jsem viděla a slyšela chválu na tuto knihu. Zprvu jsem jí míjela, pak jsem zjistila, že se zabývá historií Karviné a okolí, jak žily havířské rodiny. Tady jsem zpozorněla, jelikož pocházím z Ostravy a spousty mužů v rodině se živilo havířinou řekla jsem si, že si ji musím přečíst. Teď po přečtení jsem šťastná, protože byla skvělá! Tohle se neskutečně moc povedlo. Neustále jsem měla potřebu číst, číst a číst. Kudy jsem chodila tak jsem na knihu myslela. Úchvatný příběh, neskutečně čtivý a já se nemohu dočkat dalších dílů. Kniha je bomba a já ji mohu jen a jen doporučit. I těm kteří nemají s tímto krajem nic společného.

Ajenka
26.03.2020 5 z 5

Krásná kniha o málo popsaných událostech našich dějin. Skvěle vystihuje v čem je tento kraj jiný a proč bude jiný i nadále, protože některé věci zde v lidech zůstávají. I když současníci netuší, odkud jejich pocity a postoje vlastně pramení.

Dimas
25.03.2020 4 z 5

Tolik starostí je na světě, netřeba se trápit malichernostmi...
Určitě si koupím pokračování!

Beruska18
25.03.2020 5 z 5

Nádherná kniha zachycující těžký život havířů a jejich rodin. Děj plynul tak nenásilně a přesto se pořád něco dělo. Nelze nic vytknout.

Mikino00
25.03.2020 4 z 5

Kniha je určitě zajímavým vhledem do osudů hornického města na přelomu století. Autorce se podařilo zachytit dobovou mentalitu i specifičnost regionu a dokáže čtenáře do doby autenticky vtáhnout. Samotný děj knihy je propleten a postaven na zásadních regionálních historických událostech či spíše neštěstích, které autorka ovšem neinterpretuje po historické stránce vždy šťastně (sedmidenní válka nebo generační obměna Larisch-Mönnichů), což ale u beletrie těžko zazlívat. Celkově se jedná o čtivé dílo, skutečně jakousi kroniku, nicméně postrádal jsem větší dějovost, což se také projevilo na skutečnosti, že kniha postrádá vyvrcholení. Asi to bude tím, že bude následovat další díl.

Katerina015
25.03.2020 5 z 5

Moc dekuji za tuhle knizku, ktera predcila me ocekavani... Kniha ma 400 stranek, ale pribeh je tak krasny, tak prirozeny, ze stranky vam utikaji pod rukama ani nevite jak....
Moc se tesim na dalsi dily, myslim ze kniha se bude radit na nejlepsi knihy roku 2020 :-)

minde
25.03.2020 5 z 5

Úžasná, skvělá kniha. Moc jsem se na ni těšila, až ji budu číst. Věděla jsem, že to bude dobrá kniha, a nakonec předčila mé očekávání. Zážitek ze čtení umocňovalo to, že tady žiju, že znám zdejší kraj, denně projíždím kolem šikmeho kostela, a pokaždé mi běhá mráz po zádech, když si uvědomím, že tady stály domy, z toho kopce běžela Barbora, po hlavní cestě chodili havíři do roboty na šachtu...
Velmi se mi taky líbilo to, že ač je kniha napsána spisovnou češtinou, použila autorka sem tam nějaké to slovíčko "po našimu", což dává čtenáři reálnější představu, jakoby se děj promítal přímo před jeho očima. ba co víc, jako byste byli přímo tam.
Děkuji autorce, je vidět, kolik do toho vložila úsilí a času, ale hlavně s jakou láskou knihu psala.
Už teď se těším na další díl.

specialista
25.03.2020 5 z 5

Děkuji autorce knihy za opravdu emotivní zážitek.

farkova
24.03.2020

Nádherná kniha,poučná a přitom není nudná,popis těžkého života horníků a jejich rodin,doporučuji všem ,nedalo se od ní odtrhnout.

kiraa
24.03.2020 5 z 5

Zhruba třicet let na cestě životem se stěžejními osobami. Barbora, Barka, Julka a Ludwik. Všichni, jejichž budoucnost je silně poznamenána tragickou událostí, kdy při důlním neštěstí umírá přes dvěstě horníků. Téměř neuvěřitelná představa, čím si lidé procházeli. Lidé, kterým nebyl osud ani drsný kraj nakloněn. Boj o přežití svůj i dětí. Děti, které byly dětmi jen pár let. Doba, kde bylo snadnější umřít než žít. Neskutečná nálož, kterou nás Karin Lednická zasypala.

ferdada
24.03.2020 5 z 5

Dozvídám se o světě, který pomalounku mizel, mizel, až zmizel. Při čtení knížky se mne zmocňují podobné pocity, jako když navštěvuji ztracené - zmizelé - vesnice a osady nedaleko od nás, např. v oblasti Ralska. Nebo třeba když nacházím pozůstatky života mezi Rychnovem a Hodkovicemi. Zbytečky čím dál víc chatrnější, čím dál míň patrnější.
V rodině jsme přesvědčeni o tom, že doma (v Česku) je stále co k vidění, pořád nacházíme nové hlavně v tom starém.
Mnohé knihy jsou velmi návodné. V podpaží s nimi putujeme krajinou a hledáme třeba stopy bývalých mlýnů a různých vodních děl. Přemýšlíme o způsobu života našich předků v minulém století, kocháme se krajinou a je nám dobře…
A jsou knihy inspirativní. K nim patří, jak zjišťuji, i Šikmý kostel. Jak mě inspiruje? Vytvoří mi (kde vlastně, v hlavě, v duši?) prostor, který chce být plněn. Osvěžuji si kdysi věděné, teď už skoro zapomenuté informace, hlavou víří obrázky, vzpomínky, hesla, popěvky. Vůně a pocity. Nacházím fragmenty, které nitky myšlenek nakonec leckdy spojí v jeden ucelený tok.