Síla nevysloveného
Peter Pöthe
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434945/bmid_sila-nevysloveneho-yq1-434945.png
4
39
39
Příběhy z psychoterapie dětí a dospívajících. Zkušený dětský psychoanalytický psychoterapeut popisuje a komentuje průběh léčby pěti dětí a dospívajících v rozmezí jednoho kalendářního roku. Text je rozdělen na jednotlivá terapeutická sezení několika klientů – chlapce z pěstounské péče, dospívající dívku zneužívanou v dětství, malého syna matky, která zemře v průběhu terapie na rakovinu, dívky agresivně se rozvádějících rodičů a mladého supervidovaného terapeuta z dětského domova –, která odrážejí teoretické znalosti, praktické i osobní zkušenosti autora v kontextu celoživotních příběhů jeho klientů. Publikace je napsaná odborně fundovaně, současně však poutavě a srozumitelně, díky čemu může sloužit nejen jako manuál psychoterapie dětí, ale poskytne i literární zážitek. Užitek z ní může mít široká čtenářská obec, odborníci pracující v oblasti psychologické péče o děti, studenti psychologie, rodiče i zájemci o psychoterapeutické příběhy.... celý text
Přidat komentář
Absolutně netuším, co si o tomto počinu myslet. Nejsem terapeut analytického zaměření, takže těžko mohu posuzovat to, co se odehrává v rámci terapie. Vždy jsem byla psychoanalýzou lehce očarována, nicméně pořád mi to připadá jen čistě v rovině hypotézy a rozhodně nemám pocit, že by u popisovaných případů došlo během sledovaného období k nějakému pokroku. Ale jak říkám, toto opravdu posoudit nemohu...
K čemu mám výhrady je samo určení knihy... K čemu taková publikace vlastně slouží? Komu? Pro odborníky se mi zdá příliš povrchní, střípky analytického směru, které nabízí, jsou opravdu jen miniaturní a nezakotvené. Pro laickou veřejnost mi kniha připadá naopak jen těžce uchopitelná (sama jsem měla problémy s přijetím onoho vynucovaného škrcení, například).
Jo a co mi vadí zcela je absolutní nadbytek onoho "oukej" (nová móda??), přesahy do autorova soukromí (chápu zmínky o blízké osobě mající vztah k samotnému průběhu psychoterapie jednotlivých klientů, ale takové ty popisy svačin, obědů, kávy z dalekých krajů mi připadají hodně mimo), a naprosto nesouhlasím s případnými politickými názory terapeuta (i když je třeba sdílíme shodně, do takto orientované publikace prostě nepatří).
Knížka, krom toho, že má zajímavou obálku, je v mnoha věcech určitě super. I když k ní mám několik kritičtějších poznámek, přesto hodnotím 5 hvězdičkami, protože:
- to je skvělá četba pro studenty psychologie, ale nejenom ní
- je to ideální volba literatury k přijímacím zkouškám k psychologii
- jsou v knize protkány příběhy několika dětí a adolescentů, se kterými nás autor seznamuje
- knížka je vhodná pro každého, koho zajímají různé kazuistiky a celkově práce s dětmi obecně
Sečteno podtrženo, kniha je soubor příběhů z psychoterapie několika dětí, kteří k autorovi docházely. Jednotlivá sezení se střídají, takže to není tak, že by se některému dítěti věnoval třeba na 20 stránkách vkuse, kapitolky jsou spíše krátké. Musím říct, že sem tam byly krátké až moc a přišly mi dost odbyté. Chápu, že člověk si nemůže pamatovat všechno, ale když už píšu knížku, tak si myslím že by se nemělo stát to, co tady několikrát udělal autor - to, že další sezení s dětským klientem zabírá asi tak 5 řádků v podobě jako je cca "Přišel na sezení, hra byla stejná jako minule a po zbytek sezení jsme mlčeli". Jakože to mi přišlo dost odbytý a celkem zbytečný psát o takových sezení kapitoly. Tudíž se v knížce prostě stává to, že se autor opakuje.
Co mě celkem překvapilo bylo to, že se na konci nedozvíme něco málo o dalším osudu jednotlivých "hrdinů". Trošku to kazí celkovej dojem - stačilo by aspoň něco, stručně, prostě kam ti lidi směřovali a tak. Když už někdo ztrácel čas psaním kapitol ve stylu, který zmiňuji výše, mohl něco málo sepsat i ke konci.
Co mi ještě neskutečně vadilo bylo časté používání slova "oukej" - asi jsem v tomhle moc stará škola, ale často mi používání tohoto slovíčka nepřišlo moc adekvátní. Existuje tolik výrazů pro kladné přitakání a proč prostě OUKEJ, i napsat prostě OK by bylo lepší než tohle...
Celkový dojem z knížky je takový rozporuplný, ale přesto hodnotím plným počtem, protože je to pro mě jedna z těch knih, které ve vás ještě nějakou dobu zůstanou.
Jsem ráda, že tato kniha je součástí mojí knihovny. Nahlédnout do psychoterapie pro mě bylo obohacující. Autor přistupoval je svým klientům empaticky a upřímný byl i ke čtenáři. Přišlo mi trochu líto, že nevím, co se s klienty dělo dále anebo jak psychoterapie pokračovala, ale o to asi v knížce nešlo. Příběhy jsem prožívala společně s klienty a i nějaká slza ukápla. Ke knížce se chci v brzké době vrátit, zajímalo mě, jak psychoterapie klientů bude probíhat a vnímala jsem, že některé věci ohledně psychoterapie mi možná trochu unikly.
Peter Pöthe píše srozumitelně, otevřeně a v příjemné míře citově, tedy je vysoce empatický, přitom události, které nemůže ovlivnit (například rozhádané rodiče, kteří nemají snahu se domluvit) zbytečně nerozpitvává a nepřetěžuje text lítostí. Oproti jiným knihám s výběrem psychoterapeutických příběhů je tady větší prostor věnován budování a vývoji vztahu mezi terapeutem a klientem, technice (byť autor to slovo nemá rád), jakou ho terapeut koriguje, emocím, které prožívá, a z popisu nevypadla ani setkání zdánlivě bez náplně - a že těch hodin, kdy mladí klienti seděli na gauči a koukali na seriály nebo hráli počítačové hry, nebylo málo. Díky tomu je kniha přínosná jak pro laiky, tak pro odborníky, zvláště asi pro studenty blízkých profesí.
Čtenářsky příjemná je upřímnost autora, se kterou popisuje vlastní životní peripetie, stejně jako zmiňuje, že se kolikrát po obědě těžko soustředí (i když z pozice klienta bych to asi brala hůř). Z pěti příběhů mi nejzajímavější přišel chlapec z dětského domova - o takových dětech se obvykle nepíše, protože se zkrátka do individuální psychologické péče nedostanou. Přitom občas zmíněný přístup pracovníků k dětem v ústavní péči a standardní nadužívání, respektive zneužívání psychofarmak by zasloužily zvláštní knihu, nebo ještě lépe důkladný zájem novinářů.
Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout pod pokličku odborníka na dětskou psychoterapii. A během čtení si mě Petr Pöthe získal úplně stejně, jako získává důvěru svých malých klientů. Zpočátku jsem byla trochu skeptická kvůli jeho psychoanalytickému zaměření. Ale zbytečně. Není to o terapeutické výcviku, ale o citlivosti a schopnosti terapeuta napojit se, mít pokoru a věnovat svým klientům plnou pozornost. Zážitek byl o to hlubší, že autor nepíše jen o terapii, ale i o sobě a svém vnitřním světě.
Krásně zpracovaná kniha. Tleskám.
Kniha na mě velmi zapůsobila a dalo by se říct, že jsem ji hodně prožívala. Je mi líto jak moc jsou některé děti nepochopeny okolím a díky Bohu za takové odborníky jako je autor. Opravdu se to děje a myslím, že hodně lidem otevře oči, aby se dívaly jinak na zlobivé dětí. Co za tím stojí? Vše má své příčiny.
Kniha se velmi dobře četla a je to úžasné náhlednutí pod pokličku psychoterapie v přímém přenosu. Pro odborníky i laiky je velkým přínosem. Vřele doporučuji.
Skvelá kniha pre odborníkov ale aj laickú verejnosť, ktorú zaujíma nahliadnutie do terapeutickej pracovne. Veľmi sympatické pre mňa bolo odhaľovanie samotného autora, jeho súkromný život a to ako sa jeho samotného dotýkajú témy, ktoré prinášajú do terapie klienti.
Nový titul známého dětského psychoterapeuta a psychoanalytika si se zájmem přečtou odborníci, studenti psychologie a také všichni, které zajímají psychoterapeutické příběhy. Několik kazuistik nám přiblíží terapeutická sezení se zneužívanou dívkou, s matkou umírajícího syna, s dítětem z pěstounské péče.
Velmi čtivě napsáno.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Síla nevysloveného |
| 2007 | Emoční poruchy v dětství a dospívání |
| 1996 | Dítě v ohrožení |
| 2011 | Psychoterapie dítěte |
| 2022 | Vývojová a vztahová terapie dětí |
Osobně mi přišlo zajímavé vhled do dětské psychoterapie. Bez některých autorových vhledů a vysvětlení by člověk mohl pojat dojem že terapie s dětmi = hrajeme si = což může být pohled laika, popřípadě rodiče jehož dítě terapii návštěvuje. Za mě skvělá publikace. Pro pochopení toho jak dalece a také jaké případy řeší dětský psychoterapeut.