Simion Výtažník (Román o andělích a Moldavanech)
Petru Cimpoeşu
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16527/bmid_simion-vytaznik-roman-o-andelich-a--6UA-16527.jpg
4
35
35
Živelný vypravěč Petru Cimpoeşu vnáší svým Simionem Výtažníkem do rumunské prózy posledních desetiletí, silně poznamenané postmodernistickým pokusnictvím, výrazně svěží tón. Přechodné období po „velkém třesku“ v prosinci 1989 je v románu vnímáno jako jeden obrovský očistec, v kterém se mísí vznešené s nízkým, směšné s tragickým, nevinnost s vinou. S autorem pronikáme do uzavřeného světa jednoho panelového domu v moldavském městě Bacău, jehož obyvatelé tvoří hutný vzorek rumunské společnosti po pádu ceauşescovské diktatury. Na klopotné cestě k demokracii s sebou při hledání vlastní identity vláčejí těžké břemeno verbálních klišé a vyprázdněných rituálů, osvojených v minulosti. Neutuchající pochyby a společenskou nejistotu se snaží rozptýlit jeden z obyvatel domu, stařík Simion, který se na dva týdny jako někdejší poustevníci do pouště uchýlí do domovního výtahu a odtamtud začne volat po nápravě mravů… Cimpoeşu ve své metafyzické, drobnokresebné pseudoreportáži s gustem vytváří roztodivné situace plné ironie, trpkého humoru a satirických šlehů. Z nich patrně nejprovokativnější je ta, kdy podle Simionova proroctví sestoupí Ježíš Kristus v předvečer prezidentských voleb roku 2000 na zem, aby se ucházel o místo hlavy státu, a tak se znovu pro lidi obětoval. Jeho program je velmi prostý: Desatero. Zvolí si ho Rumuni, když se vznikem křesťanství je spjata už jejich vlastní etnogeneze? I co vás nemá. Počáteční nadšení brzy vystřídá sžíravá skepse, která ostatně přetrvává i v závěru románu, kdy nájemníci po Simionově tajemném odchodu mohou výtah opět používat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , DybbukOriginální název:
Simion liftnicul (roman despre îngeri şi moldoveni), 2001
více info...
Přidat komentář
Podobenství o panelovém domě. Kdyby byl Charms Rumun, jmenoval by se Cimpoesu...
Pěkné, čtivé, doporučuji obzvláště obyvatelům panelákových domů. Že se píše o rumunském sídlišti neznamená, že je od nás příliš vzdáleno :)
Pěkné oddechové čtení.
Zajímavá, zábavná kniha. Dostatečně svižně napsaná na to, aby mě dokázala odreagovat. Ale ne zase tak složitá nebo pochmurná, abych z ní měl v hlavě guláš, do ranního kuropění bděl a nad osudy postav přemýšlel. Zkrátka tak akorát.
Trochu mi to připomínalo Zazi v metru od Raymonda Queneaua, takovým tím neustále přítomným surrealistickým grotesknem, kdy si čtenář nikdy není úplně jist, jestli má nějakou zápletku brát vážně nebo ne.
Jestli po dočtení Simiona můžu tvrdit, že znám rumunskou duši nebo národní povahu? Upřímně řečeno, nemyslím si to. Vlastně jsem měl pocit právě opačný – tedy že příběh rumunského paneláku by se klidně mohl odehrávat kdekoli v postsocialismu. Podobná společenská situace, podobná typologie obyvatel, podobné vzorce chování. Umím si to představit klidně v nějakém mnohopatrovém domě třeba v městské části Ostrava – Přívoz (jen k tomu světci ve výtahu bychom asi v Česku měli méně úcty).
Moc pěkná a čtivá kniha odhalující rumunskou povahu v celé její kráse. Šťavnatý překlad pana Našince. Všem vřele doporučuji.
To bylo hezký!
Podobenství o jednom rumunském paneláku a jeho obyvatelích - obyčejných lidech s obyčejnými životy a obyčejnými starostmi. Všichni jenom chtějí, aby bylo líp, protože jak si mysleli, že když se zbaví komunismu, bude dobře, tak to si mysleli špatně. Nikde nic nefunguje, všechno se rozpadá (nejen fyzicky), všichni jsou tak nějak bezradní a čekají na zázrak, který všechno změní, zlepší. A pak se starý Simion zavře v 8. patře ve výtahu, aby mohl v klidu a samotě rozjímat a modlit se. Najednou za ním všichni chodí se svými starostmi a on jim vypráví příběhy, podobenství a jako kdyby jim rozdával i naději.
Naprosto kouzelná je kapitola o tom, jak by to vypadalo, kdyby Ježíš kandidoval v demokratických volbách na prezidenta. Co mi to jen připomíná? :-)
"Kdyby v každém z nás nebylo slunce, neviděli bychom je ani na obloze. Zírali bychom na oblohu, až bychom si oči vykoukali, a stejně marně, nic bychom neviděli. Slunce existuje tolikrát, kolikrát je viděno; na světě je tolik sluncí, kolik je těch, kdo je vidí a v jejichž duši se slunce zrcadlí."
Kniha je velmi vydařená exkurze do Rumunovy duše, která svou poctivou prostotou musí oslovit nejednoho čtenáře. Autor šikovně skrývá svoji kritiku rumunské společnosti do dialogů a monologů jednotlivých postav, které neoslní ani tak expresivně barvitým charakterem, jako spíše onou prostou bezradností a upřímnou naivitou. Autorovy teze vnímám jako přidanou hodnotu textu a názory pána, jehož jméno přejdeme mlčením, rovněž s úsměvem přejdu mlčením.
Více postavy proplést a jednoduše rozpohybovat by dle mého názoru textu jedině prospělo.
Málokdy při čtení knihy úplně vidím, jak by se to dalo filmově zpracovat. Tahle kniha si o to podle mě říká, mohl by to natočit třeba Kusturica :-)). Pěkně to totiž kombinuje tu jeho balkánskou živelnost s naopak klasickou rumunskou intelektuálností autora knihy. Zajímavý zážitek, pro milovníky východních kultur povinná četba.
Óda na panelák. Slasti a strasti života v komunite oddelenej len tenkými stenami, o spoločenstve najrôznejších ľudí, z ktorých každý má svoje radosti a starosti, sny a tajomstvá. Vsadená do prostredia pototalitného Rumunska, so všetkými neduhmi najdivokejšieho kapitalizmu balkánskeho typu. Sused Simion, ktorý sa zatvára vo výťahu, pôsobí ako akýsi katalizátor, spája komunitu, radí jednotlivcom. Niektoré jeho podobenstvá boli neuveriteľne trefné.
Román sa číta vcelku príjemne, hoci postáv a osudov je trochu moc, ale tak to už v paneláku býva. Okrem už zmienených proroctiev však knižka neprináša žiadnu novú, silnú tému. Kto má rád retro a rád si zaspomína na "staré dobré časy" tomu sa určite bude páčiť.
Skvělé sveděctví o životě v Rumunsku po pádě jednoho režimu a ještě nazakotvení toho dalšího, neznámého, rodícího se řádu, který na začátek ukazuje zejména své bizarní vlastnosti. Jednota místa (rozpadající se panelák), času (počaušeskovská léta) a děje ve výsledku přinášejí skvělou zábavu, zvláště když hrdinové zažívají to, co jsme zažívali v těch letech u nás. Doporučuji i proto, že překlad do češtiny (byl po zásluze oceněn cenou Magnesia Litera) se čte opravdu hladce a s úsměvem.
Perfektná sonda do života obyvateľov jedného rumunského provinčného mesta na konci 1990s, ktorá prezrádza veľa i o rumunskej mentalite. Trpko-veselé príbehy týchto drobných ľudí sú často veľmi blízke aj nám - podomoví predajcovia so svojimi "marketingovými" trikmi, muž, ktorý vymenil pohodlný život v paneláku za dom na vidieku, kde veľmi skoro zistil, že nemá šajn o tom, ako sa o také hospodárstvo starať (ťažko skúšané kura "Jicchak"), domový dôverník, ktorý odkladá riešenie problematickej situácie v dome a verí, že sa možno sama vyrieši, či náboženské pokrytectvo ("netrpezlivý" farár na pohrebe)... toto všetko autor napísal s tak výborným nadhľadom a láskavo ironickým jazykom, že sa k tomuto "humoristicko-filozofickému" románu hocikedy rada vraciam.
Štítky knihy
rumunská literatura mezilidské vztahy proroci panelové domy, paneláky Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2006 |  Simion Výtažník (Román o andělích a Moldavanech) |
| 2008 |  Christina Domestica a lovci duší |
Přes dvadcet let od vzniku a kniha je dnes stejně svěží! Přečetla jsem ji podruhé a bavila jsem se ještě lépe a "poučenější", než při jejím vydání. Epizoda s multi-level-byznysem mě rozesmála "do běla".
Je to skvělý příbeh a je mi líto, že zde má tak málo čtenářů. Velmi doporučuji.