Šimpanz Nim
Herbert S. Terrace
Pokusy o komunikaci se šimpanzem. Popis učení a praktik použitých při tomto pokusu. Jaké výsledky lze očekávat, bude li se pokračovat s výzkumem „řeči“ u primátů? Doslov Václav Vančata, Josef Linhart; poznámky k českému vyd. doplnili Josef Linhart, Pavel Novák, V. Vančata.
Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 1985 , Mladá frontaOriginální název:
Nim, 1979
více info...
Přidat komentář
"Zvířata, z nichž jsme si učinili svoje otroky, opravdu neradi považujeme za sobě rovná."
(Charles Darwin)
Zapomenutá knížka z mých školních let, znovuobjevená v knihovně, ... vypráví nebo spíš podává zprávu o vědeckém projektu – šimpanz Nim – pokusu dorozumět se s jiným živočišným druhem pomocí lidské řeči, resp. naučit šimpanze vyjadřovat se pomocí symbolického jazyka - znakové řeči. Projekt se uskutečnil na Kolumbijské univerzitě a podílelo se na něm mnoho odborníků z různých oborů, jako psychologové, pedagogové, lingvisté, apod.
A proč právě šimpanzi? Jsou inteligentní, zvídaví, žijí v sociální skupině – a ač si to třeba nechceme přiznat, žijí sice po svém, ale v podstatě jako my, lidé. Projekt se snažil dokázat, že jsou schopní nám sdělit jak se cítí, vyjádřit, že jsou nemocní, prostě vyjádřit emoce. Nimův režim počal u nemluvněte, bylo s ním zacházeno jako s lidským miminkem, s cílem naučit ho porozumět gestům, postupně se pak přešlo na učení pomocí znakové řeči, Nim byl „vychováván“ jako neslyšící dítě a bylo sledováno, zda dokáže vnímat v kontextu a správně pak použít znaky... a Nim dokázal (a tím splnil cíl projektu), že šimpanzi dokáží používat jazyk spontánně a vytvořit smysluplnou větu, že nejsou jen vycvičení v určité situaci použít určitý znak.
Knížku jsem četla poprvé někdy ke konci základní školy (biologie mě vždycky bavila) a Nimovi jsem fakt fandila :-). Rozhodně se jedná o zajímavé čtení ... a nejen pro fanoušky biologie a etologie.
Dá se z toho trochu odvodit, co by nám asi říkala zvířata, kdyby se jako Nim naučila některému z našich jazyků. Pro mě je nejzvláštnější, kolik Nim prostřednictvím řeči projevuje citů, hlavně něžnosti a „kamarádství“ – družnosti, touhy po druhých a po dobrých vztazích s nimi. A není mu neznámý ani vzdor.
Rozhovory Nima s učitelkami
Při čtení knihy, Nim se nudí.
Nim: Kartáček tam, já kartáček.
Učitelka Mary: Později čistit zuby.
Nim: Spát – kartáček.
Mary: Později... teď sedět klidně.
Nim: Tam jíst. Červený já jíst. (Nim ukazuje v knize.)
Mary: Tam ještě jíst. Co tohle?
Nim: Jahoda, dát já, jíst jahoda.
Mary: Dobrý jídlo. Ty mít jahoda doma.
Nim: Pojď... tam. (Nim vede učitelku do kuchyně.)
Mary: Co tam?
Nim: Dát jíst tam, Mary, já jíst.
Mary: Co jíst?
Nim: Dát já jahoda.
Další úryvky:
Vidět déšť venku?
Bát. Přitulit.
Ty bát rámus?
Mary, bát. Přitulit.
Co teď myslet?
Hrát.
Co hrát?
Tahat, skákat.
Ty unavený teď?
Unavený. Spát, čistit zuby. Přitulit.
Knihu jsem ani nedočetla, ne že by nebyla zajímavá. Pro mě jako člověka, který nějakou dobu pracoval s lidoopy si moc nedovedu představit, že bych s nimi takto měla komunikovat. Určitě se ke knize jednou vrátím a dočtu ji.