Škleb

17.11.2022

Čtení dost náročné, ale dost kvalitní. Kniha mi přišla pod ruku už o dost později než měla, ale klobouk dolů před všemi, kterým se velmi líbí.

01.02.2022

podobně jako u Čapkových Šlépějí: detailní analýza zdánlivě prosté události nevede k jejímu objasnění, ačkoli je zde logika jednotlivých jejích fází prozkoumána do nejmenších podrobností, ad absurdum

„Můj úděs nezhojitelný, doživotný můj úděs, hle, toť hrůza z viny mého života.“

Weiner variuje zážitek hrůzy, např. v povídkách Vůz (smrt je milosrdnější než život a zoufalství je horší než smrt), Prázdná židle (rozpor mezi banální situací a intenzitou pocitu, že nás opustil někdo naprosto jedinečný) nebo Hlas v telefonu (člověk nemůže nijak podstatně ovlivnit svůj osud)

27.03.2021

Sice jsem knihu přečetla, ale moc mě nezaujala ... bohužel ...

28.02.2021

Čtením jsem se protrápila, na mě příliš přechodníků, dnes již neužívaných výrazů, češtinu z 20. let 20. st. vnímám jako velmi těžkopádnou. Celkově mi povídky nic nedaly, za což může především forma, ale i obsahově mi to nesedlo.

10.06.2020

Povídky o nevysvětlitelných hnutích hlubin emocí, díky kterým se drobná banální událost dokáže vzepnout do obludně obsesivních rozměrů ... neboť navzdory přirozeným vysvětlením vždy existuje ještě "jiná možnost". Koexistence mysli a iracionálního v nás, působící místy jako vzájemný výsměch.
Zajímavá jednohubka na jedno odpoledne, kterou ocení také každý milovník hravě košaté, vančurovské češtiny.

27.12.2019

Na mnoha místech jsem se uprostřed čtení zarazil a došlo mi, že stejnou emoci, o jaké je v knize právě řeč, znám. Weiner popisuje ta subtilní chvění duše, ty prchavé dojmy, o kterých často pochybujeme, že je druzí také cítívají, pročež ani nemají jméno. Za naprosto skvélé považuji povídky Smazaný obličej a Prázdnou židli. Každého, kdo byl kdy zamilovaný se musí silně dotknout Hlas v telefonu a úplně odlišná atmosféra Uhrančivého města nutí poklonit se autorovu géniu, s jakým vystavuje emoci sálající z každé jedné malé prózy.

21.09.2019

Weiner se v povídkách věnuje pokřivení (odtud Škleb). Ať už jde o pokřivení lidí, jejich psychiky, doby, společnosti a světa jako takového nebo o pokřivení vlastní tvorby a vlastního bytí. Vypořádává se s iracionalitou a přijímá ji. Nutí k zamyšlení. Geniálním způsobem pracuje s jazykem, čímž zvyšuje intenzitu p(r)ožitku. Zkrátka je to dílo velmi originální... Jiné.

29.03.2019

Jedinečným způsobem popsané emoce a stavy lidské duše. Hluboké, intenzivní, místy záhadné a šílené.

18.11.2018

Po přečtení Weinera mi Vančura připadal jako čtení na dobrou noc. Velmi působivě napsáno.