Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139575/bmid_skleneny-pokoj-pEo-139575.png
4
2849
2849
Nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat. Na pozadí dvacátého století vypráví britský autor příběh mladého manželského páru, který se nechá v 30. letech okouzlit moderní architekturou a zcela propadne touze po "vznášejícím" se domu. Román však postihuje nejen životní historii hlavních hrdinů, ale i politické změny v nově vzniklém Československu, později příchod nacistů, aby nakonec příběh ukončil počátkem 90. let 20. století. Osudy lidí spojených s vilou se napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácejí, vila však neochvějně zůstává. Autor velmi dobře vystihl předválečné Brno i prvorepublikovou atmosféru.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Pokud autor tak moc touzi psat o sexu, mel by psat rovnou erotickou literaturu. Vubec nevim proc je tahle kniha tak nadhodnocena.
Pokud si nekdo vybere jako motiv neco tak skveleho, jako je vila Tugendhat, ocekavam od nej poutavy pribeh a velke propojeni s dobou a politickou situaci.
Misto toho se nam dostava celkem zajimaveho pribehu rodiny, nezajimaveho pribehu sourozencu Lanikovych a naprosto zbytecneho pribehu nejakych doktoru z padesatych let.
Casti o architekture byly fajn, casti o predvalecnych obavach byly taky fajn, ale cele to zabily neustale popisy sexualnich scen.
Proc jsem se proboha musela dozvedet detaily o pubickem ochlupeni snad vsech zenskych postav?
Kniha má poutavý děj, zasazený do atraktivního historického období i místního prostředí, je v ní i hodně zajímavých faktických informací (nejen o vile, ale třeba i různých osobnostech našich dějin), přesto mi v ní cosi chybělo. Na rozdíl od Mendelova trpaslíka je v ní nějak málo života, úplně tu chybí humor, postavy jsou na můj vkus (až na Hanu) příliš vážné (jistě, doba vážná byla, ale přesto) a jakési ploché, chybí jim větší osobitost (psychologie postav buď není Mawerovou silnou stránkou, anebo, což je zřejmě pravděpodobnější, nechtěl, ať síla postav a jejich příběhů přebije sílu příběhu samotné vily). Za přečtení to nicméně určitě stojí.
Kniha byla opravdu moc parádně napsaná, krasne se četla, po přečtení mám chuť vycestovat do Brna
Na začátku knihy jsem se velmi rychle začetla, kniha mě bavila. Jak vznikl nápad ji postavit, jak vše pokračovalo. Pak nastalo stěhování a zabydlování, ... a vila šla do pozadí.
S nástupem nacismu je vila v pozadí ještě více, sledujeme útěk rodiny do ciziny a jejich další životy.
Nakonec je i sladkobolný návrat dětí do vily, ale nějak to není už ono.
Knihu dělím na 2 části. Vynikajících cca prvních 80 %. Popis meziválečného období na střetu česko-německo-židovského prostředí je fantastický. Nechápu, jak tohle mohl zvládnout Angličan. I reakce na Chamberlainův projev nádhera. K tomu vila jako symbol nových životních názorů a postojů. ( Vůbec bych to nevztahoval na skutečnou historii rodiny majitelů. Jde jen o spisovatelskou licenci.)
Bohužel přichází uštvaná část po roce 1945, včetně závěrečného setkání. To je něco zoufalého. Proto 4*. Kdyby to skončilo odjezdem do Ameriky, vůbec bych se nezlobil.
Nemám ráda volné inspirace. Když znám historickou skutečnost, tak nemohu neustále myslet na to, že čtu román, kde je všechno smyšlené. Autor si měl vymyslet jiný dům v jiném městě. Nicméně musím uznat, že pan Mawer psát umí. Mawer umí mistrně popsat atmosféru i náladu jednotlivých postav a tak máte pocit, že jste přímo součástí děje. Jenom je škoda, že není také mistr napětí a dramatických zvratů. Kniha totiž plyne a ono se toho tak moc neděje. Vrcholem je samotný závěr. Kniha měla končit setkáním Hany s Liesel. Přesto knihu hodnotím vysoko, protože je zkrátka mnoho daleko horších knih, než je tato. Navíc audioknižní zpracování přidává minimálně půl hvězdičky za vynikající přednes paní Steinmasslové.
Kniha byla vcelku čitelná, ale rodinná dramata úplně nemusím. Na film se dívat určitě nebudu, až tak mě kniha nenadchla.
|Kniha se mě líbila,byla zajímavá a čtivá,,,dostala jsem se k ní díky čtenářské výzvě,jinak by mě asi minula...a to by byla škoda....
Číst knihu jsem nechtěla, ale proč nedat šanci že.. Jsem skalní fanoušek vily Tugendhat, mám téměř veškeré knižní publikace o ní, vícekrát jsem vilu navštívila, stejně tak znám TV dokumenty nazpaměť. Natolik si vážím rodiny Tugendhatových, natolik jsem prožila dokumentově jejich soukromý příběh, že jsem nemohla číst dál než dvacet stran. Jsem proti tomu psát o něčem kde je půlka pravdy. Vždyť stačí přečíst pár komentářů čtenářů, kteří vilu znají jen okrajově a díky tomuhle mají smyšlené údaje. Greta pro mě byla silný element té doby stejně tak magičnost toho místa a veškerý smyšlený příběh tu sílu láme.. Kniha mě osobně velice zklamala.
Moc se mi ta knížka nelíbila, něco mi tam vadilo. Ale námět mě zaujal a tak jsem si o osudech hlavních protagonistů přečetla víc na internetu a když jsem byla v Brně, tak jsem měla štěstí a dostala se i do vily Tugendhat a dozvěděla se víc.
Pro vilu Tugendhat mám slabost a v knize je popsaná precizně, pečlivě vybranými slovy, člověk má téměř pocit, že právě sám sedí v křesílku Liesel ve Skleněném pokoji... popis prostředí je pro mě možná i o krapet zajímavější než samotný příběh, který je ale velmi silný a zdařile podaný. Nejvíce mě zaujala postava Hany.
Během jednoho večírku na jejich svatební cestě se Viktor a Liesel Landauerovi seznámí s rakouským architektem ("poet of space and form") Reinerem Von Abtem, nadšeným stoupencem Loosovy školy, pro kterého ornament je hřích. Tento přístup sedí Viktorově futuristické a moderní mentalitě. A tak když poslouchá Von Abtovo vyznání "ever since Man came out of the cave, he has been building caves around him. But I wish to take Man out of the cave and to take him in the air. I wish to give him a glass space to inhabit", požádá Von Abta, zda by pro ně nemohl ten skleněný prostor navrhnout. Stavba se kvůli Von Abtovým výstředním nápadům neskutečně prodražuje, vzbuzuje skepsi u stavitelů i sousedů, ale dokončená Vila Landauer se stane architektonickým úkazem prvorepublikového Brna. A rovněž ústředním motivem a pojítkem osudů hlavních hrdinů včetně brněnské bohémy a inteligence, která se ve vile pravidelně schází - vzájemnou náklonností mezi nejlepšími přítelkyněmi Liesel a Hanou, Viktorovým milostným poměrem s Katalin, která se dokonce stane chůvou Landauerových dětí a uteče s nimi ze země poté, co ji obsadí nacisté. Bohužel tyto a další sexuálně bohatě líčené příběhy postupně hrají prim a snižují celkový výborný dojem z knihy, která se pro mě i tomuto nedostatku navzdory zařadí ke zdařilým románům zachycujícím osudy Československa ve 20. století, i díky originálnímu leitmotivu.
Na tuto knihu jsem měla zálusk již delší dobu, ale až její nové vydání a čtenářská výzva ji posunuly na vrchol mé "hromádky" knih přichystaných k četbě.
Jak hodnotit? Po celou dobu čtení jsem byla jako na houpačce. Chvílemi velmi čtivé, chvílemi nuda. Téměř celou knihu jsem si říkala, že to budou tak maximálně tři hvězdy. Strašně mi vadilo a rušilo až násilné srovnávání nesrovnatelných věcí se skleněným pokojem. Ovšem konec příběhu mě absolutně dostal a já teď dokonce váhám zda čtyři nebo pět hvězd! Možná je to tím, že v poslední době je válečné téma snad ve všech knihách, ale tak skvěle zakončených příběhů je jako šafránu. Tato kniha stojí určitě za přečtení!
Miluji rodinné ságy zasazené do historického kontextu a po přečtení této knihy miluji také ságy zajímavých budov. Příběhy jedné vily a jejich obyvatel mě po pár stránkách připoutal na lehátko (byla jsem na dovolené) a já četla a četla. Autor se ve svém vyprávění soustředí spíše na osudy žen (Liesel, Hana, Katlyn a Marika), ale hlavní mužská postava (Viktor) mi byla přes všechny své nedokonalosti sympatická. Z ženských postav jsem si oblíbila nejvíce Katlyn a Liesel. Charaktery postav a doba, kdy se příběh odehrál byly vylíčeny poutavě a poměrně do hloubky. Ráda se do vily Tugendhat podívám a už se těším na film, který mi tuto krásnou knihu znovu oživí.
Osudy Liesel a Hany jsou nosné a bavily mě. Nekdy jsem měla ale pocit, že se autor trochu křečovitě snaží zamíchat do děje Skleněný pokoj.
Každopádně jsem od Mawera četla u lepší věci.
Kniha velkých emocí, ale musím říct, že jsem nepřečetla jedním dechem. V některých pasážích se čtivost vytratila a já se trochu nudila. Ale určitě stojí za přečtení.
Bývám skeptická ke knihám z takového prostředí, které autor sám osobně nepoznal nebo poznal jen okrajově (např. jen z návštěv a povídání), protože něco prožít a o něčem se jen cosi dozvědět, to je úplně něco jiného, nicméně Simon Mawer mě mile překvapil a podle mého vykreslil českou společnost a tehdejší dobu velmi dobře. Překvapilo mě, jak byla kniha čtivá. Postavy byly opravdu dobře charakterově zpracované a důvěryhodné. I když vím, že příběh románu je skutečností jen inspirován, působí to vážně autenticky.
PS: Na stránkách http://www.tugendhat.eu/cz/ si lze vilu Tugendhat virtuálně projít a prohlédnout - doporučuji. =)
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Příběh skleněného pokoje se mi moc líbil. Četla jsem jedním dechem o vzniku a realizaci stavby vily, o jejích vážených majitelích a době před nástupem nacismu. Jediné, co mi vadilo, byl ten sexuální podtext, kterého tam bylo dost a k takovému skvostu, jakým tehdy vila byla, mi vůbec neseděl. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o fikci, tak to autorovi odpouštím. :-)