Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139575/bmid_skleneny-pokoj-pEo-139575.png
4
2849
2849
Nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat. Na pozadí dvacátého století vypráví britský autor příběh mladého manželského páru, který se nechá v 30. letech okouzlit moderní architekturou a zcela propadne touze po "vznášejícím" se domu. Román však postihuje nejen životní historii hlavních hrdinů, ale i politické změny v nově vzniklém Československu, později příchod nacistů, aby nakonec příběh ukončil počátkem 90. let 20. století. Osudy lidí spojených s vilou se napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácejí, vila však neochvějně zůstává. Autor velmi dobře vystihl předválečné Brno i prvorepublikovou atmosféru.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
[poslech přes Rozhlasovou četbu; momentálně na Vltavě ]
Já na ty promiskuitní příběhy nejsem, nezajímají mě sexuální životy lidí ani literárních postav. Abych mohla doposlouchat, začala jsem vnímat skleněný pokoj ve Skleněném pokoji jako metaforu - že soukromé je náhle veřejné, že je vše vidět a že právě to měla být myšlenka knihy, ne pouze jasný odkaz na vilu Tugendhat. Chápu, že rodina není spokojena s obrazem, který o ní autor podává. Já se zas cukala při zmínkách o české historii. Dvacáté století je citlivé místo, já zažila pouze jeho zlomek a on ho zažil zas v jiné zemi. Nemám ráda, když o naší historii píše, hodnotí ji a zdejší lidi, a bere si z ní, co se hodí, ten, kdo nebyl přímo u toho. Nemohu mu věřit. Samozřejmě se nedá věřit žádnému spisovateli, ale tohle je jeden z případů, které neodpouštím.
TEĎ TO POZITIVNÍ:
Rozhlasové zpracování je příjemné, s hezkou atmosférou a hudbou.
Autor má skvělý cit pro estetiku a architekturu a umí je předat, nenásilně, tak nějak zasunout do podvědomí a tím ovlivnit vaše vnímání okolí. Víc jsem si všímala světla, skla, hladkých ploch. To je um, kterého si vážím. Věřím, že dobré umění by mělo své příjemce měnit, i třeba jen na omezený čas. Většina mění náladu, ale ty lepší mění vnímání smyslů.
Hezké bylo také citlivé zpracování přátelství mezi ženami, které v knize dostalo docela dost prostoru. Ženské postavy nebyly vůbec ploché, každá zažívala jiné strasti, někdy si navzájem ubližovaly, ale byly v tom jakoby spolu. Tahle linka vznikla až v průběhu a postupně sílila. To bylo osvěžující a navíc na mě působilo přirozeně (rozhodně oproti až roubovaným historickým okamžikům, jako třeba příchod sovětské armády).
Kniha Skleněný pokoj je fiktivní příběh zasazen do skutečného domu, místa. Příběh rodiny Landauerů je velmi čtivý. Dokázala jsem během čtení prožívat jejich osudy. Hvězdičky dávám za psaný příběh. Nehodnotím autorův nápad a to psát fiktivní příběh, který popisuje příběh vily Tugendhat. Chápu potomky rodiny Tugendhatů, že mají k této knize výhrady. Protože tímto jim bude příběh Skleněného pokoje přisouzen.
Musim rici, ze ze zacatku jsem nedaval teto knize moc velke nadeje. Cst si o stavbe mi pripadalo nudne, ale hned od uvodu me pribeh chytl a docetl jsme to jednim dechem. Doporucuji :) V kazdem pripade plauji vilu navstivit.
Rozmýšľam, či by tento príbeh bol pre niekoho niečím atraktívny, keby sa neodohrával tam, kde sa odohrával. Odmysliac si "sklenený pokoj" to pre mňa bol banálny a plytký príbeh o niekoľkých promiskuitných ľuďoch, ktorý zneužívajú pre svoje potreby slovo "láska." Čakala som nejakú bombu, nie umelo vykonštruované osudy ľudí, ktorým som akosi nechcela uveriť. Plusom knihy je to, že je napísaná veľmi "čtivým" spôsobom, krátke kapitoly posúvajú dej veľmi rýchlo.
Za mňa priemerná kniha, ktorá sa stratí v množstve iných, ktoré som tento rok čítala a po čase si spomeniem už len na Vilu Tugendhat. Som zvedavá na filmové spracovanie, možno vizuálna stránka knihe pomôže.
Krásný a dojemný příběh. Raději bych ale četla o skutečných obyvatelích vily Tugendhat. Aspoň mám námět na výlet.
Vzhledem k tomu, že historii vily Tugendhat, vilu samotnou i příběh jejích obyvatel trošku znám, po několika desítkách stránek jsem měl nutkání knihu odložit. Teprve poté, co jsem se od srovnávání fikce vs. fakta oprostil a knihu četl jako čistou beletrii, začal jsem ji vnímat pozitivně. Je psána poměrně svižně a se spádem děje, ale v některých momentech jsem se nemohl ubránit pocitu, že sex (záměrně užívám tento výraz, nikoliv erotika, protože o tu nejde) je do knihy vkládán až příliš, bez dějové nutnosti a se záměrem zatraktivnění - což ani podle mne kniha nemá zapotřebí. Po dokončení knihy nicméně naskočila asociace fikce vs. fakta, a docela chápu rodinu Tugendhatovu, která se od knihy distancovala velmi ostře a s pohoršením. Určitě bych nereagoval jinak.
Prohlídka vily Tugendhat mě velmi nadchla a mám ji stále v živé paměti již několik let. Čtením knihy jsem se opět přenesla na tohle úžasné místo, které bylo tak skvěle v knize popsáno. Když k tomu přidám osudy lidí nejen tohoto domu, tak vzniklo pro mě velmi čtivé dílo.
Již nějakou dobu jsem zvažovala návštěvu vily Tugendhat, zatím se mi tak nepovedlo. Nedávno jsem objevila tuhle knihu a ta mi náhled to tohoto domu umožnila, v knižní podobě a bylo to něco neuvěřitelného. Autor v knize píše o osudy této vily od jejího zrození až defakto po součastnost. Myslím si, že spisovatel má velký talent v popisování, protože když jsem obracela stránky románu, před očima se mi odehrával film. Příběh této vily? Příběh rodiny, která v ní žila? Obojí bylo v knize náramně popsáno. Kniha mě lákala přečíst hlavně proto, že mě láká samotný objekt a také mě hodně zajímalo to jak spisovatel, který není čech píše o nás. Teď se těším na Pražské jaro.
Čtivý příběh vypovídající o vzniku slavné vily. Ať už plný fikce nebo založený na pravdivých osudech. Nejzajímavější byla pro mě linie vídeňských pobytů, opředená určitým tajemstvím, zakázeného ovoce a nejistoty pomíjivého štěstí, které si člověk v danou chvíli vlastně ani neuvědomuje. Opakem toho byla chvílemi až nudná, zdlouhavá a vcelku nezajímavá poslední třetina knihy z doby soudruhů, kde si nešlo najít cestu ani k jednomu z aktérů milostného trápení. Zoufale jsem se chtěl vrátit k původním postavám. Co jsem moc nepochopil a co mi přišlo samoúčelné, byla autorova až posedlost lesbickými charaktery. Kdo napočítá v příběhu víc než dvě heterosexuální ženy, má u mě lístek do kina na filmovou verzi. Na tu se ostatně dost těšim, takže vítěz interní soutěže půjde do kina pravděpodobně se mnou :D Bude alespoň s kým rozebrat, jak se filmaři poprali se samotným závěrem, který je už v knize dost na hraně dobrého trapnovkusu.
Kniha je velmi poutavě napsaná, první část o plánování a stavbě vily se mi líbila nejvíc. Šťastná léta, na která už vrhal stín nastupující fašismus... Prostřední část mi hodně připomínala Kunderovu NLB (doktor Tomáš, jeho dívka, jeho "kamarádka"...). Popis erotického jiskření mezi téměř všemi protagonisty a odboček od "dobrých mravů" se zde co do četnosti téměř vyrovnal popisu dějinných událostí - to, a těžko uveřitelný konec způsobily, že dávám "jen" 4 hvězdy.
Ach! Úžasná kniha, úžasný příběh. S obdivem skládám poklonu autorovi, který musel nastudovat obrovské množství materiálu, který se musel seznámit se zdejšími reáliemi a který musel pochopit spoustu historických souvislostí. Příběh je mimořádný stejně jako je mimořádná samotná vila Tugendhat. Navíc - její příběh neskončil v roce 1990, ale pokračoval dále a dneska je to opravdu skvost, za kterým jezdí do Brna odborníci z celého světa...
Skutečný příběh rodiny Tugendhat byl maličko odlišný, nicméně podstatné linky děje jsou reálné, včetně brněnské návštěvy Lízy (ve skutečnosti Grety) v roce 1969.
Chápu výhrady dcer původních majitelů k obsahu románu, ale Mawer nepsal dokument. Určitě stál mnohokrát před dilematem, jak příběh uchopit, aby nikomu neublížil a přitom napsal plnokrevný román. A to se mu, myslím, povedlo. Je potřeba se na Skleněný pokoj dívat jako na skvělé literární dílo, které bylo po zásluze oceněno. Pokud čtenář chce vědět, jak to skutečně bylo, najde spoustu dokumentů jinde.
Skleněný pokoj je jeden z nejkrásnějších románů, které jsem v poslední době četla. Je o živých lidech, o jejich neuvěřitelných osudech a o mimořádném místě, které je navždy ovlivnilo. Doporučuji.
Tak krásná kniha, po jejím dočtení jsem dokonce cítila ono mrazení - které vždycky po dočtení dobré knihy mám.
Román inspirovaný skutečným příběhem vily Tugendhat - která je v knize nazývaná jako vila Landauer. Osudy lidí, které se této budovy určitým způsobem dotýkaly. Ve vile jsem byla a musím říct, že autor knihy ji popisuje opravdu dokonale. Onyxová stěna, "skleněný pokoj" a z něho úžasný výhled do zahrady a na celé město, nadčasovost této budovy, její kouzlo. Samotnou mě to opravdu uchvátilo. (Ne nadarmo je budova zapsaná na seznamu UNESCO)
V knize se nenásilně dozvídáme historické události, které život vily doprovázely. Emigrace rodiny, následné předání vily do rukou nacistů, poté do rukou sovětských a až na samém konci se vrací zpět do vlastnictví československého státu.
Životy lidí, které se navzájem proplétají, osudná, jakoby náhodná setkání. Láska, nenávist. Rozdělování ras, přiblížení nacistických praktik. Různá společenská postavení a rozdíly mezi nimi.
Abych to tedy shrnula - kniha se mi líbila moc, za mě určitě pět hvězdiček! (A kdo ve vile ještě nebyl, určitě to napravte!)
Příběh by se mohl odehrávat v jakékoliv vile bohatých lidí. Jedině popis jak se vila stavěla byl zajímavý. Postava Viktora ničím nenadchla. Nebylo, za co by si jej člověk vážil. Autor se vyžívá v popisech sexu mezi všemi a korunu tomu dává lesbická láska. Přijde mi to jako urážka původních obyvatel vily.
Na Skleněný pokoj jsem byla moc zvědavá,protože bydlím nedaleko Brna. Ale... Nepochopila jsem, proč se vila nemohla jmenovat Tugendhat (proč se autor nedomluvil s rodinou na použití jejich jména s upozorněním, že je to fikce). Proč přejmenoval i sa- motného architekta L.M.van der Rohe? Proč najednou jména Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové zůstávají nezměněna? Přes všechna proč se mně kniha četla dobře. I když některé vztahy tam byly celkem nadbytečné, ubytování a zaměstnání milenky neuvěřitelné, ale vila Tugendhat to celé pozvedne. A proto to stojí za přečtení.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2018.
O příběhu vily Tugendhat jsem před přečtením knihy nevěděl zhola nic. Jako nepolíbeného jak (funkcionalistickou) architekturou, tak čímkoli o vile, se mi kniha moc líbila. Vila stála zároveň na pozadí i v centru dění, zároveň byla "pouhým" objektem k bydlení a středobodem života Landauerových.
Velmi zajímavý byl popis prvorepublikového života v Brně, který ostatně zabral největší část knihy. Ocenil jsem také reflexi českých historických událostí a obecně symboliku ve vztahu k dějinám - přerod vulgárního a oportunistického řidiče v "zapáleného" revolucionáře a funkcionáře strany (zde si nejde nevzpomenout na Škvoreckého Zbabělce), zašlapávání kulturního odkazu minulosti ve jménu rudě zářící budoucnosti zástupy uvědomělých proletářů, přísně vědecké pojetí fyzické antropologie, které mělo nacistům pomoci ještě efektivněji páchat genocidu, velkoústá prohlášení o transparentnosti a otevřenosti od někoho, kdo má sám co skrývat a mnohé další.
Prosycení příběhu erotikou se mi zdálo být zbytečným, nijak neutvářelo atmosféru a do děje příliš nepasovalo. Stejně tak bych nemusel dopodrobna sledovat exilový osud rodiny Landauerových, citové avantýry jednotlivých protagonistů bych také dokázal bez problémů oželet. Jako přísně racionální člověk pak nemůžu než povzdechnout nad "osudem" či všudypřítomnou náhodou, které se dařilo až neskutečně - setkání vídeňských uprchlíků ve vile a setkání na úplném konci knihy... opravdu to bylo nutné?
V souhrnu mě Skleněný pokoj zaujal, děj utíkal velmi rychle, přes drobné výtky mě bavil a - což bylo možná jedním z autorových záměrů - přiměl mě k tomu, abych se o vilu Tugendhat zajímal a naplánoval její návštěvu.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Na knize se mi líbí, že byl příběh zasažen do existujícího místa a domu. Musím se ale přiznat, že jsem ji krátce na začátku chtěla odložit, ale poté se příběh rozjel a líbil se mi. Až na sexuální scény, které do příběhu nic nepřidaly. Kvůli tomu a dalším věcem rozumím členům rodiny, kterým se tato vymyšlená kniha vůbec nezamlouvá.