Skleněný zámek – Vzpomínky na dětství
Jeannette Walls
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/3760/bmid_skleneny-zamek-vzpominky-na-detstvi-7vq-3760.jpeg
4
279
279
Autorka v knize vzpomíná na své dětství a mládí, prožité v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století na mnoha hostinných i nehostinných místech USA. Rose Mary a Rex Wallsovi a jejich čtyři děti bydleli v karavanu, pod stanem, v autě, nádherném starém domě (ovšem prožraném červotoči), v rozpadlé staré barabizně na poušti, v Kalifornii, ve Phoenixu a nakonec ve Welchi, nejztracenější důlní díře v celých Spojených státech. Potýkali se s nedostatkem jídla, peněz, se špínou, matčinou leností a otcovým opilstvím, ale přesto rodina žila pohromadě a všichni se měli navzájem rádi. To jen rodiče neuměli a snad ani nechtěli vytvořit svým ratolestem život v dostatku a pohodlí. Přes to přese všechno (anebo možná právě proto) ale vychovali silné osobnosti, které se umějí poprat s nesnázemi a nepřízní života. Kniha je silným zážitkem, který čtenáři zprostředkuje také odvrácenou stranu neustále opěvovaného amerického dostatku. Zároveň nám ukáže, že v našem světě žijí ještě lidé, kteří se nenechají spoutat zažitými konvencemi, ale věčně sní svůj sen o svobodě myslet a jednat podle svého nejniternějšího přesvědčení; jen tento svůj „skleněný zámek“ nedokáží ve skutečnosti tak snadno vystavět.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , Columbus (ČR)Originální název:
The Glass Castle, 2005
více info...
Přidat komentář
Láska a krutosť rodičov bez hraníc. Trochu naivné veriť, že ak niekto vyrastá za takýchto podmienok dokáže v dospelosti funkčne žiť.
Pochopil jsem to tak, že matné vzpomínky bylo pro lepší prodejnost vhodné okořenit a popustit uzdu fantazii, jak jinak by Jeannette byla ve svých třech letech schopna přesně střílet tátovým revolverem? Tady jí to nejvíc ujelo. Je to takové slabší oddechové čtení bez nějaké hloubky, opravdu taková dlouhá slohovka. Ke konci mě napadlo, jestli mám vůbec zapotřebí číst příběh rebelských problémových rodičů co se hledali, až se našli.
Na knihu jsem se moc těšila. Naivně jsem si totiž myslela, že tak zajímavé téma nemůže být zpracováno tak, že svou čtivostí a podstatou příběhu vtáhne do děje. Omyl! Nuda! Nuda! Navíc jak z pera 8 letého dítěte, které právě napsalo slohovku na téma rodiče a já.
Kniha o dětech a jejich příšerných rodičích. Matka sobec bez špetky snahy péče o děti a otec alkoholik s protisystémovými názory, rodina se neustále potýká s chudobou. Pro děti nejsou zajištěny základní potřeby, jak jídla, ošacení, tepla, hygieny a vlastně všeho. Děti jsou přesto velmi chytré, šikovné, samostatné a skoro ze všech vyrostou úspěšní lidé. Zajímavé čtení bohužel dle skutečného autorčina dětství.
Pro děti Wallsovi bylo díky rodičům dětství jedno velké dobrodružství. Často to bylo drsné dobrodružství, protože tatínek hodně pil a vyváděl, maminka se o materiální zajištění dětí také moc nestarala. Byli neustále na cestách, nakonec žili v rozpadlém domě jako nejchudší z nejchudších. Často měli hlad, byla jim zima a neměli se kde umýt. Na druhou stranu rodiče děti netýrali ani neponižovali. Dali jim neuvěřitelné množství svobody, odborné znalosti, velký rozhled, schopnost nezávisle uvažovat a umožnili jim tím získat kvalitní vzdělání. Dostali základ do života, který jim umožnil se prosadit. To je něco, co mnoho dětí z mnohem lepších sociálních poměrů nikdy nedostane. Je to skvělá knížka napsaná jednoduchým upřímným dětským jazykem a je to jedno velké dětské dobrodružství, které se dobře čte.
Sobeckost, nezodpovědnost, svoboda, soudržnost, láska, samostatnost, sebeuvědomění, dobrodružství. To všechno a ještě mnohem víc mě napadá při tom, když si na knihu vzpomenu. Čtení docela drsné, přesto po dočtení u mě převládá pocit klidu. Na tuhle knihu nezapomenu, pořád se k ní v myšlenkách budu vracet.
Doporučuji!!!
V myšlenkách se ke knize stále vracím. Uvědomuji si, jak dobře ukazuje rozdíl mezi evropskou a severoamerickou civilizací, kulturou, která ale, zdá se, i v té Americe rychle mizí. Žij si podle svého výběru, je to tvoje volba, ale nes si za to důsledky. Nic se ovšem nemá přehánět a v osudu Wallsovy rodiny je to názorně předvedeno. Stejně jako to, že svým rodičům nemůžeme vytýkat chyby, pokud chceme, aby naše děti nevyčítali nám. Držme spolu, neboť nikdo jiný nás nepodrží, respektive s pomocí odjinud nemůžeme kalkulovat.
Takový jakoby čistší, a tím svobodnější, býval americký způsob života. Kdeže loňské sněhy jsou...
Tak tohle je vážně pecka! Na plnou palbu bodů. Chytí a nepustí. Opravdu velký nonkonformismus a je otázka, jak dalece jsme schopni připustit, že někdo žije jinak, ale vnitřně spokojeně.
M.j. spousta fotografií a reálií je k dohledání na netu, zejména období pobytu v Západní Virginii.
A nesmím zapomenout dodat, že místy je to tak tragikomické, že jsem se chlámala smíchy.
Jsem ráda, že jsem knihu objevila.
Dlouho jsem měla tuto knihu na wishlistu. Dlouho mi trvalo, než jsem své přání proměnila ve skutek a knihu koupila. Dlouho jsem kolem poličky s ní chodila, než jsem po ní skutečně sáhla a začala číst. Podvědomě jsem se obsahu této knihy bála. Přesto mě nesmírně oslovila. Na jedné straně rodiče, kteří odmítají přizpůsobit se pravidlům společnosti, chodit do pravidelného zaměstnání, zabezpečit rodinu materiálně, dbát na zdraví dětí a na druhé straně děti, které v tomto uspořádání musí žít. Na jedné straně nezodpovědnost, odmítání běžného komfortu, na druhé výchova k samostatnosti, spousta knih, poznávání přírody. Lidé nejsou černobílí, i tito rodiče měli své světlé stránky, ale přece jen ty negativní znaky u nich převládaly a nejvíc se to podepsalo na nejmladší dceři. Moc hezky je v knize popsán proces sebeuvědomění dětí a jejich odpoutání se od rodičů. Přesto, že dětství nebylo ani zdaleka ideální, děti na své rodiče nezanevřeli, prostě krev není voda... Určitě doporučuji k přečtení.
vyrovnání s drsným dětstvím a šíleným chováním rodičů pro mě zůstalo nějak na povrchu. autorka vršila nehoráznou historku za historkou, zpracování a odpuštění se mi jí ale nepovedlo uvěřit - přišly mi spíš jako nástroje pro vhodný literární oblouk.
Příběh o jedné rodině, ve které děti byly rozumnější a zodpovědnější, než jejich vlastní rodiče.
Stručné shrnutí této výborné knihy spočívá ve dvou slovech: svoboda a nezodpovědnost.
táto kniha nesie vemi silné posolstvo... aj po viac ako roku od prečítania mám z nej rozpoluplné pocity, ale stále vo mne rezonuje...
na jednej strane nezodpovední ideologickí rodičia, ktorých zaujímajú iba ich sny a ich život, na druhej strane rodičia, ktorí vštepujú svojim deťom tie správne hodnoty, ako rodinná súdržnosť, láska, vedieť sa o seba za každých okolností postarať, nikdy sa nevzdávať a že človek k životu vlastne nepotrebuje až tak veľa materializmu...
na jednej strane katastrofálne detstvo plné hladu, zimy, strachu, na druhej strane nevšedne zaujímavé zážitky a dobrodružstvá...
Vianoce detí bez darčeka a predsa s originálnym darčekom pre každé jedno z nich..
takisto silná myšlienka keď už deti vyrastú, osamostatnia sa a chcú pomôcť svojim rodičom, aby sa mali lepšie - názor rodičov na život bezdomovcov a život v luxuse prinúti zamyslieť sa, ako vlastne aj my sami žijeme..
od knihy som sa nemohla odtrhnúť, za mňa určite: "áno, prečítaj si ju..!"
Kdo může, ať si raději přečte originál. Knížka je opravdu silná. Nesnaží se být dojemná a přesto je, nesnaží se být poučná, a přesto je. Příběh je krutý, ale vypravěčka sama sebe nijak nelituje. Mám před sebou obraz toho rozpadajícího se domu s nedomalovanou žlutou omítkou....
Silný příběh, znepokojivý. Přinutí zamyslet se nad životem. A to zvládne pouze dobrá knížka.
Sklenený zámok som čítala až po knihe Vzdelaná, čo dosť ovplyvnilo to, ako som vnímala kvalitu knihy. Vzdelaná a Sklenený zámok sú veľmi podobné knihy, v ktorých obe autorky prežili nenormálne detstvo (a pri čítaní len krútite hlavou alebo sedíte s otvorenými ústami) a obe autorky sa dokázali vlastnou silou a odhodlaním z otrasných podmienok dostať. No Sklenenému zámku akosi chýba napätie pri čítaní a kapitoly z detstva sú len akýmsi výpočtom hrôzostrašných zážitkov, postrádajúcich dynamickosť deja. No ak sa vám páčil Sklenený zámok, určite treba siahnuť po knihe Vzdelaná.
Kniha, která vás donutí se zamyslet, emočně dostane a překvapí. Jelikož nemá pořádně kapitoly, tak se mi četla pomaleji, ale díky tomu jsem měla více času na vstřebání. Nechtěla bych mít takové dětství, avšak s ohledem na to, že nejde zrovna o nejveselejší příběh, není podáván nijak depresivně, ale spíše tak nějak přirozeně a není plný lítosti. Naopak přetéká sílou.
Štítky knihy
rodiče zfilmováno rodina Amerika sourozenci dobrodružství zanedbávané děti dětský hrdina bezdomovectví podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Skleněný zámek – Vzpomínky na dětství |
| 2011 | Vyrovnaný účet / Zimní zahrada / Génius zámků / Nezkrotní koně |
| 2019 |  Stříbrná hvězda |
| 2014 | Černá skříňka / Stříbrná hvězda / Ztracená léta / Souostroví |
| 2024 | Modré z neba |
Asi mi spíš vadila nevšímavot okolí k situaci její rodiny a přístup rodičů ke stravování dětí, než vyprávění samotné. Nevím, na kolik mohlo být přikrášlené, protože přeci jen špatné zážitky má lidská paměť tendenci kapku vybarvit.
Její rodiče "byli sví" a svoje děti vedli trochu netradičně... Ale že třeba za poslední peníze koupili zmrzku, protože je zdravá? Nebo že za tři dny jedli jen popcorn? Že jídlo hledala na wc v koši? Proč na wc. To běžně vyhazujete jídlo na wc?