Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216902/bmid_skola-maleho-stromu-651e6242a4f4a.png
5
846
846
Vyprávění šestiletého chlapce, který po smrti svých rodičů žije s babičkou a dědečkem, čistokrevnými Čerokíji. Malý strom (indiánské jméno, které dostává osiřelý chlapec od své babičky), prožívá více i méně dobrodružné příběhy: se svými psy chytá Starého lišáka, vychytralou šelmu, která pokaždé svým pronásledovatelům uteče. Pokud by se tak nestalo, dědeček lišku pustí, protože jde o hru, kterou všichni aktéři chápou a baví se vymýšlením nových lstí a nástrah. Dědeček nikdy námezdně nepracoval. Živí se pálením whisky, v čemž mu Malý strom vydatně pomáhá. Díky dědečkovi a babičce se naučí rozumět řeči přírody, žít s ní, nikoliv proti ní. Dotisk r. 1998... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , KalichOriginální název:
The Education of Little Tree, 1976
více info...
Přidat komentář
Krásný příběh o soužití indiánského chlapce s babičkou a dědou. V knize zaujmou popisy přírody a zazní spousta jednoduchých a přitom důležitých mouder. Ke konci jsem brečela jako želva.
Tá nádherná, príťažlivá jednoduchosť, ako žili postavy v tejto knihe ma neskutočne dojíma. A to zžitie s prírodou, ktoré my, 'civilizovaní ľudia' poslednú dobu hľadáme, no ideme na to z úplne opačného konca... Pričom stačí len jedna vec, ako povedal starý otec Malého stromu; lesy ťa nakŕmia, ak s nimi žiješ, namiesto toho, aby si ich ničil...
(SPOILER) Poetický příběh o malém indiánském míšenci a jeho prarodičích. Místy je to docela drsné, například ošetření zmijího uštknutí pomocí jater živé křepelky. Celkově vzato je kniha napsaná sympaticky, děj sice často přešlapuje na místě a příběh je snadno předvídatelný, ale tomuto druhu literatury to člověk dokáže odpustit. Stín na celé dílo bohužel vrhá osobnost autora, o němž je známo, že byl rasista, antisemita a zakladatel jakési lokální odnože organizace Ku Klux Klan. Jaká byla Carterova motivace napsat na sklonku života "autobiograficky působící" knihu zrovna o indiánské kultuře můžeme jen polemizovat. Mně osobně se chce naivně věřit, že se jednalo o určitý projev sebereflexe a prozření.
Příběh malého chlapce, který zůstane sám. Po smrti jeho rodičů se ho ujmou babička s dědou, jedni z mála indiánů Čerokíů, kteří v kraji zůstali. Chlapce učí, jak má žít v souladu s přírodou a předávají mu své znalosti. Celý příběh je vyprávěn dětskýma očima, o to víc je to pro nás dojemnější a více emotivní.
V této knize rozhodně nejvíce oceníte nejen indiánská moudra o životě. Krásné myšlenky a životní zkušenosti. Ač se tento příběh odehrává jinde a v jiné době, všechno je stále aktuální a dá se praktikovat i v dnešní době. Je zde nádherně popsána příroda, máte pocit, že se s nimi procházíte po horách, že cítíte chladný potok na Vašich nohách a slyšíte zpívat ptáčky.
Celkově nádherný příběh. Ke čtení si rozhodně připravte kapesníčky. Nejednou mě kniha dojala k slzám.
Jediný problém jsem měla, že jsem se v několika kapitolách nedokázala začíst, přistihla jsem se, že mi myšlenky utíkají pryč od příběhu. Ale i tak se mi kniha moc líbila a většinu kapitol jsem si opravdu užila.
Poslochali jsme s rodinou jako audioknihu, v dětství to dost rozvíjelo mojí fantazii, strašně mě to bavilo. Momentálně mám v plánu si i přečíst. Velmi doporucuji !
Jeden z nejsilnějších příběhů co jsem četl. Přitom podaný s prostou lidskostí. Život původních obyvatel Smokey mountains v kontrastu s okolní civilizací založené na pýše a chamtivosti. Jestli někdo potřebuje upravit své základní nastavení, doporučuju přečíst. Hodnoty souznění s přírodou, bohatství obyčejnosti, charakteru a prostého lidství ukážou zajisté cestu v každé době.
Nevím, jestli je to překladem, ale je zde několik slov, která bych do dětské knihy nepoužil. Kniha také nepřináší jednoznačný morální příklad, jako je tomu třeba u E. T. Setona (přece jenom živit se pálením whisky ). Jinak jde o krásný příběh plný lásky k bližním i k přírodě. Názory na náboženství, politiku a především o životní hodnoty a vztah k přírodě mi byly hodně blízké. Doporučuji.
Velmi uspokojivé.
Krásná kniha,taková ta kniha na celý život. Jinak ji bude člověk vnímat v dětství, jinak v dospělosti ale nejvíc si ji asi čtenář vychutná ve zralém věku.
No měla jsem ji půjčenou z knihovny,ale už mám na cestě svou knihu.
Po knihe som siahla len tak náhodne....a aj keď som knihu kupovala na základe pozitívnych recenzií, nečakala som tak prekrásny príbeh. O živote, vzťahoch a o prírode... úprimné a čisté - detskými očami. Múdrosti starých rodičov tak ako ich vníma dieťa.
Aj keď je až zarážajúce a nepochopiteľné, ako autor - človek taký aký bol, dokázal napísať niečo takéto.
V tomto prípade ozaj platí, že treba sa sústrediť čisto na knihu a nie na toho, kto za jej vznikom stojí.
„[Dědeček] dodal, že dyž člověk ztratí něco, co miloval, je mu dycky tak. Řekl, že jediný východisko je nic nemilovat, jenže to je eště horší, protože se pak člověk cejtí prázdnej pořád.“
Poselství, které mi utkvělo při prvním čtení ve dvanácti letech, mi pořád připadá stejně výstižné. Tehdy jako dítě jsem ostatně řadě věcí nerozuměla (tak například jsem spolu s hlavním hrdinou netušila, co je Sodoma a Gomora :)). O to větší potěšení mi „Škola Malého stromu“ přinesla teď, kdy už chápu. Občas až příliš dobře. Tragika Vrbovýho Johna se pro mě stala skoro hmatatelnou, jelikož se mi zdá, že i já se dívám na zkázu svých Národů.
Otcův exemplář je tak opotřebovaný, že ke hřbetu nezbyl jediný přilepený list; všechny do jednoho se zařídily po svém. Ani se té očtenosti nedivím, protože je to zásadní kniha. Taková, která má schopnost změnit způsob, jak o věcech přemýšlíme. Ačkoli myslím, že autorův pokus vyjádřit indiánskou mentalitu dopadl spíš jako sebeprojekce toho nejlepšího v bělošské duši na Čerokíe. (Tak třeba ekologická šetrnost je všem indiánům, které znám, cizí.) No, proč ne?
Mám ráda dědečkovu prostotu smíšenou s čímsi, co vypadá jako naivita, ale ve skutečnosti je to šlechetnost, přímost a životní moudrost. Líbí se mi, jak k hrdinům v jemných náznacích doléhají ohlasy světa 30. let, Velké hospodářské krize a válečných příprav. Obdivuji jemnou, citlivou a výstižnou kresbu lidských a zvířecích charakterů i přírody. A dojímá mě autorův humor. (Mimochodem jeho politické angažmá je mi absolutně jedno. Protože, jak řekl osvícenský myslitel G. Ch. Lichtenberg, „Nezajímá mě, jaké lidé mají názory, ale co z nich ty názory udělaly.“)
Vzhledem k tomu, že je tu naladění především pozitivní si dovolím dát prostor svojí negativní stránce. Nechápejte mě špatně, četbu jsem si z větší části užila, jenomže tahle knížka je tak zahrabaná v kontroverzi, že přes ní obsah skoro není vidět.
Je toho tolik, že ani nevím, kde začít. Zaprvé, kniha byla původně vydaná jako autobiografie ("true story"), bez přiznání faktu, že je příběh smyšlený. To mi nepřijde zcela v pořádku, zvlášť s přihlédnutím k faktu, že autorem je člověk, bez nativního (indiánského) dědictví, který navíc aktivně politicky podporoval segregaci a byl členem Ku-klux-klanu. Co je ještě odpornější je fakt, že české vydání to na zadní přepážce prezentuje jako nepodloženou teorii, když přitom skutečně není moc o čem spekulovat... (Pravda, autor nedostal možnost se obhájit, protože když se to provalilo byl už po smrti, ale jeho činy celkem jasně mluví za něj...) Tím se samozřejmě nabízí otázka, jak byl vůbec takový člověk schopen napsat tak krásnou knihu? Osobně naprosto netuším...
Ten problém je samozřejmě ale daleko hlubší... Jedná se totiž o celkem suverénní kulturní apropriaci, kulturní krádež. Carter vypráví příběh, který mu nenáleží a navíc potvrzuje romantické stereotypy alá Rousseau a jeho ušlechtilý divoch. Čerokiové sami se ke knize vyjádřili a slova a zvyky, které jsou v ní popsané jsou nepřesné... Celá situace je ještě zkomplikovaná tím, že "indiánské" kultury jsou ze své podstaty většinou nemisijní, jsou soukromé a nemají být zaznamenávány někým, komu to nepřísluší. Nevím, jak se k tomuto problému staví konkrétně Čerokiové a vzhledem k tomu, že autor to ani nezaznamenal přesně to z tohoto hlediska asi nepředstavuje ten nejklíčovější aspekt.
Mojí osobnější výtkou ještě je určité zlehčování, které se tu dostane problému "Internátních škol" nechci tu o tom mluvit, protože je to velmi komplikované téma. Ale pravdou zůstává, že děti byly indiánským rodinám - často násilně - odebrávány. Značná část dětí v těchto zařízeních zemřela a zbytek byl doživotně traumatizován, způsob, kterým je to tu popsáno nepovažuji za přiměřený a upřímně je spíše parodií daného problému...
Po tomto černém začátku bych ráda dodala, že se mi obzvláště začátek knihy moc líbil, že obsahuje spoustu nádherných myšlenek, které jsem si hned zapsala. Že jsem se u komentářů Shakespeara smála, až jsem se za břicho popadala. Že láska, kterou jsem z dědečka a babičky z knihy cítila, byla tak skutečná až se mi nechce věřit, že je příběh smyšlený. Jenomže všechny tyhle věci zcela neospravedlňují autorská rozhodnutí, které Carter udělal. Bylo tolik možností, jak to udělat lépe, ale on si zvolil tu nejprolhanější... Psát ale umí a to nádherně. Nicméně "Odvedu vás do Sierry Madre" v mém srdci tato kniha rozhodně nepředčí...
Poetické rozprávanie o živote v súlade s prírodou, kde si človek berie od prírody len toľko, koľko potrebuje, kde rozumie stromu, potoku aj vetru, kde sa žije skutočné priateľstvo.
Škola Malého stromu je vyprávěním skutečných událostí ze života indiánského chlapečka, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, jež byli z kmene Čerokíů. Jednotlivé kapitoly popisují různé samostatné příběhy. Kniha je obsahově prakticky dokonalá. Dozvěděla jsem se toho spoustu o životě indiánů a jejich "vychytávek". Nejedna kapitola mě dojala k slzám. Plné hodnocení nedávám jen proto, že jsem se nebyla schopna začíst. Ale to nic nemění na hodnotě knihy. ❤️
Kniha je plná lásky k přírodě a všemu živému. Krásná, dojemná, něžná, humorná ... a hlavně moudrá.
posloucháno jako audiokniha...(což možná nebyla úplně dobrá volba - již zmiňovaná hudba mi osobně nesedla - navozovala těžce mollovou atmosféru, melancholii a natahovala prostor mez dějěm..)
v mezidobí poslechu jsem proletěla komenty a životopis autora - což taky nebyla dobrá volba, jako ostatní jsem vnímala ten kontrast...a text na mě také začal působit jako prvoplánovitě napsaný s cílem zaútočit lidem na city...ale povedlo se mu to, frajerovi...také Malý Strom i na mě působil neskutečně zraleji než na 5 let, ani indiánské díě nemohlo být tako posunuté o několik let napřed...představa 5letého prcka, pálícího whisky, nebo 8letého kluka, pracujícího po farmách, když mu umřeli staří rodiče....
souhlasím s tím, že knížka obsahuje spoustu zajímavých myšlenek..spoustu zajímavých detailů z života Čerokíu...(pokud, jak také píše víc lidí už přede mnou, jsou pravdivé) a dojímavý závěr..
každopádně, zajímavá knížka...navzdory všem ale..navzdory autorovi. a aj kdyby ji psal na efekt, dle čtenářské odezvy se mu to povedlo...váhám mezi dobrou a velmi dobrou...a protože jsem cíťa, dávám nakonec víc. Howgh !!!
Rozhodně to není moralitka ve smyslu Indiáni hodní, bílí zlí. Občas jsem si představoval místo indiánské rodiny rodinu romskou...
Štítky knihy
zfilmováno Indiáni člověk a příroda rozhlasové zpracování babička dědeček boj za svobodu literární mystifikace fiktivní životopisy, biografieAutorovy další knížky
| 1996 |  Odvedu vás do Sierry Madre |
| 2000 | Škola Malého stromu |
Pěkný příběh, ale styl psaní mi nevyhovoval a ke čtení jsem se musela často nutit.