Skřivánek
Jindřich Šimon Baar
Společenský i hospodářský obraz chodského venkova v době kolem 1. svět. války. Antonín Skřivánek jako typický představitel chodských sedláků a výměnkářů, člověk s dobrým srdcem a s přímým postojem k lidským chybám a nedostatkům.
Přidat komentář
Pěkná knížka o chodském sedláku Skřivánkovi z Borovna, který se s ničím nepáře , na všechno jde selským rozumem a krásnou chodštinou. Humorná je jeho návštěva Prahy , kde se projeví veliký rozdíl vesnického chápaní světa s městským životem, který starý Skřivánek dost těžko chápe.
Krásný, trošku i humorný román o venkovském usedlíku z počátku století XX. století, za 1. světové války a po ní, který má rád staré dobré časy. Škoda že autor románu pomalu začíná upadat do zapomění.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jan Cimbura |
| 1972 | Hanýžka a Martínek |
| 1965 | Paní komisarka |
| 1969 | Holoubek |
| 1975 | Osmačtyřicátníci |
Tato kniha je esencí klasické české literatury. Jde o příběh stárnoucího statkáře, který po smrti své ženy předává statek synovi.
Úvod je "Mrštíkovský", kde Skřivánka poznáváme jako částečně furiantského, ale hlavně tvrdohlavého a panovačného člověka. Následně se přesouvá do "Raisovské či Bezouškovské" role výměnkáře, do toho ale přichází válka a pantáta se vrací k hospodaření. Po roce 1918 se vrací na výměnek a kniha dostává nádech "Babičky".
Tím samozřejmě nechci říct, že jde o plagiát. Jen jsou jednotlivé část dost odlišné. Každopádně jsou ale navýsost Raisovské, takže ač Skřivánkova postava není úplně ideálním hrdinou, jako třeba Cimbura, určitě doporučuji k přečtení.