Skromný návrh

Skromný návrh
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387810/mid_skromny-navrh-tUi-387810.jpg 4 57 57

Ostře sarkastický pamflet z roku 1729, v němž proslulý anglický satirik navrhuje vskutku nekonvenční řešení sociální otázky. Ve svém krátkém pamfletu předkládá Jonathan Swift "skromný návrh" na řešení situace dětí z nejchudších vrstev tak, aby se staly pro společnost prospěchem a nikoli přítěží. S velmi kousavým a velmi černým humorem rozvádí myšlenku, jejímž základem je proměna těchto dětí ve vybrané lahůdky pro bohaté. Skandální text je tak vyhrocenou, ostře satirickou sociální metaforou.... celý text

Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: ekniha , Městská knihovna (Praha)
Originální název:

A Modest Proposal, 1729


více info...

Přidat komentář

Vendula39
18.11.2024 5 z 5

propracované dílo, zabývající se kritikou společnosti, jako takové. Častá ironie a sakrasmus, prodávání dětí na jatka a mnoho dalšího, vše shrnuto pouze v několika stránkách, ale zato geniálně, se smyslem pro detail.

JulianaH.
28.04.2022 4 z 5

Swiftovu kanibalskému pamfletu jsem se vyhýbala dlouho. Bylo mi totiž jasné, že jeho satira mi moc satirická připadat nebude; a taky že nepřipadala. Moje rozpaky vlastně shrnuje výrok profesora Stanislava Komárka (parafrázuji po paměti z univerzitní přednášky):
„Kdo dokáže sníst pečené sele, stěží může vyčítat starým Mayům, že oni jedli pečená batolata. Evolučně vzato je rozdíl mezi batoletem a seletem menší než mezi seletem a kuřetem.“

Jinak je pamflet, který žertem spatřuje v jedení chudých kojenců/batolat východisko z irského hladomoru, rozhodně zajímavý. Na pouhých 9 stránkách se dotýká vztahů mezi Irskem a Anglií, problému masívního vystěhovalectví, nesouladu mezi irskými katolíky a anglikány, vykořisťování nájemných sil statkáři, domácího násilí nebo třeba dětské žebroty či krádeží (dozvíme se, že zlodějů pod 6 let je opravdu pořídku).

Bylo také obohacující číst ho v kontextu ekonomických teorií 18. století (protekcionismus, populacionismus, malthusiánství). Škoda, že jsem ho neznala v době, kdy jsme tyhle věci probírali na hospodářských dějinách. Možná bych měla tu drzost napsat si ho na seznam četby ke zkoušce a pak s hlubokou vážností vykládat o Swiftově využití statistiky... a „kanibalismu jakožto depopulačním mechanismu“. xD Vlastně mi připomněl Bastiatovu „Petici výrobců svíček“ (za zrušení slunce), to je ekonomický text stejně rozmarného humoru.

Takže z hlediska ekonomicko-historického super. Z hlediska etického, jak už jsem řekla, s ním mám problém. Respektive mám problém s pokrytectvím, které z lidojedství dělá tabu i v jinak karnivorní společnosti, jako je naše. U nás i našich lidoopích příbuzných jsou infanticida a kanibalismus přirozené; nejíst lidi patří k výsadám pouhých několika kultur a staletí. Ergo absurdnost, která stojí v jádře Swiftova humoru, nakonec vůbec absurdní není.

Kromě toho nejde o první dílko, v kterém jsem se setkala s návrhem na lidská jatka, takže jsem nezažila ani moment překvapení. U pasáže, kde autor mluví o člověčině jakožto doplňku hovězího a vepřového, jsem si vzpomněla na slavného filosofa Petera Singera. Ten říká, že zabít roční dítě (jak Swift radí) je morálně přijatelnější než zabít dospělé prase, jelikož čuník je vnímavější a inteligentnější než (post)kojenec. Souhlasím se Singerem, byť upřednostňuji nezabít nikoho. A tak docházím k závěru, že pamflet je docela zajímavý, ale spíš hořký než vtipný: ukazuje totiž moc iracionálních tabu a licoměrnost těch, kterým přijde v pořádku jíst všechny kromě dvounohých, lysých, mluvících opic. Ale proč vlastně?


Jass
17.04.2021 5 z 5

Mám Swifta moc ráda, Gulliverovy cesty se mi líbily jak na základce tak na střední a na tenhle jeho kontroverzní pamflet už jsem si brousila zuby nějakou dobu. Předně bych ráda řekla, že to rozhodně není četba pro každého a rozhodně se tedy neztotožňuji s některými komentáři, kteří doporučují všem. (Kupříkladu bych pamflet rozhodně nedoporučovala čerstvým matkám... a asi ani otcům. Případně lidem, kteří v sobě nemají kapku smyslu pro černý humor.) Osobně se mi to ale líbilo, Swift má takový řízný styl, který mi sedí a promyšlené to měl do detailů. Místy to na mě ale bylo trochu moc (řekněme, že mám velmi obraznou představivost a pokud jste někdy připravovali k pečení celého králíka a zdálo se vám, že tak trochu vypadá jako malé dítě, pak asi chápete....). Celkově je to jak zajímavé svědectví o Swiftově době, tak povedený literární počin. Doporučuji, ale jak jsem řekla, není to čtení pro každého...

Dani25
24.02.2021 5 z 5

No teda :D do detailov premyslené.

Set123
24.02.2021

Jenom velice krátce. Čistou náhodou jsem na tento traktátek narazil a kromobyčejně jsem se posmál. Argumenty a výhody zmíněného řešení v textu použité, jsou naprosto bravurní. Člověk nemůže neocenit skvělou satiru když ji vidí a tato je opravdu vynikající. Nejen, že je text velice příjemně strukturovaný, krátký a výstižný, ale on se ještě k tomu krásně čte. No prostě nádhera.

Při čtení jsem si vybavil jednu rozmluvu se dvěmi slečnami kterou jsme vedli asi před děva lety. Ony slečny navrhly – a byla to právě taková satira jako je užita v tomto krásném dílku -, že právě kanibalismus je řešením mnoha dnešních problémů. Konec konců s přelidněním se potýkáme více, než kdy dříve a hladomor na mnoha místech světa je taktéž třeba řešit.

Dovolte mi přidat k tomu z mé vlastní iniciativy plán, který jsem toho času měl možnost diskutovat v samotném paláci Smiřických. Tehdy jsme tam hovořili o výhodnosti návrhu eutanázie pro všechny osoby starší pětašedesáti let. No pomyslete, kolik by na tom nejen stát jako takový, ale hlavně každý jeden z nás mohl ušetřit! Jak by padla cena nemovitostí, snížilo se sociální pojištění a tak dále a tak dále. Myslím, že když tyto dva návrhy spojíme, budeme schopni zhojit veškeré rány z pandemie coronaviru vzešlé!

A budete se tomu divit, ale tohle byla také satira.

InaPražáková
16.02.2021 4 z 5

Kdyby se takhle dnes psalo v novinách... Argumentačně důsledný, s čísly pracující článek, literárně na výši, a přitom aktualní společenská kritika a satira par excellence, u které se, kdo chce, může vzteknout, ale nikoho jmenovitě neostouzí.

Taťka Hraboš
07.05.2019 4 z 5

Čekal jsem seriózní úvahu o řešení nějakého závažného společenského problému, který tehdy autorovu domovinu (Irsko) trápil, rozhodně ne něco takového. Přijít dneska veřejně někdo s takovým návrhem, tak ho okamžitě zavřou, i přesto, že je jasné, že to nemohl myslet vážně. Historie je ovšem mnohem tolerantnější – jinak by se tohle dílko nemohlo dostat do výčtu hlavních Swiftových děl (a například též do Boxallova seznamu 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete). Pokud člověk pomine šílenost a pro některé možná až nechutnost textu, musí uznat, že tenhle textík je mistrovskou ukázkou uplatnění autorových typických spisovatelských zbraní – ironie, absurdity, nadsázky, humoru, prostě všeho, co k dobré satiře patří.

Sonnysta81
22.02.2019 5 z 5

Pár stránek, které rozhodně stojí za to dočíst – nedoporučuji přestávat po prvním náznaku autorova návrhu a znechuceně odcházet. K pochopení je sice třeba znát alespoň trošku historii Irska na pozadí útlaku Anglií, ale neznalým postačí minutka na Wikipedii. (spoiler – neměli se rádi). Rozhodně doporučuji přečíst, stojí to za to (za pravdu mi dá každý, kdo dočte až k poslední teskně výmluvné větě autora této vskutku ekonimocké úvahy, osvobozující ho od údělu, který přidělil zbytku národa).

(Čteno v originále).

NEGR
07.06.2014 5 z 5

Holt - jedno dítě vystačí na čtyři porce, no a taky se zvýší kvalita šunky... Čteno v originále, doporučuji všem.