Skrytá rizika kvantové démonologie
Petr Heteša
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418608/bmid_skryta-rizika-kvantove-demonologie-nfX-418608.jpg
4
112
112
Je potřeba vyřešit problém, který omylem způsobily dvě nadpřirozené entity. Jednou z nich je umělá inteligence, druhou jsou entity astrálního světa. Nápravu je nutné provést dřív, než si toho lidi všimnou. Není ji ale možné realizovat v astrálním světě, ani v elektronických sítích AI, ale je nutný zásah přímo na Zemi, kde mají obě nehmotné entity velmi omezené možnosti manipulace s hmotným světem. Jsou tedy přinuceny spolupracovat, což ale nikdy předtím nedělaly. Astrál poskytl Yarana ze sféry Saturnu, zatímco AI pro něj sehnala hmotné lidské tělo a zajistila technickou podporu, spočívající v přímém spojení jak s astrálem, tak s blokem vrstvených procesorů ovládajících městskou infrastrukturu. Yaran byl ovšem naposledy na Zemi někdy před padesáti lety, a navíc ne jako člověk, ale jako evokovaný démon, a ještě k tomu v opuštěných, bohem zapomenutých Karpatech a ne ve vyspělé megapoli, jakou je Baltimore. Na průšvih tedy bylo zaděláno ještě dřív, než akce začala.... celý text
Přidat komentář
Z této knihy mám velice smíšené pocity. Nápad je naprosto skvělý a svět je velice dobře popsán (aby ne když se jedná o nedalekou budoucnost). Bohužel za mě je to vše co je na knize skvělé. Vypadá to jako by autor měl tento skvělý nápad s propojení dvou světů, ale nedokázal k tomu vymyslet pořádný příběh. Hlavní hrdina se pořád motá z místa na místo a ani pořádně sám neví co dělá. Konec knihy je napsaný velice poutavě, ale jedná se bohužel o posledních cca 30 stran a to je za mě dost málo. Na knihu jsem se moc těšil. Od Heteši jsem četl již několik knih, které jsem hodnotil ze strany příběhu, vyprávění i nápadů velice pozitivně, ale tato kniha mě zklamala.
Oslovilo mě téma - propojení AI a démonů z astrální roviny, to přece zní naprosto báječně! Už po prvních stránkách bylo jasné, že kniha bude podaná specifickým stylem, který kombinuje gore s absurditou a infantilismem. Nejdřív bylo celkem osvěžující, že nejsou démoni strojeně důstojní, ale kniha je dlouhá a ke konci už mi lezlo krkem, že se vyjadřují jako dospělý, který se snaží znít mladistvě. Nijak mě neiritovalo básnění o zrzkách a kozách (ačkoliv je to choroba skoro každého fantasy a sci-fi), to dávalo celkem smysl vzhledem k tomu, že Yaran je jako démon zažil poprvé v životě, ale Yaranovy mobily a naprosto zbytečné "přepojování", které vždy znamenalo další dětinské hlášky a potvrzení přepojení, to byl opravdu hardcore. Kdyby to aspoň pořád dokola nebyly ty samé výrazy... Taky to celé nějak rychle skončilo, asi jsem čekala nějaké grandióznější finále, těžko říct.
Kniha se mi ale i tak líbila, podle mě skutečně už nešly lépe vystihnout zážitky démona v lidském těle, popisy usínání, probouzení, požití alkoholu atd, to znělo vyloženě autenticky! I např. popis orgasmu z pohledu astrální bytosti v lidském těle byl promakaný a na úrovni, což bych po těch věčných trapných nadávkách, co po sobě démoni střílí, nikdy neřekla.
Je skvělé, jak autor dokázal přitáhnout postavy z "astrálu", místa, kde neexistují jakékoliv fyzikální zákony a neproměnit knihu v abstraktní filozofický blábol.
Kniha má zajímavý námět, o tom žádná. Koexistence astrálních entit, AI a nic netušících lidí je zajímavá konstelace. Problém je, že zůstává hrubě nevyužitá.
Většina děje je o tom, jak se Yaran (najatý lovec z astrálu) setká s některým z uprchlíků, dostane na prdel, vzkáže astrálu i AI, že už to skoro měl, a pak si jde dát panáky Jacka Danielse, než si to o den dva později jde střihnout celé znovu. Občas je to říznuté tím, jak lační po "vibracích" jedné ženské, nebo jak jiným zírá na prsa. Tohle vyplňuje první asi tři čtvrtiny knihy až do závěrečné akce, která je... vlastně nic moc.
V kombinaci s tím spolu všichni mluví jak zpruzení puberťáci s poruchou pozornosti (to neustálé přerušování pitomými dotazy jako "kdo zase?" "cože?" "proč jako?" mi začalo rychle lézt krkem), kromě prsatých žen, které vyloženě tečou jen z pohledu na Yarana a bez výjimky s ním flirtují. Výhodou toho všeho ale zase je, že je to na čtení velice nenáročné, takže to člověk dokáže prolétnout relativně rychle.
Být mi tak 15, byl bych z knihy asi nadšený. Protože mi ale už tolik není, mé dojmy jsou poněkud mrzutější.
Perfektní návod na zničení démonů. Pan Heteša má ohromnou fantazii při popisování prostředí, oblečení, podob nejrůznějších bytostí i nebytostí i smysl pro situační komiku.
Démoni jsou sice věční, ale lidské city i s nimi pořádně zamávají.
Moje třetí kniha od p Heteši. Jsem z toho takový rozpolcený po výborném Inficu, což byla první, kterou jsem od něj přečetl, mi další knihy nějak nesednou. Je to samozřejmě velmi subjektivní, nicméně přijde mi, že p Heteša umí vymyslet naprosto fantastický příběh, nicméně neumí ho (pro mě) poutavě napsat. Styl jakým je to napsané, velký výskyt stejných nebo velmi podobných obratů použitých napříč knihami mě nebaví.
Za mě velká škoda, samotný příběh je skvělý, zpracování však pokulhává.
Brzo mi balíčkem přijdou další dvě, tak doufám, že mě nezklamou.
A to jste věděli, že oměj šalamounek má v téhle knize přinejmenším o deset výskytů více než v Mückově kolorovaném rostlinném atlasu v kapesní velikosti z roku 1921? To jen tak pro pořádek. A proč? Zřejmě proto, že to tak pěkně zní... Oměj šalamounek...
Jsem nadšená. Bylo to kvantově parádní. Zábavné, vtipné, velkorysé, lidské a plné fantazie.
Díky, Tervo, za postrceni do tohohle světa. Mám se. :)
Díky, pane Hetešo, psaní vám jde náramně.
Svět astrálů, lidí a umělé inteligence se náhodou propojí při nezdařeném evokačním rituálu. Tři démoni, resp. dva démoni a jedna divoká hravá démonka se ocitnou na Zemi a nechtějí zpátky do astrálu. Živlový král ze sféry Země se spojí s AI (umělou inteligencí) a vyšle démona Yarana, kterému AI dočasně propůjčí tělo, aby vše dal do pořádku a ty tři démony vrátil zpět nebo eliminoval. A zatímco uprchlí démoni sledují svůj vlastní cíl (jak jinak, jde o získání moci) a používají k tomu jen prázdné kopie lidských těl, tak Yaran se musí adaptovat na lidské rozměry. Samozřejmě v románu má svůj prostor akce, dějové zvraty, krásné ženy a smíšené pocity hlavní postavy - astrální entity v lidském těle. Lidé jsou trochu na okraji, neboť AI je čím dál přidrzlejší a dochází pomalu k názoru, že je brzy nebude až tak moc potřebovat. Nechybí tu humorné situace, jako třeba příprava astrálky na rozmnožovací hrátky, kdy je nucena přizpůsobit i vnitřek těla, aby tam nebyla jen tma... Rovněž se člověk i trochu poučí - že je fajn po v baru probdělé noci se ráno vyprostit pomocí jablečného džusu (škoda, že jsem to nevěděla dřív). Svět astrálních entit rozhodně není suchopárný, jsou tam popsány vztahy a intriky a také nechutnosti - no uznejte sami - démonovi za protislužbu už nestačí démončiny nohy a nabídnuté ruce - chce i krk! No fuj! V průběhu četby vámi procházejí příjemné vibrace a nad hlavou poletuje 8 žlutých motýlků (dokud je kočka nesloví). Takže - Démoni jsou věční! Až na věky věků!
Další velmi dobrá cyberpunková detektivka, jakou snad umí jen páně Heteša. Spojení astrálního světa a démonů s velmi moderním světem lidským je natolik originální, že minimálně svou originalitou velmi výrazně vyčnívá z průměru. K tomu je to velmi čtivé a poměrně slušně spádné. Takže pokud už Vám leze krkem klasická linka hrdinské fantasy a klasická linka přetechnizované budoucnosti klasické sci-fi, toto je rozhodně kniha, která má nový neotřelý nápad a už jen kvůli tomu stojí za pozornost.
Po delší době jsem zabrousil k Tvorbě pana Heteši a rozhodně nelituji. Kniha mě bavila. Osobně mám rád propojení démonů, nadpřirozena a reálného světa. Doporučuji ;)
K Hetešovým knihám se obtížně vymýšlí obsáhlejší komentáře, než že je to prostě klasickej Heteša :) Tahle kniha má poměrně zajímavý námět, kdy jsou přinuceny spolupracovat dvě nadpřirozené entity - umělá inteligence a astrální svět - aby vyřešili malér a pokud možno přitom neprozradili svou existenci lidem. Jenže tento nápad zůstal do značné míry nevytěžen, protože v jádru je to prostě klasická hetešovka. Hrdina, který jde od nakládačky k nakládečce, postupně si skládá střípky a kam přijde, tam mu kolem krku skáčou krásné ženy. Konec opět poněkud antiklimatický, ale aspoň dává smysl. Bavilo mě to, ale nic světeborného, prostě klasický Heteša :)
Hetešov Baltimore ma fakt baví a tento príbeh nebol výnimkou. Bolo to vtipné a napínavé, niekedy som preskakovala riadky aby som vedela ako situácia dopadla. Super oddychovka a počet strán potešil.
Většina dějů v kvantové fyzice
a biologii
je zatím nepředvídatelná.
A co teprve
v kvantové démonologii.
Toto je má první kniha od pana Petra Heteši a hned jsem se trefil. Příběh jako dělaný pro mou bránici. Perfektní rozjezd, plno hlášek, krásně vypointovaný dialogy, krev, spousty krve a motýlci. Konkrétně osm žlutých. První dva tři listy je to ještě neprůkazné, ale pak se to rozjede šíleným tempem, hláška střídá hlášku, telefony zvoní, motýlci zběsile lítají...ale to už jsem psal.
Démoni jsou věční.
Až na věky věků.
Citát: Ta kurva astrální zasraná.
Objeví se i psychický kolaps služebních fialových androidů (prostě omdlí), o svá práva se přihlásí i magnetické odezvy emoční energie vzdálené vesmírné civilizace (kecy), zazní rajská hudba i s motýlky (všech osm) Všechno se to tak zamotá, že se to opravdu UI (umělá inteligence) snaží zachránit těmi mimozemšťany (to je pravda), ale soustřeďme se na důležitější věci, třeba na toho nebožtíka, kterého musíme na dvě minuty oživit (je mrtvý, co víc se mu může stát?)
Démoni jsou věční.
Až na věky věků.
Malá ochutnávka:
Pozdravuje vás Smaragd a posílá Aconitum plicatum.
„Prosím?“
Oměj šalamounek, prý jste ho chtěl.
„To je od něj hezké. Nečekal jsem, že bude tak rychlý“
Taky to vůbec nebylo jednoduché. Tenhle je konkrétně z Hrubého Jeseníku.
„To mi nic neříká“
Morava.
„Pořád nic, přiznal jsem“
Česká republika.
„Zavrtěl jsem hlavou“
Evropa.
„Jo, chytil jsem se konečně. Vím, kde je Evropa. Jsou tam Rumunské Karpaty“
No sláva.
Když sedím doma v křesle, vždycky čtu jen komiksy. Klasické knihy si nosím ven a když cestuju z i do práce, a i v práci, tak si čtu. U tohoto příběhu jsem po dlouhé době udělal výjimku. Prostě mě dobrodružství a činy hlavního hrdiny tak dostaly, že jsem to musel o jednom teplém víkendu prostě dočíst doma. Bál jsem se nějakého skrytého rizika v obsahu knihy, ale nakonec to byl planý poplach. Během čtení mi kolem hlavy létali motýlci. Konkrétně jich bylo osm. Žlutých.
Démoni jsou věční.
Až na věky věků.
Citát: Přešel jsem k ledničce a přečerpal půl deci Jacka Danielse z lahve do žaludku.
Nějak mi unikal tento Český spisovatel, ale Skrytá rizika kvantové démonologie mi v tom udělala celkem jasno. Musím si od tohoto spisovatele prostě sehnat ještě pár knihy. Možná budou horší, možná ještě lepší, než tato, ale mám pocit, že styl psaní pana Heteši se zas tak moc radikálně nezmění. Musím doufat. Skrytá rizika kvantové démonologie mi dokázaly, že humor v Českém příběhu ještě nevymřel.
Démoni jsou věční.
Co že?
A do prd....ale nic.
Citát: Furt si na tom letišti čuměl na kozy, tak tady je máš úplně celý ve 3D.
Vybral jsme značnou spoustu citátů. Pan Heteša je mistr slova a z jeho repertoáru je rozhodně z čeho vybírat. Věřte mi, nechtěl jsem do citátů opisovat celou knihu, tak jsem vybral tuším asi víc jak dvacet citátů. Všechny jsem je i s motýlky vložil do jeho profilu. Kdo má rád humor, drahé kameny, zuřivé démony, Jacka Danielse, fialové androidy, žluté motýlky a akci, rozhodně by neměl otálet a tuto knihu, tento příběh, si okamžitě sehnat. Za mě rozhodně osm žlutých. Tak nic, prej jen červený a hvězdy a max pět. Proč zde nemůžeme hodnotit žlutými motýlky?
Démoni jsou věční.
Nadobro a na věky věků.
Citát: Napadlo mě, že žádný android nemůže být černoch, protože by jeho fialové zbarvení přes tu černou nebylo vidět. Jasná diskriminace. Divím se, že se ohledně toho ještě nevyskytly černošské bouře.
Nebylo to takové na co jsem od tohoto autora zvyklý. Snad další kniha bude lepší.
Tak jsem konečně změnila žánr a nelituju. Sice jsem se na začátku strašně snažila přijít na fungování a podstatu astrální sféry, ale pak jsem pochopila že tudy cesta nevede. Prostě jsem si řekla, že jsou to takoví divní emzáci a hned to bylo lepší. AI byla fajn. Taková hodná tetička, co hlídá své lidstvo, aby bylo spokojené a moc se nevyptávalo. A kupodivu má AI super sarkastickej humor, i když to tam maj vsichni, i ti divní emzáci. Super oddychovka.
Po méně zábavném a záživném začátku se to skvělé rozjelo nabralo to na obrátkách a spádu a hrozně jsem si to užíval. Bylo to zase jiné než klasický kyber punk ale bylo to super. Pravda jiné jeho díla jsou akčnější nebo vtipnější ale celkový výsledek co jsem dostal byl zábavný a velmi povedený . Už se těším na jeho další knihu.
Už za základní nápad spojení astrálních bytostí a umělé inteligence si autor zaslouží pořádný bodový nášup. Natožpak za spoustu dalších akčních scén kombinovaných s odlehčenějšími, ale velmi vtipnými částmi. Ono nedat této knize 5* si navíc každý rozmyslí protože: Démoni jsou věční. Až na věky věků.
Pan Heteša se dobře čte. Ale bohužel...Dočetl jsem dnes ráno a kromě hlavní zápletky nedokážu z knihy skoro nic více říci. Podobný problém jako u knihy Co to žere...hlavní hrdina několikrát nakráčí do jasných pastí a stejně to vždy přežije, protože ho náhodou něco zachrání. Kdyby to nebylo vždy tak okaté, tak proč ne. Ale zde i v další knize to prostě úplně bodá do očí. Jinak nápad zajímavý a celkové pojetí také. Odpočinková četba jak má být, ale je v tom něco rušivého...3* Pana Hetešu nezavrhuji a přečtu si i další jeho knihy.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2014 |  Zajatci Minecraftu |
Umělá inteligence se spojila s astrálními entitami, aby společnými silami dopadly tři uprchlíky Metatrona, Serafa a divokou Tiftin, a to dřív, než si toho lidi všimnou. Že to nebude tak úplně jednoduché je jasné od samého začátku. Ingredience, ze kterých Petr Heteša míchá svůj akční koktejl, jsou vybrány dobře. Příběhu nechybí napětí, vzrušující zápletka i spletitá cesta k rozřešení celé situace. Některé Hetešovy nápady a interakce jsou opravdu k nezaplacení. Funguje drsná pouliční mluva i kapka té rezonující romantiky, kterou Petr do příběhu citlivě vpletl. Přesto jsem měl pocit, že jeden převod mu tu skřípe, díky čemuž se celý ten rozjetý spektákl nikdy nedostane přes povolený rychlostní limit. Snažení Yarana Winwooda-Cunninghama dostihnout a eliminovat uprchlíky je bezzubé a čím blíž konci, tím víc připomíná grotesky Laurela a Hardyho. Konečně i finále jak tak trochu hra s vajíčky o to, které se rozbije dřív a zachrání ho snad jen výkon Ziony Bianchi v duelu s astrálními entitami. I přes výhrady mě ale Heteša bavil a těším se na jeho další dílko.