Příšeří
Ragnar Jónasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468086/bmid_priseri-BCz-468086.png
4
70
70
Skrytý Island série
< 2. díl >
Existuje souvislost mezi deset let starou vraždou a nedávným úmrtím, které vypadá jako nehoda? Vyšetřovatelka Hulda Hermannsdóttir hledá pravdu skrytou v tichu odlehlých, neosídlených míst. Příšeří je ale víc než jen klasický kriminální román o hledání pachatele – je to příběh o různých podobách zločinu, o vině a svědomí. Kladné a záporné postavy nejsou jednoznačně vymezené a román nabízí hluboký vhled do osudů lidí, do jejichž života zločin tak či onak zasáhl. Jeden z nejlepších kriminálních románů roku 2019 podle Sunday Times.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2021 , VendetaOriginální název:
Drungi, 2016
více info...
Přidat komentář
Příšeří nefunguje a může si za to jen a jen samotný Jónasson. Tipuji totiž, že nikdy nechtěl udělat z Huldiných případů sérii, a proto skončil první díl tak, jak skončil. Jenže dvojka pak už jen opakuje věci, které jsme odhalili minule. My už víme, proč manžel a dcera vyšetřovatelky zemřeli, známe osud jejích rodičů i prarodičů, víme, jak dopadne její kariéra. Tak proč ty tajnosti? Celá Huldina linka je pak prakticky zbytečná. No a případ? Ten je tak tupě nijaký a vyšetřovatelům se vše daří vlastně samo od sebe, že jsem zapomněl, že už mám knihu dočtenou a hledal jsem ji v knihovně, abych ji dotáhl do konce. Nepřeháním, opravdu.
Průměrná, nepříliš napínavá detektivka z atraktivního prostředí Islandu. Jednoduchá dějová linka, dva zločiny, které dělí 10 let. Hulda, která vyšetřuje ten poslední, má sama soukromé problémy, které v knize bohužel zabírají zbytečně moc stránek. Příliš mě to tedy nenadchlo, je to knížka, na kterou se rychle zapomíná.
Za mě přesně ten styl, který mám rád. Zapadlé místo, islandská příroda, záhada, pár podezřelých, a už to jede. Autora mám rád, tato kniha mě také vůbec nezklamala. Přečteno za dva dny na dovolené, doporučuji přesně k takovému účelu :-)
Atmosféra zapadlé chaty v liduprázdné islandské přírodě mě ke knížce rychle připoutala. Napětí jsem ze stránek doslova cítil. Když do děje vstoupila vyšetřovatelka Hulda, dané napětí se sice vytratilo a tempo děje se malinko zpomalilo, stále jsem ale chtěl vědět, jak knížka dopadne. Závěr nebyl překombinovaný a autor se nesnažil zcela běžnou zápletku nějak dokrášlovat. Oceňuji také zasazení části děje na ostrov Ellidaey. Jeho fotky mě vždy přiváděly k otázce, jaké tam musí být nějaký čas v osamění žít. Díky autorovi to malinko vím. Bavil jsem se
Nebylo to špatné, ale strašlivě nepřehledné, počáteční kapitoly na sebe vůbec nenavazovaly, tak jsem se v tom ztrácela. Pak jsem zjistila, že pár rozházených kapitol je před deseti lety a zbytek, kdy se děj postupně stmeluje, je současnost. Postavy mi splývaly, nebyla jsem si jistá, kdo je kdo, musela jsem listovat zpátky a dohledávat. Prostě tento formát psaní není nic pro mě.
(SPOILER) Na další setkání s Huldou jsem se opravdu moc těšila a přestože jsem se na začátku docela těžko orientovala jak v ději, tak v jednotlivých postavách, ve finále jsem byla nadšená stejně jako v prvním díle ;-). Hulda je zase spíš zdrženlivá a klidná - a právě to se mi na ní líbí. Kniha se tentokrát odehrává patnáct let před prvním případem a zároveň ve dvou časových rovinách - a sice v letech 1987 a 1997. Tedy v době, kdy se Hulda snaží prosadit mezi svými mužskými kolegy jako policistka. Nemá to ale vůbec lehké a často je s ní jednáno dost nespravedlivě. Přesto - nebo právě proto, se doslova vrhne do vyšetřování případu mrtvé mladé ženy na osamělém ostrově. Klára, která zde trávila víkend se svými přáteli, aby si připomněla smrt své kamarádky Katly, která byla zavražděna před 10 lety, je nalezena mrtvá pod útesy. Šlo o nehodu či sebevraždu? Anebo to byla dokonce vražda? Postupně vycházejí najevo souvislosti mezi tehdejším případem a současným vyšetřováním, které nakonec Huldu dovedou až k rozuzlení, které bylo - aspoň podle mého názoru - hodně překvapivé a nečekané... Kromě toho se čtenář dozví další zajímavosti z Huldina soukromého života, konkrétně zde pátrá po svém neznámém otci. Toho se jí skutečně podaří najít, aniž by o tom ovšem věděla, protože on se jí nedá poznat... Víc už ale prozrazovat nebudu, kniha za přečtení určitě stojí ;-). Autor píše výborně a mně jeho styl vyhovuje, proto se budu časem těšit i na poslední Huldin případ...
Za mě slabší než 1. díl. Huldu jsem si v Temnotě oblíbila, takže jsem byla ráda za pokračování. Se zasazením děje do minulosti nemám problém. Spíš mi vadila časová, místní i dějová roztříštěnost a příliš velké množství postav. K tomu přidejte kratinké kapitoly. Na mě už to bylo moc nekonzistentní. Navíc mám pocit, že se vytratila všudypřítomná ponurost, která čišela z 1. dílu, což je za mě škoda. Přesto zkusím i 3. díl, Huldin osud mě zajímá.
Huldu jsem si oblíbila už v prvním dílu - obyčejná starší žena, se kterou se život nemazlil.
Druhý díl časově předchází prvnímu a když se dívám na anotaci třetího dílu, vracíme se ještě více do minulosti. Zajímalo by mě, jestli to byl autorův záměr od začátku a nebo se rozhodl pokračovat až po úspěchu prvního dílu...
Obě knihy se mi líbily a rozhodně doporučuji k přečtení.
Mě to bavilo moc, líbila se mi komorní atmosféra a psychologický rozměr postav, nejsou černobílé a pachatelé nejsou vždy úplní padouši.
Také je mi moc sympatická Hulda, mezi všemi těmi depresivními vyšetřovateli se sklonem k alkoholismu a mladými superhrdinkami je hrozně osvěžující setkat se s hlavní hrdinkou, která je obyčejnou ženou v postarším věku. O to víc, že autorem je mladý muž!
A k tomu jejímu "vzkříšení" po předchozím dílu, kterému se zde mnozí diví - jestli jsem to správně pochopila, druhý díl časově prvnímu předchází.
(SPOILER) První díl jsem nečetla a na dovolenou tato kniha byla dobrá. Žádné drama, logické postupy a vyústění. Autor mě neoslovil.
Čtivé, ovšem velmi pomalé, často s opakováním a vytahováním minulosti: střípky, všehochuť, v desetiletém rozpětí, se velice pomalu skládají za umělého utajování autorem vazby a aktéry, dokud to jde. Ve skutečnosti poměrně velmi slabá zápletka, nejisté důkazy (spoiler: svetr odsouzeného na chatě v jeho vlastnictví? propána, jaký je tohle důkaz?) a nepřesná vyšetřování. O vyjadřování protagonistů a jejich myšlenkových pochodech nemluvě (velmi mě štvalo, že devatenáctiletí byli braní za děti, a o deset let později se na tom - u "kluků" vlastně pořád nic nezměnilo!).
Hulda do toho ještě pořád myslí na svého neznámého otce v Americe a svoji smutnou rodinnou minulost (všechno ale stejně neodhalila). Pomalost ve všem se jen částečně dá přisoudit době děje, roku 1997, kdy s mobily na Islandu byli ještě v plenkách i mezi policisty, o jiných vymoženostech nemluvě.
Temnota se mi líbila mnohem víc, opravdu temné, tajemné, napínavé a Hulda měla namále - jak vidno, přežila. A taky Island tam byl lépe vylíčen a s větším významem pro děj.
Suma sumarum: 75%
Za mě super thriller. Výborně se čte, je to napínavé postavy se mi moc líbili a celý příběh je skvěle pojatý. Určitě doporučuji si přečíst.
Nejak som nepochopil že je Hulda nažive, keďže v prvom diely bola pochovana za živa. Dej sice zaujimavy ale nemalo to potrebnú svižnosť.
Tak jsem si myslela po prvním díle, že Hulda už nežije.
Tolik neštěstí v jedné rodině.
Dobré čtení, ale jak tu bylo napsáno něco tomu chybělo. Žádné napětí ani komplikace příběhu - pro mě slabé čtení.
Ač jsou knihy Ragnara Jónassona docela prosté, tak mě to nevadí, a vždy po jeho nové knize ráda sáhnu. Tentokrát ale musím říct, že i mně to přišlo docela jednoduché. Nenudila jsem se, bylo to přečtené rychle, ale něco tomu chybělo.
Štítky knihy
Island vraždy islandská literatura severská krimi islandské detektivky policejní vyšetřování
Příšeří
Mam rad knihy tohoto islandskeho autora, v Britanii jsou on i jeho knihy velmi popularni.
Vetsinu z nich jsem precetl v anglictine a kniham Ragnara Jonassona jsem uplne propadl.
Skvele vybudovana atmosfera, vztahy mezi postavami na hrane, tisen a mrazivost vyzaruje z kazde stranky. S Huldou ctenar musi soucitit a vsechno prozivat.