Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170063/bmid_slavnosti-snezenek-ZmS-170063.jpg
4
529
529
Nezkrácená sbírka Hrabalových povídek o Kersku a jeho svérázných obyvatelích. Povídky o lidech, kteří si uchovali pohled první lásky na tento svět i na často nelehký život. Lidé z Hrabalových podobenek jsou obyčejní venkované z oblasti Kerska, kam se autor vrátil do krajiny svého mládí, aby psal a psal. Toto vydání vychází z autorem zamýšleného souboru, který v nezkrácené a necenzurované podobě poprvé vyšel až jako součást Sebraných spisů Bohumila Hrabala v roce 1993.... celý text
Přidat komentář
Slavnosti sněženek jsem četl až po mnohém shlédnutí filmu. Film je pěkný, ale výsledný dojem je diametrálně odlišný od předlohy. Kniha je, podle mého, mnohem méně veselá a poetičtější. Řekl bych až svíravě smutná.
Podzimní počasí právě venku panující nesmírně svědčí nostalgickým povídkám této krásné sbírky...
Myslím, že se jedná o jednu z nejpříjemnějších a nejpřístupnějších Hrabalových knih. Krásné, osobité, melancholické vyobrazení Kerska. Skvělý popis rozličných postaviček a jejich osudů (pan Karel mě bavil nejvíc:-)).
Zábavné, vtipné, dojemné, smutné a mnoho dalšího. Každá povídka je svým způsobem jedinečná. Film dle této knihy je mým oblíbeným, po přečtení knihy, smekám před jeho tvůrci. Vytvořit z těchto povídek souvislý příběh, který dává smysl, musela být opravdu výzva. V tomto případě, my porovnání mezi filmem a knihou připadá zbytečné. Kniha je skvělá, film taktéž a pochybuji, že kdyby se natočil přesně dle povídek, že by dopadl tak dobře.
Vozíčkáři, pan Karel a bipolární hostinský ... nádhery života. Mrzí mě jen, že přestože v Kersku byli mí prarodiče panu Hrabalovi sousedy, do kontaktu s ním přišli pouze očima a pozdravem.
Žiji v kerském lese, chodím kolem chaty pana Hrabala a to od dob, kdy vše bylo jako v románu. Ta obyčejnost a každodení hemžení obyvatel, vše je dokonale věrně zachyceno. Měl jsem štěstí a četl knihu dříve než byl stejnojmenný film. Ke knize se stále člověk musí vracet, což je důkaz jejího kouzla !
Má srdeční záležitost. Nejdřív byl film, pak kniha. Je pravdou, že díla pana Hrabala uměl převést na filmový pás pouze (nebo zejména ?) Jiří Menzel. Znalci z Kerska říkají, že ve filmu byl ten SNB-bák spíše kladný, ale jinak to prý byl pěkný a zákeřný hajzl. Nicméně kniha rozdělená na kapitoly věnované hlavním hrdinům je hrabalovsky čtivá. Pan Franc třeba - kouzelný venkovský tatík s úplně jinými zájmy než mají jeho žena a dcera. Hon na kance je jeho životní příběh ! Ale když mu stará rozkáže: Udělej něco pro rodinu, vyvez nás někam ! Poslušně poslechne, i když jsou konce jiné.
A paní učitelka, která dovede seřvat dva rozpolcené tábory "myslivců"... copak těch válek není ve světě dost ? Nebo pan Elli, který sbírá každý šunt... to nešlo nekoupit za tu cenu (i když měl 50 ks holínek pouze levých). Atd, atd. Kouzlo venkova.
Jsem si vědom, že srovnávání knihy s filmem je poněkud laciné, ale u těchto Hrabalových děl to ani jinak nelze. A nutno říci, že kniha za svým filmovým ztvárněním pokulhává. Jako by režisér Menzel dokázal vybrat ty nejlepší z nejlepších výhonků. Ale kniha také nezklame. O mnohých postavách zjistíte netušené věci (překvapí filmové spojení dvou do jedné). Ale to tempo a poetika se k vám tentokrát skrz písmena na stránkách dostává obtížněji.
Nadherna kniha od cloveka,alkoholika,bohema,milovnika prirody,cetby a pivniho pratelstvi. Krasne se ctou pribehy a ja zavidim Hrabalovy jak bohemsky zil v tak slozite dobe. Knihu psal v pozdejsim veku kdy se na stari odstehoval do zahradniho Kerska (dnes neuveritelne zkur....ho mistnimi bohaci, kteri se k zivotu Hrabala ani trochu nemohli priblizit). V knize je tolik lidskosti a fajnovyho ziti bez honby za bohatstvim az je mi lito ze Hrabal umiral uplne sam (na me to velmi pusobilo, ze mu chybela jakakoli rodina , hlavne deti, vnoucata adal.) Takze PARADES
Poetické dílko. Hrabal vidí svět takový jaký je. A tak vidí i jednotlivé postavy a postavičky z jeho povídek. Prostě to tak je. Ti lidé žijící v Kersku, které je tak blízké srdci autora, se stali předobrazem jeho literárních a filmových postav. To není vymyšleno. Hrabal je výborný pozorovatel a výborný vypravěč a věrně dovede zachytit atmosféru místa i doby. Film Slavnosti sněženek jsem viděla tolikrát a vždycky si ráda udělám čas, abych ho mohla vidět znovu.
Četla jsem v březnu 2001 a v lednu 2003. Podle mých poznámek:
Pěkné, pěkné. 16 povídek.
Pořád aktuální, české, hezké. Lyrické, melancholické, chápající, milující. Bohatý jazyk. Moudrost.
Film je krásný a dost jiný.
Citát:
"Nekupte to, když je to tak laciný."
Typické Hrabalovské dílo o osobnostech z okolí Kerska. Každá jednotlivá povídka přináší jiný ojedinělí pocit - nudu, překvapení, smích, melancholii, nostalgii... A i přesto, že je tam někdy nuda a nic se neděje Hrabal i toto "nic" dokáže popsat po svém. Pábitelé na každém rohu a k tomu divoká příroda.
"Vám se bude těžko umírat."
Pan Hrabal je obdivuhodný autor, ale jeho styl psaní mi nějak nesedl. Kniha byla velice nudná a bohužel jsem se nepřinutila ji přečíst. Přečetla jde pouze 128 stran a knihu odkládán.
Já jsem z knížky nadšený. U některých od pana Hrabala jsem tak spokojený nebyl. Ale toto vyprávění o různých postavách a jejich i hodně pohnutých osudech, či popis krajiny zahrádkářské kolonie Kersku bylo vskutku skvělé. A film už byl takový počin zhmotnění této výborné (dle mého názoru) knížky.
Plný počet a musím doporučit.
Za těmi postavami jsem viděl Krejčíka, Hrušínského, Hanzlíka, Čepka, Štibicha a další známé tváře z filmu, ale vůbec mi to nevadilo, a seznámil jsem se i s několika neznámými postavami, a všechno to bylo pěkné a lidské.
Krásná knížka kde některé povídky rozesmějí k pláči a jiné jsou velmi smutné. Moje nejoblíbenější povídka byla Jumbo.
Myslím, že tvůrci filmu velice dobře vybrali ty příběhy, které jsou širšímu publiku přístupnější. Kniha je emoční všechochuť jako každý běžný život, jako každý běžný Hrabal - občas jsem se smál několik minut v kuse nahlas, občas jsem se kousal nudou, občas se i dojal či snad i rozbrečel? Neřeknu, ale příběh Maminčiny oči je absolutně fantastický a bez debat nejlepší z celé knížky.
Část díla
Beatrice
Čekání na chleba
Hostina
Hostinec u Bernarda / Hostinec u Bernardýna
1975
Jeden dětský den
Autorovy další knížky
| 2000 | Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 | Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Posloucháno jako audio. No, řekl jsem si, že když už ho tu mam, zkusím ještě jednoho Hrabala. Je to o něco stravitelnější než Postřižiny. Nedá se ale říct, že by mě to nějak bavilo. Film je, stejně jako v případě Postřižin, rozhodně lepší. Slavnosti jsou jakýsi deníček popisující formou povídek pozoruhodné a svérázné postavičky podivínů obývajících Kersko. To se prolíná s občasnými melancholickými popisy krajiny, přírody, zvířat atd. Když jsme u zvířat, i tady se objevuje Hrabalova posedlost jejich utrpením. Jakmile se na scéně objeví zvíře, i když to začne třeba láskyplným popisem, tak máte u Hrabala téměř 100% jistotu, že to zvíře buď zemře, bude trpět, bude sežráno a nebo bude aspoň nějak nesmyslně zraněno. Opět česká klasika, kterou asi nedocením.