Šlechtické hnízdo
Ivan Sergejevič Turgeněv
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443644/bmid_slechticke-hnizdo-eTT-443644.jpg
4
50
50
V průzračných, jakoby ze vzduchu tkaných obrazech se odehrává tento nostalgicky laděný příběh nenaplněné lásky z prostředí vychládajících šlechtických hnízd, který je zároveň kritickou studií typu současníka. Autor se zde projevuje jako mistr lyrické zkratky, bohatě využívané v moderní próze.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1886 , František ŠimáčekOriginální název:
Dvorjanskoje gnězdo, 1859
více info...
Přidat komentář
Přestože je knize víc než stopadesát let, bylo Šlechtické hnízdo pro mě odpočinkovou četbou. Turgeněv sice do detailu popisuje krajinu, stejně jako myšlenky postav, nebo jejich život, ale tak dobře se to čte! Jistě sáhnu i po dalších autorových knihách.
Šlechtické hnízdo je usedlost, kde čas plyne šlechtické honoraci v nutnosti po společnosti vlivných osobností, jejichž zprávy jsou rozptýlením v jinak nudném životě. Jediný aktuální společenský záměr je zde sňatek, který má hned dva nápadníky pro mladinkou nevěstu, čisté duše. Vybrala si, ale osud krutě rozdal karty. Přes morální zábrany a zklamání k ní štěstí nedoputovalo. Šlechtické mravy byly zkázou lásek.
Audioverze, nostalgie z časů dávných, stálá klasika.
Romany Turgeněva se nadprůměrně dobře čte, i když je to lyrická proza 19. století. Bude to asi tim, že spisovatel hodně se snaží, aby čtenář byl schopný vcítit se v děj, jež odehrává se hlavně v pocitech a emocích protagonistů, i když k tomu máme taky krásně popsanou ruskou krajinu. Ve "Šlechtickým hnězdě" autor zabývá se hlavně otázkou, jestli by se mělo bojovat za své vlastní, osobní štěstí nebo ne. Úkazany jsou v protikladu dvě generace, dvě ženy, dva muže. Na jedné straně je západní, francouzský a velkoměstský přistup k životu, kde zábava a společenství, flirt a uměni jsou ty nejdůležitější - Barbara Pavlovna Lavrecká de domo Korobiná a Vladimír Nikolajevič Panšin jsou schopní dostat všechno co chtějí, protože nemají vnitřní zábrany. Na druhé straně - tradiční ruské hodnoty, jako skromnost, poctivost a náboženství, což zastavuje hlavně venkovské obyvatelstvo, tady hrdinové "částečně z lidu": Lizaveta Kalitiná (vychována sedlačkou) a Fedor Ivanovič Lavrecký (mamka sedlačka}. Při čem nevinnost a poctivost skončí dost tragicky, protože "tichý a mající čisté srdce" neodváží se vzdorovat vnitřnímu přesvědčení, internalizovánému smyslu pro slušnost a mravnost - neodváží se bojovat o lásku z tradiční morálkou a naboženskymí zvyky. Tak když ne, musí odstoupit, zkrachovat a smířit se se svým neštěstím. Možná, jako to upřímně věřícím slíbil Ježíš: "budou potěšeni", a "dojdou milosrdenství". Asi ne na zemí a po smrtí. Ale nevěřícího Fedora tohle snad nepotěšilo. Je těžké také uvěřit, že s tím spokojená byla i Liza, když se musela smižít z osudem v klášteře. Jenomže "the bad end" je asi bližší životu, než veškerý současné literární a neliterární "vesterny", končicí povinným happy endem.
V biografiích hrdinů, kterým Turgeněv věnuje hodně stránek, je vidět taky jak zvláštně mohla vypadat výchova dětí ve dvoře, a jakým způsobem žili majitele ruských zemských majetků. V šlechtickém prostředí je víc trochu slepé úcty pro Evropu (Paříž a Baden-Baden), než pro svou rodnou zemí. Právě pro ně, pro odcizenou zemanskou inteligencí, autor výtvořil kategorií "zbytečných lidí" v ruské společností. Zajímavé, a možná i trošku pikantní je, že prý Turgeněv psal vždycky ze života, trochu jako Hrabal. Tehdy popsané v románu město O... muže být jeho rodný Orel, a komplikované manželské vztahy mohou odrážet něco z jeho vlastního života - sám žil "na okrájí rodiny" Pauliny a Louisa Viardot, operní pěvkyní a ředitele pařížského divadla, kteří vedli u sebe významný literární a hudební salon. Asi uměli zacházet s drby .
Autorovy další knížky
| 1950 |  Lovcovy zápisky |
| 1970 | Otcové a děti |
| 1977 | Jarní vody |
| 1963 | Asja |
| 1969 | Milostný kruh (7 povídek) |
Nenaplněná láska; téma, které se line celou Turgeněvovou tvorbou. Na rozdíl od autorova předchozího románu Rudin není problém v samotném protagonistovi románu, ale v okolnostech, které vztahu brání. Spartánská výchova bez lásky zploští citový svět mladého člověka natolik, že první vzplanutí citů považuje za lásku na celý život a když se ukáže, že se stal obětí vypočítavé a cynické ženy, je už pozdě. Když později potká sice mladší, ale duševně vyzrálou dívku, vidí v ní vše, čeho se mu nedostává a poznává skutečné hodnoty na kterých by se dal vybudovat pevný vztah. I dívce, formované hluboce a osobně prožívanou vírou zaimponuje starší smutný muž svou opravdovostí, po které v prostředí přetvářky, neupřímnosti a snobismu jejího šlechtického hnízda marně touží. Ona jej povrchně nesoudí podle jeho nepovedeného a skandálního manželství, ale vidí jeho vnitřní kvalitu, on dokáže proniknout k jejímu duševnímu světu a nezastavuje se na povrchu jako jiní. Když se doslechne o úmrtí své manželky žijící mondénním životem někde v Evropě, zdá se, že zamilovaným lidem svitla naděje. Ale osud tomu chce jinak. On tedy za sebou dál musí táhnout svou minulost a ona zůstane věrná svému vnitřnímu přesvědčení, které dovede až do všech důsledků.
Nádherný román, plný melancholických tónů, který v sobě nepochybně odráží rozpolcenost autorova vlastního citového života.
"Běda srdci, které v útlém věku nemilovalo."