Slečna Pettigrewová začíná žít
Winifred Watson
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45477/mid_slecna-pettigrewova-zacina-zit-iGo-45477.jpg
4
65
65
Humoristická novela s ženskou tematikou: kterak se z ošklivého káčátka stane okouzlující labuť. Slečna Pettigrewová je chudá vychovatelka středního věku disponující ošuntělým oblečením, uvadající noblesou a chybějící kuráží s chabou učitelskou kvalifikací. Téměř nezavadí o práci a nabídka vychovatelky v luxusní čtvrti je jednou z posledních šancí. Tak se seznámí se svou zaměstnavatelkou, slečnou LaFosseovou, krasavicí s nepříliš pevnými morálními zásadami. Slečna Pettigrewová začne své působení tím, že vyprovodí z bytu milence slečny LaFosseové, šarmantního mladíka a tím vytvoří prostor pro dalšího milence. Ten je zároveň majitelem divadla, kde slečna LaFosseová účinkuje jako herečka. Poté, co se slečně Pettigrewové podaří dostat z bytu i jeho, stanou se z obou žen přítelkyně. Slečna LaFosseová se chce nové kamarádce odvděčit a pustí se do vylepšení jejího vzhledu. Slečna Pettigrewová tomu nemůže uvěřit, ale proměna Popelky v oslňující dámu právě začíná. zdroj: mlp.cz... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2009 , Columbus (CZ)Originální název:
Miss Pettigrew Lives For A Day, 1938
více info...
Přidat komentář
Ke slečně Pettigrewové se jednou za pár let ráda čtenářsky vracím. Tato konverzační komedie ze 30. let je v českém prostředí málo známá. - K tomu určitě přispívá i obálka českého vydání, podle které čtenáře zřejmě nenapadne, že se jedná o britskou pohádku o postarší Popelce, spíše něžnou humoresku.
Nevím. Takový malá, plachá, šedivá myška a zvládne tak dlouhý den?
Přijde mi to moc neuvěřitelné.
I když uznávám, že místy je to hodně vtipné.
Náhodou nalezená kniha, mile mě překvapila. Humorná, svěží, zábavná. Odpočinkové čtení, ale v tom nejlepším slova smyslu. Určitě stojí za doporučení.
Nejen počet i termíny recenzí ukazují, jak je tato kniha přehlížena. Škoda. Snad je film z r.2008 více v povědomí. Tip na ni byl náhoda - kniha Pařížská knihovna, z níž mám další cenné knižní tipy (ověřeno:o) Bohužel dost z nich nebylo česky vydáno. Promiňte, že se snad poprvé zmíním o recenzích ostatních.
Spíše než knihu LaCucaracha hodnotí morálku (hrdinka má 40 let), Madluska zase společnost (současnou) jakoby jim uniklo pojetí, vydání v r.1938 i autorka. Nikdo nezastírá, že to byl, je a bude příběh jako o Popelce, a tedy pro děti pohádka a pro některé dospělé červená knihovna. Jenže v té knize je mnohem víc.…
Podobně jako Atuin či Toffee mne kniha pohladila na duši lehkostí, nadhledem, důvtipem, příjemným smyslem pro humor i tzv. náhodou. Nemusíme „chodit“ do ČB filmů britských či amerických stačí náš Kristián a myslím, že diváci si u tohoto filmu cení životní nadhled, jistý styl a duchaplnost spíše než dobu či mravy. A možná kdyby se i nad nimi 1 zamyslela, tak by si v nich Popelku ráda „střihla“:o)
Je to taková červená knihovna. Ve 30. letech napsaná, o 30. letech pojednávající. Takže podle toho to i vypadá. Opravdu to nejlépe vystihuje přirovnání k Popelce, jen té Popelce je skoro padesát. Během čtení to docela šlo, ale po dočtení, když na knížku zpětně myslím, mě postavy čím dál tím víc rozčilují. Slečna Pettigrewová má být asi sympatická, ale i když se autorka snažila ji tak vykreslit, skrz všechno probleskuje podoba obyčejné ublížené staré panny, která se v nové roli tetelí blahem a natřásá jak slípka. Ostatní postavy, výlučně z prostředí bohaté smetánky, jsou taktéž vykreslené rádoby pozitivně, jenže ve skutečnosti jsou to: hloupá coura, která spí s několika chlapy, protože neví, co chce; ožrala; nána posedlá vlastním vzhledem; hejsek; a ten padesátiletý "džentlmen", vysněný princ na bílém koni, dá dvě hodiny po seznámení ženské francouzáka, protože kdo by mu odolal. Všem je nejlíp v nočním klubu. Nakonec není neuvěřitelný samotný příběh o Popelce, ale spíš to, že by se celá ta skvadra namyšlených a povrchních budižkničemů chovala tak láskyplně, starostlivě a pozorně k cizí, staré, chudé a zanedbané putičce. Ale čtivé to je, to zase ano. Zato humoristické ani zbla. Prostě červená knihovna.
Taková slabší Fan Vavřincová; romance ve stylu první republiky, alespoň z pohledu našince. Ti, co mají rádi pokulhávající humor P.G. Wodehouse, si přijdou na své. Je to zkrátka takové neobratné, tlačené násilně správným směrem. Osobně dávám přednost jiným humoristům, nebo zkrátka jsem čekal víc.
Tak jak už se stává poslední dobou pro mě takřka zvykem, ke knize mě přivedl film Velký den slečny Pettigrewové, který se mi líbil a u kterého jsem se opravdu bavila. Knížka je takovou červenou knihovnou o proměně ošklivého káčátka, které má už ty nejlepší roky za sebou a přesto se bez jakýchkoliv zkušeností vrhá do "velkého světa" a stává se dobrou rádkyní své nové mladé přítelkyni a katalyzátorem mnoha jejich vztahů.Celá kniha se odehrává v jednom jediném dni a za těchto hektických 24 hodin slečna P. zažívá mnohem více radosti, než za celý svůj dosavadní život...
Dávám 3 a půl hvězdy - kniha se četla opravdu lehce a s dobrým svědomím ji mohu doporučit všem, kteří chtějí utéct od svých všedních starostí do světa, kde je možné prakticky všechno:-)
Jinak obálka knížky je dle mého soudu nepěkná a naprosto nevhodná k žánru knihy. Kdybych soudila knihy podle obalu, nikdy bych po ní nesáhla!
Příjemná jednohubka bez velkých ambicí, prostě pro pobavení, pohlazení po duši, odreagování od všedních starostí...
Asi se k ní ještě někdy vrátím.
Ono by se tomu dalo i ledacos třeba i vytknout, kdyby to nebylo tak sympatické, nenápadné, milé až laškovně odzbrojující a napříč nejrůznějšími epizodami jediného dne dokonalé nenásilné. Své mají i lehké jako kouzlem vstupující ilustrace, které podtrhávají dobu i atmosféru.
Takhle si představuji to co bylo klasifikováno na nedávné knize ( Milá paní Birdová) jako okouzlující a vtípné.
V rámci subžánru 4,5/5
Vzala jsem si tuhle knihu v knihovně namátkou, abych si přečetla něco, co neznám, od autorky, o které jsem nikdy neslyšela. Z mého pohledu je to nenápadná perla. Nevím, jestli znáte ten pocit, když čtete a najednou se přistihnete, že se u toho nevědomky usmíváte, ale přesně to se mi při čtení stalo. Je to konverzační komedie, hrozně mi připomněla všechny ty skvělé americké černobílé konverzační komedie s Catherine Hepburnovou, Cary Grantem a spol. Za tyhle zábavné dialogy a situace pramenící z neznalosti hlavní postavy pohybovat se ve světě peněz a zábavy dávám 5 hvězd.
Na to, jakou to má pochvalnou předmluvu, to zas tak skvělé nebylo, ale jako divadelní hra by to nemuselo být vůbec špatné.
Jedna z mála ne-tak-moc-přeslazených červených knihoven, jaké jsem za svůj život poznala. Milé, humorné čtení, ač možná konec a celé jeho vyznění již na hranici mezi vkusem a nevkusem začíná nebezpečně balancovat.... Pořád ale hrdých 5.
Vzhledem k ne tolik okouzlující obálce mě tato kniha velice příjemně překvapila. Pohodový příběh, u kterého člověk moc nemusí přemýšlet. Myslím, že je inspirativní a motivující.
Dávám čtyři hvězdičky hlavně za to, že autorka knihu napsala ve čtyřicátých letech a kniha je stále čtivá - pro mě dost překvapivé zjištění, čekala jsem něco jiného, ale opravdu jsem se bavila a líbila se mi. Je pravdou, že to je trošku červená knihovna, to mi ale vůbec nevadí. Příběh se odehrává v jednom dni, během kterého se nestihnete nudit.
Milá oddychovka z mého oblíbeného období, trochu červená knihovna, ale kvůli celkové atmosféře to klidně autorce odpustím ;-).
Nechť mi Winifred mé hodnocení s laskavostí promine. Vůbec nechci tvrdit, že SPZŽ je špatná kniha - několikrát jsem se u ní musela usmívat nejen v duchu. Žel bohu se však na celém příběhu podepsal zub času a já jsem se prostě nemohla zbavit pocitu, že dnešní ženy už mají i jiné zájmy než shánět nejvhodnějšího kandidáta pro vdavky a chodit "do společnosti" jen tak žvatlat s nezajímavými lidmi o nezajímavých věcech. (Zároveň ale připouštím, že určité kruhy se tomuto pokroku zuby nehty brání. :-D) A tak mi jakási guinevrocentričnost vadila čím dál víc, neboť příběh od začátku stojí na vratkých nohou náhody (hl. hrdinka náhodou dojde do domu, kde se setká se svou budoucí zaměstnavatelkou a nejlepší kamarádkou, díky níž najde i osobní životní štěstí??). Pro tento "načervenalý" odstín knihy nakonec dávám 2*, byť uznávám, že jako oddechovka poslouží celkem dobře.
Slečna Pettigrewová začíná žít
(SPOILER) Knížku jsem objevila v rámci čtenářské výzvy, jako knihu, která byla napsána v roce, kdy se narodil jeden z mých rodičů. Očekávala jsem avizovaný příběh o Popelce, tedy jak se z ošklivého kačátka vyloupne krásná labuť. Ale upřímně na mě to působilo celé spíš obráceně. Z celkem charakterní ženy se vyloupne nesmysly plácající alkoholička, tolerující všem všechno, tedy nevěry, milence, milenky a ještě je kryje. A oni ji za to obdivují a děkují jí, jak je skvělá a jak je všechny zachránila... A ona to zdůvodňuje svými životními zkušenostmi, protože každému na potkání říká, že je stará. A my se pak dozvíme, že je jí 40... oops...
Ze slušně vychované dcery kazatele spadne k osobě, která pije vše, co teče a nechá se v taxíku osahávat chlapíkem, co ho poznala ten večer. Antisemitská poznámka k jednomu ze ctitelů slečny LaFosseové pak všemu dodává korunu (kniha je z roku 1938).
To, co autorka nazývá úžasně dobrodružným dnem, čtenáře spíš nudí. Závěr je v rámci příběhu o Popelce úžasně melodramatický. Ale čtenáře stejně nechává na pochybách, zda by si milionář chtěl vzít, byť jen jako milenku, něčí hospodyni.
Bod navíc je za ilustrace, ty jsou na knížce to nejlepší.