Slečna pokladní
Nina Hořínová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423762/bmid_slecna-pokladni-FRa-423762.jpg
4
67
67
Peklo, pokladna a Twitter. Krátce před mými osmnáctými narozeninami se mí rodiče rozhodli, že bych si měla najít brigádu, abych poznala hodnotu peněz, naučila se zodpovědnosti a všechny tyhle dospělácké rodičovské řeči, které zní dětem vyloženě úchylně. Svůj životopis, který obsahoval pouze jméno, údaje o základní škole a právě studovaném oboru, jsem rozeslala do dvou obchodů. Z jednoho se mi ozvali, a tak začala má pultovní kariéra! Byla jsem odhodlaná dělat cokoli, jenom ne pokladní. Takže jsem se v listopadu 2016 poprvé postavila za kasu. Tahle práce mě ale začala docela dost bavit. Bylo to jako na Superhrách, kdy se musíte postarat o restauraci nebo hotel; kontrolovala jsem si fronty, doplňovala letáky, odnášela košíky zpátky ke vchodu, odbíhala vážit zeleninu… a i se zákazníky byla kolikrát sranda. Protože jsem doma už svým vyprávěním o zážitcích z obchodu všechny otravovala, začala jsem své příspěvky dávat na internet. Příběhy, které jsem nezveřejňovala, protože byly delší a komplikovanější, najdete v této knize. A s nimi i ty krátké.... celý text
Přidat komentář
Fajn knížka ze života, nahlédnutí do specifické komunity supermarketů a pokladních, jejíž profese je v zažité představě mnoha lidí jednou z těch nejhorších a musí jí dělat jen lidé co nevystudovali ani základní školu, nebo životní zkrachovalci na mnoho různých způsobů. Protože upřímně, kdo si tohle při nákupu kdy nepomyslel. Vždyt i naše rodiče nás od útlého věku straší tím, že se musíme dobře učit nebo z nás budou leda tak popeláři, odklízeči odpadků nebo nedejbože prodavačky, které na rozdíl od těch prvních povolání nejsou ani na čerstvém vzduchu a jsou v neustálém kontaktu s lidmi.
Ovšem jak vidno...přeci jen může někdo tuto práci dělat dobrovolně a ještě rád, samozřejmě k tomu musíte mít jisté duševní indispozice, jelikož mnozí z nás by se zbláznili asi tak za den. Takže ano, po přečtení knihy mám trošku dojem, že jsem nakoukla za pult, ale né zas tak moc. A ano asi jde tuto práci dělat i celkem rád, ale asi jen v případě, že se bavíme o mladé studentce, která stejně ví, že za pár let bude úplně jinde a bere to jen jako něčím přínosnou životní epizodu.
Čtení podobného typu knížek mě baví, četla jsem knihy z lékařského, psychologického, turistického prostředí...a je fajn vědět, že žádná práce není dokonalá a dozvědět se jak to funguje jidne. Tahle kniha byla méně komplexní než ty ostatní, možná, že měla zůstat na sítích a nebylo úplně potřeba jí vydávat, jelikož většinu stráněk stejně zabraly citáty nebo krátké texty ze sítí. Ale ocenuju snahu, fajn smysl pro humor...nedozvěděla jsem se pořád z tohoto prostředí nic tak zajímavého, ale jako krátká jednohubka a chvilka zamyšlení, že pokladní nejsou ještě pořád stroje, byla určitě k dobru celé věci...
Pracuji v drogerii TETA, takže se mi knížka dost líbila. :D
U historky Slovenka a Masařka jsem byla... v šoku asi ne, ale hlavně druhá zmiňovaná historka mě rozesmutněla.
Pracovala jsem jako pokladní v Penny a s mnoha věcmi které byly psany se naprosto ztotožňuji.
V obchodě pracuji a také za pokladnou. Některé výroky zákazníků slyším taky denně, ale jinak mě knížka až tak nebavila
Děkuji autorce, že napsala knížku o mě :))))
Ne, opravdu....pracuji jako pokladní v Bille a na 100% se s tím ztotožňuji.
Do slova a do písmene, některé zážitky jsou úplně přesný. To co u pokladny někdy zažijete, to nevymyslíte.... :-D
Skvěle,jednoduše napsaný, pobavíte se...prostě moc fajn.
Autorku chválím a pokračování by nebylo špatné. Díky
Už se těším do práce, co zase některý zákazníci předvedou :)))
Jo a Jéžiškovi děkuji za dárek :)
Knížku jsem slupla za hodinku jako talířek jednohubek. Některé postřehy mě pobavily, i když celkově o žádné veledílo nejde a zaznamenala jsem i dost chyb. Ale grafika se mi líbila.
Co se týká historek, které Nina vypráví, mnohé z nich jsem slýchala od mojí maminky, která na pokladně léta pracovala. A s dovolením se s vámi o jednu maminčinu vzpomínku podělím. To tehdy přijel do Makra Marek Eben s manželkou Markétou, která je na vozíku. A pan Eben se s pokladními tak zapovídal, že odjel z obchodu jen s nákupním vozíkem a manželku tam zapomněl. Ale pak se pro ni samozřejmě vrátil - za velkého veselí všech přítomných. :-)
škoda papíru (nemluvě o chybějící korektuře - minimum textu a mraky chyb nejen typografických, ale i stylistických)
mimochodem k názoru, že pracovat jako pokladní je ponižující: nástupní plat pokladní v supermarketu je vyšší než vědeckého pracovníka v AV ČR a než vyučujícího docenta na UK
Je to jenom taková jednohubka. Řekla bych, že je hodně vidět, že to původně nebylo myšleno jako knížka, ale jenom jako příspěvky, které autorka spojila pár stránkami textu. Ale líbil se mi styl (modré stránky, bílý text).
JJ, v některých jejích situacích vidím situace u nás v práci, i když v jiném odvětví :D
Slečnu pokladní už sleduju nějakou dobu na twitteru i instagramu a nestačím se divit, co vše si lidé dovolí...
Myslím že by to mělo spíš zůstat na veřejných sítích ne jako kniha ale i tak některé hlášky byly vážně k zasmání. Je to počtení na půl hodiny
Přečteno za 1,5 hodiny.Jednohubka ze života pokladní.Třetině popisovaných zážitků jsme nevěřila,kolegyně z oboru mne ujistila ,že je to zcela reálné.
Knížku jsem přečetla za dva dny, je to opravdu rychlovka. Také pracuji ve službách, takže naprosto věřím všem příběhům které zde slečna vypsala. Protože sama bych mohla vyprávět, co dokáží někteří lidé předvést a často tím bavím svou rodinu a známe :-D Myslím že každý kdo pracuje s lidmi by mohl přispět svojí historkou do mlýna ;-)
Hlavní myšlenka této knihy je velmi sympatická. Je důležité lidem ukázat jak by se měli chovat k zaměstnancům obchodů. Nicméně na sociálních sítích se mi tyto krátké útržky ze života líbí více.
Tato knížečka mě pobavila i když jsem nikdy v obchodě nepracovala,takže zkušenost s otravnými zákazníky nemám žádnou.Ale stačí mě co mi vypráví dcera-má podobné zážitky ,jako dívka z této knihy.
Ten kdo pracuje v obchodě (jakémkoliv) se tady vyloženě najde (já teda určitě :D )
Knížka pobavila a o to jde :)
Sama pracuji s lidmi a kolikrát je to na hraně. To že lidé neodpoví na pozdrav už ani neřeším, rádoby vtipné komentáře pánů středního a staršího věku také ne a na kyselé obličeje se snažím usmívat. Někdy to jde lépe, k večeru už hůře :-) Bohužel ani postoje vedení mi nejsou neznámé - Slovenka, masařka. Nina se se svou brigádou pokladní popasovala statečně, dokonce jí to dalo i na knihu, sice takovou rychlokvašku, ale vtipnou situacemi ze života.
Pracuji v knihkupectví a myslím,že k nám často chodí ti samí zákazníci jako k autorce do obchodu. :D Podle mě kniha musí pobavit každého, kdo někdy pracoval jako prodavač. Zákazníci jsou radost ♥. Twitter účet je neméně zábavný. Doporučuji!
Autorku obdivuji pro její chuť zvládnout situaci a neutéct z ní. Nad některými odstavci jsem hodně přemýšlela. Je to krásná ukázka poučení: Zlost a nepříjemnost je problém “vysílače” a na mě záleží, jestli se mě dotkne a nechám se vytočit, jestli budu “přijímačem”.
Slečna pokladní
Slečna pokladní s podtitulem Peklo, pokladna a Twitter je útlý modrý svazek obsahově příjemně nostalgický pro uživatele sociální sítě Twitter před její transformací na síť X. Kniha je souborem vytištěných „tvítů“, tj. statusů na této síti. Tyto krátké trefné glosy každodenního fungování brigádnice za pokladnou ostravské Billy jsou často humorné, ale mnohdy hořké. I přes svůj nadhled se autorka neubrání povzdechu nad postavením lidí ve službách i jejich funkci nedobrovolných hromosvodů. Byť kniha není vyloženě optimistická, jako odpočinkové čtení a sonda do jednoho povolání, bez kterého si náš život nedokážeme představit, je ideální.