Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215574/mid_slepa-mapa-215574.jpg
5
6340
6340
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech.... celý text
Přidat komentář
Postavy knihy: Anna, Alžběta, Anežka (mimo jiných)….a pak také autorka knihy Alena, která tak výborně píše, že by se z fleku mohla v knize stát vnučkou Anežky… ;) nechápete že? Já nyní po dočtení knihy už ano… paní Mornštajnová umí tak výborně barvitě psát, že vykouzlí z ….bič….když už si myslíte, že se ztrácíte ve slepé mapě vtáhne Vás jedním slovem či větou zpět….je to tak úplně obyčejné, až je to neobyčejné….často mě rozčilovala přemíra detailů ale kupodivu jsem nebyla schopna je vynechávat…na knihu se musíte soustředit ale zároveň Vás pohltí…takové nevinné nic na jehož konci mnou projel takový mráz a pocit radosti…V knize nehledejte napětí, je to souhrn více příběhů, které na sebe ale navazují….každá postava něco skrývá a něco muže naučit, když to chceme vnímat….životy lidí let minulých byly prosté a kruté..to jen my žijeme v době, jež nám nabízí vše..ti lidé ty možnosti neměli žádné a brali život jak leží a běží…tedy proto je třeba tu knížku dočíst a pochopit pointu.
Tak tohle je opravdu velmi slabý kus. Sága rodiny o několika generacích je velmi popisná, povrchní, nezajímavá, taková lepší slohová práce. Z tvorby paní Mornštajnové jsem četla Hanu, kterou hodnotím jako nejlepší, a pak Tiché roky, což bylo takové nemastné neslané, rozplizlé, fakticky bez konce. Nechci nijak hanit její tvorbu, věnuje tomu jistě značné úsilí, něco do sebe její knihy určitě mají, ale přeci jen si myslím, že jako spisovatelka je poněkud přeceňovaná.
kam na to ta paní chodí? vždyť kromě hodně komerčně vyladěného Hotýlku se člověk nestačí divit, co se kolem něj děje. je dobré, že máme tak dobře rozběhnutou autorku.
Ten způsob psaní, ten divný sloh z dob dávno minulých, to není nic pro mě. Chápu, je to prvotina, ale v té knize nebyla ani jedna jediná emoce a pokud ano, asi mne míjela.
Historické události byly zasazené do spousty nepřehledných postav a životních příběhů, které se staly nejednomu z nás.
Ano, patřím do kategorie rebelantů...
Další kniha na kterou od této autorky nezapomenu.Kniha Hana byla nádherná a tady to platí rovněž.Pribeh žen tří generací, smutný přesto nádherně napsaný.
Tuto spisovatelku mám opravdu ráda, baví mne její styl psaní.osudy 3 žen, kdy každá je úplně jiná a každá žije v jiném období. Postavy byly celkem detailně popsány a mne právě baví popis těch myšlenkových pochodů.
Úžasná kniha, jako vždy. Paní Morštajnová prostě umí!
Nicméně tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu, kterou předčítala Veronika Gajerová a ta má pro mě naprosto příšerný a intonačně nepříjemný hlas.
Kdyby kniha nebyla tak poutavá, zabalila bych to hned na začátku. Od Gajerové už nikdy víc audioknihu.
Tak tohle byl oproti Hotýlku jiný šálek kávy! Poutavé od začátku do konce, nemohla jsem se od stránek odtrhnout.
Paní Mornštajnová má mimořádný spisovatelský dar - vypráví tak uvěřitelně, přirozeně, poutavě... Ráda poznávám časy, které jsem nezažila (anebo zažila v jiné věkové kategorii) prostřednictvím životů jejích postav. Vyprávění a opravdové příběhy - to já miluji :-)
Bylo to skvělé a dávám proto opět plně zasloužených 5*. A díky moc za ten konec - fakt jsem čekala temnotu ;-)
Opět p.Morštajnová nezklamala, bravurně napsaná kniha, která se četla zase skvěle a na konci mi dokonce ukápla slza. Nemám nic co bych vytkla, spíše se mi bude po těch lidech z knížky stýskat.
Poměrně nedávno jsem na Seznamu zahlédla bulvární článek, který si všímal soukromého života jedné naší nejúspěšnější spisovatelky. Ajaj. Jaký přívlastek by se pak hodil k paní Aleně Mornštajnové?
Zřejmě geniální spisovatelka, neboť svoje vynikající kvality doložila i v tomto románu. Po dlouhé době dávám s čistým svědomím nějaké knize plné ohodnocení. Zase jsem si hlídala každou volnou chvilku, abych mohla otevřít knížku a sledovat osudy prostých žen napsané tak civilním slohem, že jsem si připadala, že vypravěčka sedí vedle mě a povídá. Skutečně četba tohoto románu byl pro mě neskutečný zažitek!
Mnoho zajímavých životních příběhů, ve kterých se člověk neztrácí i přes to, že se v knize objevuje velké množství postav. Zjednodušeně řečeno Mornštajnová to prostě umí. Umí vykreslit veškeré postavy tak, že máte pocit, jako by to byli vaší staří známí a nutí vás přemýšlet nad jejich osudem. Děj je nepochybně také čtivý a poutavý.
I přes to jsem však Slepou mapu četla až po autorčiném bestselleru Haně a ta ve mě zanechala daleko hlubší a pozoruhodnější pocity. Ve Slepé mapě na vás na samém konci nečeká žádný zvrat a neřeknete si jako u Hany: "jako vážně?", jako spíš "jo, to by šlo". Alena Mornštajnová je ale rozhodně ten typ spisovatelky, od které toho chcete přečíst více, neboť její styl psaní vás zaručeně bavit bude.
Autorka vcelku mile popsala nelehké období života obyčejných lidí v 20. století a životní osudy 3 generací žen. Na rozdíl od některých předchozích komentářů se mi více líbila druhá část knihy. Pokud ještě bude pokračovat povinná školní docházka pro naše děti a vnoučata, myslím si, že toto by mohla být jedna z knih, která by mohla být zařazena do povinné četby. Lehkou a nenásilnou formou seznamuje s klíčovými okamžiky nedávné minulosti. Z této knihy cítím pozitivní energii a to je dobře.
Tři generace žen a jejich osudy v průběhu dějin nebo spíše na pozadí politických událostí. To záleží na tom, jak ten příběh jedné rodiny uchopím. Každopádně jde o období před první světovou válkou až po pád komunismu u nás. Vlastně je to taková slepá mapa životních příběhů, kde místo špendlíkových hlaviček máme tři ženy. Z nichž je každá úplně jiná. To je samozřejmě velice dobře. Mornštajnová ty tři ženy vykreslila naprosto detailně. Až jsem měla pocit, že je můžu v klidu označit za naše sousedky. Byly civilní, přirozené, skutečné. Vše mi běželo před očima jako film, prostě celá kniha tak nějak sama od sebe ožila. Třeba se jednou dočkám toho, kdy budou knihy paní Mornštajnové zfilmovány. Ale radši budu na své přání opatrná. Člověk nikdy neví. Knihu jsem četla až po Haně, takže mi uniklo, že tato kniha je autorčinou prvotinou. Zprostředkovatelkou, vyprávečkou, je nejmladší z nich, která tam prohodí i pár velmi trefných poznámek. I ona ale neměla na růžích ustláno. Některé osudy opravdu stojí za to. Takové vyprávění mi sedí jako ulité.
První část byla skvělá, ale pak to trochu vázlo. Mě ta nejmladší dcera prostě nebavila. Jinak fajn čtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tento typ literatury většinou nečtu, ale od autorky už jsem přečetla Hanu, Tiché roky a Hotýlek. Pohodové čtení. Ale tohle bylo něco jiného. Přišlo mi to, jako kdybych četla Třeštíkovou, dobře se to čte, jednoduchý styl, ale o čem to vlastně je?