Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215574/mid_slepa-mapa-215574.jpg
5
6345
6345
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech.... celý text
Přidat komentář
Krásná knížka ! Za mě Hanu sice nic nepředčí, ale i tak to bylo moc hezké čtení :)
Po Haně druhá kniha od Mornštajnové, kterou jsem četla. Ne tak dojemný, přesto velmi silný příběh. Rozhodně si přečtu i spisovatelčiny další knihy.
trošku míň mocné oproti Haně a Tichým rokům, ale i tak za pět. výstavba příběhu, soucit a uvěřitelnost postav na jedničku.
Kniha se mi četla velmi dobře, a možná jsem i ráda, že jsem u ní nebrečela jako u knihy Hana.
Brzy se pustím do další knihy Aleny Mornštajnové, nezaujal mě pouze Hotýlek, nevím proč, ale ta jediná kniha se mi od ní moc nelíbila, ale to jsem určitě jedna z mála.....
Taky od této autorky kniha ,která mě dostala....Krásně se četla,děj mě úplně vtáhl,že jsem knihu přečetla jedním dechem...
Velmi příjemné čtení, od kterého se jen těžko odtrhává, neboť příběh člověka zcela pohltí.
Alena Mornštajnová si dává na svých knihách záležet. Jednotlivá období, v nichž se kniha odehrává, jsou pěkně propracovaná. Čtenář se lehce vžije do situace. U některých mi bylo až špatně, jako bych sama příběh prožívala; zejména v závěrečné části knihy o vypravěčce.
Doporučuji k přečtení.
Opět velmi dříve. Ale přišla mi trochu slabší než Tiché roky a Hana. Občas jsem se v postavách ztrácela. Postava Anežky mi sice nebyla sympatická. Ale jak už bylo několikrát řečeno nic a nikdo není černobílý a je těžké soudit rozhodnutí ostatních, navíc v těžkých dobách. Ještě mevod autorky čeká Motýlek, tak jsem zvědavá.
Opět výborná kniha paní Mornštajnové, kterou nelze srovnávat. Prostě tato spisovatelka je rarita. Kniha je velmi čtivá, má krásné návaznosti, ve kterých se nebude ztrácet. Možná lze říci, že se jedná o prosté osudy tří generací, ale rozhodně nebyly ničím obyčejné, už vůbec ne v tak těžkém období. Každá doba nese svá úskalí, zrady, těžkosti života, prostě takového, jaký ve skutečnosti je. Není vše bílé či růžové, každý vezeme na své loďce neobyčejný příběh, a tím se stává každý osud jedinečností, jenž nelze úplně napodobit. Tato kniha je další klenot, do kterého by měl každý alespoň trochu nahlédnout
Tahle byla poslední, která mi od Mornštajnové chyběla. Dobrý příběh, líbila se mi. Ale takhle komplet musím uznat, že všechny knihy od této autorky jsou si velmi podobné - tzn. na jedno brdo. Minimálně tím, jak je příběh vystavěný a odvyprávěný, jsou v podstatě totožné. Nu což, když se to líbí. Ale pár let teď žádnou nevyhledám.
Za mne čtivé, postav více,ale nepřehledné mi to nepřijde. Líbilo se mi dokončení příběhů u všech významných postav. Směs různých životních kotrmelců,ale rozhodně ne přitažených za vlasy...prostě ze života,ne z pohádky.
Tak to bylo mega čtivé. Ani nevím, jak bych seřadila hodnocení knih paní Mornštajnové, od nejpovedenější k povedené, ale asi by byla tato mezi prvními. Tiché roky a Slepá mapa se mi četly nejlépe. Samozřejmě zn. Mornštajnová znamená již tradičně několikero vypravěčů a období od první světové po socialismus. Ani zde tomu není jinak. Avšak koho baví sledovat lidské osudy, rád si takové počtení přečte znovu a znovu.
Jako vždy jsem udivena schopností objektivity autorky, schopnosti odprostit se od nesympatií k negativním lidským vlastnostem, a ještě takového člověka udělat jedním z hlavním "hrdinů" knihy. Já bych nemohla psát z pohledu depresivního člověka, který myslí často na sebevraždu, nebo komouše či nácka. Autorka to prostě píše tak, jak to je. Přijde mi bez vlastního promítnutí emocí. A umí pracovat s každým charakterem. Zajímavé.
Úžasná kniha, ve které jsou příběhy nejen tří hlavních hrdinek, ale i mnoho dalších postav 20. století. Skvěle se čte, A. Mornštajnová má opravdu krásný styl. Kdybych ale měla někomu shrnout celou knížku nedokázala bych to. Je tam tolik událostí, příběhů, osudů....zkrátka taková sága. Ale neztrácela jsem se a čtení mě velmi bavilo.
Krásně napsaná kniha 3 generaci (vlastně 4-jeste Blanka) po sobě jdoucích žen- Anny, Alžběty a Anežky. Krásně popsané jednotlivé úseky našich dějin. Já byla knihou nadšená, přečetla jsem ji za dva dny. Na několika místech mi bylo opravdu smutno...
Jedna z nejlepších knih za poslední dobu... Nemohla jsem se od ní odtrhnout a teď přišla na řadu další a to Hana.
Dnes jsem knihu docetla. Hanu jsem četla vloni a zaujala mě víc. V této knize je na mě moc postsv, jejichž osudy se prolínají, mění místo pobytu, v rodinách se ruzne mění. Coz mi trosku kazilo radost ze čtení. Jinak mě příběh moc bavil. Jen tohle bylo krkolomne a kdybych měla příběh vyprávět, už nevim poradne, kdo ke komu patřil.
Právě jsem dočetl Slepou mapu. Po vynikající Haně (kterou jsem po dočtení musel začít číst znovu) bylo tohle jiné. Přehršel postav. A navíc-a to je ještě horší-se neustále někdo někam stěhuje. Bydlí v jednom městě, pak se přestěhují do jiného města, bydlí všichni spolu, pak se dva trhnou a jdou bydlet jinam, pak se jeden z těch dvou zase vrátí tam kde byl předtím atd. Takže na konci už jsem absolutně netušil kdo, kde, s kým bydlí, a od koho a kdy a kam a proč se tam vlastně přistěhoval. A když už jsou všichni jakž takž usazení, tak si zase začnou měnit byty se sousedy. Ale možná jsem trouba já. Možná právě proto se ta kniha jmenuje Slepá mapa, aby čtenář neměl tušení, kdo kde je.
Několik věcí se mi zdálo vyloženě přitažených za vlasy. Například když jde Boženka s Hansem do lékárny v Německu. Vejdou tam, pan lékárník si chvilku povídá s Hansem, a už se s ním domlouvá na tom, jak po něm lékárnu převezme. Takhle rychlou dohodu s úplně cizím člověkem bych chtěl někdy vidět v praxi :)
Snížit počet postav na polovinu, počet stěhování a bytů na třetinu a byl by to plný počet hvězd. Takhle bohužel musím na hvězdách ubrat já, když autorka neubrala na bytech a stěhování. Vám, kdož se chystáte knihu teprve číst, navrhuji, abyste si dělali poznámky kdo, kde, s kým je. Jinak se v tom nevyznáte. A když, tak horko těžko.
Slepá mapa je pěkná knížka, ale doporučují si dělat poznámky popřípadě rodokmen, jelikož je tam hodně postav, které zasáhne mnoho událostí, lidé se hodně stěhují a umírají ke konci jsem se ztrácela, ale konec se mi velmi líbil. Do poslední stránky jsem nevěděla jak to cele dopadne.
Pro mě zatím nejlepší kniha od autorky. Má něco z Hany, něco z Tichých roků, takto jsem to přečetla v pořadí. Samozřejmě je to věc názoru. Tím, že se děj zabývá životem tří generací žen je popisovaný časový úsek delší a odehraje se toho víc. Každý čtenář si může vybrat, které období mu připadá "nejméně zlé", protože zlá byla určitě všechna. Zda období válek nebo totalitního režimu. Mě kniha nadchla tím, že je tam prostě od každého kousek a pro mě podané velice čtivou formou. Těším se na další knihu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Četla jsem Hanu a Tiché roky a nyní Slepou mapu. Podle mě z těchto třech knih byla tahle nejslabší, ale i tak se četla dobře a příběh byl pěkný.