Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215574/mid_slepa-mapa-215574.jpg
5
6316
6316
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech.
Přidat komentář
Musela jsem si zvyknout na zvláštní styl vyprávění ale pak už to bylo bezva.doporucuji
Naprosto skvělá kniha, krásně, citlivě popsaný životní příběh,doporučuji na přečtení
Nejspíš jsem se namlsal Jiřím Hájíčkem a Annou Bolavou – a možná i proto tak nízké hodnocení.
Bohužel se zase vydávám proti proudu (současný stav: 91%), ale prostě nemůžu jinak!
Mám-li to říct hezky česky: Tohle lineárně plynoucí vyprávění napříč desetiletími mě vůbec nezaujalo (byť už se také považuji za pamětníka). Nebylo čeho se chytit, jen monotónně se odvalující záznam dějů, vyprávěných tak nějak bez emocí, protokolárně, útržkovitě a stylem, který mi ze všeho nejvíc připomínal školní sloh. Asi je chyba ve mně, ale já prostě potřebuju mít obsah podpořený silnou formou – a tu jsem v knížce nenašel, vše zůstávalo jen na povrchu, v rovině proklamativního sdělení.
Když baculatý Ital Scotta (neboli Honza Skoták z Hrdlořez) zasadil do důlku v Golemově čele šém, do té doby neživá socha "procitla" a začala žít vlastním životem. Z MÉHO pohledu se autorce nalézt šém nepodařilo – a mrtvá hlína zůstala mrtvou hlínou.
Za mě lehký podprůměr.
Velmi silný příběh, lépe řečeno velmi silné příběhy žen. Od knihy se téměř nedalo odtrhnout. Bavilo mě číst o tolika lidských osudech, které se potkali v rámci jedné rodiny. Navíc se dá říct, že autorka tak píše o jedinečnosti každého lidského života a jeho příběhu.
Krásné, napínavé a propracované!
Musím přiznat, že mi asi 70 stran trvalo, než jsem se sžila se stylem vyprávění a zorientovala v postavách. Přesto, že ani Alžběta ani Anežka a vlastně téměř nikdo kromě Boženky, nezískal mé sympatie, postupně mě příběh několika generací jedné rodiny zajímal čím dál víc. Je pravda, že místy šlo vyprávění moc šmahem a zaměřilo se hlavně na určité časové období dějin minulého století, jak už napsalo více uživatelů, tak nějak to jen klouzalo po povrchu, ale to by jinak kniha asi musela mít 1000 stran, aby se tam vešly dopodrobna celé životy tří generací žen. Bylo to velmi příjemné čtení, člověka to donutí také zavzpomínat na svou rodinu, jak žily předchozí generace, jak prožívaly válku, komunismus a také se vybaví vlastní vzpomínky nám, co jsme tu už nějaké to desetiletí.
Mornstajnovu som citala v opacnom poradi, ale vobec to nevadi, aj Slepa mapa ma zaujala, velmi dobre sa cita, vyhovuje mi tento styl a ma to spád.
V Aleně Mornštajnové jsem objevila vynikající spisovatelku. Těším se na další knihy.
Kniha, kterou jsem cetla v elektronicke podobe, ale kterou si nutne potrebuji koupit jako knihu takovou a mit ji na miste vedle knihy Hana, ktera mne naprosto dostala. Pani Mornstajnova ma velky talent a schopnost ctenare vtahnout do deje a ja jsem pri cteni pribehu tri zen, tri generaci, vzpominala na svou babicku, maminku a na sve vlastni detstvi, kdy jsem sama jako dite chodila do pionyru, vazala si cerveny satek okolo krku a v peveckem sboru jsme zpivali ruske pisne.
Po přečtení první knihy od autorky Aleny Mornštajnové Hany, která se mi velmi líbila, jsem se těsila i na druhou a předčila mé očekávání. Opět krásný životní příběh, krásně napsaný. Doporučuji a dávám plný počet hvězdiček.
Tohle jsem nečekala ani při pohledu na vysoké hodnocení a ohlasy, které tato kniha má.
Bylo to dechberoucí čtení a jsem vděčná, že jsem se dozvěděla zase něco víc o nedávné historii naší země, kterou jsem sama nezažila a tím nemyslím data důležitých událostí, ale hlavně jejich dopad na obyčejné lidi. Kdybych mohla, dala bych šest hvězdiček z pěti...
Po přečtení Hany jsem evidentně měla příliš velká očekávání a asi jsem se nedokázala pořádně soustředit. Zdálo se mi to takové ploché a chladné - příliš mnoho postav a příliš mnoho osudů, mnohdy tak rychle a povrchně odvyprávěných, že mi připadaly jen málo uvěřitelné. Postavy jen jako figurky na šachovnici dějin 20. století.
Moje první setkání s knihou Aleny Mornštajnové a rozhodně nelituji. Vyhovuje mi styl psaní - postavy mi přijdou jen tak načrtnuté a jejich obraz je postupně dotvářen tím, jak se pohybují ve "slepých mapách" svých životů. Rozhodnutí, která činí a která jim dávají směr nejsou, zpětně viděno, vždy "správná", ale v daný okamžik se tak jeví nebo jsou alespoň přijatelná.
Oceňuji zasazení do historického kontextu, i když jsem si s hrůzou uvědomila, co všechno už pamatuji ;-)
Autorka mapuje rodinnou historií tří generací, prochází válkami a končí optimisticky obdobím současným. Protože už jsem něco zažila, mohu potvrdit, že takhle se opravdu žilo. Příběhy osvětlí čtivou formou to, co mladá generace nezná. Doporučím - je to kus naší minulosti.
Paní Mornštajnová prostě umí. I přes záběr širokého období a několika generací se člověk v knize skvěle orientuje. Pro málo znalé tehdejší doby nenásilně přiblíženo, jak se tehdy žilo. Kniha se velmi dobře čte a po dočtení má člověk pocit, že vše není ztraceno :-)
Velmi zajímavá autorka - líbí se mi její styl psaní, působí velmi autenticky. Kniha se mi líbila, více mne ale zaujala knížka Hana. Zajímavé je, že se mi knížka líbila přesto, že mi hlavní postava - vypravěčka Anežka - byla hodně nesympatická.
Rodinná sága napříč 20. stoletím
Mám ráda dějiny, ale vždycky pro mě končily 19. stoletím. Na základní škole jsem se nikdy nedokázala nadchnout pro politické dění. Na střední jsme se nedostali přes konec -ismů. No a na výšce k tomu zatím neprokousali přes zajímavé události z hlubší minulosti. Vždycky jsem si své mezery byla vědoma. A možná o to víc jsem se zaujetím poslouchala příběhy od babičky a od jejích rodičů, které mi převyprávěla, ale pořád mi chyběl komplexní pohled celé naše dějiny. Nakonec jsem si mohla 20. století, to ve kterém jsem se ještě stihla narodit, poskládat díky v této knize.
Příběh začíná babičkou Annou, která se zamiluje do Antonína a s ním uteče do pohraničí, kde prožijí první světovou válku. Jejich dcera Alžběta je před druhou světovou donucena odejít ze Sudet, a vnučka Anežka, která je vypravěčkou celého rodinného příběhu popisuje svůj život, kde se musí stát fronta na banány, dopisy od tety z ciziny chodí otevřené a oslovení soudružko je pocta. Hlavní hrdinky se protknou s příběhy židů, českých Němců, partyzánů, donašečů a všeho co s tou dobou souviselo.
Charaktery postav jsou natolik plastické, že každý čin souvisí s povahovými ani jednou vás nenapadne, že postava zareagovala neadekvátně. Jednotlivé příběhy jsou silné a každý z hrdinů a hrdinek měl své těžké chvilky, ze kterých je smutno. Přes to dokáže čtenáře přenést lehkost a jakou autorka příběh popisuje a na konci zůstane jen příjemný pocit z dobrého čtenářského zážitku.
Včera jsem knížku dočetla a je to opět za 5 hvězdiček. Jako první knížku od této autorky jsem četla Hanu, byla jsem z ní tak nadšená, že jsem si koupila i Slepou mapu. A rozhodně nelituji, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla jí jedním
dechem. Opět velice silný příběh. Všem doporučuji. Už se těším na Hotýlek :-)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Autorčin debut - Kniha zachycuje období, které začíná před první světovou válkou a končí pádem komunismu. Sledujeme tři generace žen - babičku Annu, matku Alžbětu a dceru Anežku. Společnou vypravěčkou je nejmladší ze všech žen, Anežka. Každá z žen je jiná, má jiné zájmy a každá hledá smysl života v něčem jiném. Děj probíhá rychle, není čas zastavit se a vydechnout. Čtivá kniha. Doporučuji.