Slepý vrah
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532154/bmid_slepy-vrah-66047c29d0000.jpg
4
156
156
Vyše osemdesiatročná Iris Chaseová, protagonistka tohto rozsiahleho a pozoruhodného románu, spomína na svoj pohnutý život, najmä na tragickú smrť svojej mladšej sestry Laury. Jej rozprávanie obsiahne takmer celé 20. storočie s mnohými turbulentnými udalosťami, ktoré ovplyvnia osudy všetkých románových postáv, a preplieta sa so strhujúcim sci-fi príbehom o slepom vrahovi, ktorý si počas tajných stretnutí rozprávajú dvaja nemenovaní milenci – manželka bohatého priemyselníka a mladý socialista z opačnej strany spoločenského spektra. Román je prenikavou sondou do života žien ovládaného spoločenskými konvenciami a dobovými predsudkami, autorka zaň dostala Bookerovu cenu. Publikáciu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Slovart (SK)Originální název:
The Blind Assassin, 2000
více info...
Přidat komentář
Uf. Dočteno. Nemít knihu na čtenářskou výzvu tak jsem ji hned na začátku odložila. Na začátku celkem zmatečné skákání z jedné dějové linky do druhé a příliš květnatý jazyk.
Kniha mě začala bavit až v druhé polovině. Pokládání příběhem z planety xy me příliš nenadchlo a působilo spíš rušivě...
Prokousala jsem se knihou, kterou jsem četla kvůli čtenářské výzvě. Chápu, proč dostala spisovatelka cenu, ale bylo to opravdu místy překombinované. Až mi to hlava nebrala.
Místy byla četba této knihy malou lahůdkou, kdy jsem si užívala všedních věcí popsaných nevšedním jazykem, zvratů v náhledu na události, kdy vše najednou nabralo jiný směr, a celkem uvěřitelných postav a vztahů mezi nimi (v tomto ohledu mi ale nesedla postava Laury, u které mi často chování neladilo s věkem - zejména v době dospívání, kdy jsem často měla z událostí a jejích reakcí pocit, že je jí přes dvacet, a pak se najednou objevila zmínka, že jí není ani 15). Místy to ale byl celkem boj, kdy mi úplně nesedlo střídání úhlů pohledu a osoby vypravěče. Navíc knize nejspíš trochu uškodil překlad, kde jsem opakovaně narážela na chyby jak z učebnice "Nejčastější chyby českých překladatelů z angličtiny" - v češtině to vyšlo trochu zvláštně, ale naprosto přesně jsem si dovedla představit, jak to bylo v originále...
Tento experiment autorce příliš nevyšel. Z knihy vyloženě čišelo, že si nevěděla rady s dějem, tak vše zabalila do neobvyklé formy. Příliš mnoho dějových linií nicméně totálně znepřehledňuje četbu a v podstatě na žádné z nich není nic zajímavého. Snad leda vyprávění muže své milence, o němž čte hlavní hrdinka v knize své sestry (už se ztrácíte? nevadí, tak to zjevně autorka zamýšlela) zpočátku trochu fungovalo, ale posléze bylo prostě zahozeno.
Naprosto nechápu, jak mohla taková knížka získat jakoukoli jinou cenu než Největší nuda pod sluncem. To snad i návod na mytí rukou na letišti je zábavnější čtení.
Pro mě 90 % četby čiré utrpení, za těch zbylých 10 dávám jednu hvězdu, ať nežeru.
Kniha nebyla špatná, na druhou stranu jsem měla strašný problém se začíst a povedlo se mi to až když jsem měla přečtených zhruba 60% knížky. Rozhodně jsem ale čekala víc. Oproti Příběhu služebnice, který byl mnohem více čtivý, a který by si podle mě Manbookerovu cenu zasloužil mnohem víc, měla knížka menší spád, byla rozvláčná a hlavní hrdinka mě v průběhu dost štvala. Možná si ji ještě jednou přečtu, abych děj lépe pochopila, ale nebude to z důvodu, že by mě kdovíjak zaujala.
"Každý den je pro někoho konec světa. Čas stoupá a stoupá, a když dosáhne úrovně vašich očí, utopíte se."
Margaret Atwoodová napsala určitě zajímavou knihu, v době jejího vzniku bezpochyby předběhla svoji dobu, mistrně pracuje s napětím a bystří čtenáři již od samého začátku tuší, že ne vše bude takové. Jen... čeho je moc, toho je někdy příliš, knížce by tak moc prospělo zkrácení, hlavně první polovina byla úporná, přeskakování v ději, až čtyři dějové linky, přerušování právě v momentě, kdy si zrovna danou dějovou linku oblíbíte... a než se k ní vrátíte, musíte se pročíst stránkami detailů nebo dokonce nesmyslných příběhů... váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdama, ale pod 4 hvězdičky bych se v tomto případě nepodepsala. Pokud chcete něco od velké spisovatelky Atwoodové číst, určitě je Příběh služebnice to, co Vás dostane. (březen 816 str.)
Moc pěkná kniha. Moc pěkný jazyk. Vyprávění jedné staré dámy o životě, o historii jedné rodiny o historii lásky. Vyprávění, které je plné drobností a banalit, jako že jde hrdinka do města do kavárny na kafe a muffin a podobně. Vyprávění ze kterého se postupně vynořují střípky a člověk si pomalu začíná sestavovat větší obrázek, něco se pozvolna odkrývá, něco zůstává utajeno až do úplného konce. Je potřeba to číst pozorně, jinak vám může uniknout spousta „nápověd“. Vyprávění je tak mistrné, že na konci máte pocit, jako byste prožili další život. Oceňuji, že na konci těžkého života plného velkých ran, je vyprávění smířlivé a s nadějí v příští generace a zároveň nepostrádá sebeironizující prvky. Román má mnoho vrstev a je možno v něm nalézt spoustu menších témat od touhy po moci, touze po penězích, touze po lásce, touze po uznání, touze po zachování dojmu. Téma sociální (dělníci a kapitalisté), politické (mír, válka, vlastenectví). Témata sociologické (role ženy, manželky, muže, manžela, role rodiče, role vychovatele, role sourozence). Vřele doporučuji.
Byla jsem nejprve zmatená z různých dějových linek, ale bylo to čtivé a napínavé, nakonec překvapivé. Líbilo se mi jak si autorka se čtenářem hraje. Podnětné k přemýšlení o životě.
Děj knihy jsem pochopila asi až v půlce,přeskakovala jsem odstavce,někdy i stránky.A vlastně jsem o nic nepřišla.Zdlouhavé popisy událostí,pocitů...prostě nuda.Možná kdyby byla kniha trošku kratší,bylo by to zajímavější.
Chvíli mě trvalo, než jsem se začetla, ale potom jsem se nemohla odtrhnout. Nadhled, ironie, humor, hlavně obraz doby - společenský a politický život se všemi nešvary-pokrytectví, podvody, touha po penězích, intriky a do toho život sester od útlého dětství bez matky a s nevšímavým otcem, vychovávaných hospodyní a služebnou v jedné osobě. Příběh vyprávěný se spoustou životních zkušeností a moudra, bohatost jazyka a myšlenek. Kniha si opravdu získané ocenění zaslouží.
Komplikovaný příběh zastřený tajemstvím až do samého konce. Čtenář musí sledovat několik dějových linek, jejichž propojení je odhalováno postupně a v pravý čas tak, aby mohl nastat "aha moment" a mohli jsme se dočíst až k pochopení toho "co, kdo, s kým, proč". Celkově kniha tíhne k jakési melancholii, která dýchá z osobností postav a jejich prožitků, z prostředí i z doby, do níž je příběh zasazen.
Kniha kompozičně a jazykově bohatá, kniha vyvolávající otázky týkající se pravých hodnot, kniha o životě.
Vypravěčka Iris je stará žena, které odchází tělo rychleji než mysl; to a pocit dlužného vysvětlení jedné podstatné informace z minulosti ji nutí vyvolávat v paměti (a zapisovat) události z mládí, plné barev, chutí a vůní. Součástí této vzpomínkové části jsou milostný příběh skrývající se dvojice (nevěřte anotaci něco o sexuální otevřenosti), zprávy z tisku (především o úmrtích členů rodiny) a fantastický příběh Slepý vrah, vyprávěný na pokračování mužem důležitým pro ni i její sestru Lauru. Iris zaznamenává i své současné dny – s nadhledem a sebeironií komentuje své stárnutí a osamělost: „Pořád si připadám víc a víc jako dopis – někam posílaný, někde vyzdvihnutý. Ale dopis bez adresy.“
„Slepý vrah“, onen původní, vymýšlený mužem pro milenku, je krutý, plný utrpení a smrti. Když ale dočtete pravdivý Irisin příběh, zasáhne vás mnohem intenzivněji (stejně jako mě) krutost slepého vraha (nebo slepého boha či slepé spravedlnosti, jak nad tím uvažuje Iris), který určil její skutečný život. Je to působivé – a hodně dobré.
Sonda do vzpominek a nazoru stare zeny. Vyborne napsana kniha, sarkasticky, morbidni a vtipny komentar uplne beznych zivotnich situaci. Pohled stari znasobeny zkusenostmi.
Proč psát něco jednoduše, když to jde složitě, aneb pro mě vcelku banální příběh, který se nepovedlo vyklopit z formy.
Je to takové hutné čtení, chce to pozornost. Linky se prolínají a ze začátku se často přeskakuje na časové ose.
Celkově spíš smutný příběh, jako všechny ze života.
Autorka mě překvapila prací s detaily. Zaměřuje se na maličkosti všedního dne. Říkáte si "no jo, tohle je přeci úplně běžná věc," ale úplně běžně si jí vědomě nevšímáte.
Skvělá kniha. Zpočátku jsem z ní byla trochu zmatená a chtěla ji odložit, ale jsem moc ráda, že jsem to neudělala. Příběh je sice v zásadě dost smutný, ale i tak stojí rozhodně za přečtení.
Štítky knihy
milostné romány kanadská literatura 30. léta 20. století společenské rozdíly společenské romány světová hospodářská krize, 1929 rovnoprávnost žen Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Z této knihy mám poněkud smíšené pocity. Líbilo se mi, že příběh vypráví stará paní, která toto všechno prožila. Příběh dvou sester na pozadí historických událostí byl poutavý. Nepřipadaly mi nudné ani pasáže, v nichž "autorka" popisuje svůj současný život staré ženy. Byly chvilky, kdy jsem se na knihu vyloženě těšila. Na druhé straně vymyšlené příběhy z budoucnosti mě často rušily a první třetina knihy byla značně nepřehledná. Závěr byl překvapivý a kniha byla ke konci i lehce napínavá. Nicméně více než tři a půl hvězdy bych nedala.