Slezské písně
Petr Bezruč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323508/mid_slezske-pisne-dXU-323508.png
3
968
968
"Plným právem se nazval Petr Bezruč "věštcem svého lidu", "bard prvý z Beskyd, co promluvil. V tom spočívá síla a velikost básníka. Vyjádřit to, co statisícové cítí, co se s nimi rodilo, co s nimi rostlo. Konec devatenáctého století znamenal u nás velký rozmach kapitalistické výroby. S ní zároveň rostlo vykořisťování. Rostla poroba sociální a národnostní. Proti panské tyranii "rostl lidu hněv". Tisícové hledali slova, jak jej vyjádřit. Bezruč to slovo vyrknul. Masy je přijaly. Slovo se stalo tělem, zapalovalo, měnilo se v čin. Ano, Petře Bezruči, zpíval jste dobře. Nezpíval jste nadarmo. Národ vám porozuměl." (Antonín Zápotocký)... celý text
Přidat komentář
Vážím si básníkových prostých slov, ze kterých vyvěrá hluboké pochopení a soucit. Vynikající verše, některé se mi vybavují stále: " Jen jedenkrát kolem mne šla láska. Vlas černý padl k pasu..."
Samozřejmě jsem se s touto sbírkou potkala prvně ve škole. Až po pár desítkách let, kdy jsem se ocitla vedle svých školních, češtinářskýchv sešitů, kam jsem si psala vše , co jsem v četbě potkala...a po sbírce znovu na svou poličku sáhla. A po pár večerech začala porovnávat, jak jsem to viděla tehdy a jak nyní. Jako mladá dívka jsem se dojímala smutnou dobou, u Maryčky plakalaa u dalších jsem byla ráda, že žiji ve své době.
V dospělosti, kdy vím, jak dokáže život bolet, mě dojímá, jak dokázal Bezruč, řekla bych až milé, nedrasticky, psát o době, ve které žil.
Ano smutná, ale snad i něžná a milá. Tak na mě tato sbírka působí.Jsem z ní opravdu nadšená, spoustu rýmů jsem zapomněla, spoustu jsem si spojila s bezstarostnosti mládí....a slovo...doporučuji... podtrhávám dvakrát a hvězdičky k tomu...
Mám ráda Bezručovy verše. O čem měl psát, když se díval ve své době po svém kraji? Dnes je ten kraj jiný, máme se velmi dobře. Už mu ani mnozí Slezané nerozumí...
A přesto jsou ty verše stále aktuální.
"Ven z domu s matkou!"
Do domova důchodců...
"Tich po mezích chodí kantor,
bez úsměvu, bez myšlenky,
v krčmě v noci sám za stolem
hledí k zemi, hledí sklenky."
Však. Nechtěla bych být dnes učitelka. Do výuky mluví každý, děti zpovykané, nevychované, učitel jim musí ustupovat. Nedivila bych se, kdyby jako Halfar visel na jabloni.
Co by dnes Bezruč kolem sebe viděl, o čem by psal?
Vzhledem k tomu, že jsem se kvůli studiu vysoké školy přestěhoval do Ostravy, byla zde jakási povinnost se literárně ponořit do místních autorů. A Bezručovy Slezské písně jsem opravdu vynechat nemohl. Tož kraj razovity...
Další kniha, kterou jsem četla v rámci příprav na maturitu.
Bohužel toto byl pro mě krok vedle a opravdu velmi, velmi mě kniha nebavila.
Představa jednoruké zombie z dolu, co má básnické střevo a zveršovala svoji lásku k rodné zemi a nenávist vůči všem cizákům, by snad mohla i působit komicky, kdyby to Bezruč celé nemyslel vážně. Stesk po starých dobrých časech a zapšklý odpor vůči šlechtě, židům a Polákům je tu ve většině případů podaný asi jako kdybyste převedli do básnického jazyka hospodské nadávání štamgasta po desátém pivu. Podle mě docela nešťastný způsob, jak vyjádřit svoje patriotství. Jednu hvězdičku dávám za občasné pěkné momenty o krajině a konkrétních místech, kde Bezruč žil, a tu druhou za vzpomínku na legendární Wimmrovu recitaci Ostravy. (- Což je podle mě jediný způsob, jak má smysl se k téhle sbírce vracet.)
Slýchávám názor, že autor již po Slezských písních nic pořádného nenapsal, že Vladimír Vašek není autorem Slezských písní a podobně. Četl jsem ale knihu Verše starého ještěra, obsahující básně, které nejsou ve Slezských písních. Mé dojmy z obou knih, které nikomu je nevnucuji, ale já osobně jsem o jejich pravdivosti přesvědčen, seřadím níže podle čísel (V mírně pozměněné podobě píši skoro stejný komentář ke knize Verše starého ještěra.):
1. Autor knihy Verše starého ještěra je Vladimír Vašek.
2. Autor knihy Verše starého ještěra je totožný autorem Slezských písní.
3. Autorem Slezských písní je Vladimír Vašek.
4. Vladimír Vašek je totožný s Petrem Bezručem.
5. Vladimír Vašek napsal i po Slezských písních hodnotné verše. Jsou v knize Verše starého ještěra.
Bydlím v Moravskoslezském kraji mnoho míst která, Petr Bezruč popisuje znám. Básně jsem si opravdu užívala. Bála jsem se že, to bude proletářská poezie a možná tam ty prvky jsou třeba báseň Ostrava. Pochybuju ovšem, že tohle autor zamýšlel. Líbil se mi jazyk díla a hlavně popis krajiny. Pobavil mě i slovníček nářečí, který jsem vpodstatě nepotřebovala. Spoustu pojmů doma používáme.
Petr Bezruč své Slezské písně napsal ve velice krátké době, dalo by se říci, že v prvních měsících roku 1899, vyjádřil v nich protest proti národnostnímu a sociálnímu útlaku. Utrpení lidí na Slezsku prožíval jako svůj osud - celým srdcem. Proto je sbírka ojedinělá a nejde ji zařadit do nějaké školy nebo uměleckého směru.Bezruč se ve svých básních nevyjadřuje alegoricky. V básních uvádí skutečné události, konkrétní místa. Bezručovy básně mám ráda, můj rodný kraj je Slezsko a navíc rodná obec Žermanice, která je součástí sbírky.
"Vody ji nepodá žádná jiná,
ale je chudobná , nemá nic,
nejhezčí děvucha od Těšína,
nejhezčí děvče z Žermanic."
Zcela jistě doporučuji k přečtení. Moc se mi líbí vyjádření Mandlevest.
Není to čtení pro každého a myslím, že je potřeba dozrát, aby člověk mohl pochopit, pokud bude chtít. Pro mladší čtenáře to bude myslím trochu tvrdší oříšek.
Sbírka básní … už dlouhou dobu jsem o ní slýchávala a snažila jsem se k ní dostat … bohužel na mě nespíš nezapůsobila tak, jak měla …. Působilo to na mě dost smutně ….
Poezie tak výrazně osobitá, že po přečtení Slezských písní jsem si jednu, jako poctu Bezručovi, napsal sám. Nasáknul jsem tou podivnou houževnatou nesmrtelností utrápeného lidu, který se nenechá zlomit, i když v něm něco už dávno umřelo. Zamiloval jsem se do kraje, který je chudý, ponížený a přesto se nevzdává své hrdosti. Snad že jsem odchovanec severočeských povrchových dolů, kdesi hluboko jsem se dokázal spojit s generacemi stále stejných lidí zapíjejících svou chudobu a těžké živobytí. A přitom se skvěle bavit.
Musím kápnout božskou, že jsem se Slezskými písněmi tak trochu bojoval, ba zápasil. Tato poetická forma mi poněkud neseděla. Já sám "dělám" spíše lyrickou poezii (viz web), a k údernému sociálnímu buřičství mám daleko. Ale ať už je to jak chce, svoje jsem si ze sbírky bezpochyby odnesl. Také to byla moje povinnost, neboť Vladimír Vašek byl můj praprastrýc, a toto dílo se u nás doma bralo jako rodinné stříbro, no a já jsem do něj "dozrál" až "na starý kolena". Jako praprasynovec Petra Bezruče tuto sbírku odmítám hodnotit i navzdory mé zásadě udělit hvězdy všemu, co přečtu. Toto je jediná výjimka. A spadl mi teď kámen ze srdce, že ani hodnotit nemusím. Byl bych pochopitelně zaujatý. Takže jen velmi stručně: chápu hodnocení čtenářů, úplně rozumím i kritickým komentářům, vím, že sto lidí - sto chutí... a asi je to tak správně. Trochu jsem se u tohohle komentáře zpotil, ale mám to za sebou. Přeji co nejkrásnější podzimní i zimní večery s prózou i poezií... a třeba někdo z vás vezme zavděk i Slezskými písněmi...
Rád se vracívám k četbě Slezských písní Petra Bezruče z jednoho prostého důvodu. Jeho verše byly a stále zůstávají posilou utlačovaných a ponižovaných prostých lidí a to nejen tehdejšího Slezska. Verše svým vzdorem a úderností jsou platné dodnes jako příklad občanské odvahy a statečnosti, které není a nebude nikdy dost. Ne nadarmo je Petr Bezruč nazýván bardem svého milovaného kraje. Věřím, že k básníkovým veršům si bezesporu najde cestu řada milovníků poezie v každé době.
Štítky knihy
Ostrava chudoba, bída Opava poezie česká poezie Slezská Ostrava
Autorovy další knížky
| 1951 |  Slezské písně |
| 1988 |  Maryčka Magdonova |
| 1952 | Stužkonoska modrá |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1961 | Labutinka |
Při čtení těchto veršů na mně často padal splín. Asi to tak bylo myšleno, ale já jsem v jádru optimista, takže Bezruč nebude pro mně.