Slib svatojánské noci
Jana Klimečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363306/mid_sen-svatojanske-noci-J8N-363306.jpg
4
66
66
Tři venkovské děti z Moravského Slovácka se ocitnou v císařském městě Vídni. Mají štěstí, start do nového života se jim zdaří. Shodou náhod, ale i vlastním přičiněním se jejich vzletné dětské sny postupně mění ve skutečnost. Život se s nimi přesto nemazlí, prožívají jak přátelství, tak lásku a úspěchy, ale i nenaplněná očekávání, okusí i zradu a bolestná zklamání. Jsou svědky tragických událostí, které těžce poznamenají jejich osudy. Slib, který si daly o svatojánské noci, své první noci ve Vídni, se přesto snaží dodržet, i když podmínky, za kterých ho uzavřely, se během let v mnohém změní.... celý text
Přidat komentář
Na to jak moc se mi od autorky líbila Kočárová cesta, se mi toto zase tolik nelíbilo, styl psaní byl pro mě trošku zvláštní, stavba vět byla pro mě utrpením, ale líbilo se mi jak autorka vše prokládala lidovou moudrostí, zvláště pak pranostikami.
Kniha jakoby vytažená z babiččino knihovničky,hodně připomíná literaturu první republiky.
Sice to nebyl úplně můj šálek kávy,ale četlo se to pěkně.
Celý příběh byl až nepřirozeně pozitivní. Jako kdyby babička vzpomínala na své mládí. Ale hezky se to četlo.
Krásný příběh. Možná měl takových padesát stránek navíc, ale moc se mi líbil popis doby, postav a prostředí. Super.
Nádhera, má čtenářská dušička plesá.
V myšlenkách s Johankou, Mařenkou, Jurou a s celou Modrou hvězdou budu dlouho prožívat jejich příběh, i když nebyl vždy jen růžový. A slibuji, že mé první kroky z Wien-Banhof povedou do Prátru a dál po stopách těchto přátel....Přiznávám, Vídeň znám lépe jak Prahu, proto mě tento příběh takto zasáhl, byla jsem tam!!!!
A, ať si ptáček jarabáček štěbetá co chce, mi se to líbilo.
Příběh se odehrává v polovině devatenáctého století. Tři venkovské děti z Moravského Slovácka musí uprchnout po nešťastné události, kterou způsobily. Přestože jsou malé, vydají se na odvážnou cestu až do Vídně. Podaří se jim tam najít druhý domov a splnit si své sny? Nebo si s nimi osud nepěkně pohraje?
Ke knížce jsem se dostala úplně náhodou a v podstatě jsem vůbec netušila o čem bude. Musím říci, že mě kniha příjemně překvapila. Styl psaní mi nejprve připadal hodně dětský, ale pak jsem si na něj zvykla a moc mi vyhovoval. Celkově mi kniha vyzněla spíše jako pohádka, celý příběh byl milý a pěkný (tyto dvě přídavná jména k němu pasují asi fakt nejvíc). Ale poslední třetina byla plná emocí, že jsem si u ní i pobrečela.
Ač jsem trošku podle anotace očekávala spíše drsnější příběh o tom, jak se děti musí protloukat světem, byla jsem nakonec moc ráda za tuhle milou oddechovku. Děj byl možná někde i trochu předvídatelný, ale ani to neubralo knize na kráse a jemnosti.
Doporučuji k přečtení a to spíše romantickým duším.
Příjemné čtení, plné zajímavostí z dob nedávno minulých - jak se žilo v našich vesnicích na Slovácku a jak se žilo v "největším českém městě" (jak autorka ráda mnohokrát připomínala) Vídni v druhé půli 19. století. Líčeno z pohledu sirotků nezletilců postupně beroucích rozum a zkušenosti, takže žádné romantické či dramatické čtení (vhodné pro děti a mládež), vše plynulo až s podivem poklidně.
Postupně mi už trochu vadil trochu jednotvárný jednoduchý styl, zkratkovitost u popisu místních událostí a současně zdlouhavost textu kvůli častým opakováním, která dle mého nebyla literárním záměrem, jen opomenutím. 70%
prijemna oddychovka, autorka mi svym stylem pripominala HM Kornerovou. Pribeh je zajimavy, sdeleny jasne a je uzavreny, za coz jsem byla rada. Zadne zaludnosti ctenare necekaji, proste idealni cteni pred spanim.
Pěkný čtivý příběh, občas se zdál až předvídatelný, ale nakonec dopadl překvapivě... Hezky popsano období i místa kde se děj odehrává...
Tak tato knížka se mi líbila opravdu moc!! Příběh, který tak nějak zahřál u srdce. Snad proto, že byl takový jiný, než jsou ty dnešní příběhy psané „ na jedno brdo.“
Příběh z 2.pol.19. století popisuje prostředí a životy tří venkovských dětí, které odešly z Moravy do Vídně detailně a čtivě. Přes události, které je ovlivňují jsou jejich příběhy přece jen až moc dokonalé, vše se jim daří, všichni jim pomáhají. Tedy až na jednu krutou výjimku. Příliš detailní popisy a také stálá opakování jako byste po pár stranách zapomněli o čem čtete. Kdo nečeká velké spletitosti, překážky, zvraty a chce se poklidně naladit na (český) život v císařské Vídni skoro živě popsané však bude spokojen.
To bylo tááák pěkné, milé, příjemné, je mi líto, že příběh skončil, na konci mi mi slza ukápla.
Vcelku příjemný příběh. Po literární stránce nelze autorce upřít, že jazykový talent má. Chyběl mi ale v knize určitý spád, byla to taková rozvláčná pohádka. Na můj vkus se často opakovaly různé myšlenky, například i stálé přepočítávání, před kolika lety přišli hlavní hrdinové do Vídně .. apod.
Vídeň - to je město, ve kterém našlo práci hodně lidí od nás. To nebyla žádná vzdálená cizina, ale každý tam měl někoho z rodiny. Teda skoro:) I moje prababička tam sloužila. Kniha nás poklidným tempem provádí životními osudy trojice chudých dětí z Moravy. Ani se nechce věřit jejich odvaze, se kterou se pustily do světa. Ale strach před trestem za jejich nedbalost na pastvě asi přehlušil obavy z nebezpečí na cestě. Štěstí jim přálo, cestou narazili na samé dobré lidi, dostali se do Vídně pod ochranné křídlo tety, která se postarala o jejich uplatnění a poskytla jim i rodinné zázemí. Trojice odrůstá dětským střevíčkům, sbírá dovednosti, ale stále dodržuje tradici. Na Svatého Jana si Johanka, Mařka i Jura připomínají slib, který si na začátku svého dobrodružství dali. I když je pracovní povinnosti nenechají pospolu, jejich téměř sourozenecký vztah pevně trvá. Až v dospělosti zasáhnou různé problémy, válka v Bosně, těhotenství jedné z dívek... Co se románu týče, jde o četbu dnes už docela vzácnou. Nečekala bych, že se někdo pustí do takových vzpomínek. Já se ráda vracím k autobiografické knize Rodiče a děti od Pavly Kytlicové, která život v tehdejší Vídni popsala podle mě živěji, vášnivěji, ta to u mě má za plný počet hvězd. Ale ani paní Klimečková se nemusí stydět, nepsala z vlastní zkušenosti a má to opravdu pěkné!
Příběh tří vesnických dětí, které nepříznivý osud odvál společně do císařské Vídně. Postupně sledujeme jejich další život. Kniha se hezky čte, děj pěkně ubíhá.
Co se mi moc nelíbilo, bylo příliš pozitivní ladění. hrdinům se téměř vše daří, okolí je vstřícné a vše je zalité sluncem. A ani tragický zvrat v osudu jedné z hrdinek tuto linii jaksi nenarušuje. Trochu mi to připomínalo pohádky a trochu mě to zklamalo.
Štítky knihy
Vídeň česká literatura osudy lidí Rakousko-Uhersko Slovácko úspěch Češi historické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Přezrálé moruše |
| 2017 |  Kočárová cesta |
| 2010 | Chlebani |
| 2018 | Slib svatojánské noci |
| 2019 | Pod Zelenou bránou |
Sirotci Jura, Johana a Mařka se v roce 1870 vydají do Vídně hledat štěstí. Ujme se jich Johanina teta, provozovatelka české hospody v Prátru. Trojice se sžívá s novým prostředím, tak odlišným od slováckého venkova a jde za svými sny. Mařka se touží stát tanečnicí v divadle, Jura členem císařské gardy a Johana panskou v lepší rodině. Jejich cesty se tragicky rozcházejí v roce 1881. Autorka umně vykreslila život české menšiny ve Vídni v 70. letech 19. století, včetně okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878. Vyprávění plyne pomalu bez větších zvratů. Všichni si pomáhají a radují se z drobností. Příběh končí svatbou. Nenáročné starosvětské čtení ve stylu večerů pod lampou.