Slova straky / Magpie Words

18.08.2022

Slova straky jsem poprvé otevřel při dlouhé cestě veřejnou dopravou a jako první, jak už to u výborů dělám, jsem si přečetl doslov, v tomto případě napsaný samotným autorem. V něm Caddel proklamuje mnoho o propojenosti hudby s poezie, velký důraz klade na zvukovou stránku. "Tato sbírka vyžaduje, (...) abys nechal zvuky znít a četl je nahlas." A já tušil, že se na Caddelovu (jinak jistě pozoruhodnou) poezii nedokážu naladit.
Rytmickou dokonalost, která je velmi rafinovaně propojena i se specifickou typografií, bohužel nedokážu docenit. Nejbližší mi je sbírka v momentech, kdy se Caddel blíží k poetice Ezry Pounda – je pozorný k okolnímu světu, věrný zažitým motivům (obloha, ptáci) a nevyskytuje se u něj přemíra obecných slov a rytmické pečlivosti.
V jednom textu básník píše: " Vznešená píseň / trpělivá v dešti. Zpívej ji – // ne myšlenky, ale tóny". Vlastně mi je to v lecčem sympatické, je v tom trochu takové borkovcovské "méně přemýšlet, více pozorovat", akorát spíš "méně přemýšlet, více poslouchat". "Tak jako listy mé mysli / jsou naváté / do malých hromádek" píše Caddel a v jiné básni se ukazuje, že poezii nechápe jako houšť myšlenek: "v severních stromech / obnažených jako moje hlava / bez listí".
Bilingvní vydání je samo sebou pecka.

Pocta W. C. W.

drozdi
zobají
ze
země

stojí strnule
vzpřímení
hlavičky skloněné
na jednu stranu

číhají
na pohyb
dravců
blízko povrchu

běhají
či hopsají
v intervalech
vždycky pár stop

k dalšímu
hlídkovému
bodu
(s. 47)