Slovanské nebe
Josef Toman
Humorná báj vypráví o životě v Perunově nebeské říši, do níž Mořena nedopatřením zanese dvojici živých lidí, Čecha a Medunu. Ti svou pracovitostí vyvolají neklid mezi bohy a bůžky, který vyvrcholí Čechovou vzpourou proti Perunovi pro jeho necitelnost k trpícímu slovanskému kmenu...
Přidat komentář
Velké nadšení, úplná fascinace, naposledy mě takto nadchnul Kraszewski a jeho Stará básń, tedy Stará báje...
Člověk se do toho úplně vloží
Tuhle knížku jsem si moc užila. Čeština krásná, příběh vtipný. Tolik postav z naší mytologie, a konečně vysvětlení, proč už není naším národním stromem dub, ale lípa :-)
Nádherný popis vzniku Čech O:) Baví mě skvěle popsané zvyky, tradice a hromady jídla, co Perun zbaští nejen k obědu :D
Tuhle knihu odmalinka miluju. Poprvé jsem ji četla v páté třídě a všemu jsem doslova věřila. Bylo to jako napínavá detektivka. Celý život se k ní vracím, teď jí rozumím samozřejmě jinak. Je mi jenom líto, že se jí nikdy nechopil scénárista a nenatočil se podle ní film. Kdysi se o to pokusila Ostrava, vznikla tv inscenace a Peruna ztvárnil Lubor Tokoš - no, ještěže mám v knihovně knížku, která nikdy nezklame (a povzbudí).
Humorné vyprávění o vzniku českého pokolení.
Praotec Čech a jeho mladá žena Meduna se omylem dostanou jako duše zemřelých do Perunovy říše, kterou vytrhnou z jejího idylického klidu svou životností. Perun hrozící se toho, že mu lidé obrátí nebe vzhůru nohama, je na Čecha i Medunu rozhněván, ale ti ho nakonec usmíří svými dobrými vlastnostmi. A když se nebem roznese, že Meduna čeká dítě, věnuje jim Perun kousek slovanského nebe kolem hory Řípu, kde budou žít jejich potomci.
Autorovy další knížky
2004 | Po nás potopa |
1984 | Don Juan |
1977 | Sokrates |
1980 | Jak zdokonalovat sám sebe |
1970 | Slovanské nebe |
Nechtěl bych, věru, toto dílo kvůli jeho archaismům, květnatým vyjádřením a všelijakým kudrdlinkám, překládat do cizího jazyka. Ještěže jsem Čech a mohu si je přečíst ve své mateřštině. A je to, namoutě, pěkné čtení, jak to v tom slovanském nebi a v zemích pod ním všechno pracuje, hartusí, veselí se, pracuje, jí a pije, opět pracuje, ševelí... A všechno s láskou. Možná proto mají i bohové tak blízko k lidem. A ráj je naší zemi tak blízko...