Slovanské nebe
Josef Toman
Humorná báj vypráví o životě v Perunově nebeské říši, do níž Mořena nedopatřením zanese dvojici živých lidí, Čecha a Medunu. Ti svou pracovitostí vyvolají neklid mezi bohy a bůžky, který vyvrcholí Čechovou vzpourou proti Perunovi pro jeho necitelnost k trpícímu slovanskému kmenu...
Přidat komentář
Velké nadšení, úplná fascinace, naposledy mě takto nadchnul Kraszewski a jeho Stará básń, tedy Stará báje...
Člověk se do toho úplně vloží
Tuhle knížku jsem si moc užila. Čeština krásná, příběh vtipný. Tolik postav z naší mytologie, a konečně vysvětlení, proč už není naším národním stromem dub, ale lípa :-)
Nádherný popis vzniku Čech O:) Baví mě skvěle popsané zvyky, tradice a hromady jídla, co Perun zbaští nejen k obědu :D
Tuhle knihu odmalinka miluju. Poprvé jsem ji četla v páté třídě a všemu jsem doslova věřila. Bylo to jako napínavá detektivka. Celý život se k ní vracím, teď jí rozumím samozřejmě jinak. Je mi jenom líto, že se jí nikdy nechopil scénárista a nenatočil se podle ní film. Kdysi se o to pokusila Ostrava, vznikla tv inscenace a Peruna ztvárnil Lubor Tokoš - no, ještěže mám v knihovně knížku, která nikdy nezklame (a povzbudí).
Humorné vyprávění o vzniku českého pokolení.
Praotec Čech a jeho mladá žena Meduna se omylem dostanou jako duše zemřelých do Perunovy říše, kterou vytrhnou z jejího idylického klidu svou životností. Perun hrozící se toho, že mu lidé obrátí nebe vzhůru nohama, je na Čecha i Medunu rozhněván, ale ti ho nakonec usmíří svými dobrými vlastnostmi. A když se nebem roznese, že Meduna čeká dítě, věnuje jim Perun kousek slovanského nebe kolem hory Řípu, kde budou žít jejich potomci.
Štítky knihy
Slované, slovanství slovanská mytologie
Autorovy další knížky
2004 | Po nás potopa |
1984 | Don Juan |
1977 | Sokrates |
1980 | Jak zdokonalovat sám sebe |
1970 | Slovanské nebe |
Nechtěl bych, věru, toto dílo kvůli jeho archaismům, květnatým vyjádřením a všelijakým kudrdlinkám, překládat do cizího jazyka. Ještěže jsem Čech a mohu si je přečíst ve své mateřštině. A je to, namoutě, pěkné čtení, jak to v tom slovanském nebi a v zemích pod ním všechno pracuje, hartusí, veselí se, pracuje, jí a pije, opět pracuje, ševelí... A všechno s láskou. Možná proto mají i bohové tak blízko k lidem. A ráj je naší zemi tak blízko...