Slovník floskulí
Vladimír Just
Slovník floskulí série
1. díl >
Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy. Vladimír Just se častým obcováním s televizí, rozhlasem, novinami a časopisy nadýchal takového množství slovního smogu, že před pěti lety začal psát Slovník floskulí. „V jakém časovém horizontu?“, zeptá se redaktorka úředníka a myslí tím: dokdy. Nemusíte nic říkat, nemusíte si nic myslet – floskule mluví a myslí za vás. Proto je tak milují totalitní režimy, v demokraciích pak úřady, policajti a politici.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení. Člověk si uvědomí, kolik prázdných slov a frází sám užívá, aniž si je toho vědom. Pan Just uvádí přímo i příklady z praxe , což je určitě přínosné a zábavné. Bohužel, nedokázal se oprostit od poměrně obsáhlých (a opakovaných) prezentací vlastních názorů na nejrůznější věci (otočné divadlo, kůrovcová kalamita…), které mi vadí. Ale i tak je škoda, že neexistuje modernější verze, myslím, že za těch 17 let od vydání knihy nám tu vybujela přehršel nových floskulí, se kterými by bylo potřeba poprat se.
Velice potřebná a užitečná knížka, jako všechny o jazyce, natož současném (a zajímavé srovnání s Čapkovou Kritikou slov).
Hoď kamenem, kdo jsi nikdy nějakou floskuli nepoužil ve chvíli, kdy ti přišla jako neotřelé vyjádření nebo tě prostě lepší výraz v rychlosti nenapadl. Dobré je podle mě odlišit:
- záměrné používání prázdných obratů, když se musím k něčemu vyjádřit, ale ve skutečnosti nechci říct nic konkrétního – a jsem politik (v tom případě by mě příště už neměli lidi volit),
- používání téhož z důvodu nedovzdělanosti nebo nešikovnosti, ačkoliv mě jazyk živí – a jsem novinář (v tom případě by mě příště už lidi neměli číst),
- ojedinělé použití floskule (která třeba právě „přišla do módy“, čili chvíli bude vypadat jako zajímavé, originální vyjádření, než její používání dosáhne obludných rozměrů) – a jsem např. překladatel, jeden z nejlepších, který celým životním dílem dokázal, že s jazykem umí perfektně pracovat (v tom případě by mé kvality neměly být zpochybněny).
Být autorem takového díla znamená mít jako uživatel češtiny vysoké sebevědomí a kapku arogance; ta kapka se vztahuje k třetí uvedené skupině, hozené do jednoho pytle s předchozími. Hvězdičku dolů za to.
Doporučuji všem. Ale asi knihu hodně lidí nečetlo, protože takové zrůdné otomování slýchávám a čtu hodně často kolem sebe a je to tedy síla. A kdyby pan Vladimír četl různé komentáře na DK, musel by tam přidat slovní spojení “přečteno jedním dechem.” Je to tu víc než časté a stále se divím.
Úžasná práce, která donutí k zamyšlení. Proč říkáme chytrá horákyně, první dáma, co je to přehršel... Zjemníte a prohloubíte své jazykové vyjadřování, protože mnohdy se pohybujeme opravdu ve frázích a floskulích, aniž si to uvědomujeme. Dnes, kdy je komunikace v takové krizi, v jaké je - fake news... - je podobný sebezpytavý pohled sám na sebe obzvláště důležitý.
Kniha mě donutila více přemýšlet ve svém vyjadřování a nesklouznout lenivě k zvětralým slovům, které byly nejblíž po ruce. Pomohla mi v mé copywriterské profesi a ještě jsem se s ní zasmála.
Štítky knihy
čeština politická korektnost jazyková analýza sociolingvistika jazykové slovníky
Autorovy další knížky
2001 | Alternativní kultura - Příběh české společnosti 1945–1989 |
2003 | Slovník floskulí |
1989 | Klaunovy rozpravy |
1990 | Věc: Vlasta Burian |
2009 | Velký slovník floskulí |
Trochu dobovka, 90. léta a přelom století, ale ve své podstatě jsou některé floskule stále aktuální a staly se součástí běžné mluvy a vyprázděného slovníku úřadů, některých státních institucí, moderátorů a politiků. Ale vlastně to platí i pro běžnou mluvu. Jinak velmi dobře napsáno, některá hesla pobaví svou ironií a sarkasmem. Doporučuji.