Slovo, obraz, rokenrol

03.12.2019

Nadmíru inspirativní rozhovory. S muzikantem a hlavně fotografem Peterem Michaelem McCartneym, jenž je neméně zajímavý než jeho beatle-bratr ("Jedete autem a najednou z rádia slyšíte něco tak úžasného, že musíte sjet ke krajnici a okamžitě zastavit... Dobré umění vás vždycky zastaví."), s grafikem a několikanásobným držitelem Grammy Klausem Voormannem ("V politice se moc nevyznám... Já si můžu udělat názor jen z toho, co píšou noviny nebo co ukazují v televizi. Pokud máte být ve svých názorech seriózní, tak to nestačí..."), s kytaristou Tommym Emmanuelem ("... myslel jsem si, že to všechno, co slyším, hraje jeden člověk, jediný muzikant, který na šesti strunách zvládá rytmiku a basu, rytmiku a sólo, rytmiku, basu a sólo zároveň. A tak jsem se omylem naučil hrát všechno najednou."), se Susanne Vega ("Nesměli jsme se dívat na filmy od Disneyho, nesměli jsme jíst u McDonalda a pít Coca-Colu, nesměli jsme si hrát s panenkami Barbie. Tak si člověk vymýšlel alternativní světy, ve kterýchu bylo dobře."), s hudebníkem a hudebním kritikem Michaelem Nymanem ("Víte, já zkoušení nesnáším, protože vlastně nevím, k čemu je dobré. Hudebníci jsou profesionálové, mají hudbu v krvi a všechno umí hned zahrát. Moje hudba, vlastně každá hudba, ale moje obzvláště, častým přehráváním ztrácí energii."), s fotografem Olivierem Toscanim ("Musíte být středem světa. Musíte to být vy. To neznamená, že musíte být nejkrásnější, nejdokonalejší, ne! Prostě střed světa, musíte to být vy, se vším, co k vám patří. A stačí se rozhodnout a pracovat na tom. Být sám sebou, to je na jednoho nálož ažaž. Máte celý život co dělat."). Páteří knihy je dvojrozhovor s punkově rockovým Newyorčanem Lou Reedem a prezidentem s charismatem rockové hvězdy Václavem Havlem (nelze citovat, musela bych přepsat celé, prostě si to sežeňte a přečtěte), její nervovou soustavou osobnost zvídavého tázajícího se Daniela Hrbka. Celotýdenní zážitek, neboť je dobré si nechat na každý den jeden rozhovor, čtenář toho má k přemýšlení spoustu...