Složte zbraně!

17.02.2020

Poměrně neutěšeně laděný román s výrazným apelem na společnost (co také čekat od knihy, kde je celé její poslání shrnuto již v názvu – a s vykřičníkem). Postoj k militarismu je tu proprán snad ve všech polohách, jak hlavní hrdinka mění svůj pohled na věc: od obdivem zastřeného romantického dobrodružství, po destruktivní šílenství zachvacující davy. Je to silná obžaloba války, politiků bezohledně posílajících vojáky vstříc masakru i vojáků, kteří v boji vidí možnost zapsat se do seznamu národních hrdinů a ke strašné bídě umírajících jsou hluší. Proto za sebe mohu říci, že jsem nejvíce podnětných názorů, které by mě více oslovilo, našel v prostřední části, kde není ještě válka vnímána tak extrémně, respektive není nic s ní spojené tolik černě. Důvodem je konečný autorčin skluz k oblíbenému oxymóronu „Boj za mír“, se kterým se prostě nejsem schopen se ztotožnit. Vše se láme na bojišti u Hradce Králové, které je vylíčeno snad až zbytečně expresivně, avšak nutno dodat, že do konceptu tohoto důležitého díla zapadá. A docela by mě zajímalo, jak by autorka reflektovala vznik Společnosti národů, či vůbec druhou světovou válku – zda by neuhnula k Čapkovskému „Matkovskému“ pacifismu, který je ve své podstatě realistický a v zásadě humánní.
Konečně je nutno ocenit vydání této knihy jako Počin, a mohu překladatelskému týmu jen tleskat a doufat, že podobným stylem spatří světlo světa nejedna kniha, jejíž komerční potenciál se blíží absolutní nule.

"Autorem“ následujících citací je Friedrich von Tilling, voják:
„Jestliže platí, že nasazujete vlastní život před jiným střelcem, pak osobní odpovědnost za zabití pomíjí. Válka je často a přiléhavě nazývána masovým vražděním, ale jednotlivec se necítí jako vrah. Že se mi boj příčí a že je mi z té vřavy těžko a zle, to je pravda. Trpím při tom, velice při tom trpím… ale leckterý námořník také trpí při bouři mořskou nemocí, přesto, je-li aspoň trochu odvážný, zůstane na palubě, a je-li to nutné, na moře zase vyrazí.“

„Jsme zde proto, abychom v případě, že nás ohrožuje nepřítel, chránili svoji zemi. Stejně jako hasiči chrání naše domy, když vypukne požár. Voják tím však nezískává oprávnění toužit po válce, stejně jako si hasič nesmí přát požár. Obojí znamená neštěstí, hluboké neštěstí a žádný člověk se nesmí radovat z neštěstí jiného člověka.“

„To tedy znamená, že kdybychom bývali měli více materiálu, byl by nepříteli ten jeho k ničemu. Ergo, když bude zeměbrana zavedena všude, nebude už pro nikoho představovat výhodu. Bude se hrát s více figurkami, ale partie přeci jen opět záleží na štěstí a zručnosti hráčů. V případě, že všechny evropské země zavedou povinnou vojenskou službu, rozložení moci zůstane stejné s tím rozdílem, že k docílení výsledku padnou miliony namísto statisíců.“