Slučka
Nicholas Evans
Slučka je od svojej strhujúcej prvej kapitoly až po ničiví vyvrcholenie epickým príbehom hlbokej vášne a spásnej lásky, románom ktorý skúma konflikt medzi človekom a prírodou, ako aj boj človeka s „divočinou“ v sebe samom.
Přidat komentář
Na tuhle knihu jsem narazila díky čtenářské výzvě a jsem moc ráda, že ji plním, protože člověk sáhne po knize, kterou by normálně nečet a tím může narazit na skvost, jako je právě tenhle případ.
Kniha je velmi povedená, krásně se čte, hlavní postavy Helen a Luke mi byli neskutečně sympatičtí, samozřejmě byly tam i postavy, které se mi hnusily.
Téma knihy je velmi neobvyklé a nic podobného jsem zatím ještě nečetla.
Kniha rozhodně stojí za přečtení
Úžasné čtení. Kéž by se lidé konečně umoudrili a pochopili. I zvířata mají jiskru jako my. Musíme je také chránit a brát jen to málo, co k obzive potřebujeme.
Tohle je jedna z těch knih, od kterých moc nečekáte, ale nakonec toho spoustu dostanete.
Rančeři, kovbojové na koních, divoká příroda, vlci a trocha té zamilovanosti dává dohromady příjemný čtenářský zážitek.
Sáhla jsem po ní kvůli čtenářské výzvě a jsem za to moc ráda.
Kniha, ke které bych se bez čtenářské výzvy nejspíš nedostala. Brala jsem jí jako nutné zlo a vůbec nic jsem od ní nečekala... a jak moc mile překvapená jsem byla. Příběh mě po pár kapitolách vtáhl a už nepustil. Je tam spousta amerických stereotypů, ale všechny postavy jsou uvěřitelné a celý vývoj událostí taky. Ke konci jsem měla o Luka dokonce upřímný strach. Kniha byla vydaná před pětadvaceti lety, takže z ní na mě dýchla nostalgie devadesátkových amerických filmů a seriálů, kdy všechno bylo pohádkové a uvěřitelné.
Do knižky som sa dlho nevedela začítať, ale potom nastal zlom a dočítala som ju na dva záťahy. Vlk je moje najobľúbenejšie zviera, takže som si najviac užívala pasáže, ktoré sa venovali ich životu. Kniha je však najmä o medziľudských vzťahoch. Je rozprávaná z pohľadu viacerých postav a dokáže v človeku vyvolať množstvo emócií, či pozitívnych alebo negatívnych. Koniec bol na mňa príliš rýchly, ako keby za autorovi už nechcelo písať. 3,5/5*
Vlk loví své „oběti“ různě … „některé lstí, jiné silou, a další svou hbitostí …“
Vlci jsou tradičně a asi odjakživa vnímáni jako zlá stvoření … krvelačně zabíjející zvířata i lidi. Takové vnímání hodně přispělo k jejich téměř vyhynutí, jako dobrý důvod, proč by měli být považování za škůdce a tudíž loveni. Opravdu si asi jen málo tvorů vysloužilo tak špatnou pověst, jako právě vlci.
A protože se trochu zajímám o vztahy zvířata vs. lidské společenství, neunikla mi ani knížka Nicholase Evanse, je to sice čistá beletrie, ale celým příběhem z Montany, s její krásnou přírodou, s horami a pastvinami, kde žijí tvrdí američtí rančeři, chovatelé skotu, a řekněme, povětšinou odvěcí nepřátelé vlků, mě právě tohle téma trochu provázelo.
Evans napsal pěkný příběh, za mě ale na něm bylo dost znát, že byl původně reportérem a scénáristou (známým asi hlavně díky krásnému filmu Zaříkávač koní a jeho knižní předloze, i to je pěkný příběh se stejným light motivem vztahu člověka a zvířete), příběh Vlků totiž může být bez problému opět dobrou předlohou pro další úspěšný americký film (asi bych se na něj i docela ráda podívala, jako odpočinková záležitost určitě fajn :-).
Moje hodnocení tak ale zůstalo na hranici 3*, být dobrou předlohou (i třeba úspěšnému filmu), mi s tématem, kterému se Evans věnoval, přišlo prostě málo. Přišlo mi, že je škoda, že je velká část knihy s názvem Vlci věnovaná vztahům lidským (a tady bych ještě řekla pojatým, no řekněme, zjednodušeně, odlehčeně, filmově). Vztah člověka a zvířete je totiž velké téma, které člověka provází celou jeho historií (takový stav věcí si člověk ustanovil už dávno na úsvitu naší civilizace, když se zvířata nechala ochočit a „dovolila“ tak člověku „sloužit“ mu, jako zdroj – práce, materiálu a potravy). Takže by mi vůbec nevadilo víc číst o vlcích, resp. věnovat se právě takovým vztahům, jako … divoká zvířata vs. ta domestikovaná vs. člověk, … určitě víc, než třeba debaty o tom, jestli …
… a teď mírný SPOILER: … je větší blbec ten, co si myslí, že bychom se my z té „vyspělejší“ části světa neměli stavět do pozice „zachránců celého světa“ a nechat tak zbytek světa žít po svém, nebo ten, co se domnívá, že skutečně my jsme ti „vyvolení vyspělejší“ a tudíž jim musíme pomoct, ať už chtějí nebo ne … o tom jsem totiž v téhle knížce tak úplně číst nechtěla :-).
Vlci se tak u mě jednoznačně nominovali jako čistě odpočinková, odlehčená četba … ovšem, se zajímavým tématem :-).
Spisovatele Nicholase Evanse mám rád. Každá jeho kniha Vás zavede do zcela jiného prostředí a psychologie postav Vás nenechá v klidu.
I Vlci, je hezky napsaná kniha s duchem přírody, životem vlků, osamělým životem v zapadlém městečku a drsných lidských povahách.
Kniha asi neosloví všechny, stopování vlků v lese a popisování jejich smeččího i osamělého života s přirovnáním s trpkým životem některých lidí, může někoho odradit, ale kniha jako celek je hezký pohled do nitra života v souladu s drsnou tváří přírody.
Velmi čtivá kniha - těch skoro 500 stránek uplynulo jako nic - a žádný velký nezáživný rozjezd se nekonal, čtenář vpadl do příběhu a od samého začátku nebyl problém se začtením se. Styl autora je velmi "obrazotvorný", člověk si při čtení v hlavě přehrává film a ani si neuvědomuje, že se na něj nedívá, ale jen čte písmenka. Příběh je vyprávěn z pohledů různých lidí (a párkrát i vlků), o to je to zajímavější a má spád, neobsahuje nijak nudné pasáže. Celkově hodnotím velmi kladně, čtení mě bavilo, děj byl uvěřitelný. Krátké včlenění příběhu vlkaře, jeho až filosofické "prozření" po spatření malého dítěte a následné události s ním byly velmi nečekané a neotřelé. Občas možná bylo znát, že děj plyne přece jen již v době minulé, takže např. postava "největšího padoucha" Bucka Caldera mi evokovala "Džejára" z Dallasu :-) Milostné eskapády tohohle "obšourníka" a celkově jeho záporná role mne ale neskutečně bavily :-) S úplným závěrem jsem byla spokojená, i když události "v lese" mne zrovna moc nebraly, takové to zdánlivé stupňování napětí mne nebavilo a spíš jsem měla tendenci v textu přeskakovat, abych tu omáčku už měla za sebou a přiblížila konec, abych věděla, jak vše dopadne. :-)
Knihu jsem četla poměrně dlouho, nejdřív jsem se do ní vůbec nemohla začíst, a tak jsem ji stále odkládala. Pak se to najednou zlomilo a já hltala stránky jednu po druhé. Nakonec se ukázalo, že kniha, kterou jsem původně považovala za poměrně nudnou, je ve skutečnosti báječná. Myslím, že kniha v člověku dokáže vyvolat mnoho emocí, po většinu příběhu ve mě převládal vztek nebo odpor k postavě Bucka Caldera, který už od malička trápil svého syna a následně zcela zbytečně poštval místní, proti ubohým vlkům, kteří neudělali nic špatného. Vlky miluji a lidi, kteří jakkoliv ubližují zvířatům, přímo bytostně nesnáším. Jinak je kniha krásná a rozhodně se nenechte odradit množstvím stran nebo pomalým rozjezdem, protože opravdu stojí za to!
Předem upozorňuji, že knihu jsem přečetla v anglickém originálu, ale doufám, že se tolik nelišila.
Zprvu musím zmínit, že v knize se často a zejména ze začátku mluvilo o minulosti různých postav, což by někoho mohlo otravovat a mohl by vyčítat autorovi, že zdržuje od děje, ovšem v ději tyto informace později hrají svou roli. Navíc pokaždé, když jsem si už začínala říkat, že by se autor mohl vrátit k ději, opravdu se tak stalo.
Na autorovi obdivuji, jak úžasně dokáže vnímat a střídat různé charaktery postav. Nadchl mě viditelný rozdíl mezi chováním žen a mužů, Bucka Caldera a jeho syna, Helen nebo Eleanor a zvláště smutný a zajímavý charakter Lovelace mladšího pro jeho minulost. Kdo zná MBTI osobnostní typy, mohl by se nad tím zamýšlet a přirovnávat typy k různým postavám.
Kniha mi přijde čtivá, řekla bych, že tu nehrají hlavní roli ani tolik vlci, jako chování mezi postavami a vzájemné vztahy. Líbí se mi Evansovy postavy a jejich minulosti, našla jsem si zde i své oblíbence a fandila jim v příběhu.
Jediná věc co bych trošku vytkla byl pro mě moc unáhlený a trochu nedůvěryhodný konec, který mi přišel, jako kdyby byl autor už unavený a těšil se na závěr. Ačkoliv se vyplnilo mé přání a kniha skončila s jistou událostí, ve kterou jsem doufala, dopadlo to trochu jinak, než jsem očekávala, což pro mě bylo překvapení a to se mi na tom líbí.
Ve výsledku jsem spokojená a knihu doporučuji všem, kteří mají rádi nejen vlky, ale i trochu té milostné atmosféry a celkově těm, kteří si rádi přečtou i něco, kde jde také o mezilidské vztahy.
Vlci versus chovatelé dobytka, krásná příroda Montany, celkem uvěřitelné vztahy... Docela pěkné počtení.
Samozřejmě největší plus za ty vlky. Mezi třemi a čtyřmi * .
Skvělá kniha. Nikdy ba mě nenapadlo, že by mě kniha o vlcích mohla bavit. Doporučili mi ji v knihovně a jsem ráda, že jsem ji četla. Evans píše opravdu čtivě a zábavně. Doporučuji.
Knihu som čítala už opakovane a stále je to zážitok. Darmo, Evans vie písať a rozumie ľuďom, zvieratám i prírode.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Zaříkávač koní |
| 2006 | Hranice zoufalství |
| 2000 | Vlci |
| 2003 | Hrdinové ohně |
| 2003 | Hrdinové ohně / Tango jedna / Svatba v rytmu stepu / P jako pochybnosti |
Evans psát umí, o tom žádná. I tato kniha má originální námět usazený navíc do nádherné přírody. Kdysi jsem jí dala plný počet, teď, když jsem se k ní po letech vrátila, jsem svoje nadšení již trochu usměrnila, ale pořád stojí za to po ní sáhnout.