Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459611/bmid_sluha-dvou-panu-bAy-459611.jpg
4
919
919
Divadelní hra Sluha dvou pánů je klasické italské dílo žánru commedia dell'arte z roku 1745. Slečna Beatrice, převlečená za svého mrtvého bratra Federica, přijíždí se sluhou Truffaldinem do Benátek, aby zde našla bratrova uprchlého vraha. Ten později skutečně dorazí a Truffaldino, jenž netuší, s kým má tu čest, vstoupí z vypočítavosti i do jeho služeb. Vždyť dva platy jsou přece víc než jeden. Sluha ovšem nejlépe ze všeho umí poplést, zaměnit a pomotat jakýkoli úkol, čímž zakládá dlouhý řetězec omylů, nedorozumění a komických situací. K nejznámějším ztvárněním tohoto příběhu patří inscenace pražského Národního divadla s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. (Premiéra 1994.) Toto provedení bylo i zaznamenáno pro televizní vysílání.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2021 , 1400Originální název:
Il servitore di due padroni, 1745
více info...
Přidat komentář
Vybráno do ČV. Uměla jsem si při čtení představovat jednotlivé scény, přesto myslím, že bych si spíš užila divadelní představení. Párkrát jsem se zasmála, ale pořád jsem byla při čtení příliš kritická, říkala jsem si třeba, jak mohl vzít talíř s dalším jídlem, když měl náruč plnou nádobí a nebyla o tom zmínka ve "scénáři". Ovšem vymyšlené je to pěkně, a i když jsem si to čtení nevychutnala tak úplně, uznávám, že to na divadle musí vypadat výborně.
Klasická divadelní komedie se záměnou postav a spoustou malých dialogů a nakupenými omyly, a to především hlavním hrdinou. Pokud budu mít možnost vidět někdy v televizi záznam inscenace Národního divadla této hry v titulní roli s Miroslavem Donutilem, nezaváhám a podívám se na ni.
Moc milá divadelní hra. Čte se rychle, za jedno odpoledne jsem ji hravě zvládla. Kupodivu jsem se u ní i pobavila. A to se mi u klasických dramat moc často nestává.
Sluha dvou pánů je bezesporu jedno z nejpůsobivějších divadelních představení u nás. Tato klasika vznikla již v osmnáctém století a stále si drží svou oblibu a důvtip. Sluha dvou pánů je typickou divadelní komedií, která má typické charakteristické prvky, jako je obrovská slovní zásoba, záměna osobností, vražda a velká láska. Kniha je rozdělena na tři dějství odehrávajícím se v Benátkách. Na začátku příběhu nechybí soupis postav a celý příběh je protkán pouhými replikami, jak tomu zkrátka a dobře u divadelních her bývá.Pokud si zrovna vybíráte knihy k povinné četbě, Sluhu jednoznačně doporučuji.
Carlo Goldoni je prostě mistr psaní divadelních her. Jak je patrné, tak stačí pár postav a komedie plná záměn, omylů a skvělých konců je na světě. Je to pár let, co jsem viděla záznam hry s panem Donutilem a musím říct, že jsem se taky skvěle bavila jako teď při čtení. Rozhodně doporučuji přečíst :-)
Četla jsem znovu po 10 letech. Napoprvé jsem z knihy byla unesšna, teď mě už bohužel tolik nenadchla. Musím říct, že v divadle a tak, je to daleko zábavnější, nebo možná dnes selhala má představivost daných situací. Ale v budoucnu ji určitě přečtu znovu a své hodnocení přehodnotím
Klasika, která pobaví. Několikrát jsem viděla divadelní představení s Miroslavem Donutilem a tak jsem se u knížky víc bavila, když jsem si u scén Truffaldina představila jeho.
Škoda, že jsem se celou dobu nemohla zbavit podobnosti s Molierem, určitý vzorec jsem v tom z nějakého důvodu viděla a už mi to zůstalo. :D Ale jeho díla mám ráda a tak mi to nijak nevadilo. :) Komedie je to svižná a chytlavá, je snadné se podmanit a užít si příběh, který nese i mnohá ponaučení.
Klasika, kterou můžu číst či sledovat opakovaně a stále mě baví. Řetězec vtipných omylů sluhy jsou prostě skvělé.
Na této hře je skvěle vidět, že pro skutečně výborné pobavení není třeba mnoho postav a velkolepých prostředí, bohatě postačí jeden trochu vykutálený sluha, který svými činy vykouzlí úsměv na každé tváři. Děj plyne velmi přirozeně, je vtipný a milý.
Skvělé dílo. Četla jsem knihu i viděla divadelní představení a i když jsem se u divadla více pobavila obojí stojí za zkoušku.
Nikdy bych nerekla, ze se mi budou libit takovehle psane divadelni hry, ale Goldoni me vcelku bavi. Zvedave zeny se mi sice libily vic, ale ani tentokrat Goldoni nezklamal. Takova rychla jednohubka na necele 3 hodky. Sluha mel mrstny jazyk, ty jeho vymysly mely hlavu i patu, kdo by mu neveril? ;)
Už nějakou dobu chci přečíst povinnou četbu, která bývá u maturit a pomalu se tím prokousávám a Sluha dvou pánu, byl další kus, který jsem chtěla dát.
Přiznávám, že jsem tomu moc nedávala, ale knížka mě po chvilce začala bavit. Láká mě (až to bude možné) na to jít i do divadla. Taky ale musím přiznat, že jsem se občas ztrácela v postavách. Ale ano, bavila jsem se.
Brilantní kousek. Četla jsem asi pošesté a vždy se bavím. Mimochodem, doporučuji shlédnout i divadelní inscenaci s Miroslavem Donutilem.
Sluha dvou pánů. První divadelní hra, kterou jsem četl jako knihu. Mé předsudky byly brzy po započání četby vyvráceny, rozhodně jsem se nenudil. Kniha je krátká a děj svižně ubíhá. Popisy postav postav a prostředí mi tam však občas chyběly a nějakou dobu mi trvalo si zapamatovat, kdo je kdo. Děj je velmi koplexní a v průběhu hry se zamotal natolik, že jsem si nebyl schopen zapamatovat podrobněji, o čem tato divadelní hra je. Jinak je kniha opravdu vtipná a zábavná a to hlavně díky sluhovi Truffaldinovi, hlavní postavě, u kterèho se občas zdá, že moc chytrosti nepobral, však v zápětí se zachová velmi mazaně a je odhodlán svou šarádu zachovávat co nejdéle, až do samotnèho konce. Jistě bych neodmítl nabídku navštívení divadla za ûčelem zhlédnutí této hry.
Myslím, že kdybych na to šel do divadla, tak bych se bavil. Ale při čtení ne. Jistě zábavné, ale dost šroubované.
Pokud chcete důkaz toho, že i v povinné četbě se dají najít skvělé knížky, přečtěte si Sluhu dvou pánů! Skvělé drama, u kterého jsem měla co dělat abych nevybuchla smíchy. Bavilo mě sledovat příběh hlavního hrdiny a to jak si vždycky dokázal vymyslet nějakou originální výmluvu. Jediná nevýhoda za mě byla že jsem se ztrácela v postavách, ale jinak mě to moc bavilo a můžu doporučit.
Já mám tohle klasický dílo ráda. Je v něm všechno, humor i vážné chvíle hodné zamyšlení. Kamenem úrazu jsou bohužel velmi častá divadelní zpracování, pojatá jako takové řachandy. Většinou se na to nedá dívat, herci furt jenom řvou a piští a hádají se a člověk se za ně stydí, nehledě na to, jak moc jsou to dobří herci. Takže lidi, čtěte tuhle hru, do divadla na ní ale radši nechoďte. :-)))
Autorovy další knížky
| 2013 |  Sluha dvou pánů |
| 2009 |  Poprask na laguně |
| 1994 | Sluha dvou pánů (program) |
| 1974 | Mirandolína |
| 1954 | Komedie, svazek první |
Jednoduchá, vtipná komedie, na kterou bych moc ráda zašla do divadla. Tak snad brzy...